Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.
Večer s názvem Hudba pro biskupa Stanislava Pavlovského měl důkladně promyšlenou dramaturgii. Program sestával ze skladeb biskupského kapelníka Jacoba Handla Galla, jehož oslavné moteto Undique flammatis oslavující zvolení nového biskupa je dnes prvním známým Handlovým tiskem. Kromě Handla – o jehož hudbě nelze ve spojení se Stanislavem II. Pavlovským pochybovat – zazněla také díla výše zmíněného německého skladatele Nicolause Zangia, který v Olomouci roku 1617 zemřel. Jak ostatně nastínil i program koncertu, počátek 17. století byl dobou velkých stylových změn a obdobím, kdy na Moravu začalo pronikat rané baroko. Z tohoto důvodu byly pro koncert rovněž vybrány tři skladby pro dva sopránové hlasy a basso continuo od raně barokního skladatele Giacoma Finettiho. Ani tento tvůrce nebyl zvolen náhodně, neboť všechna tři díla pocházejí ze sbírky kůru kostela biskupského města Příbor. Koncert tak nabídl skladby z velmi specifického a časově ohraničeného období a přitom neslevil z požadavků na hudební pestrost a vnitřní rozdílnost jednotlivých děl. Již před započetím první skladby bylo avizováno, že struktura večera bude připomínat mši, což ostatně naznačovalo i pořadí jednotlivých částí mešního ordinária.
Duchovní hudba – ačkoliv do kostela nezpochybnitelně patří – občas bojuje s nevhodnou akustikou chrámových lodí. Kostel Zvěstování Páně na Dolním náměstí však pro toto relativně malé obsazení (a to i přes spojení těles Ensemble Versus a Capella Ornamentata) nabídl ideální rovnováhu mezi plností zvuku a jeho srozumitelností. Nezřídka se stává, že dlouhý dozvuk kostelů rychlým a v hudbě tohoto období tolik užívaným imitacím zamezí naplno vyznít. V těch horších případech se srozumitelnost sdělení vytratí úplně a jediné, co občas přežije tuto smršť polyfonie bývá závěrečné amen. V kostele Zvěstování Páně však zůstaly všechny hlasy čitelné, každý nástup jasný, ohraničený a ani se nestávalo, že by ve vzduchu visela hutná masa neidentifikovatelného zvuku. Rovnováha mezi zpěvními hlasy a nástrojovou hrou dávala vyniknout složité a přesto posluchačsky přívětivé struktuře skladeb.
Koncert zahájila instrumentální verze Zangiova moteta Exultate iusti, jejíž sborová varianta uzavírala celý program. V tomto kruhu zazněly kromě výše zmíněných částí mešního ordinária a jednotlivých motet také dva chorální zpěvy. Hudebníci i sboristé zahájili koncert s vervou a přesvědčením. První polovina byla intonačně jistá a také rytmicky sbor držel pohromadě. Obzvláště imitace v Gallusově Undique flammatis vyzněly jasně a působivě. Velký vliv na celkovou barvu zvuku měly samozřejmě hudební nástroje, které nejenže podporovaly některé zpěvní hlasy a ozvláštňovaly barvu výsledného zvuku, ale také jednotlivým melodiím zdařile kontrapunktovaly. Charakter hudby měnilo i různé zapojování hudebních nástrojů v průběhu skladeb. Zatímco v některých případech se kostelem rozléhaly trombóny, cinky, dulcian, housle a theorba, jindy zaznívaly například pouze housle s theorbou a sólovým zpěvem. Na hudbu měla taktéž vliv práce s prostorem – barva zvuku a jeho uchopení se tak v průběhu koncertu měnily v závislosti na momentálním umístnění umělců. Ve druhé polovině však jakoby začal zpěvákům ale také instrumentalistům docházet dech: objevovalo se více intonačních a rytmických nedokonalostí a celková soudružnost se někam vytratila. Nástupy zpěváků nebyly již tak přesné a hráč na cink se zdál také unaven. Ne, že by výsledek nebyl kvalitní, ale Ensemble Versus i Capella Ornamentata mají na víc a mnohokrát o tom své posluchače přesvědčili.
Předposlední koncert Podzimního festivalu duchovní hudby nabídl hudbu 16. a 17. století v autentické interpretaci s promyšlenou dramaturgií i příkladnou prací s prostorem. Vnitřní tempo večera dokázalo zužitkovat nejen bohatý zvuk žesťových nástroj, cinků či dulcianu, ale také chorální zpěv, sborovou tvorbu i sólový přednes. A to vše se odehrálo v akusticky vhodném sále kostela Zvěstování Páně, kde snahy obou ansámblů nevyzněly nadarmo. Škoda jen, že v závěru koncertu částečně došel interpretům dech. I tak se jednalo o kvalitní a poučené uchopení hudby, která se na programech festivalů a koncertů často neobjevuje.
Ensemble Versus
Capella OrnamentataVladimír Maňas a Richard Šeda – umělečtí vedoucí
Nicolaus Zangius: Exultate iusti à 6 (instrumentální)
Jacobus Handl Gallus: Undique flammatis à 7
Gaudeamus omnes in Domino (chorál)
Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Kyrie, Gloria à 7
Giacomo Finetti: Ecce tu pulchra es à 6
Nicolaus Zangius: Tota pulchra es à 6
Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Credo à 7
Giacomo Finetti: Ab initio et ante saecula creata sum à 2
Nicolaus Zangius: Jesu dulcis memoria à 6
Nicolaus Zangius: Deus misereatur nostri à 8
Ave Maria (chorál)
Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Sanctus à 7
Giacomo Finetti: Laudate pueri Dominum à 6
Nicolaus Zangius: Ego flos campi à 6
Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Agnus à 8
Nicolaus Zangius: Exultate justi in Domino à 6
neděle 14. října 2018, kostel Zvěstování Páně
Zatím nebyl přidán žádný komentář..