From Czechoslovakia: Nezájem publika o novou hudbu

From Czechoslovakia: Nezájem publika o novou hudbu

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.

Tematickým zaměřením koncertu se stalo sté výročí založení republiky a reaguje na něj i další avizovaný koncert orchestru s názvem For Czechoslovakia (20. března 2018), který naopak nabídne díla zahraničních autorů. V recenzovaném koncertu From Czechoslovakia byli posluchači konfrontování s hudbou třech současných skladatelů – jako první zazněla skladba Elsewhere od Petra Bakly, následovala Část C z cyklu For Large Ensemble Luboše Mrkvičky a celý večer uzavřel třívětý koncert pro housle a ansámbl op. 25 Vertigo od Mariána Lejavi. Sólistou večera, který vystoupil v poslední jmenované skladbě, byl houslista Milan Paľa. Všichni tři skladatelé byli přítomni premiérovým provedením svých děl.

bco_2018_from_czechoslovakia_foto_adam_dusek_01

Skladba Elsewhere stavěla hudební efekt na velmi pozvolně se měnící barvě a stupňujícím se napětí. Z hojného užití zdvojených hlasů vyvěrala až jakási meditativní šíře. Disonance postupně rozvíjely svůj charakter, ale často se zanořily zpět do zvolna se roztékající hudební faktury. Pomalejší tempo, absence výrazných rytmů i stejnoměrná dynamika – to vše umocňovalo charakteristickou snivost díla. Časem se i výrazná unisona začala vytrácet a disonance se staly ještě zřetelnějšími. Vzhledem ke stále plynoucí mase hudby se však jednalo o mírný kopeček na jinak poklidné rovině hudby. V rozmazaných obrysech melodiky se tu a tam objevovaly i konsonantní a uchu libé intervaly, na kterých však hudební dílo nestálo. Ačkoliv se jednalo o sympatický začátek večera, skladba by možná mohla obsahovat výraznější dynamická, tempová nebo i interpretační odstínění. Je mi jasné, že autorovým zájmem bylo naopak všechny tyto věci popřít, dle mého by však vyšší míra interpretační pestrosti dílu neublížila.

Část C z cyklu For Large Ensemble od Luboše Mrkvičky naopak udeřila skutečně kontrastně. Z náhle zlomového dramatu vystupoval především kráčivý motiv zvedající se stupnice. Skladba byla vystavěna podstatně kontrastněji než dílo Petra Bakly. Přestože opěrný bod představovaly především žestě, motiv stoupání si v průběhu díla vyzkoušela většina nástrojů. Skladba je charakteristická až pochodovým kráčením dlouhých tónů, které jsou zdobeny probubláváním dřev i smyčců. Ačkoliv dílo začíná dravě a nesmlouvavě, přece jen se k závěru objevuje smířlivější tón a dochází k jistému zjemnění. I tak si ovšem zachovává svůj dramatičtější charakter.

bco_2018_from_czechoslovakia_foto_adam_dusek_02

Zlatým hřebem večera však byla skladba Vertigo v provedení houslisty Milana Paľy. Ďábelsky laškovné běhy houslí v nejjemnějším pianissimu zahájily dílo. Již samotná intráda byla z hlediska artikulace zajímavá hrou u kobylky, čímž rychlé figurace dostaly ještě zlověstnější nádech. Skladatel Marián Lejava uchopil sólové housle invenčně a s ohledem na co nejzajímavější zvukové i technické možnosti nástroje.  Tento přístup se pak projevil především v netradičních smycích a smykových variacích. Technicky náročné dílo by ovšem nebylo možno takto provést, nebýt ohromujících interpretačních kvalit Milana Paľy. Houslista s neochabujícím nasazením přijímal větší a větší interpretační výzvy a předvedl koncert s perfektní intonací. Ze všech tří skladeb právě poslední nejvíce manifestovala rozličné a často komplementární rytmy. (První na rytmickou stránku spíše zanevřela, druhá skladba zůstala někde na půli cesty.) Ačkoliv náročnost sólového partu se nedala ani v nejmenším srovnávat s party orchestru, skladatel neopomenul užít rozličných zvukových prvků ani tady. Objevilo se jak tradiční pizzicato, tak kupříkladu i bouchání do strun kontrabasu ve druhé větě. Do této části situoval autor také kadenci, která náhle vytryskla z neustálé a nervy drásající eskalace. Neméně zajímavou byla i třetí věta, ve které katarzní názvuky orchestru byly vždy nesmlouvavě zaříznuty sólovými houslemi. Při poslechu závěrečné části se mi do mysli vkrádaly myšlenky na skladbu The Unanswered Question od Charlese Ivese, ve které se objevuje podobný kontrast. V případě Ivesova díla je však hudební podklad podstatně blahosklonnější. S blížícím se koncem však dostává třetí věta Vertiga mnohem zlověstnější kontury a sólista je nakonec zcela převálcován bouřícím orchestrem. Na nepopiratelném úspěchu mají podíl obě strany – nebýt Paľovy démonické interpretace, jen těžko by vynikly nesporné kvality skladatelovy práce.  

Ačkoliv pro mne osobně bylo nejsilnějším dílem Vertigo, neznamená to, že by zbývající díla nebyla dostatečně hodnotná. Naopak jsem velmi potěšen, že navzdory takto žalostné účasti publika podali Brno Contemporary Orchestra pečlivý a zanícený výkon. Určitě si přijdu poslechnout i další koncert s názvem For Czechoslovakia. Třeba se tam potkáme v hojnějším počtu.

Petr Bakla: Elsewhere Luboš Mrkvička: For Large Ensemble, Část C Marián Lejava: Vertigo Housle: Milan Paľa Brno Contemporary Orchestra

Foto Adam Dušek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více