Lada Šimíčková & Ivo Cicvárek: Soukromé písně

Lada Šimíčková & Ivo Cicvárek: Soukromé písně

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.

Lada a Ivo se seznámili díky Textové dílně Slávka Janouška, platformě, jejímž cílem je nabízet texty ke zhudebnění (plus samozřejmě setkávat se virtuálně i ve skutečném životě). Ivo Cicvárek není jediným autorem, který dává hudební kabátek Ladiným veršům. Ostatně na novém albu najdeme jeden nápěv od Slávka Janouška a jeden od Ladina manžela Michala Kosmonauta Šimíčka. Ovšem většina písní zde skutečně vznikla jako výsledek práce dua, které spolu už řadu let také koncertuje. Spolupráce je tentokrát ještě intenzivnější v tom, že se na několika melodiích podíleli oba protagonisté. Přesto je album i tentokrát především ženskou výpovědí, přičemž Lada jako zpěvačka je stále přesvědčivější. Mužský element představuje nejen Ivo ve vokálech (a výjimečně i v sólovém zpěvu – Spousta věcí, Rozespsalá), ale i hudební doprovod, jasnější a čitelnější než na minulém albu. Vilém Spilka sice účinkoval už na první desce dua, ale tentokrát mám pocit, že je jeho jazzová (i nejazzová) kytara pro vyznění písní ještě zásadnější. Vilém navíc tentokrát přibral hned dva další členy svého kvarteta, saxofonistu Radka Zapadla a bubeníka Martina Kleibla, a jejich souhra je v Soukromých písních slyšet. Do celku však výborně zapadají i oba střídající se basisté, Petr Pospíšil (kontrabas) a Jakub Šimáně (baskytara), nebo další jazzman Jiří Kotača (křídlovka). Akordeon Ondřeje Zámečníka zní sice v pouhých třech písních, ale bez něj by tomuto šansonovému albu něco důležitého chybělo.

Nemyslím, že by se Lada Šimíčková jako textařka někam výrazně posouvala, ale všiml jsem si v písních možná většího počtu asonancí než na předchozím albu. Vlastně jako by většina textů stála jen na lehce načrtnutých zvukových shodách a nesnažila se být po formální stránce dokonalá. Výsledek kupodivu nejen že nezní chudě, ale je – ve spojení s Ladiným přirozeným přednesem – velmi uvěřitelný. Je pravda, že z některých veršů v psané podobě nedokonalost přímo čiší (Zlehka), jinde však autorka zaujme zajímavou strukturou textu (Vídám park). Důležitější než forma je však i tentokrát obsah. A je zajímavé, jak se nové album v tématech doplňuje s pět let starým debutem. Zatímco v případě Hotelu v tiché ulici jsem jako hlavní téma vnímal ukotvení v místě, novinka přímo pulsuje pohybem. V jednotlivých písních se sní o létání, plují loďky, přijíždějí ranní tramvaje, jednou se neběží dost rychle a podruhé zní rychlené kroky. A verš „Jen se hnout, z místa hnout“ z písně Zlehka by mohl být mottem celého alba. Druhá důležitá linie naopak toto album s Hotelem v tiché ulici spojuje. Lada Šimíčková umí napsat silný příběh, respektive naznačit děj, který lze vnímat jako symbol nebo odrazový můstek pro vlastní interpretaci. Krásnými příklady jsou písně Hosté a především Rozespalá, rozostřená balada pro mužský a ženský hlas.

Soukromé písně nejsou album na jeden poslech. Sám jsem až při opakovaném přehrávání odhalil hudební krásu zdánlivě nenápadné písně Vídám park. A až při souvislém čtení textů v bookletu si člověk uvědomí, že ono zmíněné téma pohybu a cest zřejmě opravdu není náhodné. „Nesu slabý plamen dál k vysokým horám,“ začíná první píseň a poslední končí slovy: „A cesta nekončí v propasti času.“ Jako by to všechno byla jen jedna dlouhá soukromá píseň, jeden příběh.

Lada Šimíčková & Ivo Cicvárek – Soukromé písně; Vydal Ivo Cicvárek 2017, distribuce: Indies Scope. 14 skladeb, celkový čas: 45:12

Lada Šimíčková/Radek Kamínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více