Mimořádná operní Alcina z Brna

Mimořádná operní Alcina z Brna

Uvedení opery Alcina Georga Friedricha Händela Národním divadlem Brno je mimořádné (minimálně) ze dvou důvodů – nejenže se jedná o vůbec první nastudování tohoto díla v historii brněnské opery, ale současně tvorba inscenace zavdala důvod ke spolupráci Janáčkovy opery NdB s orchestrem Collegium 1704 a sborem Collegium Vocale pod uměleckým vedením Václava Lukse. Na premiéře opery, která se uskutečnila 5. února 2022 v Janáčkově divadle, vystoupili jako sólisté Pavla Vykopalová (Alcina), Doubravka Součková j. h. (Morgana), Ray Chenez j. h. (Ruggiero), Václava Krejčí Housková (Bradamante), Andrea Široká (Oberto), Ondřej Koplík (Oronte) a Roman Hoza (Melisso). Mezi sólisty, kteří vystoupí 6. února v rámci alternace na druhé premiéře, jsou mj. světově uznávané osobnosti sopranistky Karina Gauvin, Mirella Hagen, nebo kupříkladu kontratenor Justin Kim. Režie se chopil Jiří Heřman, scénu navrhl Dragan Stojčevski, kostýmy Alexandra Grusková, světelný design Daniel Tesař a choreografii Jan Kodet. Partnerem inscenace jsou i francouzská divadla v Caen a Versailles, kde Janáčkova opera Alcinu také uvede.

Händelova opera Alcina oplývá magií, láskou i výtečnou prací s charaktery jednotlivých postav – zatímco v původním libretu L’isola di Alcina Antonina Fanzagliho jsou osobnostní vlastnosti a motivace jednotlivých postav víceméně jasné, Händelova úprava (samotný libretista, který úpravy provedl, zůstává bohužel neznámý) vytvořila především z titulní postavy výrazně komplexnější a sympatičtější charakter. Kouzelnice Alcina, proměňující na svém ostrově ztroskotané milence, kteří ji přestanou bavit, do podoby zvířat a stromů, se totiž poprvé skutečně zamiluje. Objektem její lásky se stává rytíř Ruggiero, který však již dříve přislíbil svoji lásku rytířce Bradamante. Ta se svého Ruggiera vydává v přestrojení za rytíře Ricciarda hledat. Jednou z mnoha zásadních změn v Händelově pojetí se stalo například přidělení Bradamantiny dojemné árie Si, son quella právě Alcině, a tím obnažit nefalšovanou hloubku jejích citů k Ruggierovi. Dalšími podobnými záměnami postav a árií docílil Händel mnohem větší smysluplnosti a hloubky charakterů. A i díky tomu zůstává Alcina svěžím dílem, které na rozdíl od mnoha jiných a výrazně schematičtějších barokních oper promlouvá stejně jasně a srozumitelně i k současnému publiku. Současně tak dává i větší prostor režijnímu zpracování, které se nemusí pokoušet o násilnou aktualizaci či kontextualizaci.

Režie Jiřího Heřmana si tuto hloubku charakterů a skutečnost (stejně jako přelétavost) citů nejen uvědomuje, ale pracuje s ní jako se svého druhu hlavním aktérem díla a láska se v jeho pojetí nevyhýbá žádné ze svých podob – své právoplatné místo zde má frivolní a nestálá láska Morgany, hluboká a upřímná láska Alciny, stejně jako nešťastná, avšak nakonec vítězná láska Bradamante. Heřman si z tohoto spektra nevybírá, naopak se snaží o co nejvěrnější zachycení všech jejích podob a krás. Pozornost si zaslouží, jak samozřejmě a přirozeně kombinuje Heřman původní barokní estetiku se současným vkusem diváka 21. století. Výrazným pomocníkem je mu zde choreografie Jana Kodeta. Pavla Vykopalová v roli Alciny svou ladností pohybu a noblesou podtrhuje klidný, něžný a konečně šťastný charakter titulní postavy, naopak Morgana (Doubravka Součková) každým gestem, pohybem i výrazem akcentuje svoji rozpustilost, bezstarostnost, marnivost a bezpochyby také silnou smyslnost. Tyto výchozí stavy pochopitelně procházejí v průběhu opery výraznými změnami a stesk, vztek i bezmoc pocítí většina zúčastněných postav, nicméně preciznost propojení stavů mysli jednotlivých charakterů a jejich pohybů na scéně zůstává. Povedená byla také taneční složka, za jejíž vrchol lze pravděpodobně označit první setkání ztroskotanců Ricciarda/Bradamanty a Melissa s Alcinou a následný ples.

