Misericordia – duchovní tvorba současných Britů

Misericordia – duchovní tvorba současných Britů

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonová.

Hudební večer s ryze duchovní tematikou zahájil Introit pro dvě trubky a smyčce londýnského skladatele Davida Matthewse. Dílo vzniklo roku 1981 pro koncert, při kterém měly zaznít kompozice Henryho Purcella, Ralpha Vaughana Williamse a Michaela Tippetta – přestože se plánované vystoupení v katedrále v Gloucestru nakonec nekonalo, skladba s nepopiratelným britským „aroma“ zůstala. Autor toto dílo ještě roku 2000 přepracoval pro komornější obsazení, což je verze, která zazněla na hodnoceném koncertě Ensemble Opera Diversa. Je na místě dodat, že tento večer nepředstavoval první zkušenost orchestru s Matthewsovým Introitem. V říjnu 2014 byl souborem uvedený za přítomnosti skladatele, a to navíc v české premiéře.

misericordia_EOD_foto_marek_olbrzymek_01 

Introit pro dvě trubky a smyčce začíná poklidnou plochou smyčců, ze které se pozvolna vynořuje charakteristický motiv oscilující mezi tradičním tonálním cítěním a modalitou. (Případně tonalitou s umělým citlivým tónem.) Pozvolná gradace vede k vrcholu, po kterém nastupují hybnější imitace – i ty jsou však uklidňovány tím, že znějí nad prodlevou. Orchestr byl výtečně rytmicky i dynamicky sladěný a umírněné stupňování dirigentky Tardonové ke stále větší a větší expresivitě a jednotlivým vrcholům skladby naprosto příkladné. Samotné trubky v interpretaci Víta Otáhala a Jozefa Zimky se ozývají takřka až v závěru skladby, kde se dávají do živého hudebního dialogu plného melodických imitací a běhů. Sólisté byli umístěni na kůru – jak si to autor ostatně i přál – takže i prostorové zažívání zvuku v kostele se s nástupem jejich závěrečného rozhovoru změnilo. Výsledný kontrast (dynamický, rytmický, melodický a především prostorový) skutečně evokoval andělské trubky znějící vysoko z nebes. Oba trumpetisté měli zářivě jasný a intonačně stabilní tón a také jejich směřování k závěrečnému fortissimu bylo dynamicky výtečně odstupňováno.

Trojici českých premiér, které figurovaly na úterním programu souboru Ensemble Opera Diversa, zahájila skladba Da pacem, Domine pro sbor a smyčce Pēterise Vaskse, která současně patří k autorovým nejčastěji provozovaným kompozicím psaným pro toto obsazení. Skladatel své zhudebnění původně středověké antifony chápe jako soukromou modlitbu. Sám na toto téma dodává: „Když jsem skládal Da pacem, Domine, bylo to zoufalé volání pro naši dobu, modlitba za náš šílený svět.“ V současné době je navíc Vasksova prosba více než aktuální. Da pacem, Domine je emočně nabité a lidsky vroucí. Dirigentka Tardonová tuto citovost zvýraznila fenomenální prací s dynamikou, a to jak v rámci větších celků, tak i v rozmezí pouhých pár taktů. Přes veškerou emocionalitu se však brněnské provedení vyhnulo neupřímné patetičnosti. Lví podíl na hudební účinnosti Vasksova díla měl také sbor Ensemble Versus, který svými vlastními a důkladně vypointovanými vrcholy povedeně doplňoval citlivé nastudování dirigentky Tardonové. Velmi působivé bylo také dlouhé doznívání sboru na konci skladby v nejtišší dynamice.

