Exsultet: střet dvou světů v režii Ensemble Opera Diversa

Exsultet: střet dvou světů v režii Ensemble Opera Diversa

Jak zní propojení starých a novodobých nástrojů se soudobým hudebním jazykem předvedl v Červeném kostele sbor Ensemble Versus za doprovodu tělesa Ensemble Opera Diversa pod taktovkou Gabriely Tardonové. Dramaturgická linie úterního večera se nesla v duchu spojení díla Carla Gesualda da Venosy (1566–1613) a světové premiéry skladby Exsultet kmenového autora Ondřeje Kyase (*1979), která v sobě nese i party psané pro cink (Radovan VašinaJan Klimeš), trombón (Pavel Novotný) a theorbu (Marek Kubát).

Rozsáhlý cyklus šestihlasých responzorií v Gesualdově díle má mimořádné postavení. Vyjímají se v oblasti kontrastu (formálním, tonálním aj.), struktury – pomalé a klidné pasáže prudce střídají pohyblivé úseky; v neposlední řadě jsou charakteristické četnými madriaglismy (hudební ilustrace jediného slova podobající se jisté umělecké exhibici). A to vše v jednoznačném podřízení se liturgickému textu. Responzoria pro Bílou sobotu z roku 1611 Ensemble Versus, respektive jeho komorní část, nastudoval již v roce 2022 pro souborné uvedení díla na Velikonočním festivalu duchovní hudby v Brně. I v případě recenzovaného koncertu byly sólové hlasy doplněny dobovými nástroji: cink, dulcián, theorba a trombón, které se svým ambitem a jedinečnou barvou doplnily pěvecké party od sopránu po bas.

exulted_EOD_Ensemble_versus_2023_foto_marek_olbrzymek_01

První půlkou večera, jež patřila responzoriím, posluchače prováděl také recitující herec a pedagog Lukáš Rieger, který klidným a pevným hlasem přednášel liturgické texty přeložené do českého jazyka. Pěvecký ansámbl své provedení postavil na dynamických, fakturových – stavebních a barevných detailech. O to více takto zvýraznil kupříkladu zmiňované madrigalismy. Po stránce interpretační si vyhrál s instrumentačními obměnami a chromatismy, jež místy pouze nenápadně naznačil pomocí jejich prolínání do čistého hudebního tvaru a jindy naopak sebejistě přiznal. V neposlední řadě si nešlo nevšimnout nápadité práce s dynamikou, která byla až překvapivá, a to především díky občasným dynamickým skokům, jež však byly vzhledem k textovému významu naprosto funkční a efektní. O hudební zklidnění a jakési odlehčení od závažnosti obřadních zpěvů se preludii ve smyslu volných improvizovaných vět před vybranými částmi (např. Ecce quomodo moritur justus, Aestimatus sum, Sepulto Domino) postaral theorbista Marek Kubát. Nastudování výběru Gesualdových responzorií bylo nejen plné dramatu – trýzně, ale také pokory, jež dávala posluchačům prostor pro vlastní meditaci či modlitbu.

