Medicus: síla vědění, medicíny, lásky i muzikálu

24. říjen 2022, 18:00
Medicus: síla vědění, medicíny, lásky i muzikálu

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.

Samotný příběh titulu Medicus, v němž se mísí historické postavy (slavný učenec a lékař Avicena) s fiktivními, pochází od amerického autora Noaha Gordona. Jeho celosvětový bestseller Ranhojič (The Physician) vyšel v roce 1987 a hit z něj udělal i německý film Philippa Stölzla z roku 2013, v němž hrál roli jmenovaného islámského lékaře Ben Kingsley. Gordonova kniha inspirovala španělské autory, kteří v roce 2018 uvedli v divadle Nuevo Apolo v Madridu premiéru muzikálu El Médico (hudební skladatel Iván Macías kontaktoval Michaela Gordona, syna a agenta spisovatele, který autory spojil s otcem). Nu a čtyři roky po prvním uvedení, lze španělský muzikálový trhák vidět a slyšet v Brně.

Medicus se odehrává v 11. století, kdy mladičký Rob Cole touží po co nejpregnantnějším vzdělání v oblasti medicíny, protože ještě v dětství přijde vinou nulové lékařské péče o svou rodinu. Nejdříve se ho ujme pochybný felčar a bradýř Croft, který je ponejvíce podvodník a eskamotér se zdravím. Rob chce ale být skutečný praktický ošetřovatel i medik, proto se rozhodne svůj další život zasvětit cestě za poznáním. Vydá se tedy na dlouhou, velmi riskantní pouť z Anglie do perského Isfahánu, kde se na přelomu prvního tisíciletí koncentruje veškeré vědění světa a na Dálném východě probíhá obrovský vědecký, ekonomický a kulturní rozkvět – zdejší Zlatý věk. Na cestě mezi Mohamedány se ovšem musí vzdát svojí křesťanské víry, vydává se za Žida, aby mohl vůbec studia zahájit. Vedle špičkové erudice je mu mimořádným ziskem nakonec i životní láska jménem Mary Cullenová, rusovlasou Irku znovu potká při svých dramatických cestách po Orientu.

medicus_MdB_2022_foto_web_divadla_01

Mnohomluvnost této knižní a vcelku spletité story (už sám prozaik se pro hodnověrnost děje nechal zaměstnat v nemocnici, studoval dějiny lékařství i různé chirurgické postupy v minulosti), v níž se mísí učenost a láska, diktovaná věrouka a skutečná víra, daleká pouť „tam“ a zase zpátky jsou jistě ideální matérie pro působivé, atraktivní muzikálové divadlo. Medicus představuje skutečně výborný muzikál, jehož hudební velkolepost, ale také obsahový přesah v nastíněném ději překračují jednoduché pocukrované muzikálové standardy, jak je publikum často nekomplikovaně mlsá. Není třeba z titulu dělat intelektuální veledílo, ale fakt, že se tady nehraje jenom o působivou love story a přitažlivou exotiku orientálních kulis, je z výsledku více než znát. Primární je samozřejmě romantizující podívaná, ale diváka čeká velký zážitek ze živé muziky i přidaný bonus, že tady se vedle půvabné dívky stejně vroucně miluje seriózní věda a pohrdá se šarlatánstvím. Zdůrazňovaná touha lidumilně pomáhat a léčit tady není žádnou samoúčelnou myšlenkovou charitou…

Jednou z mimořádných devíz novinky je opravdu sama Macíasova hudba, která nešetří velkolepými plochami, ale i vícehlasými písňovými party. Po očekávaných milostných duetech přes sebe v jednom okamžiku kupříkladu efektně zpívá sedm lidí. Jindy se tady do živé hudby jakoby zpěvně mluví. Autor nenásilně využívá náznaků staré židovské a orientální muziky, na konci ale stojí sebevědomý hudební tvar, který se neschovává za žádné zvukové etnohistorické reminiscence. Připočítejte bezmála tři desítky hudebníků v orchestru, kteří dokážou vytvořit sytý a skutečně působivý symfonický zvuk (pod skvělým vedením dirigenta Dana Kalouska), a je vám jasné, že tady koukáte na muzikálně i zvukově kolosální záležitost.

Divácký zážitek povyšuje také scéna Christopha Weyerse, jejíž výpravnost logicky kulminuje ve výjevech ze šáhova paláce se dvěma velkými, zlatými, okřídlenými sfingami, s dekorem perských koberců a pastelovým svícením. Scénograf ve spolupráci s autorem projekcí Petrem Hlouškem, kombinací skutečných kulis s perforovanými dekory vytváří kýžený 3D efekt, prohlubuje velké jeviště i imaginaci diváka. Velké plus večera představuje svícení. Prosté (pomineme-li výjevy ze šáhova paláce), barevně střízlivé a funkční dobové kostýmy vytvořila Andrea Kučerová. Náročnost této oděvní produkce napoví fakt, že na jevišti se vystřídá přes šedesát postav. S jistým slovním patosem se místy potýkají písňové texty a překlad Zuzany Čtveráčkové.

medicus_MdB_2022_foto_web_divadla_03

Režisér Stanislav Moša se v muzikálu Medicus ukázal jako zručný organizátor podobných podívaných. Ocenit nyní lze, že našel uměřenost mezi velkolepostí hudebního, slovního i vizuálního materiálu. Jednotlivé složky na jevišti umně vyvažuje, aniž by jimi překryl výše popsaná dramatická těžiště. Mošova režie osciluje mezi inteligentní, nepřemrštěnou zábavou, je ve výsledku vydatnou podívanou s přidaným a (laciným muzikálovým mumrajem) nezastřeným poselstvím. Spíše negativně někoho zasáhne tří a půl hodinová délka vlastní produkce, pozitivním zjištěním je tady fakt, že inscenace nemá žádná velká hluchá místa, která by pocit neúměrné délky násobila.

Režisér také našel skvělé interprety zejména v hlavních rolích. Pro Libora Matouše jako dospělého Roba Colea je tato úloha šitá jakoby na tělo, mladý herec ji nedělá lacině líbivou a jeho zpěv je požitkem. Podobně je tomu u Kristýny Daňhelové jako jeho rusovlasé milé Mary. Také Dušan Vitázek v úloze Šáha se při premiéře blýsknul až na pár momentů v nejvyšších polohách. Bradýře Crofta předvedl Stanislav Slovák jako plnotučnou figurku s bravurním muzikálovým projevem. Chlapeckého Roba si střihla Gabriela Čtveráčková svědomitě s jakousi jistotou, která ji umožňuje bezpečnou a uvěřitelnou existenci na jevišti. Opravdu potěšili bardové jako Ladislav Kolář a Jiří Horký, aby ukázali, že tenhle žánr hudebního divadla není „jen pro mladý“… Medicus je v Brně tradičně alternovaný a při první premiéře se k účinkování správně dostali služebně zasloužilejší.

Brněnský muzikál Medicus je vydařenou hudební inscenací, zajímavým dramaturgickým importem, režijně nepřeplácanou a herecky sugestivní inscenací.

Félix Amador, Iván Macías: Medicus

Muzikál podle knihy Noaha Gordona

Režie a úprava: Stanislav Moša

Překlad: Zuzana Čtveráčková

Hudební nastudování a dirigenti: Dan Kalousek, František Šterbák

Klavírní výtah: Dan Kalousek

Scéna: Christoph Weyers

Kostýmy: Andrea Kučerová

Choreografie: Michal Matěj

Premiéra 22. října 2022 na Hudební scéně Městského divadla Brno

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více