Lidský hlas na Moravském podzimu – zážitek plný mladého elánu

22. říjen 2023, 10:00
Lidský hlas na Moravském podzimu – zážitek plný mladého elánu

Druhý večer studentského festivalu Nový svět Moravského podzimu umožnil divákům nahlédnout do světa rytmů, barev i všednosti jednoho románku. V pátek 20. října se v Divadle na Orlí představili posluchači Katedry bicích nástrojů Hudební fakulty JAMU účinkující v souboru Percussion Ensemble JAMU, jehož uměleckým vedoucím je Martin Opršál. V druhé části večera se společně s ansámblem představili zpěvačka Jana Vondrů a dirigent Patrik Červák v monodramatu Francise Poulenca.

Jednoduchá scéna byla nasvícená minimem světel, uprostřed tři žárovky, jeden věšák s telefonem, na horizontu plátno tvořící šedou clonu a všude v prostoru bicí nástroje. Takto komorně a jednoduše vypadalo jeviště. Dramaturgie první půle večera byla dokonalá. Vše dávalo naprostý smysl, jednotlivá hudební čísla na sebe plynule navazovala a samotní hráči si během vystoupení drželi své role. Celý koncert začal stínohrou, kdy Adéla Spurná s tamburínou v ruce rozvlnila plátno, postupně přešla ke stojanu a zvedla telefon. Její kolega David Paša se připojil, společně „na drátě“ prošli před diváky a nechali telefonní linku zapojenou. S touto symbolikou se Adéla Spurná vytratila z jeviště a hudební produkce mohla začít.

lidsky_hlas_2023_MP_02

Interzones pro vibrafon a zvukový pás (dnes v digitálním formátu) amerického skladatele Bruce Hamiltona (*1966) v sobě kombinuje ambientní zvukové plochy a části vycházející z konvenčních žánrů (jazz, elektroakustická hudba, rock aj.). Skladatel z jednotlivých vrstev ve výsledku skládá zvukovou koláž. Napojený na nahrávku byl samotný vibrafonový part nastudovaný Davidem Pašou, který se s ní místy doplňuje, místy jí imituje, či přebírá vůdčí pozici a ve výsledku tvoří jakýsi způsob dialogu. David Paša jako interpret však neměl jednoduchou úlohu. Jeho hlavními orientačními body v notovém zápisu byla rytmická vodítka vyznačená ve vrchní osnově nahrávky, a bylo tedy zapotřebí vnímat i samotný track znázorněný na počítačové obrazovce před vibrafonem. Hráč ale tuto výzvu zvládl s bravurou. Jeho hře dominovala přesnost, výborná koordinace pohybů a naprosté sladění se s nahrávkou. Sólista potvrdil své muzikantské kvality i v oblasti rytmiky, frázování či výstavby skladby.

Ke konci úvodní kompozice se na scéně opět objevila Adéla Spurná s tamburínou. Jako by šla svého kolegu zkontrolovat a podívat se, jak mu to jde. Aby však nebyla zahanbena, posluchačům nabídla výtečný exkurz do světa technik hry na tamburínu v díle A Cool Garget skladatele, pedagoga a perkusionisty Caseyho Cangelosiho (*1982). Tento muž je nazýván „Paganinim perkusí“ a za své skladby získal řadu ocenění. I on v díle A Cool Garget propojuje zvukovou stopu (pás) s akustickými vlastnostmi nástroje. Provedené dílo přítomné zavedlo do světa her – konzolí a techniky. Pro většinu diváků bylo velkým zážitkem dívat se na perkusionistku a to s jakou lehkostí, přesností a přesvědčením tamburínu ovládla.

lidsky_hlas_2023_MP_03

I v tomto případě se na konci skladby objevili další interpreti – Lenka Titzová a David Paša – aby na svou kolegyni navázali hudebním vstupem, který představovala kompozice 360 pro dva hráče od Quey Percussion Duo: Gene Koshinski (*1980) a Tim Broscious (*1980). Název díla je odvozen od krouživého pohybu tvořícího úhel 360 stupňů v korpusu bubnu, který oba hudebníci sdílí. Každý z hráčů má kolem sebe stejnou obsadu bicích – zmíněný korpus, dále sdílený kopák, činely a malý bubínek. Strukturu skladby lze označit za kontrapunkt ovlivněný především prvky rockové hudby. Samotný průběh je velmi dynamický, jelikož oba hráči během hry naprosto synchronně zpomalí i zrychlí, což představuje velmi efektní a technicky náročný prvek. Za barevnou a zvukovou rozmanitostí pak stojí jednotlivé pomůcky, se kterými hudebníci pracují. Z těch nejzajímavějších jmenujme basový smyčec, s nimž při hře o činely Lenka Titzová utvářela zvuk podobný pile, metličky či lízátko.

