Joe Hisaishi a rytmické extrémy s Filharmonií Brno

Joe Hisaishi a rytmické extrémy s Filharmonií Brno

Závěrečný koncert abonentní řady brněnských filharmoniků Filharmonie v divadle II udělal bezpochyby radost všem fanouškům animátorského studia Ghibli. Přestože dramaturgie večera nebyla vystavěna na melodiích z nespočtu filmových partitur, které hlavní hvězda večera dirigent a skladatel Joe Hisaishi pro studio Ghibli zkomponoval, již jen samotná přítomnost oblíbeného umělce přilákala celou řadu posluchačů, kteří koncerty artificiální hudby pravděpodobně pravidelně nenavštěvují. Program dvou koncertů v Janáčkově divadle (28. a 29. dubna) zahrnoval Symfonii č. 7 cis moll Sergeje Prokofjeva, českou premiéru Hisaishiho skladby Variace 57 pro dva klavíry a orchestr, v níž se jako sólisté představili Dennis Russell Davies a Maki Namekawa, a českou premiéru Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery. (Autor recenze navštívil čtvrteční provedení).

Večer zahájila Prokofjevova Sedmá symfonie, s jejímž uvedením však Filharmonie Brno kvůli ruské válečné agresi zpočátku váhala. V současné době sledujeme u nejednoho hudebního tělesa vyřazování ruských skladatelů z koncertních programů. Brněnská filharmonie však tuto nebezpečnou generalizaci odmítla, a přestože vyjádřila maximální podporu Ukrajině, díla vybraných ruských autorů na svých programech ponechala. Jak ostatně osvětlil dramaturg tělesa Vítězslav Mikeš: „Činíme tak z uměleckých pohnutek a s myšlenkami na řadu odvážných ruských lidí – hudebníky nevyjímaje –, kteří se vzpírají represivnímu režimu. Není od věci připomenout, že podobným nátlakům byli vystaveni už v dřívějších dobách četní ruští skladatelé jako třeba Dmitrij Šostakovič nebo právě Prokofjev.Symfonie č. 7 cis moll je charakteristická nejen svojí niternou melancholií, která dodává osobitý kontext pozitivněji laděným částem skladby, ale také svojí řemeslně bezchybnou instrumentací. Jako dirigent se Joe Hisaishi projevil účelnými a rytmicky jasnými gesty bez výrazně expresivních poloh. Spíše než efektnímu představení se věnoval dynamicky srozumitelnému hudebnímu obrazu. Jednotlivé orchestrální sekce zazářily tam, kde si skladatel přál, avšak nikdy neopustily kontext zbytku instrumentace. Také celkový dynamický ambitus skladby byl zvolen tak, aby si jednotlivé gradace opravdu obhájily svůj hudební účinek. Uměřený byl Hisaishiho projev také v lyričtějších částech Prokofjevovy symfonie, což však osobně nevnímám jako negativum. Výsledek byl emocionálně nabitý, přesto prostý prázdného patosu a přeslazené monstrozity. Právě zde mohl Hisaishi projevit své porozumění křehké a nepřepjaté hudební melancholii, která neoddělitelně provází také jeho vlastní díla. Orchestr se až na pár drobných intonačních a rytmických nepřesností držel bez větších problémů a šel dirigentovi na ruku. A to i přesto, že byli hudebníci rozesazeni atypickým způsobem (první a druhé housle naproti sobě; violoncella a kontrabasy uprostřed), který Hisaishi jako dirigent upřednostňuje, ale který je současně pro hráče akusticky nezvyklým.

