Filharmonie konečně naživo, velkolepě a (naposled) bez roušek

Filharmonie konečně naživo, velkolepě a (naposled) bez roušek

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.

Všechna tři díla večera v sobě kromě primárního hudebního vyjádření skrývají také výtvarné umění. Nejlépe to bezpochyby vyjadřují Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského, které koncert zahájily. Díky orchestrální úpravě původně klavírního cyklu Mauricem Ravelem orchestr provedl diváky pomyslnou výstavou děl skladatelova přítele Viktora Hartmanna tak, jak ji Musorgskij opravdu vnímal. Jednotlivé obrazy pak rondovou formou propojují promenády, znějící vždy v charakterově odlišné variaci. Tu úvodní, z celého cyklu nejproslulejší, majestátně a spolehlivě zahájily žestě, které se velkých nároků celého cyklu zhostily s jistotou a přehledem. Programní účinek charakterově odlišných částí orchestr vyjádřil patřičně a kvalitně, podpořen citlivým vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.

Nejen díky námětům skladeb se večer přibližoval k výtvarnému umění. Zvukovou složku totiž doplnily ojedinělé vizualizace na plátně v pozadí, jež jsou dílem Cori O´Lana a organizace Ars Electronica. Právě ta spolu s Dennisem Russellem Daviesem po několik let pracuje na vývoji doprovodných vizualizací, které vychází přímo ze znějícího zvukového materiálu a reagují tak na dynamiku, tempo i charakter hudby. Na první pohled možná zvláštní, nepatřičné a komplikované vizualizace tak v sobě skrývají velmi promyšlenou a netradiční technologii, která tomuto nezvyklému obrazovému doprovodu dává nový rozměr. Obrázky z výstavy pojal autor čistě abstraktně, každá z částí se lišila grafickým zpracováním. Ne všechny svým vzhledem zapadaly do kontextu klasické hudby, například vyjádření úvodní Promenády působilo příliš ostře a agresivně, našly se však také vhodněji zvolené výjevy, třeba jemné geometrické křivky ztvárňující tajuplný Starý hrad nebo roztančený rej strašidel v Chýši Baby Jagy.

Po dlouhém a nadšeném potlesku publika, který na tváři šéfdirigenta i některých členů orchestru vyvolal zářivý a radostný úsměv, první polovina pokračovala – oproti původnímu programu – Bohuslavem Martinů a jeho Freskami Piera della Francesca. Tato změna koncertu určitě prospěla a už jen z hlediska délky obou polovin byla logickým řešením. Třídílná suita z vrcholného a zralého období skladatelovy tvorby vyšla opět z inspirace konkrétním výtvarným uměním. Jak název napovídá, byly to právě fresky renesančního malíře Piera della Francesca, které Martinů zaujaly na jeho cestě do Itálie, a které měli diváci možnost vidět díky zcela odlišným, zde i poučným vizualizacím. První ze tří částí zahájil disonantní úvod jakoby vytržený ze znějící melodie, která dále navázala kompaktním zvukem tutti částí i zdařilými sóly. Ve svém průběhu měla skladba i přes nápaditost a prokomponovanost v některých pasážích uspávající tendence, což však nelze klást za vinu provedení. To přesně následovalo charakter hudby tak, jak si to žádala. Třetí část pak v úvodu vhodně dokreslil obraz boje, který hudba vyjadřovala a první polovinu koncertu zakončilo smířlivé zklidnění.

Druhá polovina zůstala v duchu dvacátého století a představila ve své době snad nejvýznamnějšího německého skladatele – Paula Hindemitha. Ten se ve svých dílech výraznou měrou zabýval Matthiasem Grünewaldem, malířem období renesance, dnes proslulým zejména díky deskové oltářní trilogii v Isenheimu. Právě Malíř Mathis, jak se mu přezdívalo, se stal názvem opery a také včera uvedené symfonie, ve svých třech částech vycházející z operní předehry a meziher. Stejně jako u Martinů, i nyní hudbu doplnila vizualizace pohrávající si se skutečnými výtvarnými díly, zde samozřejmě vycházející z oné oltářní trilogie, avšak autorsky více propojené s mnohdy až snovou abstrakcí. Stěžejní hudební část v sobě pak kombinovala romanticky líbivé kantilény i moderně disonantní pasáže, ve kterých si orchestr udržel přesnou souhru i při zdánlivé rytmické nejistotě.

Celému koncertu pak prospělo citlivé a promyšlené nazvučení, které – ač se v ohraničeném prostoru velkého nádvoří může zdát možná až zbytečné a nepotřebné – vhodně vyzdvihlo zejména tišší pasáže orchestru a komornější vstupy jednotlivých nástrojů, a napomohlo tak vyniknout barevnosti celého tělesa.

I přes velkolepý závěr Hindemithova díla se nabízí otázka, zda by vůbec nejlepší variantou rozložení koncertu nebylo zakončení působivými a divácky přívětivějšími Obrázky z výstavy. Jde však o úvahu spíš malichernou, protože nadšený potlesk protkaný nejedním pochvalným Bravo vypovídal o dojmech publika dostatečně. A možná že byl tím pravým důvodem tohoto pořadí oslavný Slovanský tanec č. 8 Antonína Dvořáka, který zazněl jako přídavek. Právě on učinil tu skutečnou a pompézní tečku za celým, opravdu zdařilým večerem.

 

Mezinárodní hudební festival Špilberk

Obrázky z výstavy

MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ

Obrázky z výstavy

BOHUSLAV MARTINŮ

Fresky Piera della Francesca

PAUL HINDEMITH

Malíř Mathis

Dennis Russell Davies – dirigent

Filharmonie Brno

Velké nádvoří hradu Špilberk

Středa 19. 8. 2020

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Nejčtenější

Kritika

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce