Mimořádná operní Alcina z Brna

Mimořádná operní Alcina z Brna

Uvedení opery Alcina Georga Friedricha Händela Národním divadlem Brno je mimořádné (minimálně) ze dvou důvodů – nejenže se jedná o vůbec první nastudování tohoto díla v historii brněnské opery, ale současně tvorba inscenace zavdala důvod ke spolupráci Janáčkovy opery NdB s orchestrem Collegium 1704 a sborem Collegium Vocale pod uměleckým vedením Václava Lukse. Na premiéře opery, která se uskutečnila 5. února 2022 v Janáčkově divadle, vystoupili jako sólisté Pavla Vykopalová (Alcina), Doubravka Součková j. h. (Morgana), Ray Chenez j. h. (Ruggiero), Václava Krejčí Housková (Bradamante), Andrea Široká (Oberto), Ondřej Koplík (Oronte) a Roman Hoza (Melisso). Mezi sólisty, kteří vystoupí 6. února v rámci alternace na druhé premiéře, jsou mj. světově uznávané osobnosti sopranistky Karina Gauvin, Mirella Hagen, nebo kupříkladu kontratenor Justin Kim. Režie se chopil Jiří Heřman, scénu navrhl Dragan Stojčevski, kostýmy Alexandra Grusková, světelný design Daniel Tesař a choreografii Jan Kodet. Partnerem inscenace jsou i francouzská divadla v Caen a Versailles, kde Janáčkova opera Alcinu také uvede.

Händelova opera Alcina oplývá magií, láskou i výtečnou prací s charaktery jednotlivých postav – zatímco v původním libretu L’isola di Alcina Antonina Fanzagliho jsou osobnostní vlastnosti a motivace jednotlivých postav víceméně jasné, Händelova úprava (samotný libretista, který úpravy provedl, zůstává bohužel neznámý) vytvořila především z titulní postavy výrazně komplexnější a sympatičtější charakter. Kouzelnice Alcina, proměňující na svém ostrově ztroskotané milence, kteří ji přestanou bavit, do podoby zvířat a stromů, se totiž poprvé skutečně zamiluje. Objektem její lásky se stává rytíř Ruggiero, který však již dříve přislíbil svoji lásku rytířce Bradamante. Ta se svého Ruggiera vydává v přestrojení za rytíře Ricciarda hledat. Jednou z mnoha zásadních změn v Händelově pojetí se stalo například přidělení Bradamantiny dojemné árie Si, son quella právě Alcině, a tím obnažit nefalšovanou hloubku jejích citů k Ruggierovi. Dalšími podobnými záměnami postav a árií docílil Händel mnohem větší smysluplnosti a hloubky charakterů. A i díky tomu zůstává Alcina svěžím dílem, které na rozdíl od mnoha jiných a výrazně schematičtějších barokních oper promlouvá stejně jasně a srozumitelně i k současnému publiku. Současně tak dává i větší prostor režijnímu zpracování, které se nemusí pokoušet o násilnou aktualizaci či kontextualizaci.

Režie Jiřího Heřmana si tuto hloubku charakterů a skutečnost (stejně jako přelétavost) citů nejen uvědomuje, ale pracuje s ní jako se svého druhu hlavním aktérem díla a láska se v jeho pojetí nevyhýbá žádné ze svých podob – své právoplatné místo zde má frivolní a nestálá láska Morgany, hluboká a upřímná láska Alciny, stejně jako nešťastná, avšak nakonec vítězná láska Bradamante. Heřman si z tohoto spektra nevybírá, naopak se snaží o co nejvěrnější zachycení všech jejích podob a krás. Pozornost si zaslouží, jak samozřejmě a přirozeně kombinuje Heřman původní barokní estetiku se současným vkusem diváka 21. století. Výrazným pomocníkem je mu zde choreografie Jana Kodeta. Pavla Vykopalová v roli Alciny svou ladností pohybu a noblesou podtrhuje klidný, něžný a konečně šťastný charakter titulní postavy, naopak Morgana (Doubravka Součková) každým gestem, pohybem i výrazem akcentuje svoji rozpustilost, bezstarostnost, marnivost a bezpochyby také silnou smyslnost. Tyto výchozí stavy pochopitelně procházejí v průběhu opery výraznými změnami a stesk, vztek i bezmoc pocítí většina zúčastněných postav, nicméně preciznost propojení stavů mysli jednotlivých charakterů a jejich pohybů na scéně zůstává. Povedená byla také taneční složka, za jejíž vrchol lze pravděpodobně označit první setkání ztroskotanců Ricciarda/Bradamanty a Melissa s Alcinou a následný ples.

