Libuše proti lži a nenávisti

Libuše proti lži a nenávisti

Národní divadlo Brno uvedlo Smetanovu operu v prostorách brněnského výstaviště v režii uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a s hudebním nastudováním dirigenta Roberta Kružíka, sbor řídil Pavel Koňárek. Scénu připravil a navrhl Tomáš Rusín. V roli kněžny Libuše se představila Lucie Hájková, jejího chotě ztvárnil Jiří Hájek, postavy Chrudoše od Otavy se ujal Pavoľ Remenár, jeho bratra Šťáhlava na Radbuze pak Dušan Růžička; sestru obou bratrů Radmilu přednesla Václava Krejčí Housková. Jan Štáva se ujal role strýce Lutobora a jeho dceru Krasavu ztvárnila Alžběta Poláčková. Jako Tomáš Garrigue Masaryk vystoupil činoherní herec Švandova divadla Marek Pospíchal.

Smetanova opera Libuše je sama o sobě národním symbolem – její první inscenace při příležitosti otevření Národního divadla roku 1881 představovala vyvrcholení snah národa o svobodný a ryze český kulturní život. O třicet sedm let později jí naslouchal první Československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk v nově vzniklém státě, sen o národní suverenitě se stal skutečností. Jak jinak tedy oslavit sto let od založení první republiky než operou, kterou sám Smetana považoval za dílo obzvláště vhodné k těm nejslavnostnějším příležitostem.

libuse_NdB_2018_foto_marek_olbrzymek_02

Libuše představuje z inscenačního hlediska jedno z nejnáročnějších Smetanových děl a režisér Jiří Heřman si nelehký úkol ještě znesnadnil a dal si za cíl propojit operu s událostmi uplynulého století. Opera začíná přehlídkou politiků, kteří od dob Masaryka zastávali prezidentský úřad – hlavy státu (doslova!) nastupují za zvuků úvodních taktů díla a usedají na levou a pravou stranu jeviště, symbolicky reprezentující dva odlišné politické tábory. Již od této chvíle je zřejmé, že inscenace se nesnaží pouze oslavit stoleté výročí, ale také reflektovat, čím vším si národ této země prošel a kam dále směřuje.

Jiří Heřman tak musel vytvořit režisérské pojetí natolik fluidní, proměnlivé a přitom organické, aby se mu inscenace sestávající z mnoha různých rovin nerozsypala. Masaryk přijíždějící na koni, hlavy politických představitelů zasahující do průběhu hry, samotný příběh kněžny Libuše a reflexe dob nedávných – to vše musel Heřman propojit do funkčního a celistvého sdělení, a přitom k minulosti (i přítomnosti) zaujmout stanovisko. Příběh o sváru dvou bratří tak doprovázely výjevy připomínající temné doby protektorátu, nadšenou spartakiádu, hašteření politiků, ale i sokolský slet, revoluci či převrat. Při některých spojeních naskakovala husí kůže.

libuse_NdB_2018_foto_marek_olbrzymek_03

Pavilon P na brněnském výstavišti nabízí ohromný prostor, který režisér nijak uměle neohraničil, a tak kromě scény byl vidět i celý sál kolem herců. Toto vizuální pojetí s relativně minimalistickou scénou se ve spojení s režisérským uchopením prokázalo jako funkční a nosné. Scéně dominovala rozkládací maketa Národního divadla, jejíž kusy rozmístěné do jinak víceméně prázdného prostoru připomínaly snové krajiny z obrazů Salvadora Dalího. V tomto spojení se dalo snadno přistoupit na snad až mystické a nerealistické skloubení rozdílných vizuálních prvků, a především různých interpretačních rovin.

Samotné zakomponování politických figur do děje Smetanovy opery mohlo působit kontroverzně, jak se dalo vytušit z několika nesouhlasných výkřiků, které se prolínaly potleskem na konci jednotlivých jednání. Heřman se pozitivně staví k ideálům Václava Havla, jehož postava poklidně prochází dějem a navazuje blízké přátelství s Masarykem. Naopak komunističtí představitelé jsou karikování jako směšné, vztahovačné a po pozornosti lačnící postavy. Snad největší pozdvižení mohlo způsobit zobrazení prezidentů Klause a Zemana, kteří nakonec taktéž stanuli na straně u komunistických pohlavárů.

Nebyla by to však opera, kdyby nejdůležitějšími složkami nebyly hudba a zpěv. Prostory pavilonu P nejsou z akustického hlediska nejvhodnějším místem k inscenování operních představení. Naneštěstí se momentálně jedná o jediné prostory, kde je možné dílo takového rozsahu (a v takové režii) inscenovat. Pro hudebníky i zpěváky šlo o nesmírně náročný úkol, neboť v některých případech dělily obě skupiny desítky metrů. Pod vedením dirigenta Roberta Kružíka a sbormistra Pavla Koňárka se však podařilo udržet zvukovou a po většinu času i rytmickou rovnováhu. Jediné skutečně zásadní rozdělení se objevilo ve scéně mohutného sboru s orchestrem, kde se obě skupiny rytmicky rozešly. Vzhledem k podmínkám sálu je však bezmála zázrak, že se všechno nerozpadlo již mnohem dříve. Každý jednotlivý hudebník a zpěvák si tak zaslouží velkou pochvalu.

Sólisté podali velmi kvalitní výkon a vesměs všichni dokázali dodat svým rolím plasticitu a uvěřitelnost. Svár dvou bratří byl díky nesmlouvavému a až agresivnímu projevu Pavoľa Remenára a mírnému a pokornému zpěvu Dušana Růžičky vyobrazen nanejvýš věrně. Znamenitým a jasným projevem zaujal také Roman Hoza, který dodal svým postavám život také díky výraznějšímu zapojení herecké složky a gestiky. Jiří Hájek v podání Přemysla ze Stadic byl šťastnou volbou, jeho klidný, a přitom majestátní projev budil respekt i pokoru. Lucie Hájková v roli Libuše působila v první třetině mírně nepřesvědčivě, ve zbývajících dvou částech však dokázala, že pro ztvárnění Libuše má ty nejlepší předpoklady. Tiché a křehké melodie, stejně jako vítězoslavné výšky korunovaly její úspěch.

Brněnská Libuše navzdory akustickým podmínkám Pavilonu P nabídla jedinečné uchopení díla s aktuálním přesahem a kvalitním zpracováním. Zcela jistě se nejedná o inscenaci pro každého, přesto se jedná o duchaplný a pokorný počin, který svým vlastním způsobem děkuje nejen Smetanovi a Masarykovi, ale také těm, kteří přišli po nich a kteří pracovali pro blaho národa. Inscenátoři se však nebáli zdůraznit, že vše, co národu škodí, zůstane odloženo a zapomenuto. Osobně pak děkuji Jiřímu Heřmanovi a celému týmu za to, že oslavují morální principy, na kterých byla tato republika založena.

Libuše: Lucie Hájková j. h.

Přemysl ze Stadic: Jiří Hájek j. h.

Chrudoš od Otavy: Pavoľ Remenár j. h.

Šťáhlav na Radbuze: Dušan Růžička

Lutobor: Jan Šťáva

Radovan: Roman Hoza

Krasava: Alžběta Poláčková j. h.

Radmila: Václava Krejčí Housková

žnec: Andrea Široká

žnec: Daniela Straková-Šedrlová

žnec: Jitka Klečanská

žnec : Petr Levíček

G. Masaryk: Marek Pospíchal

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mševíce

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více