Joe Hisaishi své Variace 57 napsal speciálně pro šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese a jeho choť, klavíristku Maki Namekawu. Původní verze, kterou skladatel před třemi lety s oběma sólisty uvedl v Tokiu, byla pro účely brněnské filharmonie instrumentačně mírně upravena. Původní sazba pro smyčcové kvinteto (a další orchestrální nástroje) byla rozšířena tak, aby více využila plného obsazení sekcí smyčcového orchestru. Variace 57 prověřily rytmickou sehranost orchestru ještě více než Prokofjevova symfonie. Minimalistické běhy klavírů, tvořící první třetinu díla, doplňují náhlé a rytmicky náročné vstupy jednotlivých orchestrálních sekcí. Instrumentalisté zvládli i tyto komplexní komplementární rytmy poměrně dobře. I mírně nejistá místa se jim podařilo vždy rychle stmelit. A přestože v některých okamžicích hrozilo, že dojde i k výraznějšímu rytmickému rozjetí, podařilo se Hisaishimu hudebníky vždy rychle synchronizovat. Neméně náročné byly také klavírní party obou sólistů. Minimalistické pobublávání impresionisticky laděných melodických úseků vyžadovalo maximální soustředění a souhru obou interpretů, stejně jako intimní duet bez účasti orchestru v prostřední části díla. Závěrečná sekce skladby Variace 57 se vrací k minimalistickému hudebnímu jazyku i plnému orchestrálnímu zvuku, který se nese v duchu dialogů klavírů s ostatními instrumentalisty. Třetí část je nicméně mnohem barevnější a z hlediska kompozice také tradičnější a melodičtější. Působivé a celkovou náladu skladby obohacující byly také náhlé sólistické výstupy orchestrálních hudebníků. Zatímco v původní tokijské verzi tento kontrast není tolik zřejmý, jelikož každý smyčcový nástroj je reprezentován sólistou, brněnská orchestrální podoba dodala těmto vstupům zcela novou barevnou jedinečnost.

Závěrečná skladba koncertu Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery byla dle mého nejsilnějším a zároveň nejlépe zvládnutým dílem večera, a to jak z hlediska nastudování, tak i samotné interpretace. Jednotlivé orchestrální sekce byly i v enormně náročných plochách rytmicky sladěné a dynamicky i výrazově pestré. Hisaishiho uchopení bylo v lyrických plochách citlivé, přesto střízlivé a prosté kýče. Dvojice harfenistek, exponujících již na počátku kompozice hudební materiál, který se následně stal hlavním tělem celé skladby, byla prakticky bezchybná a zvládala skvěle jak rychlé figurace a běhy, tak i melancholické a lyrické pasáže. Perfektní uzavření posledního koncertu abonentního cyklu Filharmonie v divadle II.

O tom, že Joe Hisaishi přilákal na koncert brněnské filharmonie spoustu návštěvníků, kteří tuto tvorbu tradičně nesledují, asi není třeba příliš pochybovat. Osobně to vnímám jako ideální způsob, jak oslovit mladší generaci posluchačů a současně jim (i ostatním) nabídnout výtečnou dramaturgii, která navíc akcentuje nejen instrumentačně pestrou hudbu (Prokofjevova Sedmá symfonie), ale i modernější kompoziční postupy, které dominovaly druhé polovině večera. Přídavek ve formě Merry-Go-Round of Life z animovaného filmu studia Ghibli Zámek v oblacích (Howl’s Moving Castle) pak učinil něžnou (a zcela přirozenou) tečku za dramaturgicky skvěle vystavěným večer.

SERGEJ PROKOFJEV

Symfonie č. 7 cis moll op. 131

JOE HISAISHI

Variace 57, česká premiéra

LEPO SUMERA

Symfonie č. 2, česká premiéra

Maki Namekawa klavír

Dennis Russell Davies klavír

Filharmonie Brno

dirigent Joe Hisaishi

Janáčkovo divadlo,

čtvrtek 28. dubna 2022

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

V hlavě bandleadera Jiřího Kotači se před čtyřmi lety při odpočinku a promýšlení dalšího muzikantského směřování vlastního bigbandu v jedné kavárně v Rize zrodil nápad na spolupráci s Lenkou Dusilovou. Šlo vlastně jen o další logický krok v hledání vlastní osobité autorské tvorby, víceméně nadžánrové cesty se stále větším důrazem na možnosti elektronické hudby. Že by mohlo dojít k porozumivé spolupráci a vzájemnému obohacení, rozhodně stálo za pokus. První náznak se objevil už na předloňské debutové desce, kde Lenka Dusilová hostovala ve skladbě Billy´s Pilgrimage. Potom přišel covid a s ním omezení koncertních možností. Stejně jako mnozí jiní komponisté využili Jiří Kotača a dominantní autorská osobnost bigbandu pianista Martin Konvička čas koronavirové uzávěry veřejných produkcí k rozpracování nových skladeb; na neformální jam session se v zimě 2021 sešli právě s Lenkou Dusilovou, pro kterou bylo setkání i autorskou výzvou.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce