Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudbě.
Ačkoliv výběr hudebních děl patří spíše k dramaturgicky umírněnějším počinům a některé skladby se pravidelně vyskytují na violoncellových recitálech, z hlediska celkového rozvržení a kontextu se jednalo o dobře postavený a ucelený program. Ostatně byly to právě skladby Antonína Dvořáka, Josefa Suka či Leoše Janáčka, které formovaly hudební kariéru a interpretační jazyk Michaely Fukačové, její hudební domov.
První polovinu večera zahájila Sukova Balada d moll následovaná jeho Serenádou A dur. Ačkoliv se původně jednalo o dvě na sobě nezávislé skladby – první jmenovaná je z roku 1890 a druhá z roku 1896 – od společného vydání roku 1900 Fritzem Simrockem tvoří obě díla ustálenou dvojici. Již z několika úvodních taktů bylo zřejmé, že klavírista David Mareček upřednostňuje spíše střízlivý a uměřeně elegantní výraz, který však ve vypjatějších momentech posunuje k mnohem citovější interpretaci. Právě zmíněný kontrast podpořený účelnou dynamikou dodával Marečkově interpretaci na opravdovosti ve vyhrocených, či naopak něžných místech nejen této skladby. Interpretace Michaely Fukačové se zdála emotivnější a snad i svým způsobem „hřejivější“, jednalo se však o ideální spojení. Kdyby totiž oba hudebníci bezuzdně hýřili citem, výsledek by postrádal ucelenost a eleganci, kdyby však naopak interpreti zůstávali spíše zdrženliví, postrádala by hudba vášeň, něhu a drama. Z mého pohledu nejsilnější stránkou hry Michaely Fukačové byla bezesporu práce s tónem – od rázného, drsného a neučesaného až po vzdychající a šeptající, to vše s precizním dynamickým odstupňováním a živým a nápaditým frázováním. Co však hudební nastudování posunulo ještě o řád výše byla práce s tempem. Každý napnutý tón visící naléhavě ve vzduchu a čekající na rozvedení dokazoval dechberoucí rytmickou sehranost. Obzvláště působivý pak byl například hudební dialog s výrazným rubatem v Janáčkově Pohádce. Právě tato skladba nejvíce prověřila schopnost interpretů tlumočit dramatické změny nálad v hudbě. Závěrečná dvojice skladeb první poloviny – Klid a Rondo Antonína Dvořáka – pak fungovala jako dramaturgické uklidnění a návrat k tradičnějšímu hudebnímu jazyku. Z hlediska provedení si nicméně Michaela Fukačová i David Mareček udrželi jiskrnou fortelnost z předcházejícího Janáčkova díla.
Franckova Sonáta A dur, řadící se právem mezi autorova nejlepší a nejznámější díla, patří ke stálicím houslové a violoncellové literatury. Franckova vytříbená práce s hudebními motivy, které se skladbou proplétají a dostávají stále nový a nový význam, klade nemalé nároky nejen na hudební představivost interpretů, ale především na jejich schopnost tyto jemné nuance zachytit a zprostředkovat publiku. Fukačová a Mareček tento úděl zvládli bezchybně a přesvědčivě. Ať již se jednalo o sladce něžné uvedení hlavního tématu v první části, nebo jeho triumfální vyústění v imitačním dialogu závěrečné věty, violoncellistka i klavírista byli jednotní ve výrazu i dynamice. Nešlo jen o přesvědčivé zakončení skladby, ale i celého večera.
Abonentní koncert Spolku přátel hudby přinesl hudebně prakticky bezchybný přehled zásadních hudebních děl pro violoncello a klavír, a to převážně z per českých autorů. Kromě toho zahájil také koncertní sezónu 2021/2022, která slibuje ještě mnoho dramaturgických a snad i podobně interpretačně vybroušených koncertů v čele s Rejchou, Novákem či Beethovenem. Inu, nezbývá než se těšit!
Antonín Dvořák: Klid op. 68/5, Rondo g moll op. 94
Josef Suk: Balada a serenáda op. 3
Leoš Janáček: Pohádka
César Franck: Sonáta A dur
Michaela Fukačová - violoncello
David Mareček - klavír
- září 2021, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..