Joe Hisaishi a rytmické extrémy s Filharmonií Brno

Joe Hisaishi a rytmické extrémy s Filharmonií Brno

Závěrečný koncert abonentní řady brněnských filharmoniků Filharmonie v divadle II udělal bezpochyby radost všem fanouškům animátorského studia Ghibli. Přestože dramaturgie večera nebyla vystavěna na melodiích z nespočtu filmových partitur, které hlavní hvězda večera dirigent a skladatel Joe Hisaishi pro studio Ghibli zkomponoval, již jen samotná přítomnost oblíbeného umělce přilákala celou řadu posluchačů, kteří koncerty artificiální hudby pravděpodobně pravidelně nenavštěvují. Program dvou koncertů v Janáčkově divadle (28. a 29. dubna) zahrnoval Symfonii č. 7 cis moll Sergeje Prokofjeva, českou premiéru Hisaishiho skladby Variace 57 pro dva klavíry a orchestr, v níž se jako sólisté představili Dennis Russell Davies a Maki Namekawa, a českou premiéru Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery. (Autor recenze navštívil čtvrteční provedení).

Večer zahájila Prokofjevova Sedmá symfonie, s jejímž uvedením však Filharmonie Brno kvůli ruské válečné agresi zpočátku váhala. V současné době sledujeme u nejednoho hudebního tělesa vyřazování ruských skladatelů z koncertních programů. Brněnská filharmonie však tuto nebezpečnou generalizaci odmítla, a přestože vyjádřila maximální podporu Ukrajině, díla vybraných ruských autorů na svých programech ponechala. Jak ostatně osvětlil dramaturg tělesa Vítězslav Mikeš: „Činíme tak z uměleckých pohnutek a s myšlenkami na řadu odvážných ruských lidí – hudebníky nevyjímaje –, kteří se vzpírají represivnímu režimu. Není od věci připomenout, že podobným nátlakům byli vystaveni už v dřívějších dobách četní ruští skladatelé jako třeba Dmitrij Šostakovič nebo právě Prokofjev.Symfonie č. 7 cis moll je charakteristická nejen svojí niternou melancholií, která dodává osobitý kontext pozitivněji laděným částem skladby, ale také svojí řemeslně bezchybnou instrumentací. Jako dirigent se Joe Hisaishi projevil účelnými a rytmicky jasnými gesty bez výrazně expresivních poloh. Spíše než efektnímu představení se věnoval dynamicky srozumitelnému hudebnímu obrazu. Jednotlivé orchestrální sekce zazářily tam, kde si skladatel přál, avšak nikdy neopustily kontext zbytku instrumentace. Také celkový dynamický ambitus skladby byl zvolen tak, aby si jednotlivé gradace opravdu obhájily svůj hudební účinek. Uměřený byl Hisaishiho projev také v lyričtějších částech Prokofjevovy symfonie, což však osobně nevnímám jako negativum. Výsledek byl emocionálně nabitý, přesto prostý prázdného patosu a přeslazené monstrozity. Právě zde mohl Hisaishi projevit své porozumění křehké a nepřepjaté hudební melancholii, která neoddělitelně provází také jeho vlastní díla. Orchestr se až na pár drobných intonačních a rytmických nepřesností držel bez větších problémů a šel dirigentovi na ruku. A to i přesto, že byli hudebníci rozesazeni atypickým způsobem (první a druhé housle naproti sobě; violoncella a kontrabasy uprostřed), který Hisaishi jako dirigent upřednostňuje, ale který je současně pro hráče akusticky nezvyklým.

Joe Hisaishi své Variace 57 napsal speciálně pro šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese a jeho choť, klavíristku Maki Namekawu. Původní verze, kterou skladatel před třemi lety s oběma sólisty uvedl v Tokiu, byla pro účely brněnské filharmonie instrumentačně mírně upravena. Původní sazba pro smyčcové kvinteto (a další orchestrální nástroje) byla rozšířena tak, aby více využila plného obsazení sekcí smyčcového orchestru. Variace 57 prověřily rytmickou sehranost orchestru ještě více než Prokofjevova symfonie. Minimalistické běhy klavírů, tvořící první třetinu díla, doplňují náhlé a rytmicky náročné vstupy jednotlivých orchestrálních sekcí. Instrumentalisté zvládli i tyto komplexní komplementární rytmy poměrně dobře. I mírně nejistá místa se jim podařilo vždy rychle stmelit. A přestože v některých okamžicích hrozilo, že dojde i k výraznějšímu rytmickému rozjetí, podařilo se Hisaishimu hudebníky vždy rychle synchronizovat. Neméně náročné byly také klavírní party obou sólistů. Minimalistické pobublávání impresionisticky laděných melodických úseků vyžadovalo maximální soustředění a souhru obou interpretů, stejně jako intimní duet bez účasti orchestru v prostřední části díla. Závěrečná sekce skladby Variace 57 se vrací k minimalistickému hudebnímu jazyku i plnému orchestrálnímu zvuku, který se nese v duchu dialogů klavírů s ostatními instrumentalisty. Třetí část je nicméně mnohem barevnější a z hlediska kompozice také tradičnější a melodičtější. Působivé a celkovou náladu skladby obohacující byly také náhlé sólistické výstupy orchestrálních hudebníků. Zatímco v původní tokijské verzi tento kontrast není tolik zřejmý, jelikož každý smyčcový nástroj je reprezentován sólistou, brněnská orchestrální podoba dodala těmto vstupům zcela novou barevnou jedinečnost.

Závěrečná skladba koncertu Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery byla dle mého nejsilnějším a zároveň nejlépe zvládnutým dílem večera, a to jak z hlediska nastudování, tak i samotné interpretace. Jednotlivé orchestrální sekce byly i v enormně náročných plochách rytmicky sladěné a dynamicky i výrazově pestré. Hisaishiho uchopení bylo v lyrických plochách citlivé, přesto střízlivé a prosté kýče. Dvojice harfenistek, exponujících již na počátku kompozice hudební materiál, který se následně stal hlavním tělem celé skladby, byla prakticky bezchybná a zvládala skvěle jak rychlé figurace a běhy, tak i melancholické a lyrické pasáže. Perfektní uzavření posledního koncertu abonentního cyklu Filharmonie v divadle II.

O tom, že Joe Hisaishi přilákal na koncert brněnské filharmonie spoustu návštěvníků, kteří tuto tvorbu tradičně nesledují, asi není třeba příliš pochybovat. Osobně to vnímám jako ideální způsob, jak oslovit mladší generaci posluchačů a současně jim (i ostatním) nabídnout výtečnou dramaturgii, která navíc akcentuje nejen instrumentačně pestrou hudbu (Prokofjevova Sedmá symfonie), ale i modernější kompoziční postupy, které dominovaly druhé polovině večera. Přídavek ve formě Merry-Go-Round of Life z animovaného filmu studia Ghibli Zámek v oblacích (Howl’s Moving Castle) pak učinil něžnou (a zcela přirozenou) tečku za dramaturgicky skvěle vystavěným večer.

SERGEJ PROKOFJEV

Symfonie č. 7 cis moll op. 131

JOE HISAISHI

Variace 57, česká premiéra

LEPO SUMERA

Symfonie č. 2, česká premiéra

Maki Namekawa klavír

Dennis Russell Davies klavír

Filharmonie Brno

dirigent Joe Hisaishi

Janáčkovo divadlo,

čtvrtek 28. dubna 2022

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Závěrečný koncert abonentní řady brněnských filharmoniků Filharmonie v divadle II udělal bezpochyby radost všem fanouškům animátorského studia Ghibli. Přestože dramaturgie večera nebyla vystavěna na melodiích z nespočtu filmových partitur, které hlavní hvězda večera dirigent a skladatel Joe Hisaishi pro studio Ghibli zkomponoval, již jen samotná přítomnost oblíbeného umělce přilákala celou řadu posluchačů, kteří koncerty artificiální hudby pravděpodobně pravidelně nenavštěvují. Program dvou koncertů v Janáčkově divadle (28. a 29. dubna) zahrnoval Symfonii č. 7 cis moll Sergeje Prokofjeva, českou premiéru Hisaishiho skladby Variace 57 pro dva klavíry a orchestr, v níž se jako sólisté představili Dennis Russell Davies a Maki Namekawa, a českou premiéru Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery. (Autor recenze navštívil čtvrteční provedení).  více

Po rozeznění pádové zkušebny FSI VUT sestoupila desátá slavnostní sezona ansámblu Brno Contemporary Orchestra s podtitulem We are the world do podzemí. Odpolední nedělní koncert totiž zavedl milovníky soudobé hudební tvorby do jeskyně Výpustek v Moravském krasu. Koncert s díly Šarūnase Nakase, Giacinta Scelsiho, Michala Wróblewského a Miroslava Tótha vznikl v rámci speciálního environmentálního projektu v režii Radima Nejedlého a koncipovaného u příležitosti Světového dne vody. Součástí koncertu bylo také literární pásmo z textů Radka Štěpánka napsaných pro tuto akci, které recitoval Petr Kubes. Texty tvořily na vhodných místech předěly mezi jednotlivými skladbami či větami. Přednes skladby Rany, kterou na objednávku Brno Contemporary Orchestra složil Miroslav Tóth, zajistila sama autorka předlohy Zuzana Husárová. Koncert řídil dirigent a umělecký vedoucí orchestru Pavel Šnajdrvíce

Brněnskou stopu najdeme na jednom z nejpozoruhodnějších mezinárodních hudebních alb roku 2021. Na nahrávce Live at Tou skupiny Angrusori, která nedávno získala na Slovensku ocenění Radio_Head Award v kategorii World music a folk, se totiž výraznou měrou podílela Iva Bittová. Houslistka a zpěvačka, kterou si už několik dekád spojujeme s brněnskou scénou.  více

Na čtyři stovky diváků si s nadšením užily mimořádný koncert čtveřice špičkových muzikantů v čele s frontmanem Deanem Brownem, už několik desetiletí výrazného protagonisty fusion stylu, a jeho tří rovnocenných spoluhráčů: saxofonisty Boba Franceschiniho, baskytaristy Victora Wootena a bubeníka Dennise Chamberse. Jarní otvírák 15. ročníku festivalu Groove Brno tak byl mimořádný především hudební extratřídou, v níž čtyři sólisté v naprostém souznění mezi sebou vzájemně, a především s publikem po dvě hodiny prolínali jazz, rock, funk i blues v gejzíru energie a nevázané muzikantské radosti.  více

Nejnovější operní inscenace Národního divadla Brno přenesla Mozartovu Kouzelnou flétnu v režii Miroslava Krobota do mezihvězdného prostoru a do daleké budoucnosti: vesmírná loď Sedm slunečních kruhů se tady střetne s pásem asteroidů a záchranné moduly dopraví cestovatele na povrch nejbližší obyvatelné planety. Posádka lodi se marně snaží navázat spojení s vesmírným plavidlem a již tak problematickou situaci umocní smrt kapitána, který přenechá velení druhému důstojníkovi Sarastrovi, a nikoliv své manželce a první důstojnici přezdívané Královna noci. Rozdělení na dvě znepřátelené frakce je nevyhnutelné a Královna noci i se svými stoupenci opouští tábor. Vzájemná nevraživost ani po deseti letech, které od nehody již uplynuly, nevyvanula. Když však Sarastro unese Paminu, dceru Královny noci, uvede tím do chodu záchrannou misi, která změní osudy trosečníků i původních obyvatel planety. Modernizovanou podobu Mozartova singspielu pomohli Miroslavu Krobotovi vytvořit Andrej Ďurík (scéna), Jana Preková (kostýmy), Přemysl Janda (světelný design), Hana Achilles (choreografie) a Patricie Částková (dramaturgie). Hudebního nastudování se chopil Pavel Šnajdr a druhou premiéru (14. dubna), kterou autor textu navštívil, dirigoval Ondrej Olos. Sbor řídila Klára Složilová Roztočilová a sólově vystoupili David Szendiuch (Sarastro), Daniel Matoušek (Tamino), Martina Masaryková (Královna noci), Andrea Široká (Pamina), Tadeáš Hoza (Papageno), Eva Esterková (Papagena), Vít Nosek (Monostatos), Eliška Gattringerová (První dáma), Jana Hrochová (Druhá dáma), Jarmila Balážová (Třetí dáma), Josef Škarka (Mluvčí/Kněz) a Eliška CrhákováZuzana Vítková a Markéta Kolářová v rolích Tří géniů.  více

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová KarafiátováJana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).  více

Po dvouleté pauze vynucené covidovou pandemií se včera do brněnských chrámů vrátil Velikonoční festival duchovní hudby. Letošní 29. ročník se nese v dramaturgické linii Tělo / Vtělení / Oslavení a svým způsobem se jedná o symbolické splynutí neuskutečněných programů z minulých let. Původní emblémy umučeného i oslaveného těla se tak staly ještě aktuálnějšími. Festival zahájil v kostele sv. Janů na Květnou neděli ansámbl Musica Figuralis s uměleckým vedoucím a hráčem na klávesové nástroje Markem Čermákem. Kromě instrumentalistů a choralistů (pod vedením Vladimíra Maňase, hru na pozitiv obstaral Ondřej Múčka) vystoupili také sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová, mezzosopranistka Monika Jägerová, tenorista Matúš Šimko a basista Tomáš Šelc. Lákadlem klasicistního programu s názvem Affettuoso („s mocným vzruchem duševním“ dle Ottova slovníku naučeného) bylo nejen Haydnovo málo známé, přesto hudebně fascinující Salve Regina, ale především premiéry děl Josepha Puschmanna (novodobá) a Antona Zimmermanna (česká novodobá).  více

