Jazzová mše krásně vzpomněla na Jaromíra Hniličku

Jazzová mše krásně vzpomněla na Jaromíra Hniličku

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.

Historie výjimečného díla i vzpomínky na jazzového velikána v prologu programu zazněly z úst kapelníka B Side Bandu Josefa Buchty, jehož zásluhou se celý projekt uskutečnil. Promluvuil také Jan Dalecký, brněnský jazzman a hudební redaktor Českého Rozhlasu. Jaromír Hnilička nebyl pouze skladatel, byl rovněž skvělým trumpetistou, mimo jiné člen Orchestru Gustava Broma. Jazzová mše potom byla v jeho skladatelském životě úctyhodným počinem, ke kterému se opakovaně vracel. Po úspěchu samostatného Kyrie eleison v roce 1965 následně vznikla kompletní mše, premiérovaná roku 1969. Dokonce se ve světovém měřítku jednalo o vůbec první jazzovou mši pro větší těleso - big band. To ale nebyla konečná fáze díla,  protože - opět na popud Josefa Buchty - skladatel dílo rozšířil o klasický orchestr a také sbor. V roce 2008 se tak kompozice dočkala obnovené světové premiéry v dodnes platném obsazení.

Poetický úvod – báseň Vítězslava Hálka – zazněl z úst Zdeňka Junáka, promlouvajícího z kazatelny nad všemi účinkujícími. I dále, v průběhu celé skladby herec procítěně interpretoval myšlenky Jaromíra Hniličky vedoucí k zamyšlení. Báseň vzápětí vystřídal rázný úvod tympánů, který otevřel stručné sborové provolání Ite missa est. Navazující pronesenou myšlenku zakončila důmyslná slova „…a tak začala mše, požár, který se nepodařilo uhasit.“, a teprve potom ovládl prostory i všechny přítomné pravý jazz, pozitivně nabíjející od začátku do konce.

Jako trumpetista svěřil skladatel sólovou úlohu právě trubce, která dostala prostor hned na začátku a byla bravurně ovládaná slovenským rodákem Jurajem Bartošem. V úvodní instrumentální jazzové smršti se zprvu klidný dialog sólové trubky s celou sekcí postupně rozvíjel zvukem big bandu. Tomu zase vévodila měkká a hřejivá barva saxofonů vyjímající se v průběhu celého večera. Zejména klasická bicí souprava působila v kontextu s prostorem nejdříve poněkud nepatřičně, avšak do celkové kompozice bezvýhradně zapadla.

Očekávané obavy z ne příliš vstřícné chrámové akustiky se naštěstí nepotvrdily do té míry, že by narušila nebo zcela zmařila snahy účinkujících. Přestože prostor nedovolil vyniknout detailům a vyhraným pasážím, které mohli posluchači jen částečně separovat z celkového halasu, napomohla rozlehlost chrámu především velkolepému umocnění výrazných pasáží, které se tak dostaly do plné formy a byly navíc podpořené dlouhým dozvukem. V nastolené akustice však bezvýhradně dominoval vyvýšený big band, který jednoznačně překryl snahy smyčců i ostatních symfonických nástrojů a v tutti pasážích také jakékoliv snahy sboru.

Úloha sborového tělesa však naštěstí spočívala především v a capellových úvodech jednotlivých částí mešního ordinária, ve kterých zpěváci měli možnost představit se v kompaktním a vyrovnaném sborovém zvuku, který z jejich boční pozice vhodně vynikal.

Dirigent Dan Kalousek měl pod kontrolou tempo, výraz i dynamickou koordinaci všech účinkujících, a i přes lehce nepříznivé aspekty výrazné akustiky byla vidět snaha o jejich co nejúspěšnější eliminování.

Plně se prosadit bohužel akustika nedovolila ani opakovaně preciznímu saxofonovému sólu, které často zaniklo v doznívajícím zvuku orchestru. Sólový trombon naopak i přes plný zvuk tělesa dokázal proniknout k divákům a skvělou jazzovou technikou exceloval v průběhu večera několikrát.

Po vygradovaném a působivým dozvukem zakončeném Agnus Dei orámovala opět celé výjimečné dílo úvodní a úderná část Ite missa est. Strhla se následně do vokálně-instrumentálního jamu, který nenechal klidným sbor, ale ani mnohé z diváků.

Jímavý závěr vystřídaly okamžité ovace vestoje celé hojně zaplněné katedrály, která se následně dočkala přídavku v podobě skladatelova dojemného Ave Maria.

Příjemnou atmosférou prosycená katedrála se tak stala dějištěm krásné vzpomínkové události, z níž se snad stane udržovaná a očekávaná tradice, kterou si dílo i jeho autor zcela bezvýhradně zaslouží.

Foto Tino Kratochvíl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více