Když se miluje vrabčák s andělem

11. listopad 2015, 0:06
Když se miluje vrabčák s andělem

Edith Piaf i Marlene Dietrich byly už za svého života legendy, které doslova hltal celý svět. Muzikál Vrabčák a anděl je vlastně chytrou recyklací namnoze známých životních faktů, krátkého milostného vzplanutí a celoživotního přátelství mezi rozčepýřenou Piafkou z ulice a chladně povznesené Marlény s hollywoodskou zkušenosti megahvězdy.

Inscenaci Vrabčáka a anděla nabízí činoherní scéna Městského divadla Brno dva roky po prvním vídeňském uvedení. Hra o životních osudech dvou šansoniérských ikon minulého století je dílem mladých německých autorů Daniela Große BoymannaThomase Kahryho. Aby byla vstupní informace úplná: jde o titul v repertoáru MDB navíc a v režijní koncepci principála Stanislava Moši, který stejný kus připravil téměř paralelně s brněnskou premiérou jen v německojazyčné verzi pro zahraniční turné. Muzikál Spatz und Engel byl posledního října uvedený ve švýcarském Amriswilu a inscenace hned vyrazila na podzimní turné po Švýcarsku, které potrvá až do 5. prosince. Dvacet repríz uvidí například v Bernu, Basileji, Luzernu či Curychu.

Ale zpět do Brna. I tady je o novinku v režii Igora Ondříčka dle informací o předprodeji na divadelním webu velký zájem. Není také divu. Podobný materiál je vlastně setrvale umělecky přiživovaný – stačí vzpomenout muzikál Edith a Marlene, který od konce 90. let obletěl česká jeviště a od roku 2013 jej uvádí Národní divadlo moravskoslezské. Téma diváky opakovaně vábí nejen pro bohatost hudebního dědictví obou jmenovaných hvězd. Nakouknout do privátních životů jedné či druhé divy (nebo si to tedy myslet, že nakukujeme) je pro publikum atraktivní už pro samu dramatickou nálož života Piaf. A své tady samozřejmě hraje onen voyeurský instinkt a žádost publika.

Však také muzikál Vrabčák a anděl v časově posloupnosti a bezmála dokumentární způsobem postupuje životy obou žen, aby se divák tu a tam dozvěděl pikantérie, jako že Edith zvládla pět milenců za den. Jsme tedy na půdě životního dramatu stejně jako chytře i poněkud bulvárně napsaného muzikálu, který ovšem předloni nasadil i věhlasný Burgteater.

Přestože se tady používá faktografie, nejde toliko o historický příběh – Vrabčák a anděl je zejména jakýmsi divadelním retro návratem ke starým šlágrům, které dodnes zná celý svět. Divák má tedy příležitost prožít nejen hudební biografické drama ale zejména megahity jako La vie en rose, Milord, Non, je ne regrette rien nebo třeba Sag mir, wo die Blumen sind. Oba autoři také nechají hned po přestávce zpívat píseň Růžový život jako pomyslný souboj obou zpěvaček, které se usmíří na smrtelné posteli Edith.

Obě legendy žily svůj život zejména jevištěm (opakovaně tady zní krédo Vše pro diváka!). To chce zdůraznit také scéna Christopha Weyerse, které dominují dvě velké třpytivé opony (jedna čelní a druhá na horizontu), živý orchestr v pozadí a také dva obrovské lodní kufry obou světoběžnic. Tato velká zavazadla se prostým rozevřením mění v šatnu umělkyň nebo jejich momentální příbytek. Je to řešení efektní i důmyslné.

Titul Vrabčák a anděl je v Městském divadle Brno v hlavních rolích alternován. Při premiéře jsem viděl Ivanu Vaňkovou (Dietrich) a Markétu Sedláčkovou (Piaf). Přestože je výtvarnice kostýmů oblékla téměř do replik jejich nejznámějších rób (prosté černé šaty s křížkem u Edith či její svatební šaty, blyštivý a ženské obrysy zdůrazňující model Marlene), nejde o herecké vytváření klonů slavných umělkyň. Jde tady zejména o srážku dvou světů: nenápadného zjevu neokázalé živočišné Piafky a uhrančivé elegance i krásy Modrého anděla. To se snaží v herecké rovině nabízet zejména obě jmenované herečky, které se v pěveckém projevu naopak nepokoušejí o nějaké napodobeniny nedostižných hlasů. Vaňková sází na hlubší temnější hlasový témbr, o mnoho halasnější Sedláčková zase těží z expresivity a silné citovosti svých Piaf-šansonů. Je nutno říci, že v obou případech se jedná o přesvědčivé a pěvecky velmi suverénní výkony. Režisér Igor Ondříček protagonistky nenutí k napodobování, i když logicky Sedláčková logicky využívá slavná gesta i postoj Piaf zpívající až trochu přihrbeně s dlaněmi položenými na boky. Nutno pochválit také hudební aranžmá Karla Cóna, který nechal písním jejich hudební patinu ale nehraje je se svým orchestrem jako čistě muzeální kousky.

Nový muzikál Vrabčák a anděl, naplnil v Městském divadle Brno zdejší standardy hudebního divadla a široce divácky přístupného titulu. Není nic víc. Ale ani nic méně. To také není samozřejmostí.

Daniel Große Boymann, Thomas Kahry, Davida Winterberg: Vrabčák a anděl. Režijní koncept – Stanislav Moša, režie – Igor Ondříček, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Christoph Weyers, dramaturg – Klára Latzková, hudební nastudování – Karel Cón. Edith Piaf – Markéta Sedláčková, Marlene Dietrich – Ivana Vaňková, 1. herečka– Andrea Zelová, 2. herečka – Barbora Remišová, 1. herec – Alan Novotný, 2. herec – Robert Jícha. 7. listopadu 2015, Městské divadlo Brno, Činoherní scéna, premiéra.

Foto archiv Městského divadla Brno

Radek Zapadlo je brněnský jazzový saxofonista, který působí například ve skupinách Two-Generation Trio nebo Vilém Spilka Quartet. Kromě toho stojí v čele vlastní kapely Four in Blue, která funguje v obsazení saxofon, kytara, varhany a bicí. Debutové album této skupiny vyšlo jako první titul nového brněnského vydavatelství Bivak Records.  více

Pres Veselé je chodníček, aj po něm jezdil na kole nebo chodil s typicky opřenou basou na rameni Jaroslav Smutný. Od středy 5. ledna 2022 už ho tam ale nepotkáte. Sběratel lidových písní, muzikant, zpěvák a hlavně tělem, duší i srdcem zapálený milovník folkloru nás totiž právě onoho dne opustil. Svým úsilím a neutuchající vášní dokázal vzkřísit dávno zapomenuté písně, které následně ožily a znovu se staly součástí repertoáru lidových muzik. Písně, které sám složil, v některých případech navíc zlidověly.  více

Na počátku třetího adventního týdne dýchla slavnostní atmosféra při společném vystoupení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu. Koncert se konal v Konventu milosrdných bratří v Brně a představil dvě alba, která tato tělesa společně natočila.  více

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.  více

Když přibližně před třemi lety hudební těleso Brno Contemporary Orchestra uvádělo v sále Konventu Milosrdných bratří šestivětý cyklus Má vlast vzniklý na objednávku orchestru a vycházející ze Smetanovy stejnojmenné symfonické básně, bylo tomu ke stému výročí vzniku naší republiky. Skladatelé Petr Kofroň, Marek Piaček, Miloš Štědroň, Pavel Zemek Novák, Miroslav Tóth a Daniel Forró si „rozebrali“ původní věty (v některých případech spíše tematické inspirace) Smetanovy Mé vlasti a pokusili se sdělit, jak tato hudba rezonuje u dnešních autorů. V říjnu 2021 vyšla pod hlavičkou Navona Records (NV6349) nahrávka „nové“ Mé vlasti šestice skladatelů a Brno Contemporary Orchestra (řídí Pavel Šnajdr) pod názvem My Country – A cycle of symphonic poems after Bedřich Smetanavíce

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdrvíce

Součástí Českého rozhlasu Brno je už téměř sedmdesát let také folklorní redakce. V rozhovoru s jejím současným dramaturgem, ale také cimbalistou a pedagogem Jaroslavem Kneislem se dozvíte, co se v nově zrekonstruované budově brněnského rozhlasu právě chystá. A dále vám kupříkladu prozradíme, proč by měl každý milovník lidové hudby ladit tuto stanici právě v listopadu.  více

Sváteční večer 28. října oslavila část brněnských folklorních nadšenců v honosném prostoru Mahenova divadla. Hned dvakrát po sobě zde stejným programem oslavil své půlkulaté čtyřicáté páté výročí Dětský národopisný soubor brněnský Valášek.  více

Tvorba britského skladatele Benjamina Brittena tvoří zásadní část současné operní produkce. V celosvětovém měřítku dokonce jde o nejčastěji inscenovaného autora narozeného ve 20. století. Operou, která určila směr také dalším Brittenovým hudebně-dramatickým dílům, se stal Peter Grimes na libreto Montagu Slatera a na motivy básně George Crabbea. A právě titulem Peter Grimes zahájilo Národní divadlo Brno svoji operní část sezóny 2021/2022. Příběh hrubiána a drsného rybáře, kterému zahynou brzy po sobě hned dva malí učedníci a on v důsledku toho odplouvá na moře, kde potápí svoji loď a s ní i sebe, měl československou premiéru právě v Brně v červnu roku 1947. Po takřka 75 letech nyní opět ožívá v režii Davida Radoka a v hudebním nastudováním Marka Ivanoviće v Janáčkově divadle příběh o rybářské vesnici, zášti, krutosti a pomluvách. V titulní roli se představil tenorista Joachim Bäckström a ovdovělou učitelku Ellen Orfordovou, která nalezla v Grimesovi zalíbení, ztvárnila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Není to poprvé, co se tito dva setkávají na společném pódiu – právě s Markem Ivanovićem a Davidem Radokem totiž spojili již dříve své síly při inscenaci Juliette / Lidský hlas. Dále vystoupili Jana Hrochová (Tetička), Andrea Široká (Neteř), Tereza Kyzlinková (Neteř), Svatopluk Sem (Balstrode), Jitka Sapara-Fischerová (Paní Nabob Sedleyová), Jan Šťáva (Swallow), Vít Nosek (Bob Boles), Petr Levíček (Horace Adams), David Nykl (Hobson), Jiří Hájek (Ned Keene), Ivo Šiler (Dr. Crabbe) a další.  více

Slavný román Jane Eyrová od spisovatelky Charlotte Brontëové inspiroval řadu umělců. Mimořádná próza patří k vrcholům romantické literatury. O jejím významu svědčí také přes třicet filmových, televizních a muzikálových adaptací. A právě v české premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno (MdB) její muzikálové zpracování. Inscenace režiséra Petra Gazdíka představuje silné a působivé hudební divadlo, které zaujme hudebním nastudováním, pěveckými i hereckými výkony, ale také kostýmním, scénografickým i pohybovým zpracováním.  více

Pod „šifrou“ 29/2 (čti „Dvacátý devátý únor“) se skrývá kapela, která vznikla tak trochu z legrace. Použila kompoziční postupy, které by při psaní písní vůbec neměly fungovat. Sjednotila muzikanty, kteří si už z podstaty snad ani nemohou navzájem rozumět. A přitom vzniklo album velmi silných písní, které při vší experimentálnosti mají hlavu a patu a funguji i jako celek.  více

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Nejčtenější

Kritika

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.  více