Jazzová mše krásně vzpomněla na Jaromíra Hniličku

Jazzová mše krásně vzpomněla na Jaromíra Hniličku

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.

Historie výjimečného díla i vzpomínky na jazzového velikána v prologu programu zazněly z úst kapelníka B Side Bandu Josefa Buchty, jehož zásluhou se celý projekt uskutečnil. Promluvuil také Jan Dalecký, brněnský jazzman a hudební redaktor Českého Rozhlasu. Jaromír Hnilička nebyl pouze skladatel, byl rovněž skvělým trumpetistou, mimo jiné člen Orchestru Gustava Broma. Jazzová mše potom byla v jeho skladatelském životě úctyhodným počinem, ke kterému se opakovaně vracel. Po úspěchu samostatného Kyrie eleison v roce 1965 následně vznikla kompletní mše, premiérovaná roku 1969. Dokonce se ve světovém měřítku jednalo o vůbec první jazzovou mši pro větší těleso - big band. To ale nebyla konečná fáze díla,  protože - opět na popud Josefa Buchty - skladatel dílo rozšířil o klasický orchestr a také sbor. V roce 2008 se tak kompozice dočkala obnovené světové premiéry v dodnes platném obsazení.

Poetický úvod – báseň Vítězslava Hálka – zazněl z úst Zdeňka Junáka, promlouvajícího z kazatelny nad všemi účinkujícími. I dále, v průběhu celé skladby herec procítěně interpretoval myšlenky Jaromíra Hniličky vedoucí k zamyšlení. Báseň vzápětí vystřídal rázný úvod tympánů, který otevřel stručné sborové provolání Ite missa est. Navazující pronesenou myšlenku zakončila důmyslná slova „…a tak začala mše, požár, který se nepodařilo uhasit.“, a teprve potom ovládl prostory i všechny přítomné pravý jazz, pozitivně nabíjející od začátku do konce.

Jako trumpetista svěřil skladatel sólovou úlohu právě trubce, která dostala prostor hned na začátku a byla bravurně ovládaná slovenským rodákem Jurajem Bartošem. V úvodní instrumentální jazzové smršti se zprvu klidný dialog sólové trubky s celou sekcí postupně rozvíjel zvukem big bandu. Tomu zase vévodila měkká a hřejivá barva saxofonů vyjímající se v průběhu celého večera. Zejména klasická bicí souprava působila v kontextu s prostorem nejdříve poněkud nepatřičně, avšak do celkové kompozice bezvýhradně zapadla.

Očekávané obavy z ne příliš vstřícné chrámové akustiky se naštěstí nepotvrdily do té míry, že by narušila nebo zcela zmařila snahy účinkujících. Přestože prostor nedovolil vyniknout detailům a vyhraným pasážím, které mohli posluchači jen částečně separovat z celkového halasu, napomohla rozlehlost chrámu především velkolepému umocnění výrazných pasáží, které se tak dostaly do plné formy a byly navíc podpořené dlouhým dozvukem. V nastolené akustice však bezvýhradně dominoval vyvýšený big band, který jednoznačně překryl snahy smyčců i ostatních symfonických nástrojů a v tutti pasážích také jakékoliv snahy sboru.

Úloha sborového tělesa však naštěstí spočívala především v a capellových úvodech jednotlivých částí mešního ordinária, ve kterých zpěváci měli možnost představit se v kompaktním a vyrovnaném sborovém zvuku, který z jejich boční pozice vhodně vynikal.

Dirigent Dan Kalousek měl pod kontrolou tempo, výraz i dynamickou koordinaci všech účinkujících, a i přes lehce nepříznivé aspekty výrazné akustiky byla vidět snaha o jejich co nejúspěšnější eliminování.

Plně se prosadit bohužel akustika nedovolila ani opakovaně preciznímu saxofonovému sólu, které často zaniklo v doznívajícím zvuku orchestru. Sólový trombon naopak i přes plný zvuk tělesa dokázal proniknout k divákům a skvělou jazzovou technikou exceloval v průběhu večera několikrát.

Po vygradovaném a působivým dozvukem zakončeném Agnus Dei orámovala opět celé výjimečné dílo úvodní a úderná část Ite missa est. Strhla se následně do vokálně-instrumentálního jamu, který nenechal klidným sbor, ale ani mnohé z diváků.

Jímavý závěr vystřídaly okamžité ovace vestoje celé hojně zaplněné katedrály, která se následně dočkala přídavku v podobě skladatelova dojemného Ave Maria.

Příjemnou atmosférou prosycená katedrála se tak stala dějištěm krásné vzpomínkové události, z níž se snad stane udržovaná a očekávaná tradice, kterou si dílo i jeho autor zcela bezvýhradně zaslouží.

Foto Tino Kratochvíl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více