Mariánský koncert Voxu Iuvenalis pro dvacáté století

30. duben 2013, 12:58

Mariánský koncert Voxu Iuvenalis pro dvacáté století

Baziliku Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně založila Eliška Rejčka před 690 lety. Slavnostní koncert k této příležitosti připravili společně pěvecký sbor Vox Iuvenalis, Janáčkova akademie múzických umění a Augustiniánské opatství. Narozeniny lze slavit mnoha způsoby a všechny zúčastněné strany se shodly na tom nejlepším – uspořádaly koncert, který měl festivalové parametry, co se týká dramaturgie i provedení. Vox Iuvenalis kráčí cestou neotřelých dramaturgických počinů dlouhodobě. Na Starém Brně jsme mohli v minulosti slyšet v jeho podání Requiem Alfreda Schnittkeho, mimořádný byl i koncert využívající členitý prostor Domu umění. Především považuji za nutné říci, že si takového přístupu vysoko cením, i když někdy dramaturgické záměry nevyjdou úplně stoprocentně (jako třeba v programu Okolo JAMU).  Je to cesta, která může proměnit i amatérský sbor na zcela unikátní těleso.

Program koncertu kroužil kolem Panny Marie, jíž je bazilika zasvěcena, nejednalo se ale o prostý pořad z děl s mariánskou tematikou. Na začátku a konci stály proti sobě kompozice dvou mimořádných soudobých skladatelů Arvo Pärta a Broniuse Kutávičiuse. Pärtovo Magnificat a k němu připojených Sedm antifon předkládají hymnus Panny Marie a oslavují narození Krista. Kutávičiusovo Stabat Mater zhudebňuje drásavým způsobem šílenou bolest matky pod křížem, na němž její syn umírá. Skladba je součástí cyklu Gates of Jerusalem a je věnována bráně na straně zániku – tedy západní. Sbor ji také ze západní části kostela – tedy z kůru – zpíval. Úvodní Magnificat provedl Vox Iuvenalis a capella od oltáře, tedy z východní strany, přechodové Soft Songs Lucie Vítkové zazněly z prostřední části kostela.

Magnificat Arvo Pärta znělo vzdušně, lehce se neslo prostorem a postupně nabývalo na intenzitě. V exponovaných výškách se ze sboru zvukově vydělovaly soprány. Antifony byly sevřeným souborem sedmi uzavřených čísel, která charakterizovala sedm různých poloh radostné chvály Boží velikosti. Bylo znát, že tato průzračná hudba je pro sbor na hranici proveditelnosti, v průzračném zvuku je slyšet každé zakolísání.

Specifickou částí programu byly Soft Songs, konceptuální kompozice vystihující v krátkém časovém úseku protnutí množství jednotlivých vědomí v církevním společenství. Jednotliví členové sboru zpívali v pianissimu úryvky náhodně zvolených duchovních skladeb podle přesného harmonogramu autorky Lucie Vítkové. V rámci koncertu by to mohl být i obraz nejasného středu cesty mezi východem a západem, ale vyznění bylo obecnější. Sbor vytvářel lehké zvukové vlny, v nichž se mísily známé úryvky duchovních textů v nečekaných kombinacích. Uprostřed baziliky stála najednou místo sboru malá továrna na hudební absolutno. Nejlépe zněla těm, kdo od ní seděli nejdál a jednotlivé hlasy jim zcela splývaly.

Další část programu patřila orchestru Ensemble Opera DiversaPředehře pro smyčcový orchestr Geralda Finziho. Její pozdně romantický charakter se překvapivě dobře střetl s cageovskými Soft Songs a melancholická nálada připravila půdu pro závěr koncertu věnovaný prosbě o spásu a smrti. Agnus Dei je slavné Adagio for Strings Samuela Barbera, které skladatel upravil do vokální podoby. Hit vážné hudby dvacátého století zněl smířlivě až sladce, přece jen ale posunul atmosféru k závěrečnému dramatu.

Úvod Stabat Mater koncipoval Bronius Kutávičius jako zpěv jáhna při bohoslužbě, jehož jednotvárný, zpravodajský charakter je postupně doslova převálcován sborem a jeho vykřičeným zoufalstvím. Dojem bohoslužby byl navíc posílen tím, že David Vonšík zpíval svůj sólový úvod do mikrofonu od pultu pro čtení, akustický nápor sboru jej ale i tak zcela pohltil (což je v tomto případě v pořádku, odpovídá to záměru skladby). Citově vypjatý projev sboru zatlačoval do pozadí i orchestr a varhany, instrumentální část byla někde ve druhém plánu a zřetelněji se prosazovala proti vstupům sólistů. Extatická kompozice se nakonec sešla ve sborovém unisonu, reflexi jáhenského úvodu. A potom už jen závěrečné „amen“ ve smířeném durovém akordu.

Koncert Voxu Iuvenalis, sólistů a Ensemble Opera Diversa byl nejen velmi dobře sestavený a zahraný, ale také navštívený. Publikum starobrněnskou baziliku téměř zaplnilo a náročný program vstřícně přijalo, slavnostní atmosféře tedy nechybělo vůbec nic.

Arvo Pärt: Magnificat, 7 Magnificat Antiphons, Lucie Vítková: Soft Songs, Gerald Finzi: Prelude for String Orchestra in F minor op. 25, Samuel Barber: Agnus Dei, Bronius Kutávičius: Western Gates (Stabat Mater). Hudební nastudování – Jan Ocetek, David Vonšík – baryton, Eva Daňhelová, Romana Pávková, Alena Kautová, Pavla Zbořilová, Tomáš Dittmann – varhany, Vox Iuvenalis, Ensemble Opera Diversa. 29. 4. 2013, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, Brno.

Foto archiv, ilustrační

Hodnocení autora: 70 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Smíšený sbor Vox Iuvenalis zahájil včerejším koncertem jubilejní dvacátý rok své existence. Poněkud paradoxně odloženým koncertem z loňska (nekonal se pro zlomení dirigentské nohy Jana Ocetka) a repertoárově netypickou věcí – na programu byla Petite messe solennelle Gioachina Rossiniho. Pro začátek bych všem členům Voxu, vedení i sboru jako instituci popřál všechno nejlepší, zlomený vaz při všech koncertních příležitostech a ještě nejmíň pětkrát tolik. Pojďme se ale podívat na včerejší vystoupení.  více

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více


Radek Zapadlo je brněnský jazzový saxofonista, který působí například ve skupinách Two-Generation Trio nebo Vilém Spilka Quartet. Kromě toho stojí v čele vlastní kapely Four in Blue, která funguje v obsazení saxofon, kytara, varhany a bicí. Debutové album této skupiny vyšlo jako první titul nového brněnského vydavatelství Bivak Records.  více

Pres Veselé je chodníček, aj po něm jezdil na kole nebo chodil s typicky opřenou basou na rameni Jaroslav Smutný. Od středy 5. ledna 2022 už ho tam ale nepotkáte. Sběratel lidových písní, muzikant, zpěvák a hlavně tělem, duší i srdcem zapálený milovník folkloru nás totiž právě onoho dne opustil. Svým úsilím a neutuchající vášní dokázal vzkřísit dávno zapomenuté písně, které následně ožily a znovu se staly součástí repertoáru lidových muzik. Písně, které sám složil, v některých případech navíc zlidověly.  více

Na počátku třetího adventního týdne dýchla slavnostní atmosféra při společném vystoupení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu. Koncert se konal v Konventu milosrdných bratří v Brně a představil dvě alba, která tato tělesa společně natočila.  více

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.  více

Když přibližně před třemi lety hudební těleso Brno Contemporary Orchestra uvádělo v sále Konventu Milosrdných bratří šestivětý cyklus Má vlast vzniklý na objednávku orchestru a vycházející ze Smetanovy stejnojmenné symfonické básně, bylo tomu ke stému výročí vzniku naší republiky. Skladatelé Petr Kofroň, Marek Piaček, Miloš Štědroň, Pavel Zemek Novák, Miroslav Tóth a Daniel Forró si „rozebrali“ původní věty (v některých případech spíše tematické inspirace) Smetanovy Mé vlasti a pokusili se sdělit, jak tato hudba rezonuje u dnešních autorů. V říjnu 2021 vyšla pod hlavičkou Navona Records (NV6349) nahrávka „nové“ Mé vlasti šestice skladatelů a Brno Contemporary Orchestra (řídí Pavel Šnajdr) pod názvem My Country – A cycle of symphonic poems after Bedřich Smetanavíce