Osmdesáté narozeniny bývají pro jubilanta obvykle příležitostí k bilancování a retrospektivě. U výročního úterního koncertu Miloše Štědroně, stále aktivně píšícího, přednášejícího, vyučujícího a komponujícího, však tento přístup nehrozil. Program večera na jeho počest v Divadle Husa na provázku naopak nabídl několik méně známých hudebních miniatur z pera skladatelů, kteří byli s formováním tvůrčí osobnosti Miloše Štědroně různou měrou spojeni – jubilantova úhlavního skladatele a objektu bádání tedy Leoše Janáčka a trojice jeho učitelů i pozdějších kolegů Miroslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Přímo pro svůj narozeninový koncert zkomponoval oslavenec cyklus písní pro soprán a komorní orchestr na slova básní dalšího svého spřízněnce, básníka Jana Skácela.  více

Ve čtvrtek 24. března diváci v Brně dostali možnost zažít opravdu výjimečný večer. Režisér Břetislav Rychlík se svojí ženou připravili na hudební scéně Městského divadla Brno koncert na podporu ukrajinských umělců, kteří utekli před válkou ze své země. Večer nesl název Společné kořeny a publiku měl přiblížit analogie lidové kultury Ukrajiny a Moravy. Já jsem při programu cítila zejména paralely v hudbě obecně. Výjimeční umělci navrch dokážou předávat krásu kdekoliv na světě.  více

V těchto dnech spatřilo světlo světa nové CD; nahrávka folklorních muzikantů muzikanty se však v žánru trochu vymyká. Autory desky jsou členové kapely Lilium liste Luďka Běťáka a její název zní Dovolte eště malučkovíce

Duo Ensoi tvoří zpěvačka Tereza Kopecká a bubeník a producent elektronické hudby Martin Čech. I když je jejich společný projekt stále ještě nový, oba mají bohaté zkušenosti z různých (nejen) brněnských kapel. Terezu si můžeme pamatovat především z Narcotic Fields, případně z jejich akustické odnože Acoustic Fields. Martin hraje ve skupině Lesní zvěř. Díky těmto zkušenostem je debutové album dua Ensoi hudebně vyzrálé a přesvědčivé, i když je určitě méně rockové než Narcotic Fields a méně (nu)jazzové než Lesní zvěř. Ensoi sice používají výrazové a zvukové prostředky elektronické hudby, ale hrají pop. Příjemný pop založený na pocitech a náladách více než na příbězích.  více

V prvních měsících roku 2022 se Filharmonie Brno může pyšnit již dvěma novými hudebními nosiči z vlastní produkce. První nahrávkou je CD s hudbou estonského skladatele Arvo Pärta, tou druhou záznam Symfonie č. 12 „Lodger“ Philipa Glasse, kterou brněnští filharmonici pod taktovkou Dennise Russella Daviese natočili dokonce jako první na světě. Věnujme se první ze zmiňovaných nahrávek se skladbami LamentateNekrolog a Symfonie č. 3 Arva Pärta v nastudování šéfdirigenta Daviese. V díle Lamentate vystoupila jako sólistka klavíristka Maki Namekawa. Nahrávka vznikla v Besedním domě v Brně v listopadu 2020 a v únoru 2021.  více

Původní program třetího abonentního koncertu Filharmonie Brno z řady Filharmonie v divadle II sliboval pokračování načrtnuté dramaturgické linie Dvořák-Brahms v interpretaci Elisabeth Leonské. Ze zamýšleného programu pro večer Dvořák & Brahms II však zůstala pouze Dvořákova Symfonie č. 4. Nemocnou Elisabeth Leonskou totiž na koncertech 25. a 26. února v Janáčkově divadle zastoupil klavírista Alexander Ullman s provedením Koncertu pro klavír a orchestr a moll Edvarda Hagerupa Griega. Orchestr řídil šéfdirigent brněnské filharmonie Dennis Russell Daviesvíce

Nejčtenější

Kritika

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více