Janáček vítězně soupeřící s Janáčkem

Janáček vítězně soupeřící s Janáčkem

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina Kněžíková, Pavol Kubáň, Roman Hoza, Peter Berger, Gianluca Zampieri a další.

Idea spojit operu Z mrtvého domu s Glagolskou mší do jednoho souvislého narativu pochází od dirigenta Jakuba Hrůši, který ji nabídnul mj. Jiřímu Heřmanovi. Ten tomuto spojení, dle slov dirigenta, jako jediný porozuměl, což nakonec vyústilo v nezvyklý titul. Výsledkem se stalo hutné, tematicky silné a na symboly extrémně bohaté ztvárnění obou Janáčkových děl. A právě na případě této novinky (snad ještě mnohem více než u jiných děl) je patrný střet operního provozu a hudební publicistiky. Nestačí vidět inscenaci jednou, ba dokonce ani dvakrát, aby posluchač dokázal zpracovat, a především patřičně docenit jednotlivé režijní symbolické nuance. Jedno lze však říci bez sebemenšího váhání – spojení obou děl je hudebně i tematicky nosné a zpracování v tandemu Hrůša–Heřman odhalilo svěží a novátorský způsob, jakým lze na Z mrtvého domu a Glagolskou mši pohlížet.

glagolska_z_mrtveho_domu_janacek_2022_foto_marek_olbrzymek_02

Již samotné zahájení je nebývale silné: sotva se rozhrne opona, jevišti vévodí visící zmučená postava. Příznačné vězeňské řetězy poutají člověka (v symbolice snad přímo Krista?) ke stropu a pomalu jej za zvuků předehry spouštějí dolů do hlubin jeviště. Takřka hororová scéna získává ještě hrůzostrašnější konotace, když se na dalších desítkách okovů objevují (s opět stoupajícím jevištěm) samotní odsouzenci. Následná šikana od rudých lampasáků – podoba jistě není čistě náhodná – tak ještě umocňuje bezvýchodnost trestanců, která je v Heřmanově pojetí doslova hmatatelná. (Ostatně právě řetězy, které zde režisér se scénografem Tomášem Rusínem tak příhodně použili, se objevují i přímo v Janáčkově instrumentaci.)

Děj opery Z mrtvého domu není vůbec tradiční. Namísto běžných milostných zápletek či příběhů čerpajících z antických námětů zde tvoří hlavní vyprávěcí kostru oddělené monology vězňů, přerušované jen tu a tam zvídavými otázkami ostatních odsouzenců. Jejich vylévání srdce je stejnou měrou hodno pochopení a politování, jako odporu a zavržení. Z Heřmanovy inscenace a samotné jevištní akce čiší prázdnota a bezvýchodnost, zloba i prostopášnost, nejvíce jsou však patrné věčně pálící vina a osamění. Heřman spolu s kostymérkou Zuzanou Štefunkovou Rusínovou dali trestancům pokrývky hlavy simulující vězeňské vyholené lebky. Toto řešení všechny odsouzené (mučedníky?) určitým způsobem spojilo, o to ostřejší však bylo vyznění jejich samoty. Skoro jako by Heřmanovo vyprávění zdůrazňovalo, že v davu je každý sám. Z počátku mi stylizace kostýmů (a ruku v ruce s ní i jevištní akce) zcela nevyhovovala – vězeňské hadry zahalily každého z trestanců do neproniknutelné anonymity a mnohdy pouze zpěvní hlasy dávaly tušit, který z Dostojevského recidivistů se právě chopil slova. Jenomže Janáčkova opera Z mrtvého domu není o lidech samotných; je o univerzálním utrpení, nešťastném osudu i shodě náhod. Jsou to univerzální příběhy, které nepotřebují konkrétního člověka a Heřmanova režie tento všelidský koncept nepodbízivě, avšak nepřehlédnutelně akcentuje. Tuto bezmála snovou odlidštěnost umocňuje i práce se symboly. Kupříkladu scénické rozebírání lodi na břehu Irtyše ve druhém jednání koresponduje i s obecným rámcem příběhu, jeho symbolická hodnota coby osobních břemen, která si jednotliví odsouzenci nesou dále s sebou, přesahuje tradiční interpretace. Působivé byly i drobné detaily jako dvojice hráčů na tympány, která usedla po obou bocích jeviště a to také v krvavě rudých mundúrech.

glagolska_z_mrtveho_domu_janacek_2022_foto_marek_olbrzymek_03

Spojení opery Z mrtvého domu a Glagolské mše logicky vzbuzuje mnoho otázek i očekávání. Glagolská mše měla náhle utlému opernímu příběhu dodat katarzi a logické i tematické vyústění. Samotný přechod byl dle mého jedním z nejlepších hudebních střihů, které jsou v podobných mashupech vůbec možné. Je to bezesporu i tím, že obě díla vznikla v Janáčkově vrcholném skladatelském období. Dirigent Hrůša si uvědomil, že Janáček může soupeřit pouze s Janáčkem. Jeho skladatelský odkaz totiž stojí zcela mimo tvorbu jeho předchůdců, současníků, ale i těch, co přišli po něm.