Také scéna (Dragan Stojčevski) a světelný design (Daniel Tesař) měly na celkové vyznění opery v uchopení Jiřího Heřmana zásadní vliv. Prolnutím realistických prvků (dům na pláži, člun, truhlice, rybářský prut etc.) a takřka snového světa uvnitř korunního sálu titulní postavy se tvůrcům podařilo docílit takřka hmatatelné magičnosti ostrova, přičemž přestavba scén, která se děla v reálném čase, nezřídka sloužila jako prostorové vyprávění sui generis. Každičký detail zde měl své opodstatnění, a tak prosté otevření okenic spolu s nasvíceným pozadím povedeně dotvářelo dojem nebývalé hloubky prostoru, který se táhne daleko do neznáma. I tímto efektem akcentovala režie dojem, že zatímco venku je svět běžný a nemagický, uvnitř Alcinina domu jsou kouzla a čáry naprostou samozřejmostí. Výrazná pochvala patří také kostýmům Alexandry Gruskové, a to především kostýmům do zvířecí podoby proměněných nápadníků. Obzvláště podoba pštrosa (stejně jako jeho představitel, který zvíře choreograficky ztvárnil nebývale povedeně) si zaslouží uznání, neboť byla nápaditá a – kupodivu – i nečekaně realistická.

Kvalitní režie, scéna i kostýmy by však byly ničím bez povedeného hudebního nastudování a výrazných pěveckých výkonů, nicméně v případě Alciny lze s radostí dodat, že úspěch zde byl prakticky stoprocentní. A to nejen z hlediska pěveckého, ale také hereckého. Ruggiero ztvárněný Rayem Chenezem byl zpočátku povýšeným, poblouzněným a bezstarostným milencem Alciny, avšak prohlédl její kouzla a rozhodl se navrátit se zpátky k Bradamante. Tato charakterová proměna se výtečně projevila také v Chenezově zpěvu, který zpočátku působil pobaveně a lehce znuděně, aby následně dal průchod mnohem vyhrocenějšímu a dramatičtějšímu zpěvu ve 2. a 3. dějství. Václava Krejčí Housková v roli Bradamante svým zpěvem přímo zosobňovala rozpor mezi bezmocným hněvem a stále přetrvávající láskou k Ruggierovi. Právě v okamžicích nevyššího emočního vypětí bylo její nastudování postavy nejsilnější. Doubravka Součková jakožto sestra Alciny Morgana byla nejen technicky vysoce kvalitní, ale také dynamicky pestrá, přesně jak to vyžadoval její přelétavý charakter. Současně je třeba ještě jednou pochválit její herecké ztvárnění rozverné Morgany. Skvělý Ondřej Koplík v roli zamilovaného a žárlivého Oronta s ní tvořil perfektní dvojici a pěvecky exceloval především v expresivnějších částech opery. Jeho absolutním vrcholem – a to jak z hlediska práce s výrazem a barvou hlasu, tak hereckým uchopením – se však stala „smířlivá“ árie v závěru 3. dějství. Pomyslným hlasem rozumu se v opeře stal Roman Hoza v roli Melissa, který se snaží zarazit Ricciarda, resp. Bradamantu od vyzrazení své pravé identity. Hozův zvučný a enormně barevný hlas se k postavě rozvážného Melissa skvěle hodil. Největší pozornost si ovšem plným právem zaslouží pěvecké uchopení Alciny Pavlou Vykopalovou – sopranistka dokázala stejně kvalitně a výrazově přesvědčivě podat jak hlubokou zamilovanost, tak bezmezný stesk, stejně jako spalující hněv a zlobu – každičkým záchvěvem hlasu v tesklivých áriích dodávala Alcině nejen skutečnou citovost, ale především ji představila posluchačům jako komplexní a veskrze tragickou, nikoli však ryze zápornou postavu. To vše pojila vybroušená technická brilance a dechberoucí práce s barvou a dynamikou.

