Láskou na dálku dosáhlo Národní divadlo ke světové klasice

25. březen 2017, 10:00

Láskou na dálku dosáhlo Národní divadlo ke světové klasice

Láska na dálku je současná opera, která už je nicméně jasnou klasikou. Národní divadlo Brno nastudováním skvělého díla Kaiji Saariaho sáhlo do světového repertoáru. Výběrem i realizací inscenace v tuzemském kontextu jedinečně a výrazně zabodovalo.

Libreto evokující středověkou legendu je dílem libanonského spisovatele Amina Maaloufa žijícího ve Francii. Finská skladatelka, která je doma také převážně ve Francii, podpořila příběh o hledání ideálu mimořádně působivou hudbou, barevnou, snovou a fantazijní, neoposlouchanou a přitom dostatečně komunikativní. Je s autorem textu vzácně zajedno, tvořili ostatně zřejmě v úzkém kontaktu. Jejich operní báseň měla premiéru na Salcburském festivalu v roce 2000 a hrála se už i v newyorské Met.

Režisér Jiří Heřman a dirigent Marko Ivanović na základě partitury připravili pro páteční premiéru magické, pomalu plynoucí představení s nadčasovým přesahem. Pro interprety ani pro publikum nejde o úplně snadnou záležitost - opera má hodně textu, hudební plochy nejsou budovány úplně tradičně, zvuk je velmi svébytný… - a celek tedy vyžaduje na straně posluchačů opravdové soustředění, protože předpokládá opravdu hluboký prožitek. Inscenátorům se nicméně podařilo naladit na vlnu, kterou divák nemůže nezachytit. Zaujali a udrželi pozornost. Inscenace má jasnou myšlenku a sloh, není bezbarvá ani bezradná. Nejvlastnějšímu stylu Jiřího Heřmana odpovídá toto dílo samo o sobě i v daném výsledku přesně.

Trubadúr Jaufré Rudel, postava mimochodem nikoli smyšlená, si vysní ideální ženu - a když se dozví, že v Tripolisu podobná žije, rozhodne se za ní vydat. Příběh si všímá oboustranného očekávání, váhání, touhy, nejistoty… a končí smutně krásným melodramatickým nenaplněním z rodu jakoby až tristanovské tragédie. Jaufré bezprostředně po příjezdu do Tripolisu v náručí Cleménce umírá, v pokojném, jímavě hlubokém okamžiku, aniž by došel jejich vztah klasického uzavření. Ale možná byl přesto naplněn? Libretistovi se podařilo zůstat na vlně symbolismu, vystihnout podstatu trubadúrské poezie i přidat přesah k možným současným výkladům. A vše zůstává na scéně ve vzácně duchovní rovině, která má křesťanský základ, ale vyhýbá se jakémukoli klerikalismu. U ženy, která nedošla naplnění tušené lásky, je tak i finální rozhodnutí vstoupit do kláštera prosto církevní mystiky a přibližuje se téměř antické vznešenosti.

Opera je v této inscenaci koncipována spíše jako scénické oratorium, jako mysteriózní sled obrazů, v nichž se především vypráví – a pokud se něco předvádí, tak jen stylizovaně, ve vynalézavé divadelních náznacích. Je k takovému přístupu však nastavena už samotnými autory a Jiří Heřman to mohl právě rád zvýraznit. Text je reflexivní, podněcuje představivost a přemýšlení. A příběh se posouvá především jeho prostřednictvím, nikoli prvoplánově dějově. Hudba neilustruje zvraty děje, ale nabízí, podbarvuje a maluje scény, obrazy. K nejúžasnějším místům patří čtvrté dějství evokující plavbu po moři, zastavení s krásnými úvahami i s nádherně velebně vyjádřenými vlnami, větrem, rozlehlým prostorem i vesmírnou hloubkou noční oblohy.

Kaija Saariaho má v partituře i elektroniku, ale nijak takové momenty samoúčelně nezvýrazňuje, vše integruje, ze zvuků klasických nástrojů i dalších zdrojů vytváří podmanivé plochy.

Monumentálně vyznívající dílo má kupodivu jen tři důležité sólisty: opěvovaná dáma Clémence se rozezpívá v závěru ke klasickému, bohatě rozkročenému lamentu. Pavla Vykopalová byla při premiéře uvěřitelná - zoufalá i důstojná. Její zprvu jemnější part stoupá nakonec dramaticky v odvážných melodických křivkách ke vznešenému patosu. Velkou úlohu má po celou dobu Jaufré, který je stále na jevišti – a mladý barytonista Roman Hoza dostal v této úloze v aktuálním momentu své začínající umělecké dráhy životní příležitost. Zahrál a zazpíval rozsáhlý part impozantně. Jeho protihráčkou byla v dokonale zralém projevu mezzosopranistka Markéta Cukrová v roli Poutníka – přítele, důvěrníka, hybatele děje. Významný a důležitý je ovšem sbor, ať už jen podbarvuje symfonický zvuk, nebo zastupuje jednající postavy. Angažován byl Pěvecký sbor Masarykovy univerzity se sbormistrem Michalem Vajdou a dostál svému důležitému úkolu výborně, nejen hlasově, ale i pohybově. Nešlo si nevšimnout tabletů, které sboristům sloužily zřejmě jako milosrdné vodítko s notami, ale ještě víc fungovaly jako výtvarný prvek i jako zdroj osvětlení v okamžicích, kdy měly být zdůrazněny jejich tváře.

S Heřmanovou koncepcí, přesahující režii až k choreografii, jsou v tomto projektu plně v souladu scéna Tomáše Rusína a kostýmy Zuzany Štefunkové Rusínové. Scénografie je podobně minimalistická a přitom monumentální jako režisérovo vedení. A prolíná se nenásilně s bohatým světelným designem Daniela Tesaře, který je celou polovinou vizuálních dojmů. V navozování atmosféry hrají podstatnou úlohu jak posuvné stěny, tak rozměrné bílé látky visící z provaziště a využívané s velkou nápaditostí několikerým způsobem – jako zástěny, jako abstraktní hmota i jako lodní plachty.

Marko Ivanović provedl orchestr i zpěváky celým dílem bezpečně, s jistotou, která dokázala hudebními prostředky přesně navodit potřebný charakter díla a v divadle zároveň atmosféru skutečné, zcela mimořádné umělecké události. Láska na dálku se nyní hraje jen několikrát na přelomu března a dubna. Na jeviště Janáčkova divadla, které se zanedlouho zavírá pro rekonstrukci, se má vrátit až v roce 2019. Dá se rozhodně vidět i víc, než jednou.

Láska na dálku/ foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více