Když se miluje vrabčák s andělem

11. listopad 2015, 0:06
Když se miluje vrabčák s andělem

Edith Piaf i Marlene Dietrich byly už za svého života legendy, které doslova hltal celý svět. Muzikál Vrabčák a anděl je vlastně chytrou recyklací namnoze známých životních faktů, krátkého milostného vzplanutí a celoživotního přátelství mezi rozčepýřenou Piafkou z ulice a chladně povznesené Marlény s hollywoodskou zkušenosti megahvězdy.

Inscenaci Vrabčáka a anděla nabízí činoherní scéna Městského divadla Brno dva roky po prvním vídeňském uvedení. Hra o životních osudech dvou šansoniérských ikon minulého století je dílem mladých německých autorů Daniela Große BoymannaThomase Kahryho. Aby byla vstupní informace úplná: jde o titul v repertoáru MDB navíc a v režijní koncepci principála Stanislava Moši, který stejný kus připravil téměř paralelně s brněnskou premiérou jen v německojazyčné verzi pro zahraniční turné. Muzikál Spatz und Engel byl posledního října uvedený ve švýcarském Amriswilu a inscenace hned vyrazila na podzimní turné po Švýcarsku, které potrvá až do 5. prosince. Dvacet repríz uvidí například v Bernu, Basileji, Luzernu či Curychu.

Ale zpět do Brna. I tady je o novinku v režii Igora Ondříčka dle informací o předprodeji na divadelním webu velký zájem. Není také divu. Podobný materiál je vlastně setrvale umělecky přiživovaný – stačí vzpomenout muzikál Edith a Marlene, který od konce 90. let obletěl česká jeviště a od roku 2013 jej uvádí Národní divadlo moravskoslezské. Téma diváky opakovaně vábí nejen pro bohatost hudebního dědictví obou jmenovaných hvězd. Nakouknout do privátních životů jedné či druhé divy (nebo si to tedy myslet, že nakukujeme) je pro publikum atraktivní už pro samu dramatickou nálož života Piaf. A své tady samozřejmě hraje onen voyeurský instinkt a žádost publika.

Však také muzikál Vrabčák a anděl v časově posloupnosti a bezmála dokumentární způsobem postupuje životy obou žen, aby se divák tu a tam dozvěděl pikantérie, jako že Edith zvládla pět milenců za den. Jsme tedy na půdě životního dramatu stejně jako chytře i poněkud bulvárně napsaného muzikálu, který ovšem předloni nasadil i věhlasný Burgteater.

Přestože se tady používá faktografie, nejde toliko o historický příběh – Vrabčák a anděl je zejména jakýmsi divadelním retro návratem ke starým šlágrům, které dodnes zná celý svět. Divák má tedy příležitost prožít nejen hudební biografické drama ale zejména megahity jako La vie en rose, Milord, Non, je ne regrette rien nebo třeba Sag mir, wo die Blumen sind. Oba autoři také nechají hned po přestávce zpívat píseň Růžový život jako pomyslný souboj obou zpěvaček, které se usmíří na smrtelné posteli Edith.

Obě legendy žily svůj život zejména jevištěm (opakovaně tady zní krédo Vše pro diváka!). To chce zdůraznit také scéna Christopha Weyerse, které dominují dvě velké třpytivé opony (jedna čelní a druhá na horizontu), živý orchestr v pozadí a také dva obrovské lodní kufry obou světoběžnic. Tato velká zavazadla se prostým rozevřením mění v šatnu umělkyň nebo jejich momentální příbytek. Je to řešení efektní i důmyslné.

Titul Vrabčák a anděl je v Městském divadle Brno v hlavních rolích alternován. Při premiéře jsem viděl Ivanu Vaňkovou (Dietrich) a Markétu Sedláčkovou (Piaf). Přestože je výtvarnice kostýmů oblékla téměř do replik jejich nejznámějších rób (prosté černé šaty s křížkem u Edith či její svatební šaty, blyštivý a ženské obrysy zdůrazňující model Marlene), nejde o herecké vytváření klonů slavných umělkyň. Jde tady zejména o srážku dvou světů: nenápadného zjevu neokázalé živočišné Piafky a uhrančivé elegance i krásy Modrého anděla. To se snaží v herecké rovině nabízet zejména obě jmenované herečky, které se v pěveckém projevu naopak nepokoušejí o nějaké napodobeniny nedostižných hlasů. Vaňková sází na hlubší temnější hlasový témbr, o mnoho halasnější Sedláčková zase těží z expresivity a silné citovosti svých Piaf-šansonů. Je nutno říci, že v obou případech se jedná o přesvědčivé a pěvecky velmi suverénní výkony. Režisér Igor Ondříček protagonistky nenutí k napodobování, i když logicky Sedláčková logicky využívá slavná gesta i postoj Piaf zpívající až trochu přihrbeně s dlaněmi položenými na boky. Nutno pochválit také hudební aranžmá Karla Cóna, který nechal písním jejich hudební patinu ale nehraje je se svým orchestrem jako čistě muzeální kousky.

Nový muzikál Vrabčák a anděl, naplnil v Městském divadle Brno zdejší standardy hudebního divadla a široce divácky přístupného titulu. Není nic víc. Ale ani nic méně. To také není samozřejmostí.

Daniel Große Boymann, Thomas Kahry, Davida Winterberg: Vrabčák a anděl. Režijní koncept – Stanislav Moša, režie – Igor Ondříček, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Christoph Weyers, dramaturg – Klára Latzková, hudební nastudování – Karel Cón. Edith Piaf – Markéta Sedláčková, Marlene Dietrich – Ivana Vaňková, 1. herečka– Andrea Zelová, 2. herečka – Barbora Remišová, 1. herec – Alan Novotný, 2. herec – Robert Jícha. 7. listopadu 2015, Městské divadlo Brno, Činoherní scéna, premiéra.

Foto archiv Městského divadla Brno

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

V Janáčkově divadle zaznělo 19. října 2025 Händelovo oratorium Šalamoun (Solomon) v provedení Orchestra of the Age of Enlightenment a Choir of the Age of Enlightenment pod vedením Johna Butta. Už od prvních tónů předehry bylo zřejmé, že půjde o mimořádnou událost: měkký zvuk dobových nástrojů, jasná artikulace a pevné vedení generálního basu vyvolaly v sále pocit slavnostní průzračnosti.  více

Brněnské uvedení Janáčkovy Její pastorkyňa na festivalu Moravský podzim znovu potvrdilo, že i po letech může původní režijní koncepce odhalovat nové dramatické a hudební nuance díky částečné změně obsazení a interpretační invenci. Režie Martina Glasera zůstává pevně zakotvena v realistickém výkladu díla, avšak ve spojení s hudebním vedením Roberta Kružíka působí inscenace živě, sevřeně a emocionálně velmi pravdivě.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více