V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonová.
Hudební večer s ryze duchovní tematikou zahájil Introit pro dvě trubky a smyčce londýnského skladatele Davida Matthewse. Dílo vzniklo roku 1981 pro koncert, při kterém měly zaznít kompozice Henryho Purcella, Ralpha Vaughana Williamse a Michaela Tippetta – přestože se plánované vystoupení v katedrále v Gloucestru nakonec nekonalo, skladba s nepopiratelným britským „aroma“ zůstala. Autor toto dílo ještě roku 2000 přepracoval pro komornější obsazení, což je verze, která zazněla na hodnoceném koncertě Ensemble Opera Diversa. Je na místě dodat, že tento večer nepředstavoval první zkušenost orchestru s Matthewsovým Introitem. V říjnu 2014 byl souborem uvedený za přítomnosti skladatele, a to navíc v české premiéře.
Introit pro dvě trubky a smyčce začíná poklidnou plochou smyčců, ze které se pozvolna vynořuje charakteristický motiv oscilující mezi tradičním tonálním cítěním a modalitou. (Případně tonalitou s umělým citlivým tónem.) Pozvolná gradace vede k vrcholu, po kterém nastupují hybnější imitace – i ty jsou však uklidňovány tím, že znějí nad prodlevou. Orchestr byl výtečně rytmicky i dynamicky sladěný a umírněné stupňování dirigentky Tardonové ke stále větší a větší expresivitě a jednotlivým vrcholům skladby naprosto příkladné. Samotné trubky v interpretaci Víta Otáhala a Jozefa Zimky se ozývají takřka až v závěru skladby, kde se dávají do živého hudebního dialogu plného melodických imitací a běhů. Sólisté byli umístěni na kůru – jak si to autor ostatně i přál – takže i prostorové zažívání zvuku v kostele se s nástupem jejich závěrečného rozhovoru změnilo. Výsledný kontrast (dynamický, rytmický, melodický a především prostorový) skutečně evokoval andělské trubky znějící vysoko z nebes. Oba trumpetisté měli zářivě jasný a intonačně stabilní tón a také jejich směřování k závěrečnému fortissimu bylo dynamicky výtečně odstupňováno.
Trojici českých premiér, které figurovaly na úterním programu souboru Ensemble Opera Diversa, zahájila skladba Da pacem, Domine pro sbor a smyčce Pēterise Vaskse, která současně patří k autorovým nejčastěji provozovaným kompozicím psaným pro toto obsazení. Skladatel své zhudebnění původně středověké antifony chápe jako soukromou modlitbu. Sám na toto téma dodává: „Když jsem skládal Da pacem, Domine, bylo to zoufalé volání pro naši dobu, modlitba za náš šílený svět.“ V současné době je navíc Vasksova prosba více než aktuální. Da pacem, Domine je emočně nabité a lidsky vroucí. Dirigentka Tardonová tuto citovost zvýraznila fenomenální prací s dynamikou, a to jak v rámci větších celků, tak i v rozmezí pouhých pár taktů. Přes veškerou emocionalitu se však brněnské provedení vyhnulo neupřímné patetičnosti. Lví podíl na hudební účinnosti Vasksova díla měl také sbor Ensemble Versus, který svými vlastními a důkladně vypointovanými vrcholy povedeně doplňoval citlivé nastudování dirigentky Tardonové. Velmi působivé bylo také dlouhé doznívání sboru na konci skladby v nejtišší dynamice.
