Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.
V případě, že nestály posluchači v cestě problémy s připojením nebo třeba kvalita reproduktorů, jednalo se v rámci možností o adekvátní náhradu živého vystoupení. Ochuzený dvojrozměrný vjem nahrazovala kamera zabírající hudebníky a především prvotřídní kvalita zvuku. Pro vytvoření vizualizací reagujících na orchestr bylo využito mikrofonů a počítačů, které znějící hudbu přenášely a modifikovaly, a výsledkem byl takřka studiový zvuk, vyvážený i citlivě umocněný. Plusem byla také tradičně přívětivá akustika Besedního domu.
Obrázky z výstavy (známé také jako Kartinky) Modesta Petroviče Musorgského vznikly v roce 1874 pod dojmem z výstavy Viktora Hartmana, výtvarníka blízkého Mocné hrstce. Původně klavírní cyklus deseti „obrázků“ provedla Filharmonie v barevné orchestraci z roku 1922 impresionistického mistra Maurice Ravela. Doprovodná vizualizace byla však minimálně figurální či výpravná. Převážně abstraktní objekty reagovaly na aktuální kvality znějící hudby (hlasitost, rytmus, frekvenci), nicméně například barvě zvuku, tedy expozici jednotlivých nástrojů, vizualizace ne vždy odpovídala. Zde vnímám úskalí technického zpracování zvuku, jež nekoresponduje s intuitivním dojmem posluchače, který měnící se barvu zpravidla neustále vnímá. Málo konkrétní vizualizace, na rozdíl od ilustrace, podporovala absolutnost hudby, směřovala pozornost na její volné, významem neusměrněné plynutí a místy bylo toto organické spojení až meditativní. Závěrečná Brána bohatýrů měla všechnu šíři a uspokojivou plnost zvuku, shodně s pompézností a jiskřivostí Ravelovy instrumentace.
U skladby Bohuslava Martinů Fresky Piera della Francesca H 352 zvolil Cori O’Lan rozdílný přístup a jako základ obrazového doprovodu zvolil nikoli částečnou abstrakci, ale právě ony fresky z arezzského kostela sv. Františka. V roce 1954 se jimi inspiroval Bohuslav Martinů a v třívěté suitě pro velký orchestr, dokončené na jaře 1955, sděluje svůj dojem z tohoto díla italského quattrocenta (Zvěstování a Legenda o Sv. Kříži z let 1455–1466). Fresky se řadí vedle Symfonických fantazií, Inkantací nebo Parabol k rapsodickým a fantazijním dílům skladatelova vrcholného tvůrčího období, kde dochází k rozvolnění formy ve prospěch programu, dojmu nebo barvy.
Vizualizace zpočátku vstupuje do role diváka a navozuje iluzi, že fresky sami pozorujeme — skrze omezený výsek obrazu, ostření, kameru sledující pohyb očí i periferní vidění. Působivé byly detailní záběry, velmi dramatické a sugestivní, opět v něčem suplující nutně omezený fyzický zážitek. Druhá věta Adagio odkazuje k části obrazu Sen Konstantinův: fresky jsou zahaleny ve tmě a osvětlovány bodovým světlem a obrazem současně prostupují písmo nebo znázorněná hudební forma. Třetí věta Poco allegro má být dle skladatele povšechným dojmem z fresek, vizualizace se zde uvolňuje, mnohovrstevnatí a rozpíjí do barevné palety. Evokaci historie završuje kaleidoskopický portrét Piera della Francesca.
Vedle četných reakcí a komentářů na sociálních sítích o tom svědčí i účast na 16 tisíc virtuálních diváků čtvrtečního večera, jejichž počet v průběhu hodinového programu téměř neklesl. Syntetický potenciál obrazovky zde v mnohém přišel ke slovu a neochvělé výkony i nasazení umělců mohly být zprostředkovány v odpovídající kvalitě opravdu širokému publiku. Nezbývá než si zde protiřečit a doufat, že se tento velmi úspěšný pokus nestane standardem. Čtvrteční koncert byl pro velký úspěch stejným způsobem proveden také v pátek.
Obrázky z výstavy
4. abonentní koncert řady Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle, 12. a 13. března 2020
Modest Musorgskij/ arr. Maurice Ravel
Obrázky z výstavy
Bohuslav Martinů
Fresky Piera della Francesca H 352
Paul Hindemith
Malíř Mathis, symfonie
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies
vizualizace Cori O’Lan (Ars Electronica)
Zatím nebyl přidán žádný komentář..