Joe Hisaishi a rytmické extrémy s Filharmonií Brno

Joe Hisaishi a rytmické extrémy s Filharmonií Brno

Závěrečný koncert abonentní řady brněnských filharmoniků Filharmonie v divadle II udělal bezpochyby radost všem fanouškům animátorského studia Ghibli. Přestože dramaturgie večera nebyla vystavěna na melodiích z nespočtu filmových partitur, které hlavní hvězda večera dirigent a skladatel Joe Hisaishi pro studio Ghibli zkomponoval, již jen samotná přítomnost oblíbeného umělce přilákala celou řadu posluchačů, kteří koncerty artificiální hudby pravděpodobně pravidelně nenavštěvují. Program dvou koncertů v Janáčkově divadle (28. a 29. dubna) zahrnoval Symfonii č. 7 cis moll Sergeje Prokofjeva, českou premiéru Hisaishiho skladby Variace 57 pro dva klavíry a orchestr, v níž se jako sólisté představili Dennis Russell Davies a Maki Namekawa, a českou premiéru Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery. (Autor recenze navštívil čtvrteční provedení).

Večer zahájila Prokofjevova Sedmá symfonie, s jejímž uvedením však Filharmonie Brno kvůli ruské válečné agresi zpočátku váhala. V současné době sledujeme u nejednoho hudebního tělesa vyřazování ruských skladatelů z koncertních programů. Brněnská filharmonie však tuto nebezpečnou generalizaci odmítla, a přestože vyjádřila maximální podporu Ukrajině, díla vybraných ruských autorů na svých programech ponechala. Jak ostatně osvětlil dramaturg tělesa Vítězslav Mikeš: „Činíme tak z uměleckých pohnutek a s myšlenkami na řadu odvážných ruských lidí – hudebníky nevyjímaje –, kteří se vzpírají represivnímu režimu. Není od věci připomenout, že podobným nátlakům byli vystaveni už v dřívějších dobách četní ruští skladatelé jako třeba Dmitrij Šostakovič nebo právě Prokofjev.Symfonie č. 7 cis moll je charakteristická nejen svojí niternou melancholií, která dodává osobitý kontext pozitivněji laděným částem skladby, ale také svojí řemeslně bezchybnou instrumentací. Jako dirigent se Joe Hisaishi projevil účelnými a rytmicky jasnými gesty bez výrazně expresivních poloh. Spíše než efektnímu představení se věnoval dynamicky srozumitelnému hudebnímu obrazu. Jednotlivé orchestrální sekce zazářily tam, kde si skladatel přál, avšak nikdy neopustily kontext zbytku instrumentace. Také celkový dynamický ambitus skladby byl zvolen tak, aby si jednotlivé gradace opravdu obhájily svůj hudební účinek. Uměřený byl Hisaishiho projev také v lyričtějších částech Prokofjevovy symfonie, což však osobně nevnímám jako negativum. Výsledek byl emocionálně nabitý, přesto prostý prázdného patosu a přeslazené monstrozity. Právě zde mohl Hisaishi projevit své porozumění křehké a nepřepjaté hudební melancholii, která neoddělitelně provází také jeho vlastní díla. Orchestr se až na pár drobných intonačních a rytmických nepřesností držel bez větších problémů a šel dirigentovi na ruku. A to i přesto, že byli hudebníci rozesazeni atypickým způsobem (první a druhé housle naproti sobě; violoncella a kontrabasy uprostřed), který Hisaishi jako dirigent upřednostňuje, ale který je současně pro hráče akusticky nezvyklým.

Joe Hisaishi své Variace 57 napsal speciálně pro šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese a jeho choť, klavíristku Maki Namekawu. Původní verze, kterou skladatel před třemi lety s oběma sólisty uvedl v Tokiu, byla pro účely brněnské filharmonie instrumentačně mírně upravena. Původní sazba pro smyčcové kvinteto (a další orchestrální nástroje) byla rozšířena tak, aby více využila plného obsazení sekcí smyčcového orchestru. Variace 57 prověřily rytmickou sehranost orchestru ještě více než Prokofjevova symfonie. Minimalistické běhy klavírů, tvořící první třetinu díla, doplňují náhlé a rytmicky náročné vstupy jednotlivých orchestrálních sekcí. Instrumentalisté zvládli i tyto komplexní komplementární rytmy poměrně dobře. I mírně nejistá místa se jim podařilo vždy rychle stmelit. A přestože v některých okamžicích hrozilo, že dojde i k výraznějšímu rytmickému rozjetí, podařilo se Hisaishimu hudebníky vždy rychle synchronizovat. Neméně náročné byly také klavírní party obou sólistů. Minimalistické pobublávání impresionisticky laděných melodických úseků vyžadovalo maximální soustředění a souhru obou interpretů, stejně jako intimní duet bez účasti orchestru v prostřední části díla. Závěrečná sekce skladby Variace 57 se vrací k minimalistickému hudebnímu jazyku i plnému orchestrálnímu zvuku, který se nese v duchu dialogů klavírů s ostatními instrumentalisty. Třetí část je nicméně mnohem barevnější a z hlediska kompozice také tradičnější a melodičtější. Působivé a celkovou náladu skladby obohacující byly také náhlé sólistické výstupy orchestrálních hudebníků. Zatímco v původní tokijské verzi tento kontrast není tolik zřejmý, jelikož každý smyčcový nástroj je reprezentován sólistou, brněnská orchestrální podoba dodala těmto vstupům zcela novou barevnou jedinečnost.

Závěrečná skladba koncertu Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery byla dle mého nejsilnějším a zároveň nejlépe zvládnutým dílem večera, a to jak z hlediska nastudování, tak i samotné interpretace. Jednotlivé orchestrální sekce byly i v enormně náročných plochách rytmicky sladěné a dynamicky i výrazově pestré. Hisaishiho uchopení bylo v lyrických plochách citlivé, přesto střízlivé a prosté kýče. Dvojice harfenistek, exponujících již na počátku kompozice hudební materiál, který se následně stal hlavním tělem celé skladby, byla prakticky bezchybná a zvládala skvěle jak rychlé figurace a běhy, tak i melancholické a lyrické pasáže. Perfektní uzavření posledního koncertu abonentního cyklu Filharmonie v divadle II.

O tom, že Joe Hisaishi přilákal na koncert brněnské filharmonie spoustu návštěvníků, kteří tuto tvorbu tradičně nesledují, asi není třeba příliš pochybovat. Osobně to vnímám jako ideální způsob, jak oslovit mladší generaci posluchačů a současně jim (i ostatním) nabídnout výtečnou dramaturgii, která navíc akcentuje nejen instrumentačně pestrou hudbu (Prokofjevova Sedmá symfonie), ale i modernější kompoziční postupy, které dominovaly druhé polovině večera. Přídavek ve formě Merry-Go-Round of Life z animovaného filmu studia Ghibli Zámek v oblacích (Howl’s Moving Castle) pak učinil něžnou (a zcela přirozenou) tečku za dramaturgicky skvěle vystavěným večer.

SERGEJ PROKOFJEV

Symfonie č. 7 cis moll op. 131

JOE HISAISHI

Variace 57, česká premiéra

LEPO SUMERA

Symfonie č. 2, česká premiéra

Maki Namekawa klavír

Dennis Russell Davies klavír

Filharmonie Brno

dirigent Joe Hisaishi

Janáčkovo divadlo,

čtvrtek 28. dubna 2022

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Nejčtenější

Kritika

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více