Mariánský koncert Voxu Iuvenalis pro dvacáté století

30. duben 2013, 12:58

Mariánský koncert Voxu Iuvenalis pro dvacáté století

Baziliku Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně založila Eliška Rejčka před 690 lety. Slavnostní koncert k této příležitosti připravili společně pěvecký sbor Vox Iuvenalis, Janáčkova akademie múzických umění a Augustiniánské opatství. Narozeniny lze slavit mnoha způsoby a všechny zúčastněné strany se shodly na tom nejlepším – uspořádaly koncert, který měl festivalové parametry, co se týká dramaturgie i provedení. Vox Iuvenalis kráčí cestou neotřelých dramaturgických počinů dlouhodobě. Na Starém Brně jsme mohli v minulosti slyšet v jeho podání Requiem Alfreda Schnittkeho, mimořádný byl i koncert využívající členitý prostor Domu umění. Především považuji za nutné říci, že si takového přístupu vysoko cením, i když někdy dramaturgické záměry nevyjdou úplně stoprocentně (jako třeba v programu Okolo JAMU).  Je to cesta, která může proměnit i amatérský sbor na zcela unikátní těleso.

Program koncertu kroužil kolem Panny Marie, jíž je bazilika zasvěcena, nejednalo se ale o prostý pořad z děl s mariánskou tematikou. Na začátku a konci stály proti sobě kompozice dvou mimořádných soudobých skladatelů Arvo Pärta a Broniuse Kutávičiuse. Pärtovo Magnificat a k němu připojených Sedm antifon předkládají hymnus Panny Marie a oslavují narození Krista. Kutávičiusovo Stabat Mater zhudebňuje drásavým způsobem šílenou bolest matky pod křížem, na němž její syn umírá. Skladba je součástí cyklu Gates of Jerusalem a je věnována bráně na straně zániku – tedy západní. Sbor ji také ze západní části kostela – tedy z kůru – zpíval. Úvodní Magnificat provedl Vox Iuvenalis a capella od oltáře, tedy z východní strany, přechodové Soft Songs Lucie Vítkové zazněly z prostřední části kostela.

Magnificat Arvo Pärta znělo vzdušně, lehce se neslo prostorem a postupně nabývalo na intenzitě. V exponovaných výškách se ze sboru zvukově vydělovaly soprány. Antifony byly sevřeným souborem sedmi uzavřených čísel, která charakterizovala sedm různých poloh radostné chvály Boží velikosti. Bylo znát, že tato průzračná hudba je pro sbor na hranici proveditelnosti, v průzračném zvuku je slyšet každé zakolísání.

Specifickou částí programu byly Soft Songs, konceptuální kompozice vystihující v krátkém časovém úseku protnutí množství jednotlivých vědomí v církevním společenství. Jednotliví členové sboru zpívali v pianissimu úryvky náhodně zvolených duchovních skladeb podle přesného harmonogramu autorky Lucie Vítkové. V rámci koncertu by to mohl být i obraz nejasného středu cesty mezi východem a západem, ale vyznění bylo obecnější. Sbor vytvářel lehké zvukové vlny, v nichž se mísily známé úryvky duchovních textů v nečekaných kombinacích. Uprostřed baziliky stála najednou místo sboru malá továrna na hudební absolutno. Nejlépe zněla těm, kdo od ní seděli nejdál a jednotlivé hlasy jim zcela splývaly.

Další část programu patřila orchestru Ensemble Opera DiversaPředehře pro smyčcový orchestr Geralda Finziho. Její pozdně romantický charakter se překvapivě dobře střetl s cageovskými Soft Songs a melancholická nálada připravila půdu pro závěr koncertu věnovaný prosbě o spásu a smrti. Agnus Dei je slavné Adagio for Strings Samuela Barbera, které skladatel upravil do vokální podoby. Hit vážné hudby dvacátého století zněl smířlivě až sladce, přece jen ale posunul atmosféru k závěrečnému dramatu.

Úvod Stabat Mater koncipoval Bronius Kutávičius jako zpěv jáhna při bohoslužbě, jehož jednotvárný, zpravodajský charakter je postupně doslova převálcován sborem a jeho vykřičeným zoufalstvím. Dojem bohoslužby byl navíc posílen tím, že David Vonšík zpíval svůj sólový úvod do mikrofonu od pultu pro čtení, akustický nápor sboru jej ale i tak zcela pohltil (což je v tomto případě v pořádku, odpovídá to záměru skladby). Citově vypjatý projev sboru zatlačoval do pozadí i orchestr a varhany, instrumentální část byla někde ve druhém plánu a zřetelněji se prosazovala proti vstupům sólistů. Extatická kompozice se nakonec sešla ve sborovém unisonu, reflexi jáhenského úvodu. A potom už jen závěrečné „amen“ ve smířeném durovém akordu.

Koncert Voxu Iuvenalis, sólistů a Ensemble Opera Diversa byl nejen velmi dobře sestavený a zahraný, ale také navštívený. Publikum starobrněnskou baziliku téměř zaplnilo a náročný program vstřícně přijalo, slavnostní atmosféře tedy nechybělo vůbec nic.

Arvo Pärt: Magnificat, 7 Magnificat Antiphons, Lucie Vítková: Soft Songs, Gerald Finzi: Prelude for String Orchestra in F minor op. 25, Samuel Barber: Agnus Dei, Bronius Kutávičius: Western Gates (Stabat Mater). Hudební nastudování – Jan Ocetek, David Vonšík – baryton, Eva Daňhelová, Romana Pávková, Alena Kautová, Pavla Zbořilová, Tomáš Dittmann – varhany, Vox Iuvenalis, Ensemble Opera Diversa. 29. 4. 2013, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, Brno.

Foto archiv, ilustrační

Hodnocení autora: 70 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Smíšený sbor Vox Iuvenalis zahájil včerejším koncertem jubilejní dvacátý rok své existence. Poněkud paradoxně odloženým koncertem z loňska (nekonal se pro zlomení dirigentské nohy Jana Ocetka) a repertoárově netypickou věcí – na programu byla Petite messe solennelle Gioachina Rossiniho. Pro začátek bych všem členům Voxu, vedení i sboru jako instituci popřál všechno nejlepší, zlomený vaz při všech koncertních příležitostech a ještě nejmíň pětkrát tolik. Pojďme se ale podívat na včerejší vystoupení.  více

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více