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdrvíce

Součástí Českého rozhlasu Brno je už téměř sedmdesát let také folklorní redakce. V rozhovoru s jejím současným dramaturgem, ale také cimbalistou a pedagogem Jaroslavem Kneislem se dozvíte, co se v nově zrekonstruované budově brněnského rozhlasu právě chystá. A dále vám kupříkladu prozradíme, proč by měl každý milovník lidové hudby ladit tuto stanici právě v listopadu.  více

Sváteční večer 28. října oslavila část brněnských folklorních nadšenců v honosném prostoru Mahenova divadla. Hned dvakrát po sobě zde stejným programem oslavil své půlkulaté čtyřicáté páté výročí Dětský národopisný soubor brněnský Valášek.  více

Tvorba britského skladatele Benjamina Brittena tvoří zásadní část současné operní produkce. V celosvětovém měřítku dokonce jde o nejčastěji inscenovaného autora narozeného ve 20. století. Operou, která určila směr také dalším Brittenovým hudebně-dramatickým dílům, se stal Peter Grimes na libreto Montagu Slatera a na motivy básně George Crabbea. A právě titulem Peter Grimes zahájilo Národní divadlo Brno svoji operní část sezóny 2021/2022. Příběh hrubiána a drsného rybáře, kterému zahynou brzy po sobě hned dva malí učedníci a on v důsledku toho odplouvá na moře, kde potápí svoji loď a s ní i sebe, měl československou premiéru právě v Brně v červnu roku 1947. Po takřka 75 letech nyní opět ožívá v režii Davida Radoka a v hudebním nastudováním Marka Ivanoviće v Janáčkově divadle příběh o rybářské vesnici, zášti, krutosti a pomluvách. V titulní roli se představil tenorista Joachim Bäckström a ovdovělou učitelku Ellen Orfordovou, která nalezla v Grimesovi zalíbení, ztvárnila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Není to poprvé, co se tito dva setkávají na společném pódiu – právě s Markem Ivanovićem a Davidem Radokem totiž spojili již dříve své síly při inscenaci Juliette / Lidský hlas. Dále vystoupili Jana Hrochová (Tetička), Andrea Široká (Neteř), Tereza Kyzlinková (Neteř), Svatopluk Sem (Balstrode), Jitka Sapara-Fischerová (Paní Nabob Sedleyová), Jan Šťáva (Swallow), Vít Nosek (Bob Boles), Petr Levíček (Horace Adams), David Nykl (Hobson), Jiří Hájek (Ned Keene), Ivo Šiler (Dr. Crabbe) a další.  více

Slavný román Jane Eyrová od spisovatelky Charlotte Brontëové inspiroval řadu umělců. Mimořádná próza patří k vrcholům romantické literatury. O jejím významu svědčí také přes třicet filmových, televizních a muzikálových adaptací. A právě v české premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno (MdB) její muzikálové zpracování. Inscenace režiséra Petra Gazdíka představuje silné a působivé hudební divadlo, které zaujme hudebním nastudováním, pěveckými i hereckými výkony, ale také kostýmním, scénografickým i pohybovým zpracováním.  více

Pod „šifrou“ 29/2 (čti „Dvacátý devátý únor“) se skrývá kapela, která vznikla tak trochu z legrace. Použila kompoziční postupy, které by při psaní písní vůbec neměly fungovat. Sjednotila muzikanty, kteří si už z podstaty snad ani nemohou navzájem rozumět. A přitom vzniklo album velmi silných písní, které při vší experimentálnosti mají hlavu a patu a funguji i jako celek.  více

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Nejčtenější

Kritika

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.  více