Orchestr pod vedením Václava Lukse byl neméně důležitým dílem mozaiky – hudebníkům se podařilo dodat hudbě nebývale silný emoční náboj, který výtečně akcentoval a doplňoval zpěvní hlasy. Luks také dával bedlivý pozor, aby spojení barokního orchestru a sálu Janáčkova divadla dynamicky fungovalo, což dle mého rozhodně nemohl být jednoduchý úkol. Velkou pochvalu si zaslouží také sólisté vystupující z řad orchestru, mezi kterými lze určitě zmínit sólové housle, violoncello či harfu s theorbou. Pozornost vzbudily také perkuse a simulovaný zvuk větru a bouře.

Opera Alcina v nastudování Národního divadla Brno prokázala nejen svoji tematickou svěžest a nebývalou hloubku svých charakterů, ale současně vydařeně demonstrovala, jak citlivá inscenace barokního díla může zohlednit dobovou estetiku (nekonečná sloupoví a podobně) a přitom zůstat stále aktuální a pěvně zakotvená v operních zvyklostech 21. století. O kvalitách inscenace však možná výmluvně vypovídá skutečnost, že bych si tyto více než čtyři hodiny strávené v Janáčově divadle dal milerád ještě jednou.

Georg Friedrich Händel: Alcina

Režie: Jiří Heřman
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Alexandra Grusková
Světelný design: Daniel Tesař
Choreografie: Jiří Kodet
Dramaturgie: Patricie Částková

Alcina: Pavla Vykopalová
Morgana: Doubravka Součková j.h.
Ruggiero: Ray Chenez j.h.
Bradamante: Václava Krejčí Housková
Oberto: Andrea Široká
Oronte: Ondřej Koplík
Melisso: Roman Hoza
Kouzelník: Ladislav Mikeš j.h.
Zvířata milenci: Viktor Bukový, Patrik Földešu, Lukáš Hlavatý, Michal Heriban, Jakub Liška, Stanislav Stanek, Tomáš Tlučhoř

Collegium 1704
Collegium Vocale

Dirigent: Václav Luks

Premiéra, sobota 5. února 2022
19:00, Janáčkovo divadlo

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Poslední letošní orchestrální koncert Ensemblu Opera Diversa, uvedený pod názvem Double Concerto, kladl důraz na speciální vztah mezi tímto souborem a slovenským, v Brně působícím houslistou Milanem Paľou (*1982). Toto propojení bylo na úterním koncertu v Domě umění zdůrazněno nejen v obvyklé rovině interpretační, ale Paľa se tentokrát publiku představil v trojroli houslisty, violisty a skladatele. Orchestr pod vedením Mariána Lejavy, který se souborem navázal spolupráci po roční odmlce, provedl světovou premiéru Paľova koncertu pro housle a smyčce Ossth (2019).  více

Poslední operní premiérou Národního divadla Brno uvedenou v tomto roce se stal titul Hurvínek prodává nevěstu, který vznikl v koprodukci s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Premiéra pokračuje v tematickém zaměření spojeném s rokem české hudby a odehrála se 24. listopadu ve velkém sále divadla Reduta.  více

Čtvrtečním koncertem s titulem Bruckneriana odstartovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese abonentní řadu Filharmonie v divadle I. Orchestr provedl skladby Antona Brucknera a Stanisława Skrowaczewského, polsko-amerického dirigenta a skladatele, který se Brucknerovu dílu celoživotně věnoval. Před publikum nastoupili hráči s karmínovými šerpami s nápisem Hraju forte!, čímž se připojili k iniciativě Nenechme kulturu utichnout, která upozorňuje na podfinancování kultury a staví se proti vládnímu plánu investovat v příštím roce do kultury pouhých 0,64 % státního rozpočtu a vzdaluje se tak čím dál více svému slibu vydávat alespoň jedno procento.  více

Nejnovější produkcí Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stala Korunovace Poppey italského skladatele přelomu renesance a baroka Claudia Monteverdiho a libretisty Giovanniho Francesca Busenella. Tato Monteverdiho poslední opera měla premiéru v roce 1643 při benátském karnevalu a je jednou z prvních oper, které námět čerpaly z reálných historických událostí. V Divadle na Orlí mělo nové nastudování, v režii Vladimíra Johna, který poněkud upravil obsazení a několik rolí sloučil, premiéry 18. a 19. listopadu 2023. V hlavních rolích během první reprízy 21. listopadu vystoupili Jana Tajovská Krajčovičová (Agripina), Zuzana Jeřábková (Nerone), Zuzana Badárová (Poppea), Anna Zedníčková (Ottavia), Laura Uhorskaiová (Ottone), Václav Jeřábek (Seneca), Michael Robotka (Arnalta), Pavel Valenta (Lucano, Nutrice, 1. voják, 1. Senekův žák), Vladislav Agamuradov (Liberto, Console, 2. voják, 2. Senekův žák), Denis Zjatik (Mercurio, Littore, Tribuno, 3. Senekův žák), Nela Drozdová (Fortuna, Valleto), Veronika Zaplatilová (Virtu, Drusilla) a Petra Burgetová (Amore, Damigella).  více

