Hoř, plamínku, plápolej, tupou sílu udolej!

Hoř, plamínku, plápolej, tupou sílu udolej!

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.

Nejen pamětníkům název inscenace O statečném kováři správně napoví, že původní verzi příběhu na motivy Boženy Němcové proslavilo filmové zpracování z roku 1983. Tato pohádka s Pavlem Křížem v hlavní roli se pravidelně vrací na televizní obrazovky a je hitem vlastně už pro několik generací. Udatný neohrožený Mikeš s dobrým srdcem chodí světem, píská si neodolatelně nezapomenutelnou melodii a zachraňuje princezny před ukrutností Černého krále. Přece to znáte…

o_statecnem_kovari_MdB_foto_TINO_02

Muzikálová pohádka podle filmového scénáře Bohumila Steinera a Jaroslava Petříka je nyní dílem dramaturgyně Kláry Latzkové a režiséra Igora Ondříčka. Pohádka trvá přibližně půldruhé hodiny a z celkového času se bez deseti minut mluveného slova naživo pořád muzicíruje a zpívá. Ulrychova hudba tak logicky výrazně určuje náladu celého večera. Nejednu písničku divák dobře zná z oblíbeného snímku; je chvályhodné, že některá původní hudební čísla přibyla a tvůrci nevsadili jen na jakýsi automatický remake populárního filmu. Nu a přítomnost třináctičlenného živého orchestru, rezignování na možný předtočený záznam a half playback patří k dalším plusům večera.

Ulrychova hudební ražba i tady vychází z moravského folkloru, v Brně bude tento titul o to více rezonovat. Vedle cimbálu tady ovšem zazní třeba i basová kytara. Tyto nástroje v přirozeném protikladu v inscenaci hudebně určují a rozlišují dva světy – svět dobra, tedy kovářů, a svět zla zastoupený Černým králem. V duchu Ulrychovy autorské licence tady nechybí ani housle a další lidové nástroje. Zaslechnete tady violy, kontrabas, flétny, ale třeba také hoboj či kytaru a samozřejmě bicí. Písničky jsou to příjemné a nevtíravé, krystalicky prosté a ve slovníku záměrně až naivní jako celá pohádka vycházející z jasného rozlišování dobra a zla i jejich zápasu.

o_statecnem_kovari_MdB_foto_TINO_01

Jak už bylo naznačeno, na celém výsledku je příjemné a chvályhodné, že nejde o prostou recyklaci někdejšího filmového hitu. Režisér Igor Ondříček animační i digitální možnosti filmu (triky a kouzla) ve své inscenaci úspěšně nahradil důsledným zdivadelněním předváděného. Právě nápadité využívání rekvizit, kostýmů a jejich náhlých proměn, využívání obřích loutek či jevištních objektů (Černý král, železný kůň) v kombinaci s chytlavou, prostě textovanou muzikou dělá z výsledku příjemnou podívanou. Děsně jsem se bál, že tvůrci tady jako čáry máry použijí v Městském divadle Brno tolik oblíbené videoprojekce, které s doslovností a bez obrazotvornosti provedou přítomné světem kouzel. A přitom jevištní zázraky a divy tady vznikají zcela jednoduše v rámci kýžené divácké imaginace. To když Matěj balancuje na scéně s vysokým stohem pytlů s moukou, když tanečnice na čtyřikrát promění barvu kostýmu a diváka tak provede kvartetem ročních období nebo když silák Ondra zápolí s obrovským kmenem, který posléze musí odvléct tři jiní herci. Toto vše má navrch opodstatnění nejen pro uchování střídmé a nestrojené poetiky původního kouzelného pohádkového vyprávění, ale také prostoty Němcové jazyka a Ulrychovy muziky.

o_statecnem_kovari_MdB_foto_TINO_04

K dalším kladům večera pod širým nebem patří půvabná scéna Jaroslava Milfajta, které po jevišti rozmístil železné nýtované objekty, jakoby tyto ploché kovové kopce se stromečky či mlýnem na svých horizontech vyšly právě z rukou šikovného kováře, kterým Mikeš bezesporu je. Jednoduché kulisy umožňují zvraty děje zcela v duchu nepřezdobeného a účinného divadelního vyprávění.

Z této pohádky neustále prýští znamenitá hudba, která v největším partu vypravěče Krajánka nese ozvěny Ulrychova nezaměnitelného pěveckého projevu ze zmíněného filmu. V umném a silném podání Jiřího Macha je tady slyšet nejen autor muziky, ale také hercovo skvělé školení v lidovém zpěvu. Na své si tady v písničkách přijde téměř každý a diváky čekají příjemná pěvecká (nealternovaná!) vystoupení Aleše Slaniny v hlavní roli, Elišky Skálové jako princezny Elišky nebo Lucie Bergerové coby Hospodské. Pod Petrovem nyní lze zajít na prostou ale o to působivější hudební pohádkovou inscenaci.

Městské divadlo Brno

Petr Ulrych – Božena Němcová: O statečném kováři

Režie: Igor Ondříček

Úprava: Igor Ondříček, Klára Latzková

Hudební nastudování a dirigent: Petr Gablas

Scéna: Jaroslav Milfajt

Kostýmy: Roman Šolc

Choreografie: Martin Pacek

Premiéra 8. června v Biskupském dvoře Moravského zemského muzea

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce