Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, Martina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).
Obě nastudované kompozice spojuje jisté ideové cítění v podobě oslav jara a naděje, a v neposlední řadě prosby – modlitby za mír. Filharmonie se za poslední roky výrazně zasadila o znovuoživení tvorby obou jmenovaných autorů na koncertních pódiích a na nahrávkách. Z odkazu Jana Nováka zmiňme uvedení kantáty Dido, Filharmonických tanců, Capriccia pro violoncello a orchestr a mnoho dalších kusů. Pro zajímavost v tomto duchu se nesla i dramaturgie Moravského podzimu 2021, jež odkazovala na sté výročí Novákova narození. Není tedy divu, že první půle večera patřila čtyřvěté Jarní symfonii (Vernalis temporis symphonia) dokončené v březnu 1982. Nutno dodat, že i přes velký zájem o skladatelovo dílo v posledních letech, nebyla prozatím natočena žádná nahrávka. Tento nedostatek by měl být z části vykompenzován v pátek 16. února, kdy bude reprízovaný koncert živě přenášet stanice Český rozhlas Vltava. Kompozice řadící se do závěrečného autorova tvůrčího období je koncipována podle vzoru Beethovenovy Deváté symfonie, tedy vrcholí vokálně-instrumentální větou, v níž Novák zhudebnil latinský text renesanční písně dánského kantora a básníka Mortena Børupa. Hlavní kompoziční východiska díla jsou bezesporu odvozena z neoklasicismu, k němuž skladatel tíhnul pod vlivem Bohuslava Martinů, ale také Igora Stravinského. V případě silného opojení latinským jazykem a literaturou (antickými, středověkými i vlastními texty) se nejedná u českého skladatele o žádnou výjimku. Zato výrazná inspirace Stravinského Svěcením jara je v případě recenzovaného díla až překvapující – heroický charakter hudby, důrazná rytmičnost, převaha dechových a bicích nástrojů snoubící se s nepřeslechnutelnou paletou disonancí dominovaly první a třetí větě. Kontrastní sudé části vynikaly romantickou něžností svým zpracováním občasně sklouzávající do mainstreamové kategorie filmové hudby. Opomenout nelze nápaditou instrumentaci a s ní spjatou znatelnou sluchovou a kompoziční zkušenost Jana Nováka. Na mysli mám kupříkladu působivé netradiční spojení nástrojů: zvonkohra a anglický roh ve druhé větě nebo duet harfy s trubkou, lesním rohem či hobojem ve větě závěrečné. Provedení s sebou neslo jistá intonační a rytmická zaváhání, která však v kontextu přesvědčivých sólových výstupů, a především chvályhodného dramaturgického počinu vytáhnout toto dílo na světlo světa, můžeme označit za prominutelná. Sbor jako těleso byl zvukově vyvážený a pěvecky suverénní, bohužel však pod tíhou orchestrálního forsírování na konci čtvrté věty dynamicky – zvukově zanikal, což mělo za následek zhoršení srozumitelnosti textu.
Kantáta Nový žalm (Der Neue Psalm) teoretika, pedagoga a skladatele Antonína Rejchy společně s Lenorou (označováno nejčastěji jako velký hudební obraz) vznikla na popud napoleonských válek, respektive jejich dopadu na lidské životy. Autorem zhudebněného textu je německý spisovatel Siegfried August Mahlmann, jež do vlastních veršů zakomponoval modlitbu Otče náš tvořící ve dvanáctidílné kantátě hlavní významový pilíř. Jednotlivá čísla – árie, ansámbly a sbory – po vzoru Georga Friedricha Händela v sobě nesou podstatnou dávku dramatičnosti hudebním jazykem navazující na zmiňovanou Lenoru. Polyfonně vedené části střídají chorální – sborové pasáže a úseky po harmonické stránce předjímající romantismus. Provedení Filharmonie Brno se bohužel opět potýkalo s interpretačními nejistotami, na mnoha místech je však otázka, zda případné rytmické rozhození zavinil orchestr či sólisté, ne vždy se tyto situace jevily pro posouzení jako přehledné. Hudebním úsekům, jež měl na starosti sbor není v podstatě co vytknout: z hlediska artikulace, intonace a sehranosti se jednalo o povedený výkon. To však nelze přesvědčivě tvrdit u sólistů. Bezpochyby jako nejkritičtější místa můžeme označit koloratury v áriích sopránu, tenoru a basu, o jejichž technické náročnosti nelze spekulovat. I přes to sólové pěvecké výkony povětšinou nedosahovaly očekávaných kvalit a interpreti zápolili se základními interpretačně-hudebními aspekty jako je intonační přesnost, srozumitelná výslovnost či rytmická souhra. V neposlední řadě byla velká škoda, když v číslech označených jako Quartett čtveřice zpěváků nepůsobila zvukově vyrovnaně a určité hlasy (např. mezzosoprán) pod výrazným projevem kolegů zanikal. Byť se jednalo o rozporuplné provedení Rejchovy kantáty z mnoha pohledů vyznívající jako nedotažené, filharmonie se svými hosty si rozhodně zaslouží uznání za odvahu a odhodlání takto obsahově, hudebně a posluchačsky náročné dílo nastudovat.
Program:
Jan Novák – Vernalis temporis symphonia pro malý sbor, smíšený sbor a orchestr, česká premiéra
Antonín Rejcha – Der Neue Psalm kantáta pro sólisty, sbor a orchestr na verše Siegrieda Augusta Mahlmanna
Martina Janková – soprán
Pavla Vykopalová – mezzosoprán
Aleš Briscein – tenor
Jiří Brückler – bas
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala – sbormistr
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent
Zatím nebyl přidán žádný komentář..