Britská skupina The Beatles je širokou veřejností i mnohými hudebními kritiky považována za jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejpokrokovějších kapel všech dob. Zájem o jejich hudbu neochabuje ani po více než půl století od rozpadu legendy a vydání posledního alba Let It Be v roce 1970. Což mj. potvrzuje výběr písní na novém albu kytaristy, pedagoga a publicisty Milana Bátora, který na svoje nově vzniklé LP I Beatles nahrál osmnáct písní této čtyřky v úpravě pro sólovou kytaru z pera italského kytaristy a skladatele Maria Gangiho. Brněnský křest alba proběhl v pondělí 20. 11. ve vile Löw-Beer, tedy týden po křtu ostravském.  více

Pod Filharmonií Brno již devět sezón funguje projekt Orchestrální akademie Filharmonie Brno (OAFB) umožňující mladým talentovaným hudebníkům získat orchestrální praxi v profesionálním tělese. Touto cestou si orchestr vychovává další generace hráčů, ať už stálých či externích. Působení zde však dává mladistvým také příležitost ukázat svůj um v komorní hudbě a v koncertní řadě s názvem Mladá krev aneb Hudba zblízka. Její první sezónní koncert se konal ve středu 15. listopadu v Besedním domě.  více

Baladas da Luta, Bojové balady, je název šestého alba brazilské zpěvačky Mariany Da Cruz a její švýcarsko-brazilské kapely Da Cruz. Jde o kombinaci moderní hudby, která spojuje latinskoamerickou tradici a současné elektronické prvky, se silnými texty. V nich autorka bojuje za práva žen, vymezuje se proti diktaturám a konkrétně kritizuje atmosféru, jaké se v Brazílii vytvořila za vlády dnes už bývalého autoritářského prezidenta Bolsonara. Skupina Da Cruz vystoupila v srpnu 2023 na festivalu Brasil Fest Brno. Rozhovorem, který jsme po skončení jejich koncertu na Zelném trhu pořídili, se k tomuto festivalu vracíme. Odpovídají zpěvačka Mariana Da Cruz a hráč na klávesové nástroje a producent Ane Hebeisn, vystupující jako Ane H.  více

První abonentní koncert 68. filharmonické sezony se nesl v duchu oslav. Ve čtvrtek se v Besedním domě připomínalo významné životní jubileum brněnského skladatele, sbormistra a ředitele Českého filharmonického sboru Brno Petra Fialy (*1943). Na koncertě zazněla dvě oslavencova díla, z toho v prvním případě dokonce světová premiéra Pocta Leoši Janáčkovi vzniklá na objednávku Filharmonie Brno a Nadace Leoše Janáčka, v podání Filharmonického dechového kvinteta Brno, varhaníka Petra Kolaře a Filharmonie Brno, kterou řídil Robert Kružík. Druhá půle večera patřila jinému jubileu a sice 190. výročí narození Johannese Brahmse (1833–1897), na jehož počest zazněl Koncert a moll pro housle a violoncello v nastudování Romana Patočky (housle) a Václava Petra (violoncello) za doprovodu Filharmonie Brno.  více

Román Doktor Faustus německého spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna se stal inspiračním východiskem Brno Contemporary Orchestra v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem pro uspořádání stejnojmenného koncertu v neděli 5. listopadu v bývalé pitevně dnešní Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT). Hlavní postava knihy, skladatel Adrian Leverkühn, trpí zákeřnou nemocí (zastupující Faustova Mefistofela), která ho dovede až k šílenství a přesvědčení o krizi evropské kultury – hudby především. V zoufalství je Leverkühn ochoten přistoupit i na smlouvu s ďáblem, když pro něj bude znamenat schopnost dále tvořit. Svými skladbami však popírá dosavadní vývoj. O hledání dokonalosti v hudbě, popírání všech předchozích funkčních principů a postavení racia – logiky a přísné matematiky do popředí se snažili také skladatelé, jejichž díla na koncertě zazněla v podání jmenovaného ansámblu a zpěvaček Ireny Troupové (soprán), Sylvy Čmugrové (mezzosoprán).  více