misericordia_EOD_foto_marek_olbrzymek_02

K motivu andělských trubek ze začátku večera se vrátila skladba Seraph pro trubku a smyčce anglického autora Jamese MacMillana, která se stala druhou českou premiérou koncertu. Tentokrát však sólista Vít Otáhal nestanul na kůru kostela, ale svůj part interpretoval z prostoru za orchestrem (z pohledu diváka po pravé straně víceméně mezi kontrabasy a houslemi). První věta (beze jména) dává prostor dvěma protikladným kompozičním motivům – rázným a až vojensky znějícím běhům na jedné straně a lyričtější a klenutější melodice na straně druhé. Extrémně rychlá tremola i náročné běhy zvládl Otáhal s obdivuhodnou lehkostí, jasností a stabilitou tónu a také lyrickému motivu dodal patřičnou citovost. Třívětá skladba svým formálním řešením sice odpovídá tradičnímu koncertu, ale její druhá věta Adagio se konvencím částečně vymyká, neboť přenechává hlavní melodický materiál smyčcům, zatímco trumpeta tvoří spíše záměrně nekonzistentní a melodicky protikladný doprovod. Zde zazářila koncertní mistryně Barbara Tolarová, jejíž uchopení sólového motivu bylo výtečné nejen z hlediska frázování, ale také práce s dynamikou i celkovým výrazem, kterému dodala silnou emocionalitu. Ve třetí větě Marcato e ritmico se vrátila na pomyslné výsluní sólová trumpeta a dílo opět nabralo jasný rytmický spád. Je třeba vyzdvihnout fakt, že se orchestru pod vedením Gabriely Tardonové podařilo vhodně vystihnout nejen drsnou „vojenskost“ závěrečné věty, ale také její kantabilní polohy.

Závěr patřil dílu, které dalo celému úternímu večeru název – Misericordia pro sbor a komorní orchestr skladatele Lukáše Borzíka. Zatímco třetí skladba navazovala svojí tematikou i „ostrovním“ hudebním jazykem na úvodní dílo, závěrečná česká premiéra byla svým duchovním minimalismem spřízněna spíše s Vasksovým Da pacem, Domine. Smyčcový orchestr byl rozšířen o dvojici fléten a hoboj; vrátil se také sbor Ensemble Versus. Úvodní plnou harmonickou sazbu s tremoly smyčců a deklamací sboru vystřídala záhy mnohem kontemplativnější hudební plocha, která předurčila první polovinu skladby. Tato první část staví svůj hudební účinek na barevných kombinacích sboru a orchestru a spíše než náhlými změnami se hudební vývoj řídí pomalou transformací hudebního proudu. Náhlé ticho odděluje tuto veskrze éterickou plochu od mnohem hybnější a minimalističtěji pojaté druhé poloviny, která naopak víří opakujícími se útržky, které vedou k postupné gradaci. Také zde se objevují náhlé předěly ticha, ty však již neoddělují pomyslné věty, ale pouze různá tempová a dynamická provedení téhož materiálu. Právě minimalistický kompoziční přístup zajistil, že ačkoliv je druhá polovina skladby mnohem hybnější, její neustálé „klokotání“ dává pocit bezbřehé věčnosti. Ani zde hudební nastudování neslevilo z citu pro práci s dynamikou, a především pro sílu gradace a konečného vyústění.

misericordia_EOD_foto_marek_olbrzymek_04

Poslední ze série chrámových koncertů Ensemble Opera Diversa nabídl milovníkům duchovní hudby nebývale výživný program. Nejenže tři ze čtyř skladeb byly českými premiérami, ale také celkové dramaturgické uchopení dalo vzniknout sestavě, která byla vnitřně vyvážená, konzistentní a tematicky propojená, přesto pestrá a kompozičně bohatá. Nezvyklý koncertní prostor, ke kterému navíc orchestr svým rozestavěním přistoupil nanejvýš zodpovědně, se stal pomyslnou třešničkou na dortu.

Vít Otáhal trubka

Jozef Zimka trubka

Gabriela Tardonová dirigentka

Ensemble Versus

Ensemble Opera Diversa

David Matthews: Introit pro dvě trubky a smyčce (1981/2000) 8'

Pēteris Vasks: Da pacem, Domine pro sbor a smyčce (2016) 19' ČESKÁ PREMIÉRA

James MacMillan: Seraph pro trubku a smyčce (2010) 16' ČESKÁ PREMIÉRA

Lukáš Borzík: Misericordia pro sbor a komorní orchestr (2016/2022) 15' ČESKÁ PREMIÉRA

blahoslavené Marie Restituty na Lesné v Brně

17. května 2022, 19:00 

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více