Láskou na dálku dosáhlo Národní divadlo ke světové klasice

25. březen 2017, 10:00

Láskou na dálku dosáhlo Národní divadlo ke světové klasice

Láska na dálku je současná opera, která už je nicméně jasnou klasikou. Národní divadlo Brno nastudováním skvělého díla Kaiji Saariaho sáhlo do světového repertoáru. Výběrem i realizací inscenace v tuzemském kontextu jedinečně a výrazně zabodovalo.

Libreto evokující středověkou legendu je dílem libanonského spisovatele Amina Maaloufa žijícího ve Francii. Finská skladatelka, která je doma také převážně ve Francii, podpořila příběh o hledání ideálu mimořádně působivou hudbou, barevnou, snovou a fantazijní, neoposlouchanou a přitom dostatečně komunikativní. Je s autorem textu vzácně zajedno, tvořili ostatně zřejmě v úzkém kontaktu. Jejich operní báseň měla premiéru na Salcburském festivalu v roce 2000 a hrála se už i v newyorské Met.

Režisér Jiří Heřman a dirigent Marko Ivanović na základě partitury připravili pro páteční premiéru magické, pomalu plynoucí představení s nadčasovým přesahem. Pro interprety ani pro publikum nejde o úplně snadnou záležitost - opera má hodně textu, hudební plochy nejsou budovány úplně tradičně, zvuk je velmi svébytný… - a celek tedy vyžaduje na straně posluchačů opravdové soustředění, protože předpokládá opravdu hluboký prožitek. Inscenátorům se nicméně podařilo naladit na vlnu, kterou divák nemůže nezachytit. Zaujali a udrželi pozornost. Inscenace má jasnou myšlenku a sloh, není bezbarvá ani bezradná. Nejvlastnějšímu stylu Jiřího Heřmana odpovídá toto dílo samo o sobě i v daném výsledku přesně.

Trubadúr Jaufré Rudel, postava mimochodem nikoli smyšlená, si vysní ideální ženu - a když se dozví, že v Tripolisu podobná žije, rozhodne se za ní vydat. Příběh si všímá oboustranného očekávání, váhání, touhy, nejistoty… a končí smutně krásným melodramatickým nenaplněním z rodu jakoby až tristanovské tragédie. Jaufré bezprostředně po příjezdu do Tripolisu v náručí Cleménce umírá, v pokojném, jímavě hlubokém okamžiku, aniž by došel jejich vztah klasického uzavření. Ale možná byl přesto naplněn? Libretistovi se podařilo zůstat na vlně symbolismu, vystihnout podstatu trubadúrské poezie i přidat přesah k možným současným výkladům. A vše zůstává na scéně ve vzácně duchovní rovině, která má křesťanský základ, ale vyhýbá se jakémukoli klerikalismu. U ženy, která nedošla naplnění tušené lásky, je tak i finální rozhodnutí vstoupit do kláštera prosto církevní mystiky a přibližuje se téměř antické vznešenosti.

Opera je v této inscenaci koncipována spíše jako scénické oratorium, jako mysteriózní sled obrazů, v nichž se především vypráví – a pokud se něco předvádí, tak jen stylizovaně, ve vynalézavé divadelních náznacích. Je k takovému přístupu však nastavena už samotnými autory a Jiří Heřman to mohl právě rád zvýraznit. Text je reflexivní, podněcuje představivost a přemýšlení. A příběh se posouvá především jeho prostřednictvím, nikoli prvoplánově dějově. Hudba neilustruje zvraty děje, ale nabízí, podbarvuje a maluje scény, obrazy. K nejúžasnějším místům patří čtvrté dějství evokující plavbu po moři, zastavení s krásnými úvahami i s nádherně velebně vyjádřenými vlnami, větrem, rozlehlým prostorem i vesmírnou hloubkou noční oblohy.

Kaija Saariaho má v partituře i elektroniku, ale nijak takové momenty samoúčelně nezvýrazňuje, vše integruje, ze zvuků klasických nástrojů i dalších zdrojů vytváří podmanivé plochy.

