Filharmonie Brno a její exkurz do hudby tří století

16. březen 2024, 10:00
Filharmonie Brno a její exkurz do hudby tří století

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínská.

Čtvrteční večer zahájila Hudba pro komorní orchestr estonského skladatele Lepo Sumery (1950–2000). Tato dvouvětá kompozice, ve které je první část výrazně kratší a tvoří tak jakousi introdukci, se v úvodním Energicu klasicismem inspiruje v celkové formě a následujícím Cantabile pak spíše užitím pizzicata ve smyčcovém doprovodu či tzv. motivu ptačího zpěvu ve flétně. Jak už z názvu první věty vyplývá, vyžaduje se od muzikantů, aby do hry vložili potřebnou energii, což se orchestru pod Iwasakiho vedením povedlo na výbornou. A přestože svým charakterem připomínala hudbu filmovou, objevilo se v ní několik záludných rytmických míst, se kterými si ale interpreti poradili bez jakéhokoliv zaváhání. Oproti první větě vyžadovala druhá zejména hru s tónem v tišších dynamikách, aby mohl vyniknout sólový part flétny. Ten se jako sólový naplno ukázal až ve druhé větě (v první tvořil spíše součást ansámblu) a nebyl technicky, až na náhle střídání vzdálených tónů, příliš náročný. Oproti tomu ale kladl velmi velké nároky na kvalitu tónu, což ovšem nedělalo Martině Venc Matušínské žádný problém. Díky jejímu měkkému sametovému tónu mohla naplno vyniknout „nekonečná“ kantabilní melodie.

filharmonie_brno_2024_mozartiana_01

Oproti kompozici první pak byla ve Flétnovém koncertu D dur Josefa Myslivečka (1737–1781) po sólistce vyžadována technika naprosto dokonalá. V první větě, před sólovou kadencí byla při rychlém běhu oproti orchestru lehce pozadu, což se poté zopakovalo ještě v části závěrečné. Vždy se ale jednalo pouze o krátké úseky a v několika tónech se sehranost upravila. Samotná kadence proběhla technicky naprosto v pořádku, pouze několik tónů na jejím začátku lehce zašustilo. Přes tyto výtky se však Martina Venc Matušínská zhostila sólového partu dobře, zvláště s přihlédnutím k jeho náročnosti. Filharmonie Brno pod taktovou Chuheie Iwasakiho pracovala stejně jako v první skladbě večera. Dirigent výraznými gesty vytahoval pro určité momenty důležité nástrojové skupiny a skvělé sehranosti ansámblu zajisté pomohlo i velice pečlivé ukazování nástupů. K tomu se přidala výborná práce s dynamikou a výrazná crescenda i na krátkých plochách.

Provádění notorických děl je pro orchestr vždy velkou výzvou. O to víc, když jde o dílo tak známé, jako je předehra k opeře Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Filharmonie Brno se ale této ouvertury zhostila výtečně. Muzikanti hráli čistě, byli sehraní, a navíc dokázali perfektně vystihnout výrazové i dynamické skoky. Poslední kompozice, Suita č. 4 G dur „Mozartiana“ Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893), tvořila perfektní návaznost na předchozí číslo. Jedná se totiž o čtyři orchestrální úpravy, respektive variace na Mozartovy klavírní skladby (kromě III. věty, která vznikla jako úprava klavírní transkripce Mozartova moteta Ave verum corpus vytvořenou Franzem Lisztem), ale také ji Čajkovskij napsal v roce 1887 ke 100. výročí premiéry Dona Giovanniho.

filharmonie_brno_2024_mozartiana_03

Pro provedení této suity platí vše, co bylo zmíněno výše. Orchestr hrál s obdivuhodným nasazením, velice dobře vystihoval dynamické a náladové rozdíly, výborně ladil a byl sehraný, pouze v jednom ritardandu ve IV. větě chvíli trvalo, než se orchestr stoprocentně sešel. Právě poslední část se navíc vyznačovala technicky náročnými částmi, které prováděli buď jednotlivci nebo celé nástrojové slupiny. Všechny tyto části ale byly provedeny skvěle a pochvalu si zaslouží především klarinetista. Nejvíce prostoru pak dostala první houslistka, která se musela vypořádat s několika náročnými běhy (tato sólová pasáž navíc byla svojí délkou pro orchestrální skladbu lehce netypická), které – až na poslední rychlý vzestup – zahrála suverénně.

I přes naznačené nedostatky připravila Filharmonie Brno pro posluchače, zejména pro milovníky klasicistní hudby, zajímavý program s dobrým provedením jmenovaných děl. Velký podíl na tom měl zajisté dirigent Chuhei Iwasaki, který orchestr vedl pomocí velmi výrazných, přesto však naprosto přesných gest. To muzikantům dopomohlo ke skvělé energii, kterou do hraní vkládali. Taktéž sólový výkon Martiny Venc Matušínské byl na vysoké úrovni i přes několik naznačených chybiček.

Program

Lepo Sumera: Hudba pro komorní orchestr

Josef Mysliveček: Flétnový koncert D dur

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – předehra

Petr Iljič Čajkovskij: Suita č. 4 G dur „Mozartiana“

Martina Venc Matušínská – flétna

Filharmonie Brno

Chuhei Iwasaki – dirigent

čtvrtek 14. března 2024 v 19:00, Besední dům

Foto Jakub Joch

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více