Když děti nenosí čáp aneb Opera na Výstavišti

17. prosinec 2017, 15:00

Když děti nenosí čáp aneb Opera na Výstavišti

Operní soubor byl nucen hledat kvůli uzavření Janáčkova divadla náhradní místo. Obrovský prostor pavilonu P na Výstavišti se ukázal být, soudě podle sobotní premiéry, pro novou inscenaci Gounodova Fausta a Markétky skutečným požehnáním. Režisér Jiří Heřman se scénografem Pavlem Svobodou, světelným designérem Danielem Tesařem a choreografem Janem Kodetem stvořili jedinečné, svébytné a velmi působivé dějiště zřetelně vyprávěného příběhu, abstraktního a konkrétního zároveň.

Do holých stěn, pod stropem protkaným technologiemi, vestavělo divadlo trubkovou konstrukci hlediště s příkrou elevací. Hraje se uprostřed, méně v manéži vytvořené na zemi světlem, mnohem víc mimo tento kruh. Hraje se s minimem kulis a rekvizit, ale příběh je periferními ději posunován a komentován i na místech vzdálených desítky metrů. Prostor působí až neohraničeně. Ještě mnohem víc než na klasické divadelní scéně zde pomáhají proměny světla.

faust_a_marketa_2017_NdB_Olbrzymek_02

Stranou, zcela vpravo z pohledu diváka je netradičně umístěn orchestr. Dirigent Marko Ivanović má tak se sólisty povětšině kontakt hodně na dálku, ale nezdálo se, že by to vadilo. Směrem dál vpravo do otevřeného prostoru je orchestřiště z akustických důvodů ohraničeno přiměřeně nevysokou stěnou. Příjemně překvapila akustika prostoru – ani se nechce věřit, že orchestr opravdu není nazvučen, jeho zvuk se nikam neztrácel. Na druhou stranu – nezněl ani příliš hlasitě. Vlastně byl příjemně upozaděn, hlas sólistů se k publiku nemusel nést doslova i přeneseně přes něj, ale přímo. Podařilo se tak podpořit romanticky měkké, výrazně melodické hudební vyznění opery, aniž by přišla zkrátka dramatičtější nebo monumentálnější místa. A ve prospěch kontaktnosti a bezprostřední působivosti příběhu definitivně, vizuálně i pocitově, zmizela hranice mezi jevištěm a hledištěm.

Nazvučeni nejsou ani sólisté. Pavla Vykopalová, setrvale výborná brněnská diva, dala titulní postavě lyriku a plnou charakteristiku v hlase i patřičné proměny v chování. Tenorista José Manuel pěvecky úplně neoslňuje, ale zpíval a hrál spolehlivě a věrohodně. Pěveckou ozdobou premiérového večera byl Jiří Brückler, barytonista kultivovaného, jistého a nosného hlasu v nevelké roli Valentýna. Václava Krejčí-Housková skvěle zahrála i zazpívala kalhotovou roli mládence Siebela. A Jan Šťáva byl komplexně podaným Mefistem, na hranicích mezi bezcitností, lstivostí a cílevědomostí, projevem přesný, pohybově mladistvý a hlasově – až na jakousi malou „příhodu“ před závěrem – suverénní a výstižný, celkově dobře obsazený.

faust_a_marketa_2017_NdB_Olbrzymek_03

Ještě je ovšem třeba zmínit Jitku Zerhauovou, která v této inscenaci vytvořila a s chutí hrála rozkošnou postavičku postarší dámičky, znovu a znovu se objevující, příšerné tím, jak se všude snaží vetřít a ještě si nějak užít mužské přízně. Její vstupy jsou režisérem - jako koření celé opery- šťastně přidány navíc k jinak nevelkému zpívanému partu patřícímu roli Marty.

Zpěváci a sbor se hodně nachodí a naběhají, nejen při děkovačce, ale během celého představení, všechno nicméně působí přirozeně a ústrojně, inscenace nemá schválnosti nebo samoúčelnosti.  

Faust je titulním hrdinou, ale centrálním osudem znázorněným v opeře je ještě víc než on úděl Markétky. Nicméně opravdovou hlavní postavou a v čitelné symbolice skutečným hybatelem všeho osudového, co se kolem Markétky děje, je - jak ho Jiří Heřman jistou rukou stvořil – Mefistofeles. Manipuluje ostatními, aby dosáhl výhod pro Fausta. Našeptává. Podstrkuje jí šperky a nastavuje zrcadlo. A je to on, kdo položí na její postel v povijanu dítě, které se narodilo z krátkého vztahu s Faustem. V závěru sice netriumfuje, Markétka je ve spirituální scéně vykoupena, avšak alespoň Faustem Mefistofeles smýká kamsi pryč. Faust zůstává sám se sebou, píše se ve výkladu děje v tištěném programu. V tom okamžiku se pozornost na poslední okamžiky představení přece jen a logicky zcela vrací k němu.

faust_a_marketa_2017_NdB_Olbrzymek_04

Mefistofeles není pohádkovou čertovskou bytostí a není ani jen jakýmsi dvojníkem, zlým alter ego. Podařilo se ho divadelními prostředky - neschematicky, nepopisně, zároveň bez přehnaného mysticismu, s nadhledem, včetně určité dávky zlidšťujícího humoru - prezentovat jako skutečné nadčasové ztělesnění špatnosti v člověku, věčnou neodstranitelnou součást života, kterou lze buď potlačovat a přemáhat, nebo se jí naopak podvolovat a nechat působit.

Markétčin příběh končí, začarovaný kruh, v němž se často naše životy pohybují a který je po celý večer v hracím prostoru na zemi světlem znázorněn, konečně mizí, svět, do něhož byl divák téměř na čtyři hodiny vtažen, se v závěru ztrácí ve vesmírném nekonečnu.

Brněnský Gounodův Faust a Markétka, skutečné podobenství vyprávěné ruku v ruce s krásnou hudbou, je asi dosavadní nejlepší Heřmanovou režijní kreací.

Autor: Charles Gounod, libreto: Jules Barbier, Michel Carré, hudební nastudování: Marko Ivanović, dirigent: Marko Ivanović, režie: Jiří Heřman, scéna: Pavel Svoboda, kostýmy: Lenka Polášková, světelný design: Daniel Tesař, choreografie: Jan Kodet, sbormistr: Pavel Koňárek, dramaturgie: Patricie Částková, asistent režie: Otakar Blaha. Premiéra 16. prosice 2017 na BVV

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více