Její pastorkyňa mezi jablky a šedými zdmi s Karitou Mattilou

Její pastorkyňa mezi jablky a šedými zdmi s Karitou Mattilou

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.

Glaserova inscenace Janáčkovy opery byla premiérována 2. října 2015 a publikum ji má pravděpodobně stále ještě v živé paměti. Jmenovaný inscenační tým slavný příběh o nechtěném dítěti, pěstounčině zločinu a milostném trojúhelníku oblékl zprvu do hřejivých barev podzimního jablečného sadu, aby ve druhém dějství představil realitu mnohem chladnější, šedivější a především odcizenější. Vizuální stránka je jednou z prvních kvalit večera, které jsou zřetelné okamžitě po rozevření opony. Scéna Pavla Boráka je rozumně rozložená, působí přirozeně, je plná drobných detailů, a přesto není přeplácaná, dává tušit živou práci – nadúroda jablek povalující se na zemi, lis a drtič připraveny k moštování a postavy se pozvolna dávají do sbírání a krájení plodů. Idylické orámování situace, která pod povrchem neklidně klokotá a hrozí vyostřením. Ono pnutí však není dílem scény – ta je veskrze harmonická a oku lahodící – nýbrž úzkostlivou interakcí jednotlivých postav, a především hereckým a pěveckým výkonem Petera Bergera v roli Lacy Klemeňe. Jeho naléhavý, neklidný a v dobrém slova smyslu vypjatý projev dává tušit, že se brzy „něco nepěkného semele“. Stejně tak příchod opilého Števy (Richard Samek) přilévá v celé situaci olej do ohně a z idealizovaného venkova se stává venkov skutečný. A právě příchodem čtveřice hlavních postav se stává zřetelnou i další z kvalit brněnské inscenace – výtečné herecko-pěvecké obsazení. Peter Berger je ve své vášnivosti a prchlivosti stejně uvěřitelný jako Števa ve svém bonvivánství. Tyto charakterové vady jsou středobodem obou těchto pánských interpretací. Jenůfa v nastudování výborné Pavly Vykopalové se dovede se stejnou lehkostí laškovně posmívat zuřivému Lacovi jako zoufale napomínat na svého nezdárného nastávajícího.

jeji_pastorkyna_Foto Marek Olbrzymek_02

Zásadní změnou v inscenaci se stává druhý akt, v němž jsme přeneseni do těsných komůrek Jenůfčina a Kostelniččina příbytku. Plurál je zde na místě: scéně vévodí čtveřice zcela identických prostor a operní inscenace Martina Glasera se dostává ke stěžejnímu sdělení. Osamělé, uzavřené a spolu nekomunikující postavy stojí za osudným rozhodnutím, které stojí Jenůfu syna a Kostelničku svědomí, rozum a dost možná i život. Je to právě druhé dějství, které tvoří osu příběhu a ve kterém probíhá nejzásadnější část dramatu. A zpěváci jsou si toho dobře vědomi – právě zde mohla naplno uplatnit svůj herecký a pěvecký talent představitelka Kostelničky, finská sopranistka Karita Mattila. Ve své zoufalé snaze ochránit čest své schovanky i svoji vlastní promlouvá se Števem i s Lacem a dospívá k vlastnímu rozhodnutí, že Jenůfčino dítě musí zemřít. Kostelnička patří mezi náročné, vnitřně rozervané role, které pro svůj maximální účinek vyžadují neskutečnou míru emocionality. A hostující Karita Mattila v tomto ohledu obstála bez chyby. Její emocemi prodchnutý, zoufalý a mnohdy zlomený zpěv člověka stojícího před hrůzostrašnou volbou publiku až svíral dech. Pavla Vykopalová jí byla více než zdatným protipólem – něžné chování svého syna, zasněné představy o Števovi, stejně jako následná hrůza a rezignace – to vše s intonační přesností a s dechberoucí citovostí. Ve spojení těchto dvou zpěvaček tak dosáhla opera nejvypjatější a pěvecky nejpůsobivější podoby. Přestože se třetí dějství nese v tísnivé atmosféře již od samého počátku, teprve až když Kostelniččin hrůzný skutek vyjde na povrch, nastává prostor pro samotnou katarzi a vrchol opery. Vyznání Karity Mattily nechybělo z interpretačního hlediska zhola nic – výborná práce s výrazem i herecký výkon zlomené ženy stižené vlastním svědomím. Pochvalu si zaslouží také perfektní výslovnost českého jazyka, která není (z pochopitelných důvodů) u mnoha zahraničních interpretů samozřejmostí. Závěrečný duet Pavly Vykopalové a Petera Bergera zbavený rekvizit a odehrávající se pouze v temném prostředí jinak prázdného jeviště dokázal, že záměrně a vkusně užitá „prázdnota“ dokáže v některých případech sloužit stejně dobře jako vyšperkovaná a do detailu propracovaná scéna.

jeji_pastorkyna_Foto Marek Olbrzymek_03

Orchestr pod taktovkou Marka Ivanoviće šel ruku v ruce s Glaserový pojetím a místy výraznější expresivita tak povedeně podepřela intenzivní a vyhrocenou jevištní akci. Obecně vzato byl však orchestr umírněnější a sloužil spíše celkovému propojení, než že by se ujímal hlavního slova. Výjimkou byla bezchybná hra sólových houslí v provedení koncertní mistryně Lenky Koplové – její lyrické, něžné a srdceryvné vstupy ve druhém aktu výtečně dotvářely bezbrannou a trýznivou atmosféru dějství.

Její pastorkyňa patří k Janáčkovým nejoblíbenějším a nejinscenovanějším operám. Způsobů, jak tento klenot uchopit a zpracovat, už na jevištích byla celá řada. Glaserova režie se k předloze staví citlivě a umně balancuje na pomezí mezi modernějšími přístupy (2. dějství) a těmi tradičnějšími. Tím, co posouvá brněnské nastudování na pomyslný interpretační piedestal, jsou však pěvecké a herecké výkony ústřední čtveřice postav. 

Dirigent: Marko Ivanovič

Režie: Martin Glaser

Scéna: Pavel Borák

Kostýmy: Markéta Sládečková

Projekce: Martin Špetlík

Choreografie: Mário Radačovský

Dramaturgie: Olga Šubrtová

OBSAZENÍ:

Stařenka Buryjovka: Jitka Zerhauová

Laca Klemeň: Peter Berger

Števa Buryja: Richard Samek

Kostelnička: Karita Mattila

Jenůfa: Pavla Vykopalová

Stárek: Jiří Sulženko

Rychtář: Ladislav Mlejnek

Rychtářka: Jarmila Balažová

Karolka: Tereza Kyzlinková

Pastuchyňa: Jitka Klečanská

Barena: Jana Hrochová

Jana: Martina Mádlová

Tetka: Ivona Špičková

sobota, 3. října, Janáčkovo divadlo, 19:00

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat
  • Jolana Němcová

    4. říjen 2020, 22:44
    Byla jsem opětovně na zmíněné - a opravdu úžasné - Janáčkově Jenůfě a to v rámci Festivalu Janáček Brno v sobotu 3. října a jen bych ráda opravila ve výčtu osob a to jméno představitele: Laca skvěle zpíval Peter Berger, j.h. Jméno Jaroslava Březiny bylo uvedeno na webu FJB.

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Velikonoční festival duchovní hudby letos slaví třicet let své existence. Tradičně je jeho program rozčleněn do dvou velikonočních týdnů. Letos se festival koná mezi 2.–16. Dubnem. Jak sám dramaturg Vladimír Maňas zmiňuje, jubilejní ročník vnímá jako „příležitost k vykročení a hledání nových horizontů“. Myšlenku zrcadlí také festivalové téma, kterým je přetváření – hledání zapomenutých skladeb, střet staré a nové hudby či uvádění hudby soudobé. Kromě provádění duchovní děl minulých staletí i současnosti se program festivalu dramaturgicky opírá o liturgii velikonočních svátků. Rozdělen je do devíti koncertů konajících se v šesti brněnských chrámech, z nichž dva vyčnívají svým nákladných vokálně–instrumentálním aparátem.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více