K motivu andělských trubek ze začátku večera se vrátila skladba Seraph pro trubku a smyčce anglického autora Jamese MacMillana, která se stala druhou českou premiérou koncertu. Tentokrát však sólista Vít Otáhal nestanul na kůru kostela, ale svůj part interpretoval z prostoru za orchestrem (z pohledu diváka po pravé straně víceméně mezi kontrabasy a houslemi). První věta (beze jména) dává prostor dvěma protikladným kompozičním motivům – rázným a až vojensky znějícím běhům na jedné straně a lyričtější a klenutější melodice na straně druhé. Extrémně rychlá tremola i náročné běhy zvládl Otáhal s obdivuhodnou lehkostí, jasností a stabilitou tónu a také lyrickému motivu dodal patřičnou citovost. Třívětá skladba svým formálním řešením sice odpovídá tradičnímu koncertu, ale její druhá věta Adagio se konvencím částečně vymyká, neboť přenechává hlavní melodický materiál smyčcům, zatímco trumpeta tvoří spíše záměrně nekonzistentní a melodicky protikladný doprovod. Zde zazářila koncertní mistryně Barbara Tolarová, jejíž uchopení sólového motivu bylo výtečné nejen z hlediska frázování, ale také práce s dynamikou i celkovým výrazem, kterému dodala silnou emocionalitu. Ve třetí větě Marcato e ritmico se vrátila na pomyslné výsluní sólová trumpeta a dílo opět nabralo jasný rytmický spád. Je třeba vyzdvihnout fakt, že se orchestru pod vedením Gabriely Tardonové podařilo vhodně vystihnout nejen drsnou „vojenskost“ závěrečné věty, ale také její kantabilní polohy.
Závěr patřil dílu, které dalo celému úternímu večeru název – Misericordia pro sbor a komorní orchestr skladatele Lukáše Borzíka. Zatímco třetí skladba navazovala svojí tematikou i „ostrovním“ hudebním jazykem na úvodní dílo, závěrečná česká premiéra byla svým duchovním minimalismem spřízněna spíše s Vasksovým Da pacem, Domine. Smyčcový orchestr byl rozšířen o dvojici fléten a hoboj; vrátil se také sbor Ensemble Versus. Úvodní plnou harmonickou sazbu s tremoly smyčců a deklamací sboru vystřídala záhy mnohem kontemplativnější hudební plocha, která předurčila první polovinu skladby. Tato první část staví svůj hudební účinek na barevných kombinacích sboru a orchestru a spíše než náhlými změnami se hudební vývoj řídí pomalou transformací hudebního proudu. Náhlé ticho odděluje tuto veskrze éterickou plochu od mnohem hybnější a minimalističtěji pojaté druhé poloviny, která naopak víří opakujícími se útržky, které vedou k postupné gradaci. Také zde se objevují náhlé předěly ticha, ty však již neoddělují pomyslné věty, ale pouze různá tempová a dynamická provedení téhož materiálu. Právě minimalistický kompoziční přístup zajistil, že ačkoliv je druhá polovina skladby mnohem hybnější, její neustálé „klokotání“ dává pocit bezbřehé věčnosti. Ani zde hudební nastudování neslevilo z citu pro práci s dynamikou, a především pro sílu gradace a konečného vyústění.
Poslední ze série chrámových koncertů Ensemble Opera Diversa nabídl milovníkům duchovní hudby nebývale výživný program. Nejenže tři ze čtyř skladeb byly českými premiérami, ale také celkové dramaturgické uchopení dalo vzniknout sestavě, která byla vnitřně vyvážená, konzistentní a tematicky propojená, přesto pestrá a kompozičně bohatá. Nezvyklý koncertní prostor, ke kterému navíc orchestr svým rozestavěním přistoupil nanejvýš zodpovědně, se stal pomyslnou třešničkou na dortu.
Vít Otáhal trubka
Jozef Zimka trubka
Gabriela Tardonová dirigentka
Ensemble Versus
Ensemble Opera Diversa
David Matthews: Introit pro dvě trubky a smyčce (1981/2000) 8'
Pēteris Vasks: Da pacem, Domine pro sbor a smyčce (2016) 19' ČESKÁ PREMIÉRA
James MacMillan: Seraph pro trubku a smyčce (2010) 16' ČESKÁ PREMIÉRA
Lukáš Borzík: Misericordia pro sbor a komorní orchestr (2016/2022) 15' ČESKÁ PREMIÉRA
blahoslavené Marie Restituty na Lesné v Brně
17. května 2022, 19:00
Zatím nebyl přidán žádný komentář..