Také scéna (Dragan Stojčevski) a světelný design (Daniel Tesař) měly na celkové vyznění opery v uchopení Jiřího Heřmana zásadní vliv. Prolnutím realistických prvků (dům na pláži, člun, truhlice, rybářský prut etc.) a takřka snového světa uvnitř korunního sálu titulní postavy se tvůrcům podařilo docílit takřka hmatatelné magičnosti ostrova, přičemž přestavba scén, která se děla v reálném čase, nezřídka sloužila jako prostorové vyprávění sui generis. Každičký detail zde měl své opodstatnění, a tak prosté otevření okenic spolu s nasvíceným pozadím povedeně dotvářelo dojem nebývalé hloubky prostoru, který se táhne daleko do neznáma. I tímto efektem akcentovala režie dojem, že zatímco venku je svět běžný a nemagický, uvnitř Alcinina domu jsou kouzla a čáry naprostou samozřejmostí. Výrazná pochvala patří také kostýmům Alexandry Gruskové, a to především kostýmům do zvířecí podoby proměněných nápadníků. Obzvláště podoba pštrosa (stejně jako jeho představitel, který zvíře choreograficky ztvárnil nebývale povedeně) si zaslouží uznání, neboť byla nápaditá a – kupodivu – i nečekaně realistická.

Kvalitní režie, scéna i kostýmy by však byly ničím bez povedeného hudebního nastudování a výrazných pěveckých výkonů, nicméně v případě Alciny lze s radostí dodat, že úspěch zde byl prakticky stoprocentní. A to nejen z hlediska pěveckého, ale také hereckého. Ruggiero ztvárněný Rayem Chenezem byl zpočátku povýšeným, poblouzněným a bezstarostným milencem Alciny, avšak prohlédl její kouzla a rozhodl se navrátit se zpátky k Bradamante. Tato charakterová proměna se výtečně projevila také v Chenezově zpěvu, který zpočátku působil pobaveně a lehce znuděně, aby následně dal průchod mnohem vyhrocenějšímu a dramatičtějšímu zpěvu ve 2. a 3. dějství. Václava Krejčí Housková v roli Bradamante svým zpěvem přímo zosobňovala rozpor mezi bezmocným hněvem a stále přetrvávající láskou k Ruggierovi. Právě v okamžicích nevyššího emočního vypětí bylo její nastudování postavy nejsilnější. Doubravka Součková jakožto sestra Alciny Morgana byla nejen technicky vysoce kvalitní, ale také dynamicky pestrá, přesně jak to vyžadoval její přelétavý charakter. Současně je třeba ještě jednou pochválit její herecké ztvárnění rozverné Morgany. Skvělý Ondřej Koplík v roli zamilovaného a žárlivého Oronta s ní tvořil perfektní dvojici a pěvecky exceloval především v expresivnějších částech opery. Jeho absolutním vrcholem – a to jak z hlediska práce s výrazem a barvou hlasu, tak hereckým uchopením – se však stala „smířlivá“ árie v závěru 3. dějství. Pomyslným hlasem rozumu se v opeře stal Roman Hoza v roli Melissa, který se snaží zarazit Ricciarda, resp. Bradamantu od vyzrazení své pravé identity. Hozův zvučný a enormně barevný hlas se k postavě rozvážného Melissa skvěle hodil. Největší pozornost si ovšem plným právem zaslouží pěvecké uchopení Alciny Pavlou Vykopalovou – sopranistka dokázala stejně kvalitně a výrazově přesvědčivě podat jak hlubokou zamilovanost, tak bezmezný stesk, stejně jako spalující hněv a zlobu – každičkým záchvěvem hlasu v tesklivých áriích dodávala Alcině nejen skutečnou citovost, ale především ji představila posluchačům jako komplexní a veskrze tragickou, nikoli však ryze zápornou postavu. To vše pojila vybroušená technická brilance a dechberoucí práce s barvou a dynamikou.

Orchestr pod vedením Václava Lukse byl neméně důležitým dílem mozaiky – hudebníkům se podařilo dodat hudbě nebývale silný emoční náboj, který výtečně akcentoval a doplňoval zpěvní hlasy. Luks také dával bedlivý pozor, aby spojení barokního orchestru a sálu Janáčkova divadla dynamicky fungovalo, což dle mého rozhodně nemohl být jednoduchý úkol. Velkou pochvalu si zaslouží také sólisté vystupující z řad orchestru, mezi kterými lze určitě zmínit sólové housle, violoncello či harfu s theorbou. Pozornost vzbudily také perkuse a simulovaný zvuk větru a bouře.

Opera Alcina v nastudování Národního divadla Brno prokázala nejen svoji tematickou svěžest a nebývalou hloubku svých charakterů, ale současně vydařeně demonstrovala, jak citlivá inscenace barokního díla může zohlednit dobovou estetiku (nekonečná sloupoví a podobně) a přitom zůstat stále aktuální a pěvně zakotvená v operních zvyklostech 21. století. O kvalitách inscenace však možná výmluvně vypovídá skutečnost, že bych si tyto více než čtyři hodiny strávené v Janáčově divadle dal milerád ještě jednou.

Georg Friedrich Händel: Alcina

Režie: Jiří Heřman
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Alexandra Grusková
Světelný design: Daniel Tesař
Choreografie: Jiří Kodet
Dramaturgie: Patricie Částková

Alcina: Pavla Vykopalová
Morgana: Doubravka Součková j.h.
Ruggiero: Ray Chenez j.h.
Bradamante: Václava Krejčí Housková
Oberto: Andrea Široká
Oronte: Ondřej Koplík
Melisso: Roman Hoza
Kouzelník: Ladislav Mikeš j.h.
Zvířata milenci: Viktor Bukový, Patrik Földešu, Lukáš Hlavatý, Michal Heriban, Jakub Liška, Stanislav Stanek, Tomáš Tlučhoř

Collegium 1704
Collegium Vocale

Dirigent: Václav Luks

Premiéra, sobota 5. února 2022
19:00, Janáčkovo divadlo

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Multižánrový hudební festival Maraton hudby Brno již po sedmé dokázal, že ohromující množství hudby lze při precizní organizaci a troše štěstí vměstnat do jednoho prodlouženého víkendu. Od čtvrtka do neděle (11.–14. srpna) vybrané hudební sály, náměstí, nádvoří i ulice města zaplnila umělecká tvorba bezpočtu kapel, těles a specifických hudebních uskupení všemožných žánrů a stylů. Na své si přišli milovníci rocku, world music, jazzu, artificiální hudby, folkloru či improvizované hudby. V jedné věci se však letošní ročník od toho minulého zásadně lišil: rok 2022 představil historicky vůbec první rezidenční umělkyni festivalu, kterou se stala houslistka, flétnistka a klavíristka Anna Fusekvíce

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více

Festival Maraton hudby Brno letos zavádí novinku; post rezidenčního umělce. Jeden vybraný umělec se představí v různých hudebních polohách. Prvním rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno se stane skvělá multiinstrumentalistka Anna Fusek.  více

