První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudby.
Večer zahájila koncertní předehra Karneval od Antonína Dvořáka (1841–1904), největšího titána české hudby vůbec. Skladba, které vznikala jako druhá z trilogie ouvertur Příroda – Život – Láska, později známé samostatně jako V přírodě, Karneval a Otthelo, začíná mohutným forte v allegru. Od muzikantů vyžaduje značné nasazení, aby kompozice nevyzněla mdle a její provedení vystihlo pravé karnevalové veselí. To se orchestru pod vedením Roberta Kružíka povedlo. Energie, která z hudebníků sálala hned od prvního tónu, dokázala posluchače naplno vtáhnout do jednoho z nejvíce strhujících Dvořákových děl vůbec. V interpretaci se objevilo pár drobných nedostatků v podobě několika lehce rozladěných tónů prvních houslí nebo mírného rozhození při některých změnách tempa. Tyto chyby ovšem Filharmonie Brno dohnala již zmíněným nasazením, ke kterému přidala perfektní práci s dynamikou. Diváci si tak mohli naplno vychutnat úchvatné rozdíly mezi bouřlivými forte pasážemi a lyrickými částmi v pianu.
Při následující Fantasii g moll pro housle a orchestr Josefa Suka (1874–1935) doplnil Filharmonii Brno houslista Jan Mráček. Sukova Fantasie je překvapivě jeho jedinou koncertantní kompozicí pro housle, přestože byl velice zdatný houslista. Svojí náročností i rozsahem odpovídá klasickému houslovému koncertu, přesto o něj nejde ani názvem ani formou, se kterou skladatel experimentuje a zachází s ní velmi volně. Hned v prvních bouřlivých taktech orchestr opět zaujal vášní, kterou do hry vnášel. Posléze, při dynamickém uklidnění, přišlo také nadšení ze sólistova nádherného sametového tónu, jenž Mráček spojoval s naprosto bravurní technikou. S absolutní lehkostí si poradil i s náročnými běhy přes celý hmatník. Je potřeba podotknout, že technicky těžké pasáže se neobjevovaly jen v sólovém partu ale také v různých nástrojích v orchestru, který je taktéž zvládl bez problému. Jan Mráček i Filharmonie Brno pod Kružíkovým vedením navíc přidali perfektní práci s dynamikou, při které se ani v těch nejtišších pasážích nevytratila energie a vášeň. Oproti první skladbě se navíc všechny i prudké tempové přechody povedly na jedničku. Publikum dalo nadšení z výkonu sólistovi i filharmonii jasně najevo potleskem a Jan Mráček jako přídavek zahrál Gigue z Partity č. 2 d moll Johanna Sebastiana Bacha. Pro tu platilo totéž jako pro Fantasii: nádherný tón, skvělá práce s dynamikou a výtečná technika.
Po přestávce přišla na řadu Symfonie č. 1 Bohuslava Martinů (1890–1959). Tento velice plodný skladatel zasáhnul do mnoha forem, symfonii se však dlouhá léta vyhýbal, jelikož si na její autorství nepřišel dostatečně zralý. Až ve dvaapadesáti letech píše První symfonii a po její premiéře slaví obrovské úspěchy. Filharmonie Brno dala posluchačům, pro které bylo toto dílo doposud neobjevené, důvod pochopit proč. Kompozice je velice efektní – ať už svojí hutnou instrumentací nebo častým užitím synkop. Výrazné a často poněkud složité rytmy mohou představovat výzvu, se kterou si muzikanti dobře poradili. V částech, které připomínají spíše zvukové plochy, byl pak zvuk orchestru plný a všichni hudebníci mezi sebou vždy skvěle ladili. Během celé skladby došlo pouze k jednomu drobnému zaškobrtnutí, kdy v první větě jeden úder velkého bubnu a činelů nebyl dokonale synchronizovaný se zbytkem orchestru. Tato drobnost se ovšem lehce ztratí ve výčtu pozitiv, neboť pro interpretaci Symfonie č. 1 Bohuslava Martinů platí tatáž slova jako pro první půli večera.
Celkově koncert vzbudil výborný dojem i přes několik drobností, které se během večera objevily. Náboj, který mezi muzikanty panoval a který dokázali přenést i na posluchače, snadno zastínil veškerá zmíněná negativa. Dirigent Kružík dokázal z Filharmonie Brno dostat energický výkon, který si tyto tři skladby jednoznačně zasloužily. Program složený výhradně z děl českých autorů potom skvěle fungoval jako symbolické brněnské zahájení Roku české hudby, který jistě potvrdí, že česká hudba patří ke světové špičce.
Antonín Dvořák: Karneval, koncertní předehra op. 92
Josef Suk: Fantasie g moll pro housle a orchestr op. 24
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 1 H 289
Jan Mráček – housle
Robert Kružík – dirigent
Filharmonie Brno
Janáčkovo divadlo, čtvrtek 11. ledna 2023, 19 hodin
Zatím nebyl přidán žádný komentář..