Mariánský koncert Voxu Iuvenalis pro dvacáté století

30. duben 2013, 12:58

Mariánský koncert Voxu Iuvenalis pro dvacáté století

Baziliku Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně založila Eliška Rejčka před 690 lety. Slavnostní koncert k této příležitosti připravili společně pěvecký sbor Vox Iuvenalis, Janáčkova akademie múzických umění a Augustiniánské opatství. Narozeniny lze slavit mnoha způsoby a všechny zúčastněné strany se shodly na tom nejlepším – uspořádaly koncert, který měl festivalové parametry, co se týká dramaturgie i provedení. Vox Iuvenalis kráčí cestou neotřelých dramaturgických počinů dlouhodobě. Na Starém Brně jsme mohli v minulosti slyšet v jeho podání Requiem Alfreda Schnittkeho, mimořádný byl i koncert využívající členitý prostor Domu umění. Především považuji za nutné říci, že si takového přístupu vysoko cením, i když někdy dramaturgické záměry nevyjdou úplně stoprocentně (jako třeba v programu Okolo JAMU).  Je to cesta, která může proměnit i amatérský sbor na zcela unikátní těleso.

Program koncertu kroužil kolem Panny Marie, jíž je bazilika zasvěcena, nejednalo se ale o prostý pořad z děl s mariánskou tematikou. Na začátku a konci stály proti sobě kompozice dvou mimořádných soudobých skladatelů Arvo Pärta a Broniuse Kutávičiuse. Pärtovo Magnificat a k němu připojených Sedm antifon předkládají hymnus Panny Marie a oslavují narození Krista. Kutávičiusovo Stabat Mater zhudebňuje drásavým způsobem šílenou bolest matky pod křížem, na němž její syn umírá. Skladba je součástí cyklu Gates of Jerusalem a je věnována bráně na straně zániku – tedy západní. Sbor ji také ze západní části kostela – tedy z kůru – zpíval. Úvodní Magnificat provedl Vox Iuvenalis a capella od oltáře, tedy z východní strany, přechodové Soft Songs Lucie Vítkové zazněly z prostřední části kostela.

Magnificat Arvo Pärta znělo vzdušně, lehce se neslo prostorem a postupně nabývalo na intenzitě. V exponovaných výškách se ze sboru zvukově vydělovaly soprány. Antifony byly sevřeným souborem sedmi uzavřených čísel, která charakterizovala sedm různých poloh radostné chvály Boží velikosti. Bylo znát, že tato průzračná hudba je pro sbor na hranici proveditelnosti, v průzračném zvuku je slyšet každé zakolísání.

Specifickou částí programu byly Soft Songs, konceptuální kompozice vystihující v krátkém časovém úseku protnutí množství jednotlivých vědomí v církevním společenství. Jednotliví členové sboru zpívali v pianissimu úryvky náhodně zvolených duchovních skladeb podle přesného harmonogramu autorky Lucie Vítkové. V rámci koncertu by to mohl být i obraz nejasného středu cesty mezi východem a západem, ale vyznění bylo obecnější. Sbor vytvářel lehké zvukové vlny, v nichž se mísily známé úryvky duchovních textů v nečekaných kombinacích. Uprostřed baziliky stála najednou místo sboru malá továrna na hudební absolutno. Nejlépe zněla těm, kdo od ní seděli nejdál a jednotlivé hlasy jim zcela splývaly.

Další část programu patřila orchestru Ensemble Opera DiversaPředehře pro smyčcový orchestr Geralda Finziho. Její pozdně romantický charakter se překvapivě dobře střetl s cageovskými Soft Songs a melancholická nálada připravila půdu pro závěr koncertu věnovaný prosbě o spásu a smrti. Agnus Dei je slavné Adagio for Strings Samuela Barbera, které skladatel upravil do vokální podoby. Hit vážné hudby dvacátého století zněl smířlivě až sladce, přece jen ale posunul atmosféru k závěrečnému dramatu.

Úvod Stabat Mater koncipoval Bronius Kutávičius jako zpěv jáhna při bohoslužbě, jehož jednotvárný, zpravodajský charakter je postupně doslova převálcován sborem a jeho vykřičeným zoufalstvím. Dojem bohoslužby byl navíc posílen tím, že David Vonšík zpíval svůj sólový úvod do mikrofonu od pultu pro čtení, akustický nápor sboru jej ale i tak zcela pohltil (což je v tomto případě v pořádku, odpovídá to záměru skladby). Citově vypjatý projev sboru zatlačoval do pozadí i orchestr a varhany, instrumentální část byla někde ve druhém plánu a zřetelněji se prosazovala proti vstupům sólistů. Extatická kompozice se nakonec sešla ve sborovém unisonu, reflexi jáhenského úvodu. A potom už jen závěrečné „amen“ ve smířeném durovém akordu.

Koncert Voxu Iuvenalis, sólistů a Ensemble Opera Diversa byl nejen velmi dobře sestavený a zahraný, ale také navštívený. Publikum starobrněnskou baziliku téměř zaplnilo a náročný program vstřícně přijalo, slavnostní atmosféře tedy nechybělo vůbec nic.

Arvo Pärt: Magnificat, 7 Magnificat Antiphons, Lucie Vítková: Soft Songs, Gerald Finzi: Prelude for String Orchestra in F minor op. 25, Samuel Barber: Agnus Dei, Bronius Kutávičius: Western Gates (Stabat Mater). Hudební nastudování – Jan Ocetek, David Vonšík – baryton, Eva Daňhelová, Romana Pávková, Alena Kautová, Pavla Zbořilová, Tomáš Dittmann – varhany, Vox Iuvenalis, Ensemble Opera Diversa. 29. 4. 2013, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, Brno.

Foto archiv, ilustrační

Hodnocení autora: 70 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Smíšený sbor Vox Iuvenalis zahájil včerejším koncertem jubilejní dvacátý rok své existence. Poněkud paradoxně odloženým koncertem z loňska (nekonal se pro zlomení dirigentské nohy Jana Ocetka) a repertoárově netypickou věcí – na programu byla Petite messe solennelle Gioachina Rossiniho. Pro začátek bych všem členům Voxu, vedení i sboru jako instituci popřál všechno nejlepší, zlomený vaz při všech koncertních příležitostech a ještě nejmíň pětkrát tolik. Pojďme se ale podívat na včerejší vystoupení.  více

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více


Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Nejčtenější

Kritika

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více