Famózní Epilogy pod taktovkou Tomáše Netopila

11. květen 2024, 10:00
Famózní Epilogy pod taktovkou Tomáše Netopila

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.

Čtvrteční program zahájily Symfonické tance Sergeje Rachmaninova (1873–1943). Toto dílo, jenž má svojí stavbou a závažností blíže k symfonii než k žánru sugerovanému názvem, není epilogem nějakého většího hudebního celku. Jedná se ale o poslední velkou Rachmaninovu kompozici a Symfonické tance lze tedy označit za epilog celého Rachmaninova tvůrčího života. Po krátkém pomalejším začátku první věty přišla na řadu energická pasáž, během které Filharmonie Brno pod vedením Tomáše Netopila ihned naznačila, v jakém duchu se koncert ponese. Netopilovu uchopení se dá jen stěží cokoliv vytknout. Zvolená tempa výtečně fungovala a orchestr dokázal s jeho pomocí vystihnout veškeré, i ty nejdrobnější, dynamické rozdíly. Na výbornou se povedlo postupné budování napětí i náhlé, velice rychlé dynamické skoky. Tomáš Netopil vkládal do dirigování obdivuhodnou energii, kterou pomocí výrazných gest přenesl na celou filharmonii. Kde bylo potřeba intimnějšího vyznění, se dirigent nebál celkový zvuk orchestru stáhnout na minimum. Vášnivá hra byla podpořena perfektní sehraností všech muzikantů, která se projevila zejména ve výrazně rytmizovaných pasážích a početných zásecích v rámci všech partů. Orchestr, až na velmi drobné pochybení žesťů na začátku druhé věty, vždy skvěle ladil. Velice dobré byly i sólové vstupy jednotlivých hudebníků, kterých se v díle objevilo hned několik. Nebylo tedy divu, že diváci odměnili Filharmonii Brno bouřlivým potleskem už před přestávkou.

filharmonie_brno_a_tomas_netopil_foto_jan_prokopius_2024_01

Druhou část večera zahájilo Adagietto ze Symfonie č. 5 Gustava Mahlera (1860–1911). K pojmenování celého koncertu měla tato kompozice nejdále. Dramaturgii se nabízela možnost uvést Adagio z Mahlerovy poslední, nedokončené Desáté symfonie, které by „papírově“ do koncepce programu sedělo naprosto dokonale. Zejména kvůli proporčnosti programu a úmyslu navázat na něj plynule ale poslední dílo večera bylo nakonec uvedeno právě Adagietto, což se ve výsledku ukázalo jako perfektní volba. Už od prvních tónů zaujal orchestr nádherným měkkým tónem, který provázel celou kompozici. Tomáš Netopil publiku ukázal, že si kromě energických kusů umí poradit i s těmi nejlyričtějšími skladbami. Pod jeho vedením výborně vyzněly Mahlerovy nádherné melodie, které orchestr společně s dirigentem podpořil pomalu gradací a velice plynulou dynamikou. V samém závěru se pak muzikantům povedlo takové decrescendo, že by se v nahrávací terminologii dalo označit jako „fade out“ na živo.

Na toto ukázkové zeslabení plynule, bez jakéhokoliv přerušení navázal Epilog z baletu Peer Gynt Alfreda Schnittkeho (1934–1998). Tento bezmála půlhodinový závěr baletu je vystavěn jako passacaglia, která se zvolna klene nad ostinátně opakovaným osmitaktovým tématem sborového chorálu, který se ovšem pouští z nahrávky. Pro provedení této skladby platí vše, co bylo zmíněno výše. Souhra i ladění orchestru bylo výborné, veškeré sólové vyhrávky zvládli jednotliví muzikanti bez sebemenšího problému a s pomocí dirigenta Tomáše Netopila dokázala Filharmonie Brno bravurně pracovat s dynamikou v náhlých zeslabeních i v obdivuhodně plynulé gradaci, která prostupovala celým dílem až do samotného závěru, kdy byl zvuk orchestr utnut a celý večer zakončil nahraný sbor.

filharmonie_brno_a_tomas_netopil_foto_jan_prokopius_2024_02

Filharmonie Brno podala pod vedením Tomáše Netopila naprosto suverénní a nadprůměrný výkon plný energie a vášně v expresivních pasážích, skvělého citu pro tón v lyričtějších částech, a bezchybné práce s dynamikou. Proto byl poněkud překvapivý vlažný potlesk v závěru celého koncertu. Muzikanti i dirigent si jednoznačně zasloužili obdiv větší. Jediné, co mohlo celému zážitku ublížit, je zejména v poslední době stále dokola omílaná akustika Janáčkova Divadla, která má své limity. Orchestr však dokázal i z těchto omezených možností vyždímat naprosté maximum a nám nezbývá než doufat, že čtvrteční koncert nebyl epilog Tomáše Netopila v čele Filharmonie Brno.

Sergej Rachmaninov: Symfonické tance

Gustav Mahler: Adagietto ze Symfonie č. 5 cis moll

Alfred Schnittke: Epoilog z baletu Peer Gynt

Filharmonie Brno

Tomáš Netopil – dirigent

čtvrtek 9. května v 19:00, Janáčkovo divadlo

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více