Inscenace Káti Kabanové: památný začátek festivalu Janáček Brno 2016

9. říjen 2016, 13:00

Inscenace Káti Kabanové: památný začátek festivalu Janáček Brno 2016

Začátek festivalu Janáček Brno 2016 se bezesporu stane památným. Premiéra opery Káťa Kabanová představovala zahájení, na jaké se nezapomíná. Namísto nové výrazné režie Janáčkova tragického rusofilského dramatu byla upřednostněna snad nejlíbivější a nejméně kontroverzní volba - dávná inscenace režiséra Roberta Carsena a jeho týmu, která již obletěla řadu evropských operních scén. A byla to volba opravdu šťastná. Její výjimečné kvality si rádo znovu vychutná znalé přespolní publikum, zatímco Brňané, ve „svém“ Janáčkovi stále spíše tápající, potřebují přesně toto: srozumitelnou a působivou inscenaci. Bylo by skvělé, kdyby se tato Káťa Kabanová udržela na repertoáru jako divácky oblíbený kus.

Scéna (Patrick Kinmonth) je prostá a efekty až asketicky skromné: stěny holé a na zemi několikacentimetrová vrstva vody, jejíž hladina se zrcadlí na zadní stěně. K tomu atraktivní světla (Peter van Praet), ovšem bez výrazných či příliš symbolických barev. Z desítek obdélníkových dřevěných palet staví dav tanečnic v andělsky bílých šatech (choreografie Philippe Giraudeau) pevný povrch pro jednající smrtelníky a neváhají u toho cákat na všechny strany. Pak už jen pár nezbytných kusů židlí a typově i vizuálně co nejméně nápadné kostýmy (opět Patrick Kinmonth). Výsledný efekt násobí spojení s Janáčkovou hudbou a ukazuje, jak důležité je režírovat operu v její rozmanitosti, nikoliv jen její libreto, jak je dnes obvyklé.

Nesporný úspěch Carsenovy působivé minimalistické režie však skýtá i nebezpečí: jedná se přece jen o výklad neobjektivní, jaksi něžně umanutý a vyhraněný. Zcela správně zdůrazňuje snový charakter partitury, jde zde ovšem také o potlačení ostatních aspektů dramatu. Prostý účinek dominantního zdůraznění vodního živlu je nesmírný. Byla by však škoda, kdyby jej tuzemští mladí režiséři, už tak dost ovlivnění úsporným řešením lecčeho, začali napodobovat. V tomto ohledu je volba Carsenovy režie počinem neprogresivním a měla by zůstat osamocena, jakkoliv je divadelně požehnaná.

Celý večer byl vlastně přehlídkou věcí střídavě skvělých, vydařených a parádních. Přesto považuji dva momenty za úplně nejdůležitější. Jedním z nich je nedostižný výkon Pavly Vykopalové v titulní roli. Po léta jsme byli zvyklí slýchat pěvce zahraniční, kteří mívali propracovaný a technicky zvládnutý projev, zápasili ale s češtinou a narušovali tím konzistenci pěveckého výrazu. Jindy šlo o pěvce domácí, kteří vynikali překrásnou kantilénou, k výstředním janáčkovským finesám v rytmu a melodice ale přistupovali jen přibližně a s jistou laxností. Poměry se především v posledních letech na obou stranách narovnávaly. Nesázel bych však nikdy na to, že jeden z prvních opravdu vzorových janáčkovských výkonů vzejde právě z českého prostředí, a navíc z Brna. Vykopalová dokázala s překvapivou lehkostí a bez zjednodušování partu ovládnout zrádnou rytminku i těkavou nápěvkovou melodiku a k tomu osvědčit i výjimečný hudebně-dramatický talent. Její hlasový projev přitom není bůhvíjak masivní a nemůže poutat pozornost okázalými „silovými“ efekty. Hledat, kdo je ten úplně nejlepší, je vždycky dětinské. I tak lze tvrdit, že žádnou výrazně lepší Káťu, než jak ji ztvárnila Vykopalová, svět nepoznal.

Druhý skvost večera představoval orchestr Janáčkovy opery pod vedením Ondreje Olose. Na janáčkovském dramatickém orchestrálním projevu jsou důležitější jiné momenty, než občasná pochybení jednotlivých hráčů, která se tady ale neobjevila. Kapela hrála kompaktně, jednotně, s dokonalou pregnancí, bez „urovnávání“ nepřehledných Janáčkových rytmických zvláštností. Navzdory těmto nemalým starostem udržel Olos na vysoké úrovni přirozenou muzikální spontaneitu hráčů a celkový obrovský emoční náboj. Zde vidím ohromný přínos nejen z hlediska ryze hudebního, ale i osvětového: Janáčka má mnoho hudbymilovných Brňanů za rozjíveného experimentátora, kterého více nebo méně respektují. Ty největší emoční prožitky ale zdejší posluchači hledají v operách tradičně především italské provenience. Přesvědčit většinu brněnského publika o prominentní pozici Janáčka mezi mistry operního prožitku se nikdy nikomu nepodařilo a nedaří se to ani nyní. Nepamatuji ovšem, že by k tomu kdy bylo tak skvěle nakročeno.

