From Czechoslovakia: Nezájem publika o novou hudbu

From Czechoslovakia: Nezájem publika o novou hudbu

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.

Tematickým zaměřením koncertu se stalo sté výročí založení republiky a reaguje na něj i další avizovaný koncert orchestru s názvem For Czechoslovakia (20. března 2018), který naopak nabídne díla zahraničních autorů. V recenzovaném koncertu From Czechoslovakia byli posluchači konfrontování s hudbou třech současných skladatelů – jako první zazněla skladba Elsewhere od Petra Bakly, následovala Část C z cyklu For Large Ensemble Luboše Mrkvičky a celý večer uzavřel třívětý koncert pro housle a ansámbl op. 25 Vertigo od Mariána Lejavi. Sólistou večera, který vystoupil v poslední jmenované skladbě, byl houslista Milan Paľa. Všichni tři skladatelé byli přítomni premiérovým provedením svých děl.

bco_2018_from_czechoslovakia_foto_adam_dusek_01

Skladba Elsewhere stavěla hudební efekt na velmi pozvolně se měnící barvě a stupňujícím se napětí. Z hojného užití zdvojených hlasů vyvěrala až jakási meditativní šíře. Disonance postupně rozvíjely svůj charakter, ale často se zanořily zpět do zvolna se roztékající hudební faktury. Pomalejší tempo, absence výrazných rytmů i stejnoměrná dynamika – to vše umocňovalo charakteristickou snivost díla. Časem se i výrazná unisona začala vytrácet a disonance se staly ještě zřetelnějšími. Vzhledem ke stále plynoucí mase hudby se však jednalo o mírný kopeček na jinak poklidné rovině hudby. V rozmazaných obrysech melodiky se tu a tam objevovaly i konsonantní a uchu libé intervaly, na kterých však hudební dílo nestálo. Ačkoliv se jednalo o sympatický začátek večera, skladba by možná mohla obsahovat výraznější dynamická, tempová nebo i interpretační odstínění. Je mi jasné, že autorovým zájmem bylo naopak všechny tyto věci popřít, dle mého by však vyšší míra interpretační pestrosti dílu neublížila.

Část C z cyklu For Large Ensemble od Luboše Mrkvičky naopak udeřila skutečně kontrastně. Z náhle zlomového dramatu vystupoval především kráčivý motiv zvedající se stupnice. Skladba byla vystavěna podstatně kontrastněji než dílo Petra Bakly. Přestože opěrný bod představovaly především žestě, motiv stoupání si v průběhu díla vyzkoušela většina nástrojů. Skladba je charakteristická až pochodovým kráčením dlouhých tónů, které jsou zdobeny probubláváním dřev i smyčců. Ačkoliv dílo začíná dravě a nesmlouvavě, přece jen se k závěru objevuje smířlivější tón a dochází k jistému zjemnění. I tak si ovšem zachovává svůj dramatičtější charakter.

bco_2018_from_czechoslovakia_foto_adam_dusek_02

Zlatým hřebem večera však byla skladba Vertigo v provedení houslisty Milana Paľy. Ďábelsky laškovné běhy houslí v nejjemnějším pianissimu zahájily dílo. Již samotná intráda byla z hlediska artikulace zajímavá hrou u kobylky, čímž rychlé figurace dostaly ještě zlověstnější nádech. Skladatel Marián Lejava uchopil sólové housle invenčně a s ohledem na co nejzajímavější zvukové i technické možnosti nástroje.  Tento přístup se pak projevil především v netradičních smycích a smykových variacích. Technicky náročné dílo by ovšem nebylo možno takto provést, nebýt ohromujících interpretačních kvalit Milana Paľy. Houslista s neochabujícím nasazením přijímal větší a větší interpretační výzvy a předvedl koncert s perfektní intonací. Ze všech tří skladeb právě poslední nejvíce manifestovala rozličné a často komplementární rytmy. (První na rytmickou stránku spíše zanevřela, druhá skladba zůstala někde na půli cesty.) Ačkoliv náročnost sólového partu se nedala ani v nejmenším srovnávat s party orchestru, skladatel neopomenul užít rozličných zvukových prvků ani tady. Objevilo se jak tradiční pizzicato, tak kupříkladu i bouchání do strun kontrabasu ve druhé větě. Do této části situoval autor také kadenci, která náhle vytryskla z neustálé a nervy drásající eskalace. Neméně zajímavou byla i třetí věta, ve které katarzní názvuky orchestru byly vždy nesmlouvavě zaříznuty sólovými houslemi. Při poslechu závěrečné části se mi do mysli vkrádaly myšlenky na skladbu The Unanswered Question od Charlese Ivese, ve které se objevuje podobný kontrast. V případě Ivesova díla je však hudební podklad podstatně blahosklonnější. S blížícím se koncem však dostává třetí věta Vertiga mnohem zlověstnější kontury a sólista je nakonec zcela převálcován bouřícím orchestrem. Na nepopiratelném úspěchu mají podíl obě strany – nebýt Paľovy démonické interpretace, jen těžko by vynikly nesporné kvality skladatelovy práce.  

Ačkoliv pro mne osobně bylo nejsilnějším dílem Vertigo, neznamená to, že by zbývající díla nebyla dostatečně hodnotná. Naopak jsem velmi potěšen, že navzdory takto žalostné účasti publika podali Brno Contemporary Orchestra pečlivý a zanícený výkon. Určitě si přijdu poslechnout i další koncert s názvem For Czechoslovakia. Třeba se tam potkáme v hojnějším počtu.

Petr Bakla: Elsewhere Luboš Mrkvička: For Large Ensemble, Část C Marián Lejava: Vertigo Housle: Milan Paľa Brno Contemporary Orchestra

Foto Adam Dušek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více