Pakliže Z mrtvého domu bylo plné symbolů, tak Glagolská mše jimi přímo hýřila. Inscenační tým totiž musel překlenout propast mezi původně jevištním a koncertním dílem a současně zachovat návaznost tematickou i stylovou. Probouzení mrtvých na samém počátku bylo bezesporu utěšující tečkou za osudy vězňů Z mrtvého domu. Brzy se Glagolská mše změnila spíše v choreografickou přehlídku než v tematicky navazující dílo. Po syrovém a expresivním ztvárnění nehostinného žaláře působila plátna (s podobiznou Ježíše?) jako snahy dodat Glagolské mši více pohybu…

Z hlediska hudebního nastudování i vedení orchestru si není na co stěžovat. Jakub Hrůša prokázal maximální porozumění nejen Janáčkově hudebnímu jazyku, ale i onomu těsnému, a přitom na první pohled neexistujícímu spojení Janáčkovy poslední opery a Glagolské mše. Orchestr byl intonačně vybroušený a extrémně emotivní. Kouzelná byla obzvláště sóla koncertní mistryně Lenky Kuželové. Je to nicméně hudební jazyk pozdního mistra, který předurčuje, že obě díla mohou zaznívat bok po boku, a přitom vytvářet vlastní atypickou harmonii. Pěvecké obsazení premiéry bylo výtečně zvoleno, ačkoliv od některých zpěváků se vyžadovalo mnohem méně herectví než je běžné. Fantastický byl především Pavol Kubáň v roli Šiškova, jehož trýznivý příběh o Akulině dominoval závěru díla. Ohromnou pochvalu si ale zasloužily všechny výtečné výkony, mezi které se řadí ztvárnění Alexandra Petroviče Gorjančikova Romanem Hozou, temná role Luky / Filky Morozova v podání Gianlucy Zampieriho či Skuratov / Popová v nastudování Petera Bergera. V Glagolské mši pak konečně vítězily ženské hlasy v podobě sopranistky Kateřiny Kněžíkové a altistek Jarmily Balážové a Jany Hrochové.

Společné uvedení děl Z mrtvého domu a Glagolské mše patří k nejzajímavějším a nejambicióznějším hudebním počinům poslední doby. Nejedná se sice ani v nejmenším o snadno přístupné představení (což ostatně akcentuje i Janáčkova i po více než devadesáti letech stále moderní partitura). Jeho výpovědní hodnota je však věčná. Je to zvláštní pocit: Z mrtvého domu patří nejen mezi Janáčkova nejdepresivnější díla, ale také mezi nejbezradnější kusy operní tvorby vůbec. Přesto mi umělecké ztvárnění tandemu Hrůša–Heřman učarovalo a jistě jsem výsledek neviděl poprvé a naposled. A to nejen kvůli skvělé hudební interpretaci a emočně vypjaté režii, ale také kvůli té celé řadě skrytých symbolů, které je ještě třeba objevit!

Autor: Leoš Janáček

Dirigent: Jakub Hrůša

Režie: Jiří Heřman

Scéna: Tomáš Rusín

Světelný design: Jiří Heřman

Kostýmy: Zuzana Štefunková Rusínová

Sbormistr: Pavel Koňárek, Martin Buchta

Dramaturgie: Patricie Částková

Alexandr Petrovič Gorjančikov – Roman Hoza

Luka (Filka Morozov) – Gianluca Zampieri

Skuratov – Peter Berger

Šiškov – Pavol Kubáň

Vězeň malý/vězeň 1/kovář/Čekunov – Lukáš Bařák

Placmajor – Jan Šťáva

Aljeja – Jarmila Balážová

Vězeň vysoký/mladý vězeň + hlas z kirgizské stepi/vězeň herec/vězeň 3 – Zbigniew Malak

Šapkin/opilý vězeň/veselý vězeň – Eduard Martynyuk

Vězeň s orlem/vězeň 2/Kedril/Čerevin – Vít Nosek

Stařeček – Petr Levíček

Vězeň/Don Juan/Brahmín – Tadeáš Hoza

Duchovní – Josef Škarka

Kuchař – Kornél Mikecz

Vězeň b/urputný vězeň – David Nykl

Poběhlice – Jana Hrochová

Stráž 1 – Vilém Cupák

Luisa – Edit Antalová

Orel – Michal Heriban

Matka Aljeji – Eva Novotná

Soprán – Kateřina Kněžíková

Alt – Jarmila Balážová, Jana Hrochová

Tenor – Peter Berger, Eduard Martynyuk

Bas – Jan Šťáva, Josef Škarka

Soubor: Janáčkova opera Národního divadla Brno

Premiéra 2. listopadu 2022

Janáčkovo divadlo, 19:00

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více