Čtvrtečním koncertem s titulem Bruckneriana odstartovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese abonentní řadu Filharmonie v divadle I. Orchestr provedl skladby Antona Brucknera a Stanisława Skrowaczewského, polsko-amerického dirigenta a skladatele, který se Brucknerovu dílu celoživotně věnoval. Před publikum nastoupili hráči s karmínovými šerpami s nápisem Hraju forte!, čímž se připojili k iniciativě Nenechme kulturu utichnout, která upozorňuje na podfinancování kultury a staví se proti vládnímu plánu investovat v příštím roce do kultury pouhých 0,64 % státního rozpočtu a vzdaluje se tak čím dál více svému slibu vydávat alespoň jedno procento.
První půle večera byla věnována Passacaglii immaginarii (1996) polsko-amerického skladatele a dirigenta Stanisława Skrowaczewského (1923–2017), který by 3. října tohoto roku oslavil stoleté jubileum. Dílo, za které byl autor nominován na Pulitzerovu cenu, je vystavěno, jak už jeho název vypovídá, na principech hudební formy passacaglia, jenž vznikla na začátku 17. století ve Španělsku. Skladba je charakteristická ostinátním basovým tématem (posléze je ovšem obměňováno), nad kterým se odehrávají další a další hudební invence. V kompozici se objevovalo několik technicky náročných prvků v podobě prudkých změn dynamiky nebo náhlých rytmicky náročných vstupů jednoho či více nástrojů. Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese si ovšem se všemi těmito záludnostmi poradila a v jejím podání skvěle vynikla nejsilnější stránka tohoto díla – hra s barvami a zvukovými možnostmi orchestru. V momentě, kdy byla hráčům předepsána melodická linka, ovšem bez jistého udání tempa a každý muzikant hrál tedy lehce jinak, se na diváky navalila masa neurčitého zvuku, která ovšem byla velice efektní a do kompozice skvěle zapadala.
Po přestávce přišla na řadu Symfonie č. 6 A dur (1879–1881) rakouského hudebního skladatele Antona Brucknera (1824–1896). Než orchestr začal hrát, ozval se v publiku zvonící mobil, na což dirigent zareagoval humornou grimasou a někteří z muzikantů dokonce melodii vyzvánění na své nástroje zopakovali. Faux pas tak bylo proměněno ve vtip, který na moment odlehčil atmosféru před náročnou, téměř hodinovou kompozicí. Brucknerova „Šestá“ spadá do tzv. durové tetralogie, kterou tvoří symfonie č. 4 až 7. Durové tóniny jsou přitom pro autora spíše neobvyklé. Dílo je charakteristické velmi promyšlenou, v některých místech až „wagnerovskou“ instrumentací, kterou spojil s velice přehlednou formou (jediná věta, která není napsána v sonátové formě je závěrečné Finale).
Skladatel neměl šanci slyšet celou symfonii, jelikož za jeho života byly provedeny pouhé dvě věty, a i v dnešní době patří spíše mezi ty méně hrané. Na tom může mít podíl velká interpretační náročnost díla. Už v první větě se objevuje typický „brucknerovský“ rytmus v podobě skupiny osmin a šestnáctin následovaných triolou. Ten postupně prostupuje celou kompozicí, v první větě je však nejvýraznější. Právě místech, ve kterých se tento rytmus objevoval, byl orchestr poněkud rozhozený. V první větě se taktéž objevilo několik míst, ve kterých žestě ne vždy úplně dobře ladily. To se ovšem postupně zlepšilo během věty druhé a v části třetí, Scherzu, už se orchestr pod Daviesovým vedením těchto neduhů zbavil úplně. V podobně vydařeném duchu se pak neslo i závěrečné Finale, které svým slavnostním charakterem celou symfonii skvěle uzavřelo. Podobně jako v první skladbě večera dokázal dirigent s orchestrem velmi dobře pracovat, zejména v pozvolných i prudkých dynamických změnách a různých proměnách tempa. Až na pár výtek, které byly zmíněny výše, se koncert velice podařil a skladatelům vzdal poctu, kterou si zajisté zaslouží. Filharmonie Brno tak divákům přinesla skvělý zážitek, který jí publikum oplatilo mocnými ovacemi.
Program:
Stanisław Skrowaczewski: Passacaglia immaginaria
Anton Bruckner: Symfonie č. 6 A dur
Filharmonie Brno
dirigent: Dennis Russell Davies
Janáčkovo divadlo, čtvrtek 23. 11. 2023, 19:00
Zatím nebyl přidán žádný komentář..