Jan Novák a Antonín Rejcha jako příliš velké sousto

Jan Novák a Antonín Rejcha jako příliš velké sousto

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, Martina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).

Obě nastudované kompozice spojuje jisté ideové cítění v podobě oslav jara a naděje, a v neposlední řadě prosby – modlitby za mír. Filharmonie se za poslední roky výrazně zasadila o znovuoživení tvorby obou jmenovaných autorů na koncertních pódiích a na nahrávkách. Z odkazu Jana Nováka zmiňme uvedení kantáty Dido, Filharmonických tanců, Capriccia pro violoncello a orchestr a mnoho dalších kusů. Pro zajímavost v tomto duchu se nesla i dramaturgie Moravského podzimu 2021, jež odkazovala na sté výročí Novákova narození. Není tedy divu, že první půle večera patřila čtyřvěté Jarní symfonii (Vernalis temporis symphonia) dokončené v březnu 1982. Nutno dodat, že i přes velký zájem o skladatelovo dílo v posledních letech, nebyla prozatím natočena žádná nahrávka. Tento nedostatek by měl být z části vykompenzován v pátek 16. února, kdy bude reprízovaný koncert živě přenášet stanice Český rozhlas Vltava. Kompozice řadící se do závěrečného autorova tvůrčího období je koncipována podle vzoru Beethovenovy Deváté symfonie, tedy vrcholí vokálně-instrumentální větou, v níž Novák zhudebnil latinský text renesanční písně dánského kantora a básníka Mortena Børupa. Hlavní kompoziční východiska díla jsou bezesporu odvozena z neoklasicismu, k němuž skladatel tíhnul pod vlivem Bohuslava Martinů, ale také Igora Stravinského. V případě silného opojení latinským jazykem a literaturou (antickými, středověkými i vlastními texty) se nejedná u českého skladatele o žádnou výjimku. Zato výrazná inspirace Stravinského Svěcením jara je v případě recenzovaného díla až překvapující – heroický charakter hudby, důrazná rytmičnost, převaha dechových a bicích nástrojů snoubící se s nepřeslechnutelnou paletou disonancí dominovaly první a třetí větě. Kontrastní sudé části vynikaly romantickou něžností svým zpracováním občasně sklouzávající do mainstreamové kategorie filmové hudby. Opomenout nelze nápaditou instrumentaci a s ní spjatou znatelnou sluchovou a kompoziční zkušenost Jana Nováka. Na mysli mám kupříkladu působivé netradiční spojení nástrojů: zvonkohra a anglický roh ve druhé větě nebo duet harfy s trubkou, lesním rohem či hobojem ve větě závěrečné. Provedení s sebou neslo jistá intonační a rytmická zaváhání, která však v kontextu přesvědčivých sólových výstupů, a především chvályhodného dramaturgického počinu vytáhnout toto dílo na světlo světa, můžeme označit za prominutelná. Sbor jako těleso byl zvukově vyvážený a pěvecky suverénní, bohužel však pod tíhou orchestrálního forsírování na konci čtvrté věty dynamicky – zvukově zanikal, což mělo za následek zhoršení srozumitelnosti textu.

Kantáta Nový žalm (Der Neue Psalm) teoretika, pedagoga a skladatele Antonína Rejchy společně s Lenorou (označováno nejčastěji jako velký hudební obraz) vznikla na popud napoleonských válek, respektive jejich dopadu na lidské životy. Autorem zhudebněného textu je německý spisovatel Siegfried August Mahlmann, jež do vlastních veršů zakomponoval modlitbu Otče náš tvořící ve dvanáctidílné kantátě hlavní významový pilíř. Jednotlivá čísla – árie, ansámbly a sbory – po vzoru Georga Friedricha Händela v sobě nesou podstatnou dávku dramatičnosti hudebním jazykem navazující na zmiňovanou Lenoru. Polyfonně vedené části střídají chorální – sborové pasáže a úseky po harmonické stránce předjímající romantismus. Provedení Filharmonie Brno se bohužel opět potýkalo s interpretačními nejistotami, na mnoha místech je však otázka, zda případné rytmické rozhození zavinil orchestr či sólisté, ne vždy se tyto situace jevily pro posouzení jako přehledné. Hudebním úsekům, jež měl na starosti sbor není v podstatě co vytknout: z hlediska artikulace, intonace a sehranosti se jednalo o povedený výkon. To však nelze přesvědčivě tvrdit u sólistů. Bezpochyby jako nejkritičtější místa můžeme označit koloratury v áriích sopránu, tenoru a basu, o jejichž technické náročnosti nelze spekulovat. I přes to sólové pěvecké výkony povětšinou nedosahovaly očekávaných kvalit a interpreti zápolili se základními interpretačně-hudebními aspekty jako je intonační přesnost, srozumitelná výslovnost či rytmická souhra. V neposlední řadě byla velká škoda, když v číslech označených jako Quartett čtveřice zpěváků nepůsobila zvukově vyrovnaně a určité hlasy (např. mezzosoprán) pod výrazným projevem kolegů zanikal. Byť se jednalo o rozporuplné provedení Rejchovy kantáty z mnoha pohledů vyznívající jako nedotažené, filharmonie se svými hosty si rozhodně zaslouží uznání za odvahu a odhodlání takto obsahově, hudebně a posluchačsky náročné dílo nastudovat.

Program:

Jan Novák – Vernalis temporis symphonia pro malý sbor, smíšený sbor a orchestr, česká premiéra

Antonín Rejcha – Der Neue Psalm kantáta pro sólisty, sbor a orchestr na verše Siegrieda Augusta Mahlmanna

Martina Janková – soprán

Pavla Vykopalová – mezzosoprán

Aleš Briscein – tenor

Jiří Brückler – bas

Český filharmonický sbor Brno

Petr Fiala – sbormistr

Filharmonie Brno

Dennis Russell Davies – dirigent

Foto archiv FB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více