Je až dojemné, jaký ohromný interpretační skok vpřed operní orchestr urazil v tomto tisíciletí. Po Marku Ivanovićovi (Věc Makropulos, Její pastorkyňa) je Olos další zdejší dirigent, který dokáže výrazně promlouvat do janáčkovské interpretace v celosvětovém kontextu. Když byl festival Janáček Brno v roce 2004 založen, měl zjevnou ambici udělat z Brna unikátní globální janáčkovskou destinaci. Že se tak stane i díky kvalitám zdejších dirigentů a orchestru, to asi čekal málokdo.

Ani herecká stránka nesmí u Carsena rušit dominanci scény, proto zůstávají jednající postavy bez výraznějších gest. Z hostujících pěvců zaujal Kátin milenec Boris v podání Magnuse Vigilia perfektní českou dikcí i vyrovnaným suverénním projevem. Gianluca Zampieri, kterého brněnské publikum zná jako Gregora ve starší inscenaci Věci Makropulos, před přesností pěveckého projevu upřednostnil zdařilý obraz Kátina manžela Tichona jako alkoholem rozervané trosky na pomezí hněvu a rezignace. Poněkud hlasově matná a herecky nevěrohodná byla Eva Urbanová, ze zlostné Kabanichy v podstatě udělala vedlejší roli. Petr Levíček byl patřičně rozjíveným a pěvecky mladistvým Kudrjášem, jakkoliv v souhře poněkud netrpělivým. Jeho milá a Kátina nejbližší důvěrnice Varvara (Lenka Čermáková) dala své roli správný elán. Jiří Sulženko ukázal Dikoje v patřičné směsi jedovatosti a oplzlosti a tato jeho herecká přednost zřejmě vedla k jeho angažování, hlasově je na něj ale role posazena příliš hluboko, jakkoliv ve vyšších polohách exceloval.

Z organizačních záležitostí je velkým pokrokem celková propagace a vizuální styl festivalu. Obrovský dík, že se vše odehrálo bez patetických proslovů. Půvabnou nápodobou bayreuthských zvyklostí je žesťová fanfára ve foyer před začátkem představení - píseň Ondraš, Ondraš z Janáčkových Ukvalských písní. Velmi vítám i zařazení obsahu na začátek celkově zdařilého tištěného programu. Kam se ale poděly medailony pěvců? Nakonec lze zmínit i tradiční, nicméně překvapivou absenci pořadatelské služby v auditoriu Janáčkova divadla, uvaděčky jsou z nějakého důvodu všechny venku. Často se mezi diváky objeví někdo, kdo neví, že hlasitý hovor je nepřípustný, a máte-li ho/ji za zády, dokáže Vám zkazit celé představení. Když naopak někdo náhle potřebuje opustit sál, je třeba mu asistovat, tak aby vše proběhlo klidně a za minimálního vyrušování. V Brně se v publiku běžně hovoří a práská dveřmi, při festivalové premiéře (balkon vpravo) proběhlo obojí.

Autor byl do května 2016 členem nezávislé umělecké rady festivalu Janáček Brno, na vlastní žádost ji opustil a necítí se být festivalu ani Národnímu divadlu Brno ničím zavázán.

Leoš Janáček: Káťa Kabanová. Dirigent – Marko Ivanović. / Káťa: Pavla Vykopalová /  Boris Grigorjevič: Magnus Vigilius / Tichon Ivanyč Kabanov: Gianluca Zampieri / Varvara: Lenka Čermáková / Savël Prokofjevic Dikój: Jiří Sulženko / Marfa Ignatěvna Kabanová: Eva Urbanová / Váňa Kudrjáš: Petr Levíček / Kuligin: Igor Loškár / Glaša: Jitka Klečanská 

Režie: Robert Carsen, scéna a kostýmy: Patrick Kinmonth, světelný design: Peter van Praet, choreografie: Philippe Giraudeau, asistent režie: Maria Lamont

Káťa Kabanová - NdB/ Foto (c) NdB opera / Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat
  • Milan

    9. říjen 2016, 18:36
    Janáček je především hudba. To inscenátoři trochu upozadili. Neodpovídající "vodní scéna" a máchající se dívky jako "kulisačky" určitě neznalé diváky ohromí, působí však proti lyrice díla. Scéna, ani režie však Janáčkovu záměru určitě neodpovídá a je lepší představení jen poslouchat se zavřenýma očima. Naštěstí volba hereckého obsazení a tím podaných výkonů pěvců a orchestru je světlou stránkou této inscenace. Pavla Vykopalová opravdu vynikala.

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Nejčtenější

Kritika

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více