Janáček na start! – tak se jmenoval koncert u příležitosti programového představení 9. ročníku Mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2024. Mahenovo divadlo se v sobotu 4. listopadu zaplnilo nejen festivalovými fanoušky, ale také zahraničními novináři, politiky a významnými osobnostmi z oblasti kultury. Kromě hudebních děl posluchačům nabídl řadu zvučných jmen – Kateřina Kněžíková (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Josef Špaček (housle) a v neposlední řadě Robert Kružík, který se v rámci večera představil jak v roli dirigenta řídícího Orchestr Janáčkovy Opery NdB, tak i violoncellisty.  více

Muzikálová komedie The Addams Family se stala poslední novinkou na Hudební scéně Městského divadla Brno. Diváky čeká ironická, lehce morbidní a lákavě hororová podívaná pro celou rodinu. Vznikla hudební inscenace, která servíruje slavný popkulturní fenomén dneška, dále velkou dávku nadsázky i chytlavých melodií. A o tom že je po této švihlé famílii divácký hlad, svědčí i fakt, že je třicet nabízených repríz bezmála vyprodáno…  více

Komorní Koncert premiér III navázal na linii započatou na podzim roku 2021. Program byl složen výhradně ze světových premiér děl autorů, kteří byli osloveni uskupením ConTRIOlogy. Až na výjimku v podobě ...con un oir... bolivijského skladatele Elgara Alandii, zazněly 26. října ve sklepní scéně Divadla Husa na provázku skladby českých autorů: Matouše Hejla, Iana Mikysky, Vojtěcha Dlaska a Tomáše Vtípila. Uskupení ConTRIOlogy, ve složení Jana Vondrů – zpěv, Žaneta Vítková – akordeon a Michal Grombiřík – cimbál, se zrodilo v roce 2016 v prostředí Janáčkovy akademie múzických umění a zaměřuje se na interpretaci soudobé klasické hudby a volnou improvizaci.  více

Jak zní propojení starých a novodobých nástrojů se soudobým hudebním jazykem předvedl v Červeném kostele sbor Ensemble Versus za doprovodu tělesa Ensemble Opera Diversa pod taktovkou Gabriely Tardonové. Dramaturgická linie úterního večera se nesla v duchu spojení díla Carla Gesualda da Venosy (1566–1613) a světové premiéry skladby Exsultet kmenového autora Ondřeje Kyase (*1979), která v sobě nese i party psané pro cink (Radovan VašinaJan Klimeš), trombón (Pavel Novotný) a theorbu (Marek Kubát).  více

Jednotka akademického rapu známá spíše pod zkratkou J.A.R. vydala v červnu letošního roku, po více než šesti letech od poslední desky, dlouho očekáváné album Jezus Kristus Neexistus? a na podzim vyjela na turné s názvem Co tě nezabije, to tě zmrzačí. Zahajovací koncert se uskutečnil 19. října v brněnském klubu Fléda. Jelikož byl ale velmi rychle vyprodaný, kapela se spolu s pořadateli dohodla na přidání reprízy o dva dny později.  více

Hudební festival Moravský podzim včera nabídnul poslední koncert. Návštěvníkům letos předložil pestrý program opírající se o myšlenku zvýraznění pozapomenutých děl či méně známých autorů z řad staré i nové hudby. Festival svým paralelním projektem Nový svět Moravského podzimu také poukázal na mladé talenty, které na sebe už nyní upozorňují.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední letošní orchestrální koncert Ensemblu Opera Diversa, uvedený pod názvem Double Concerto, kladl důraz na speciální vztah mezi tímto souborem a slovenským, v Brně působícím houslistou Milanem Paľou (*1982). Toto propojení bylo na úterním koncertu v Domě umění zdůrazněno nejen v obvyklé rovině interpretační, ale Paľa se tentokrát publiku představil v trojroli houslisty, violisty a skladatele. Orchestr pod vedením Mariána Lejavy, který se souborem navázal spolupráci po roční odmlce, provedl světovou premiéru Paľova koncertu pro housle a smyčce Ossth (2019).  více