Láskou na dálku dosáhlo Národní divadlo ke světové klasice

25. březen 2017, 10:00

Láskou na dálku dosáhlo Národní divadlo ke světové klasice

Láska na dálku je současná opera, která už je nicméně jasnou klasikou. Národní divadlo Brno nastudováním skvělého díla Kaiji Saariaho sáhlo do světového repertoáru. Výběrem i realizací inscenace v tuzemském kontextu jedinečně a výrazně zabodovalo.

Libreto evokující středověkou legendu je dílem libanonského spisovatele Amina Maaloufa žijícího ve Francii. Finská skladatelka, která je doma také převážně ve Francii, podpořila příběh o hledání ideálu mimořádně působivou hudbou, barevnou, snovou a fantazijní, neoposlouchanou a přitom dostatečně komunikativní. Je s autorem textu vzácně zajedno, tvořili ostatně zřejmě v úzkém kontaktu. Jejich operní báseň měla premiéru na Salcburském festivalu v roce 2000 a hrála se už i v newyorské Met.

Režisér Jiří Heřman a dirigent Marko Ivanović na základě partitury připravili pro páteční premiéru magické, pomalu plynoucí představení s nadčasovým přesahem. Pro interprety ani pro publikum nejde o úplně snadnou záležitost - opera má hodně textu, hudební plochy nejsou budovány úplně tradičně, zvuk je velmi svébytný… - a celek tedy vyžaduje na straně posluchačů opravdové soustředění, protože předpokládá opravdu hluboký prožitek. Inscenátorům se nicméně podařilo naladit na vlnu, kterou divák nemůže nezachytit. Zaujali a udrželi pozornost. Inscenace má jasnou myšlenku a sloh, není bezbarvá ani bezradná. Nejvlastnějšímu stylu Jiřího Heřmana odpovídá toto dílo samo o sobě i v daném výsledku přesně.

Trubadúr Jaufré Rudel, postava mimochodem nikoli smyšlená, si vysní ideální ženu - a když se dozví, že v Tripolisu podobná žije, rozhodne se za ní vydat. Příběh si všímá oboustranného očekávání, váhání, touhy, nejistoty… a končí smutně krásným melodramatickým nenaplněním z rodu jakoby až tristanovské tragédie. Jaufré bezprostředně po příjezdu do Tripolisu v náručí Cleménce umírá, v pokojném, jímavě hlubokém okamžiku, aniž by došel jejich vztah klasického uzavření. Ale možná byl přesto naplněn? Libretistovi se podařilo zůstat na vlně symbolismu, vystihnout podstatu trubadúrské poezie i přidat přesah k možným současným výkladům. A vše zůstává na scéně ve vzácně duchovní rovině, která má křesťanský základ, ale vyhýbá se jakémukoli klerikalismu. U ženy, která nedošla naplnění tušené lásky, je tak i finální rozhodnutí vstoupit do kláštera prosto církevní mystiky a přibližuje se téměř antické vznešenosti.

Opera je v této inscenaci koncipována spíše jako scénické oratorium, jako mysteriózní sled obrazů, v nichž se především vypráví – a pokud se něco předvádí, tak jen stylizovaně, ve vynalézavé divadelních náznacích. Je k takovému přístupu však nastavena už samotnými autory a Jiří Heřman to mohl právě rád zvýraznit. Text je reflexivní, podněcuje představivost a přemýšlení. A příběh se posouvá především jeho prostřednictvím, nikoli prvoplánově dějově. Hudba neilustruje zvraty děje, ale nabízí, podbarvuje a maluje scény, obrazy. K nejúžasnějším místům patří čtvrté dějství evokující plavbu po moři, zastavení s krásnými úvahami i s nádherně velebně vyjádřenými vlnami, větrem, rozlehlým prostorem i vesmírnou hloubkou noční oblohy.

Kaija Saariaho má v partituře i elektroniku, ale nijak takové momenty samoúčelně nezvýrazňuje, vše integruje, ze zvuků klasických nástrojů i dalších zdrojů vytváří podmanivé plochy.

Monumentálně vyznívající dílo má kupodivu jen tři důležité sólisty: opěvovaná dáma Clémence se rozezpívá v závěru ke klasickému, bohatě rozkročenému lamentu. Pavla Vykopalová byla při premiéře uvěřitelná - zoufalá i důstojná. Její zprvu jemnější part stoupá nakonec dramaticky v odvážných melodických křivkách ke vznešenému patosu. Velkou úlohu má po celou dobu Jaufré, který je stále na jevišti – a mladý barytonista Roman Hoza dostal v této úloze v aktuálním momentu své začínající umělecké dráhy životní příležitost. Zahrál a zazpíval rozsáhlý part impozantně. Jeho protihráčkou byla v dokonale zralém projevu mezzosopranistka Markéta Cukrová v roli Poutníka – přítele, důvěrníka, hybatele děje. Významný a důležitý je ovšem sbor, ať už jen podbarvuje symfonický zvuk, nebo zastupuje jednající postavy. Angažován byl Pěvecký sbor Masarykovy univerzity se sbormistrem Michalem Vajdou a dostál svému důležitému úkolu výborně, nejen hlasově, ale i pohybově. Nešlo si nevšimnout tabletů, které sboristům sloužily zřejmě jako milosrdné vodítko s notami, ale ještě víc fungovaly jako výtvarný prvek i jako zdroj osvětlení v okamžicích, kdy měly být zdůrazněny jejich tváře.

S Heřmanovou koncepcí, přesahující režii až k choreografii, jsou v tomto projektu plně v souladu scéna Tomáše Rusína a kostýmy Zuzany Štefunkové Rusínové. Scénografie je podobně minimalistická a přitom monumentální jako režisérovo vedení. A prolíná se nenásilně s bohatým světelným designem Daniela Tesaře, který je celou polovinou vizuálních dojmů. V navozování atmosféry hrají podstatnou úlohu jak posuvné stěny, tak rozměrné bílé látky visící z provaziště a využívané s velkou nápaditostí několikerým způsobem – jako zástěny, jako abstraktní hmota i jako lodní plachty.

Marko Ivanović provedl orchestr i zpěváky celým dílem bezpečně, s jistotou, která dokázala hudebními prostředky přesně navodit potřebný charakter díla a v divadle zároveň atmosféru skutečné, zcela mimořádné umělecké události. Láska na dálku se nyní hraje jen několikrát na přelomu března a dubna. Na jeviště Janáčkova divadla, které se zanedlouho zavírá pro rekonstrukci, se má vrátit až v roce 2019. Dá se rozhodně vidět i víc, než jednou.

Láska na dálku/ foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Nejčtenější

Kritika

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více