Monumentálně vyznívající dílo má kupodivu jen tři důležité sólisty: opěvovaná dáma Clémence se rozezpívá v závěru ke klasickému, bohatě rozkročenému lamentu. Pavla Vykopalová byla při premiéře uvěřitelná - zoufalá i důstojná. Její zprvu jemnější part stoupá nakonec dramaticky v odvážných melodických křivkách ke vznešenému patosu. Velkou úlohu má po celou dobu Jaufré, který je stále na jevišti – a mladý barytonista Roman Hoza dostal v této úloze v aktuálním momentu své začínající umělecké dráhy životní příležitost. Zahrál a zazpíval rozsáhlý part impozantně. Jeho protihráčkou byla v dokonale zralém projevu mezzosopranistka Markéta Cukrová v roli Poutníka – přítele, důvěrníka, hybatele děje. Významný a důležitý je ovšem sbor, ať už jen podbarvuje symfonický zvuk, nebo zastupuje jednající postavy. Angažován byl Pěvecký sbor Masarykovy univerzity se sbormistrem Michalem Vajdou a dostál svému důležitému úkolu výborně, nejen hlasově, ale i pohybově. Nešlo si nevšimnout tabletů, které sboristům sloužily zřejmě jako milosrdné vodítko s notami, ale ještě víc fungovaly jako výtvarný prvek i jako zdroj osvětlení v okamžicích, kdy měly být zdůrazněny jejich tváře.

S Heřmanovou koncepcí, přesahující režii až k choreografii, jsou v tomto projektu plně v souladu scéna Tomáše Rusína a kostýmy Zuzany Štefunkové Rusínové. Scénografie je podobně minimalistická a přitom monumentální jako režisérovo vedení. A prolíná se nenásilně s bohatým světelným designem Daniela Tesaře, který je celou polovinou vizuálních dojmů. V navozování atmosféry hrají podstatnou úlohu jak posuvné stěny, tak rozměrné bílé látky visící z provaziště a využívané s velkou nápaditostí několikerým způsobem – jako zástěny, jako abstraktní hmota i jako lodní plachty.

Marko Ivanović provedl orchestr i zpěváky celým dílem bezpečně, s jistotou, která dokázala hudebními prostředky přesně navodit potřebný charakter díla a v divadle zároveň atmosféru skutečné, zcela mimořádné umělecké události. Láska na dálku se nyní hraje jen několikrát na přelomu března a dubna. Na jeviště Janáčkova divadla, které se zanedlouho zavírá pro rekonstrukci, se má vrátit až v roce 2019. Dá se rozhodně vidět i víc, než jednou.

Láska na dálku/ foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní 27. ročník festivalu Concentus Moraviae je po takřka měsíci plném hudby minulostí. Slavnostní závěrečný koncert v Kongresovém centru Zlín představil program složený z písní Ernesta Chaussona, Igora Stravinského, Johannese Brahmse, Richarda Strausse, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Jako sólistka vystoupila mezzosopranistka a patronka přehlídky Magdalena Kožená. Po jejím boku stanuli klavírista a dirigent Sir Simon Rattle, flétnista a dramaturg tohoto ročníku Kaspar Zehnder, houslista Giovanni Guzzo, houstlistka Rahel Maria Rilling, violista Amihai Grosz, violoncellista Dávid Adorján a klarinetista Christopher Richards. Dvořákovy písně speciálně pro tento soubor zaranžoval anglický skladatel a dirigent Duncan Ward.

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Nejčtenější

Kritika

Letošní 27. ročník festivalu Concentus Moraviae je po takřka měsíci plném hudby minulostí. Slavnostní závěrečný koncert v Kongresovém centru Zlín představil program složený z písní Ernesta Chaussona, Igora Stravinského, Johannese Brahmse, Richarda Strausse, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Jako sólistka vystoupila mezzosopranistka a patronka přehlídky Magdalena Kožená. Po jejím boku stanuli klavírista a dirigent Sir Simon Rattle, flétnista a dramaturg tohoto ročníku Kaspar Zehnder, houslista Giovanni Guzzo, houstlistka Rahel Maria Rilling, violista Amihai Grosz, violoncellista Dávid Adorján a klarinetista Christopher Richards. Dvořákovy písně speciálně pro tento soubor zaranžoval anglický skladatel a dirigent Duncan Ward.