exulted_EOD_Ensemble_versus_2023_foto_marek_olbrzymek_02

Kmenového skladatele Ensemble Opera Diversa Ondřeje Kyase mnozí znají jako autora celovečerních minioper, rozhlasových her a kompozic pro orchestrální složku ansámblu. Autor vystupuje také v alternativní kapele Květy nebo jako písničkář pod pseudonymem Kygiss. Skladatel však disponuje i celou řadou chrámových/duchovních skladeb (zmiňme Stabat Mater, Magnificat, Te deum laudamus a další), kam se také svou světovou premiérou zařadilo dílo Exsultet pro smíšený sbor, historické nástroje, smyčce a perkuse obsazením plynoucí ze zadání objednávky. Velikonoční hymnus je rozdělen na 24 strof, které mají po textové stránce kořeny až ve 4. století. Veškerý hudební materiál (až na jedinou výjimku) si skladatel vytvořil sám. Ostatně jak to píše ve svém komentáři: „Zvažoval jsem, jestli nevyjít z původní chorální melodie, ale nakonec jsem vytvořil linky zcela vlastní; jediné místo, kde cituji původní chorál, je dialogická pasáž (kněz: „Dominu vocibus“, lid: „Et cum spiritu tuo“, atd.) vymykající se monologické povaze celého Exsultet.“ Ondřej Kyas každý z textových oddílů postavil na prodlevě vybrané z katalogu jeho vlastních čtyřzvuků, jež v rámci své kompoziční praxe vytvořil a pravidelně se k nim navrací. Vybrané čtyřzvuky mají silnou harmonickou víceznačnost (především kvůli znatelnému modálnímu uvažování) a ukrývají v sobě napětí vyvěrající z mírné disonance. Skladateli se nedá upřít jeho hudební a kompoziční zkušenost, která je znát především v nápadité invenční práci. Tu jsme mohli slyšet hlavně v melodických liniích sboru, jež po většinu byl jednohlasý, nikoliv však fádní. Po vzoru interpretační dobové praxe si pohrával s rozsahem a kontrasty – mužské vs. ženské hlasy, vysoký vs. nízký, jež podpořily také nástroje. Dramaticky vypjaté úseky však skladatel podložil vícehlasem založeným na paralelních intervalech po zvukové stránce připomínajících tvorbu středověkých choralistů. Velkou výzvou bylo pro Ondřeje Kyase vkusně a nápaditě zakomponovat soubor historických nástrojů, což se ve výsledku velmi podařilo. Skladatel těmto nástrojům ponechal v kompozici dostatek prostoru. Za zmínku tady stojí instrumentální mezihra orientálního (východního) charakteru zajímavá i z hlediska ornamentiky. Prolínání starých a nových prvků, zvuků, nástrojů atd. se neslo v duchu přirozenosti, vkusu a jednoduchosti, díky které dobové nástroje z celku nikterak nevyčnívaly. Poklonu si zaslouží sbor, jež se na mnoha místech musel potýkat s ne příliš přirozenými nástupy a skoky. Sborové provedení i přes všechny nástrahy znělo kultivovaně, decentně a barevně. Bude nutné vyzdvihnout části pro čistě ženské hlasy, ale i místa napsaná pro mužskou složku Ensemble Versus (např. verš Oramus te, Domine), jež zněla až mysticky. Jedinou výhradu, kterou však určuje akustika prostoru, mám ke srozumitelnosti textu. Je též potřeba zdůraznit důležitou úlohu Martina Švece hrajícího na vibrafon a bonga. Vibrafonové vstupy svým minimalistickým rysem připomínaly zvony (či zvonkohru) a ve skladbě zaujímaly nejen barevnou, ale primárně symbolickou funkci.

Koncert svou náplní představoval most mezi dvěma hudebními světy – zdánlivě protikladnými. Představil krásu staré hudby a s ní spojené interpretační dobové praxe. Především však posluchačům ukázal, že i tento svět může dnešním soudobým skladatelům posloužit jako hluboká studnice kompozičních přístupů, forem či dalších inspirací.

Program:

Carlo Gesualdo da Venosa – Responzoria Bílé soboty (výběr)

Ondřej Kyas – Exsultet pro sbor, historické nástroje, smyčce a orchestr (premiéra)

Ensemble Versus – sbormistři Vladimír Maňas a Patrik Buchta

Ensemble Opera Diversa – vedoucí orchestru Jan Bělohlávek

Gabriela Tardonová – dirigentka

Martin Švec – perkuse

Radovan Vašina – cink

Jan Klimeš – dulcián

Pavel Novotný – trombón

Marek Kubát – theorba

Lukáš Rieger – mluvené slovo

Úterý 24. října 2023 v 19:00, Červený kostel

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více