Signifikantní zvuk tvořený točivými pohyby nebyl pouze hlavním rysem kompozice 360, ale stalo se z něj také pojítko, během kterého se na prknech divadla divákům postupně ukázali i zbylí členové souboru Percussion Ensemble JAMU s hostujícím klavíristou Dominikem Gálem. Vrcholem první části koncertu se stalo aranžmá písně to wALk Or ruN in wEst harlem z pera Andy Akiho (*1979) vzniklé na objednávku Dave Hall pro Percussion Ensemble z University Nebraska. Rytmicko-melodické motivy prostupující všemi nástroji se velmi pozvolna mění. Skladbu tvoří několik úseků, v nichž se postupně zahušťuje faktura. Ojedinělý témbr dotváří nejen soubor bicích nástrojů, ale také přítomnost klavírního partu. Provedení v podání studentů JAMU bylo plné energie a tanečnosti, jež rozhýbala i samotné publikum. Po posledních tónech a následných ovacích opět přišel krásně promyšlený dramaturgický moment – bicistka Adéla Spurná vzala položený telefon a zpátky jej zavěsila na věšák jako symbol ukončení předváděného děje.

Lidský hlas je psychologické monodrama francouzského skladatele a člena pařížské šestky Francise Poulenca (1899–1963). Krátká opera psaná na libreto Jeana Cocteaua zachycuje mladou ženu, kterou ztvárnila zpěvačka Jana Vondrů, opuštěnou milencem, s nímž si naposledy telefonuje. Její psychické rozpoložení a zoufalá situace ji dožene k sebevraždě. Díky jevištní nenáročnosti lze operu provozovat také koncertně. Operní režisérka Zuzana Fischer vznesla dotaz, zda by monodrama mohlo existovat v komorní verzi čistě pro sólový soprán a bicí nástroje, což zaujalo Martina Opršála. Po delším rozvažování nakonec během lockdownu vznikla úprava pro sedm hráčů, obsluhující dvě skupiny nástrojů. „První skupinu tvoří kovové nástroje s možností dozvuku – základem jsou dva vibrafony a zvonkohra, jejichž zvuk rozšiřují v diskantu krotaly a v basové poloze spolu s tympány alternativně velké thajské gongy, pokud jsou k dispozici. …Druhá skupina zahrnuje krátce znějící dřevěné nástroje, konkrétně dvě velké marimby obsluhované třemi hráči, ale také xylofon, jenž je kromě ostrého „telefonního“ zvuku využit i na rozšíření měkké barvy marimb.“ píše o svém aranžmá autor. Nutno dodat, že tato verze Lidského hlasu i přes svá instrumentační specifika citlivě a decentně zachází s barevností a harmonií, jež známe z originálu. Nevytrácí se v ní ani stylovost, respektive kompoziční jazyk charakteristický pro Poulenca a naopak v ní můžeme zaznamenat různorodé barevné plochy místy připomínající flašinet, varhany či zvukově jedinečné (témbrové) filtry syntezátorů. Dirigentu Patriku Červákovi stejně jako celému souboru nelze nic vytknout. Od samého začátku bylo cítit vzájemné napojení mezi dirigentem a interprety, jež do samého konce byly naprosto soustředění a vtáhnutí do vlastní hry. Poklonu si zaslouží sopranistka Jana Vondrů, která věrohodně, pěvecky i herecky přirozené ztvárnila hlavní postavu, co se týče psychologické a emoční roviny. Protagonistka vytvořila zoufalou, hysterickou, poblázněnou a absolutně zamilovanou ženu topící se ve vlastní úzkosti. Vyzdvihla veškeré lidské vlastnosti, myšlenky a rozpoložení, s nimiž skladatel v opeře pracuje a na které v průběhu monodramatu opakovaně poukazuje. Celé provedení dotahoval k dokonalosti light-design Andreje Ferencze – jako příklad zmiňme blikající žárovky při výpadku spojení během telefonátu.

Do detailu promyšlená koncepce, smysl dávající dramaturgie a výtečné výkony mladých umělců (studentů) učinili z toho koncertu bezesporu jeden z vrcholů festivalu Moravský podzim.

Program:

BRUCE HAMILTON
Interzones pro vibrafon a zvukový pás

CASEY CANGELOSI
A Cool Garget pro tamburínu a zvukový pás

GENE KOSINSKI, TIM BROSCIOUS
360 pro dva hráče na bicí nástroje

ANDY AKIHO
to wALk Or ruN in wEst harlem pro soubor bicích nástrojů

FRANCIS POULENC / arr. MARTIN OPRŠÁL
La Voix humaine (Lidský hlas) pro soprán a soubor bicích nástrojů 

Jana Vondrů soprán
Percussion Ensemble JAMU (Lenka Titzová, Martin Kučík, Filip Zázvorka, David Paša, Jakub Kub, Adéla Spurná, Anežka Nováková)

pedagogické vedení Martin Opršál
Dominik Gál klavír
dirigent Patrik Červák

režie Zuzana Fischer
light-design Andrej Ferencz

Pátek 20. října 2023 v 19 h, Divadlo na Orlí

Foto archiv Moravského podzimu

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více