Mariánský koncert Voxu Iuvenalis pro dvacáté století

30. duben 2013, 12:58

Mariánský koncert Voxu Iuvenalis pro dvacáté století

Baziliku Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně založila Eliška Rejčka před 690 lety. Slavnostní koncert k této příležitosti připravili společně pěvecký sbor Vox Iuvenalis, Janáčkova akademie múzických umění a Augustiniánské opatství. Narozeniny lze slavit mnoha způsoby a všechny zúčastněné strany se shodly na tom nejlepším – uspořádaly koncert, který měl festivalové parametry, co se týká dramaturgie i provedení. Vox Iuvenalis kráčí cestou neotřelých dramaturgických počinů dlouhodobě. Na Starém Brně jsme mohli v minulosti slyšet v jeho podání Requiem Alfreda Schnittkeho, mimořádný byl i koncert využívající členitý prostor Domu umění. Především považuji za nutné říci, že si takového přístupu vysoko cením, i když někdy dramaturgické záměry nevyjdou úplně stoprocentně (jako třeba v programu Okolo JAMU).  Je to cesta, která může proměnit i amatérský sbor na zcela unikátní těleso.

Program koncertu kroužil kolem Panny Marie, jíž je bazilika zasvěcena, nejednalo se ale o prostý pořad z děl s mariánskou tematikou. Na začátku a konci stály proti sobě kompozice dvou mimořádných soudobých skladatelů Arvo Pärta a Broniuse Kutávičiuse. Pärtovo Magnificat a k němu připojených Sedm antifon předkládají hymnus Panny Marie a oslavují narození Krista. Kutávičiusovo Stabat Mater zhudebňuje drásavým způsobem šílenou bolest matky pod křížem, na němž její syn umírá. Skladba je součástí cyklu Gates of Jerusalem a je věnována bráně na straně zániku – tedy západní. Sbor ji také ze západní části kostela – tedy z kůru – zpíval. Úvodní Magnificat provedl Vox Iuvenalis a capella od oltáře, tedy z východní strany, přechodové Soft Songs Lucie Vítkové zazněly z prostřední části kostela.

Magnificat Arvo Pärta znělo vzdušně, lehce se neslo prostorem a postupně nabývalo na intenzitě. V exponovaných výškách se ze sboru zvukově vydělovaly soprány. Antifony byly sevřeným souborem sedmi uzavřených čísel, která charakterizovala sedm různých poloh radostné chvály Boží velikosti. Bylo znát, že tato průzračná hudba je pro sbor na hranici proveditelnosti, v průzračném zvuku je slyšet každé zakolísání.

Specifickou částí programu byly Soft Songs, konceptuální kompozice vystihující v krátkém časovém úseku protnutí množství jednotlivých vědomí v církevním společenství. Jednotliví členové sboru zpívali v pianissimu úryvky náhodně zvolených duchovních skladeb podle přesného harmonogramu autorky Lucie Vítkové. V rámci koncertu by to mohl být i obraz nejasného středu cesty mezi východem a západem, ale vyznění bylo obecnější. Sbor vytvářel lehké zvukové vlny, v nichž se mísily známé úryvky duchovních textů v nečekaných kombinacích. Uprostřed baziliky stála najednou místo sboru malá továrna na hudební absolutno. Nejlépe zněla těm, kdo od ní seděli nejdál a jednotlivé hlasy jim zcela splývaly.

Další část programu patřila orchestru Ensemble Opera DiversaPředehře pro smyčcový orchestr Geralda Finziho. Její pozdně romantický charakter se překvapivě dobře střetl s cageovskými Soft Songs a melancholická nálada připravila půdu pro závěr koncertu věnovaný prosbě o spásu a smrti. Agnus Dei je slavné Adagio for Strings Samuela Barbera, které skladatel upravil do vokální podoby. Hit vážné hudby dvacátého století zněl smířlivě až sladce, přece jen ale posunul atmosféru k závěrečnému dramatu.

Úvod Stabat Mater koncipoval Bronius Kutávičius jako zpěv jáhna při bohoslužbě, jehož jednotvárný, zpravodajský charakter je postupně doslova převálcován sborem a jeho vykřičeným zoufalstvím. Dojem bohoslužby byl navíc posílen tím, že David Vonšík zpíval svůj sólový úvod do mikrofonu od pultu pro čtení, akustický nápor sboru jej ale i tak zcela pohltil (což je v tomto případě v pořádku, odpovídá to záměru skladby). Citově vypjatý projev sboru zatlačoval do pozadí i orchestr a varhany, instrumentální část byla někde ve druhém plánu a zřetelněji se prosazovala proti vstupům sólistů. Extatická kompozice se nakonec sešla ve sborovém unisonu, reflexi jáhenského úvodu. A potom už jen závěrečné „amen“ ve smířeném durovém akordu.

Koncert Voxu Iuvenalis, sólistů a Ensemble Opera Diversa byl nejen velmi dobře sestavený a zahraný, ale také navštívený. Publikum starobrněnskou baziliku téměř zaplnilo a náročný program vstřícně přijalo, slavnostní atmosféře tedy nechybělo vůbec nic.

Arvo Pärt: Magnificat, 7 Magnificat Antiphons, Lucie Vítková: Soft Songs, Gerald Finzi: Prelude for String Orchestra in F minor op. 25, Samuel Barber: Agnus Dei, Bronius Kutávičius: Western Gates (Stabat Mater). Hudební nastudování – Jan Ocetek, David Vonšík – baryton, Eva Daňhelová, Romana Pávková, Alena Kautová, Pavla Zbořilová, Tomáš Dittmann – varhany, Vox Iuvenalis, Ensemble Opera Diversa. 29. 4. 2013, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, Brno.

Foto archiv, ilustrační

Hodnocení autora: 70 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Smíšený sbor Vox Iuvenalis zahájil včerejším koncertem jubilejní dvacátý rok své existence. Poněkud paradoxně odloženým koncertem z loňska (nekonal se pro zlomení dirigentské nohy Jana Ocetka) a repertoárově netypickou věcí – na programu byla Petite messe solennelle Gioachina Rossiniho. Pro začátek bych všem členům Voxu, vedení i sboru jako instituci popřál všechno nejlepší, zlomený vaz při všech koncertních příležitostech a ještě nejmíň pětkrát tolik. Pojďme se ale podívat na včerejší vystoupení.  více

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více


Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více