Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínská.
Čtvrteční večer zahájila Hudba pro komorní orchestr estonského skladatele Lepo Sumery (1950–2000). Tato dvouvětá kompozice, ve které je první část výrazně kratší a tvoří tak jakousi introdukci, se v úvodním Energicu klasicismem inspiruje v celkové formě a následujícím Cantabile pak spíše užitím pizzicata ve smyčcovém doprovodu či tzv. motivu ptačího zpěvu ve flétně. Jak už z názvu první věty vyplývá, vyžaduje se od muzikantů, aby do hry vložili potřebnou energii, což se orchestru pod Iwasakiho vedením povedlo na výbornou. A přestože svým charakterem připomínala hudbu filmovou, objevilo se v ní několik záludných rytmických míst, se kterými si ale interpreti poradili bez jakéhokoliv zaváhání. Oproti první větě vyžadovala druhá zejména hru s tónem v tišších dynamikách, aby mohl vyniknout sólový part flétny. Ten se jako sólový naplno ukázal až ve druhé větě (v první tvořil spíše součást ansámblu) a nebyl technicky, až na náhle střídání vzdálených tónů, příliš náročný. Oproti tomu ale kladl velmi velké nároky na kvalitu tónu, což ovšem nedělalo Martině Venc Matušínské žádný problém. Díky jejímu měkkému sametovému tónu mohla naplno vyniknout „nekonečná“ kantabilní melodie.
Oproti kompozici první pak byla ve Flétnovém koncertu D dur Josefa Myslivečka (1737–1781) po sólistce vyžadována technika naprosto dokonalá. V první větě, před sólovou kadencí byla při rychlém běhu oproti orchestru lehce pozadu, což se poté zopakovalo ještě v části závěrečné. Vždy se ale jednalo pouze o krátké úseky a v několika tónech se sehranost upravila. Samotná kadence proběhla technicky naprosto v pořádku, pouze několik tónů na jejím začátku lehce zašustilo. Přes tyto výtky se však Martina Venc Matušínská zhostila sólového partu dobře, zvláště s přihlédnutím k jeho náročnosti. Filharmonie Brno pod taktovou Chuheie Iwasakiho pracovala stejně jako v první skladbě večera. Dirigent výraznými gesty vytahoval pro určité momenty důležité nástrojové skupiny a skvělé sehranosti ansámblu zajisté pomohlo i velice pečlivé ukazování nástupů. K tomu se přidala výborná práce s dynamikou a výrazná crescenda i na krátkých plochách.
Provádění notorických děl je pro orchestr vždy velkou výzvou. O to víc, když jde o dílo tak známé, jako je předehra k opeře Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Filharmonie Brno se ale této ouvertury zhostila výtečně. Muzikanti hráli čistě, byli sehraní, a navíc dokázali perfektně vystihnout výrazové i dynamické skoky. Poslední kompozice, Suita č. 4 G dur „Mozartiana“ Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893), tvořila perfektní návaznost na předchozí číslo. Jedná se totiž o čtyři orchestrální úpravy, respektive variace na Mozartovy klavírní skladby (kromě III. věty, která vznikla jako úprava klavírní transkripce Mozartova moteta Ave verum corpus vytvořenou Franzem Lisztem), ale také ji Čajkovskij napsal v roce 1887 ke 100. výročí premiéry Dona Giovanniho.
Pro provedení této suity platí vše, co bylo zmíněno výše. Orchestr hrál s obdivuhodným nasazením, velice dobře vystihoval dynamické a náladové rozdíly, výborně ladil a byl sehraný, pouze v jednom ritardandu ve IV. větě chvíli trvalo, než se orchestr stoprocentně sešel. Právě poslední část se navíc vyznačovala technicky náročnými částmi, které prováděli buď jednotlivci nebo celé nástrojové slupiny. Všechny tyto části ale byly provedeny skvěle a pochvalu si zaslouží především klarinetista. Nejvíce prostoru pak dostala první houslistka, která se musela vypořádat s několika náročnými běhy (tato sólová pasáž navíc byla svojí délkou pro orchestrální skladbu lehce netypická), které – až na poslední rychlý vzestup – zahrála suverénně.
I přes naznačené nedostatky připravila Filharmonie Brno pro posluchače, zejména pro milovníky klasicistní hudby, zajímavý program s dobrým provedením jmenovaných děl. Velký podíl na tom měl zajisté dirigent Chuhei Iwasaki, který orchestr vedl pomocí velmi výrazných, přesto však naprosto přesných gest. To muzikantům dopomohlo ke skvělé energii, kterou do hraní vkládali. Taktéž sólový výkon Martiny Venc Matušínské byl na vysoké úrovni i přes několik naznačených chybiček.
Program
Lepo Sumera: Hudba pro komorní orchestr
Josef Mysliveček: Flétnový koncert D dur
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – předehra
Petr Iljič Čajkovskij: Suita č. 4 G dur „Mozartiana“
Martina Venc Matušínská – flétna
Filharmonie Brno
Chuhei Iwasaki – dirigent
čtvrtek 14. března 2024 v 19:00, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..