Její pastorkyňa mezi jablky a šedými zdmi s Karitou Mattilou

Její pastorkyňa mezi jablky a šedými zdmi s Karitou Mattilou

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.

Glaserova inscenace Janáčkovy opery byla premiérována 2. října 2015 a publikum ji má pravděpodobně stále ještě v živé paměti. Jmenovaný inscenační tým slavný příběh o nechtěném dítěti, pěstounčině zločinu a milostném trojúhelníku oblékl zprvu do hřejivých barev podzimního jablečného sadu, aby ve druhém dějství představil realitu mnohem chladnější, šedivější a především odcizenější. Vizuální stránka je jednou z prvních kvalit večera, které jsou zřetelné okamžitě po rozevření opony. Scéna Pavla Boráka je rozumně rozložená, působí přirozeně, je plná drobných detailů, a přesto není přeplácaná, dává tušit živou práci – nadúroda jablek povalující se na zemi, lis a drtič připraveny k moštování a postavy se pozvolna dávají do sbírání a krájení plodů. Idylické orámování situace, která pod povrchem neklidně klokotá a hrozí vyostřením. Ono pnutí však není dílem scény – ta je veskrze harmonická a oku lahodící – nýbrž úzkostlivou interakcí jednotlivých postav, a především hereckým a pěveckým výkonem Petera Bergera v roli Lacy Klemeňe. Jeho naléhavý, neklidný a v dobrém slova smyslu vypjatý projev dává tušit, že se brzy „něco nepěkného semele“. Stejně tak příchod opilého Števy (Richard Samek) přilévá v celé situaci olej do ohně a z idealizovaného venkova se stává venkov skutečný. A právě příchodem čtveřice hlavních postav se stává zřetelnou i další z kvalit brněnské inscenace – výtečné herecko-pěvecké obsazení. Peter Berger je ve své vášnivosti a prchlivosti stejně uvěřitelný jako Števa ve svém bonvivánství. Tyto charakterové vady jsou středobodem obou těchto pánských interpretací. Jenůfa v nastudování výborné Pavly Vykopalové se dovede se stejnou lehkostí laškovně posmívat zuřivému Lacovi jako zoufale napomínat na svého nezdárného nastávajícího.

jeji_pastorkyna_Foto Marek Olbrzymek_02

Zásadní změnou v inscenaci se stává druhý akt, v němž jsme přeneseni do těsných komůrek Jenůfčina a Kostelniččina příbytku. Plurál je zde na místě: scéně vévodí čtveřice zcela identických prostor a operní inscenace Martina Glasera se dostává ke stěžejnímu sdělení. Osamělé, uzavřené a spolu nekomunikující postavy stojí za osudným rozhodnutím, které stojí Jenůfu syna a Kostelničku svědomí, rozum a dost možná i život. Je to právě druhé dějství, které tvoří osu příběhu a ve kterém probíhá nejzásadnější část dramatu. A zpěváci jsou si toho dobře vědomi – právě zde mohla naplno uplatnit svůj herecký a pěvecký talent představitelka Kostelničky, finská sopranistka Karita Mattila. Ve své zoufalé snaze ochránit čest své schovanky i svoji vlastní promlouvá se Števem i s Lacem a dospívá k vlastnímu rozhodnutí, že Jenůfčino dítě musí zemřít. Kostelnička patří mezi náročné, vnitřně rozervané role, které pro svůj maximální účinek vyžadují neskutečnou míru emocionality. A hostující Karita Mattila v tomto ohledu obstála bez chyby. Její emocemi prodchnutý, zoufalý a mnohdy zlomený zpěv člověka stojícího před hrůzostrašnou volbou publiku až svíral dech. Pavla Vykopalová jí byla více než zdatným protipólem – něžné chování svého syna, zasněné představy o Števovi, stejně jako následná hrůza a rezignace – to vše s intonační přesností a s dechberoucí citovostí. Ve spojení těchto dvou zpěvaček tak dosáhla opera nejvypjatější a pěvecky nejpůsobivější podoby. Přestože se třetí dějství nese v tísnivé atmosféře již od samého počátku, teprve až když Kostelniččin hrůzný skutek vyjde na povrch, nastává prostor pro samotnou katarzi a vrchol opery. Vyznání Karity Mattily nechybělo z interpretačního hlediska zhola nic – výborná práce s výrazem i herecký výkon zlomené ženy stižené vlastním svědomím. Pochvalu si zaslouží také perfektní výslovnost českého jazyka, která není (z pochopitelných důvodů) u mnoha zahraničních interpretů samozřejmostí. Závěrečný duet Pavly Vykopalové a Petera Bergera zbavený rekvizit a odehrávající se pouze v temném prostředí jinak prázdného jeviště dokázal, že záměrně a vkusně užitá „prázdnota“ dokáže v některých případech sloužit stejně dobře jako vyšperkovaná a do detailu propracovaná scéna.