Na jedné z hlavních scén hudebního festivalu Maraton hudby Brno, tzv. world music scéně, vystoupí v sobotu 13. srpna elita evropské world music hudby. Kdo všechno přijede, přibližuje významný publicista a současně dramaturg tohoto programu Milan Tesař.  více

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokojuvíce

V rámci festivalu Ibérica vystoupila 17. června 2022 v Brně katalánská písničkářka Magalí Sare s kytaristou z Mallorky Sebastià Grisem. Následující rozhovor jsme vedli bezprostředně po skončení koncertu.  více

Ostatně jako každý rok tak i letos přinesl Hudební festival Znojmo svým návštěvníkům operní dílo ve vlastní produkci. Pro letošní 18. ročník s podtitulem Návraty domů a naši andělé strážní si pořadatelé připravili scénické provedení oratoria Josepha Haydna Návrat Tobiášův. Starozákonní příběh o zkoušeném manželství i slepém otci mohli diváci shlédnout v interpretaci Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka a režii Tomáše Ondřeje Pilaře při premiéře 15. července 2022 (toto představení navštívil autor recenze) v jízdárně Louckého kláštera – repríza a derniéra pak připadají na následující dva dny. V sólových rolích vystoupili Shira Patchornik (Sára), Lucie Kaňková (d’Azaria), Dagmar Šašková (Anna), Theodore Browne (Tobiáš) a Adam Plachetka (Tobit). Kostýmy navrhla Ivana Ševčíková Miklošková, choreografii vytvořil Martin Šinták a světelný design připravil Tomáš Příkrývíce

Loni byli hvězdami festivalu Brasil Fest Brno. Letos je přivítá Náměšť nad Oslavou, kde vystoupí 25. července na Folkových prázdninách v rámci večera nazvaného Poezie v každé písni. Mezitím si zahráli například na světovém hudebním veletrhu WOMEX v Portugalsku nebo na vyprodaném jarním festivalu Budapest Ritmo. A především dostali prestižní cenu časopisu Songlines, současného nejuznávanějšího periodika v oblasti world music. Říkají si Ayom a vedle brazilské zpěvačky Jabu Morales je tvoří hudebníci z Angoly, Řecka a Itálie. Na naše otázky odpovídají akordeonista a skladatel Alberto Becucci, kytarista Pedro Bastos João a samozřejmě charismatická zpěvačka a bubenice.  více

V pátek 29. července vystoupí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou skupina L’Alba z Korsiky, která propojuje tradiční středomořskou polyfonii s hudbou řady nejen jihoevropských národů. Její album A Principiu, které vyšlo loni v březnu, vyhodnotila porota žebříčku World Music Charts Europe jako šesté nejlepší album z celého světa v roce 2021. se stalo šestou nejlepší nahrávkou z celého světa za rok 2021. Za skupinu L’Alba na naše otázky odpovídá kytarista a zpěvák Ghjuvanfrancescu Mattei.  více

Letošní 27. ročník festivalu Concentus Moraviae je po takřka měsíci plném hudby minulostí. Slavnostní závěrečný koncert v Kongresovém centru Zlín představil program složený z písní Ernesta Chaussona, Igora Stravinského, Johannese Brahmse, Richarda Strausse, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Jako sólistka vystoupila mezzosopranistka a patronka přehlídky Magdalena Kožená. Po jejím boku stanuli klavírista a dirigent Sir Simon Rattle, flétnista a dramaturg tohoto ročníku Kaspar Zehnder, houslista Giovanni Guzzo, houstlistka Rahel Maria Rilling, violista Amihai Grosz, violoncellista Dávid Adorján a klarinetista Christopher Richards. Dvořákovy písně speciálně pro tento soubor zaranžoval anglický skladatel a dirigent Duncan Ward.  více

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Nejčtenější

Kritika

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více