jeji_pastorkyna_Foto Marek Olbrzymek_03

Orchestr pod taktovkou Marka Ivanoviće šel ruku v ruce s Glaserový pojetím a místy výraznější expresivita tak povedeně podepřela intenzivní a vyhrocenou jevištní akci. Obecně vzato byl však orchestr umírněnější a sloužil spíše celkovému propojení, než že by se ujímal hlavního slova. Výjimkou byla bezchybná hra sólových houslí v provedení koncertní mistryně Lenky Koplové – její lyrické, něžné a srdceryvné vstupy ve druhém aktu výtečně dotvářely bezbrannou a trýznivou atmosféru dějství.

Její pastorkyňa patří k Janáčkovým nejoblíbenějším a nejinscenovanějším operám. Způsobů, jak tento klenot uchopit a zpracovat, už na jevištích byla celá řada. Glaserova režie se k předloze staví citlivě a umně balancuje na pomezí mezi modernějšími přístupy (2. dějství) a těmi tradičnějšími. Tím, co posouvá brněnské nastudování na pomyslný interpretační piedestal, jsou však pěvecké a herecké výkony ústřední čtveřice postav. 

Dirigent: Marko Ivanovič

Režie: Martin Glaser

Scéna: Pavel Borák

Kostýmy: Markéta Sládečková

Projekce: Martin Špetlík

Choreografie: Mário Radačovský

Dramaturgie: Olga Šubrtová

OBSAZENÍ:

Stařenka Buryjovka: Jitka Zerhauová

Laca Klemeň: Peter Berger

Števa Buryja: Richard Samek

Kostelnička: Karita Mattila

Jenůfa: Pavla Vykopalová

Stárek: Jiří Sulženko

Rychtář: Ladislav Mlejnek

Rychtářka: Jarmila Balažová

Karolka: Tereza Kyzlinková

Pastuchyňa: Jitka Klečanská

Barena: Jana Hrochová

Jana: Martina Mádlová

Tetka: Ivona Špičková

sobota, 3. října, Janáčkovo divadlo, 19:00

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat
  • Jolana Němcová

    4. říjen 2020, 22:44
    Byla jsem opětovně na zmíněné - a opravdu úžasné - Janáčkově Jenůfě a to v rámci Festivalu Janáček Brno v sobotu 3. října a jen bych ráda opravila ve výčtu osob a to jméno představitele: Laca skvěle zpíval Peter Berger, j.h. Jméno Jaroslava Březiny bylo uvedeno na webu FJB.

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

„Album o zatemňování estetizací stoji na větě, že se lidé skrz krásu nemohou dostat do dolní části země,“ vysvětluje na svém webu kapela Pátí na světě a pokračuje: „Původně kvarteto, dnes trio, vydává se do hájemství sirupovitých smyčců. Tímto lepkavým houštím klestí si cestu k dalším a dalším refrénům, jež se tak lehce ztrácí u táborových ohňů.“ Skupinu, která v červnu vydala své druhé album Jupiter Carousel, dnes tvoří Tomáš Deležal (dechový syntezátor EWI), Petr Fučík (bicí, klávesové nástroje) a Ivan Palacký (kytara, zpěv). Všichni při mají na brněnské alternativní scéně už leccos za sebou, Palacký byl například jedním z pilířů velmi zajímavé skupiny Sledě živé sledě a za zmínku stojí i jeho duo s Peterem Grahamem Palagrachio, v němž hrál na pletací stroj. Pátí na světě sice navazuje na mnohé ze zdejší alternativní scény, mnoho toho v určitých fragmentech a vrstvách připomíná, ale přes to všechno jde o jednu z nejoriginálnějších kapel, které momentálně na Moravě fungují.  více

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více