Mnoho forem jednoho Janáčka

Mnoho forem jednoho Janáčka

Festival Janáček Brno 2016 svému publiku nenabízí výhradně tvorbu Leoše Janáčka, prostor naopak dostávají i tvůrci, kteří rozvíjejí jeho hudební dědictví po svém. V Mahenově divadle se tak odehrál koncert jazzového tria Emila Viklického a Ivy Bittové ve společnosti OK Percussion Duo.

První polovina koncertu patřila triu matadora české jazzové scény, skladatele a pianisty Emila Viklického. Ten do večera vstoupil vlastní kompozicí s názvem Adventure in Black and Yellow. Byť měla skladba docela funkový groove, dobře předznamenala zbytek setu, který byl po rytmické stránce zase jazzovější. Z kapely po celou dobu koncertu vyzařoval zřetelný, čtyřdobý puls. Pro posluchače neznalého jazzu šlo o věc velmi přívětivou, pro ty náročnější však ve výsledku lehce monotónní. Tak jako tak se dobře vystavěné rytmické figury, byť často opakované, poslouchaly skvěle.

Všichni tři muzikanti se na pódiu pouštěli do znamenitých sól.  Po třetím z nich už v publiku spontánně tleskali i ti, kteří se zřejmě ještě na začátku takového jednání, pro vážnou hudbu netypického, ostýchali. V aranži moravské lidové písně Ej, lásko, lásko se Viklický, tak jako ve všech ostatních skladbách, nebál častých citací hlavního nápěvu, harmonicky bluesové finále pak bylo vlídným intelektuálním vtipem. Z dalších skladeb zaujala zejména Viklického úprava klarinetového motivu z páté části JanáčkovySinfonietty, kdy se četně opakované téma melancholické autorovy melodie příjemně střídalo s jazzovým optimismem. V aranži árie z Její pastorkyně se celá kapela po lyrickém úvodu rozjela ve slušném tempu, bubeník Cyril Zelenák s gustem obměňoval rychlý swing s rytmem postaveným na velkých triolách. Z pohledu struktury vykazovaly jednotlivé aranže jistou podobnost, zahrané však byly prvotřídně.

Nástup Ivy Bittové po přestávce byl pro umělkyni typicky netypický. Z reproduktorů se linul její hlas ještě před vytažením opony (koncert byl citlivě nazvučený) a když se pak opona zvedla, pohled na Bittovou uprostřed bubenického arzenálu OK Percussion Dua měl navrch divadelní rozměr. Zatímco Bittová útržkovitou melodiI Ej, Janku, Janíčku prokládala hojnými vzlyky (a vůbec všemi zvuky, které jsou její hlasivky schopny produkovat), Martin Kleibl spolu s Martinem Opršálem střídali vibrafon a tympány se vším možným, co zrovna měli po ruce. Bittová si z melodického přednesu textu, který byl reminiscencí na Janáčkovy nápěvky, udělala slušnou hereckou etudu a náramně si to užívala. Instrumentální složka byla minimalistická, repetitivní – při poslechu dvou marimb se nešlo ubránit myšlenkám na Steva Reicha. Aranžmá Pilek (autor Miloš Štědroň) nepostrádala hravost, jejich zasněnost se blížila dětské uspávance.

Po druhém „nápěvkovém“ vstupu se Martin Kleibl posadil za bicí soupravu. Aranžmá vokalízy z Janáčkovy symfonie Dunaj dostala jazz-rockové obrátky, což vyklenulo hezký dramaturgický oblouk k první půli koncertu. I když ještě počátkem druhé poloviny byla návaznost na předchozí část večera komplikovanější.

Iva Bittová může zpívat zdánlivě jednoduchou melodii, posluchač si však nikdy nemůže být jistý, kam až ho svou invencí dovede.  Mám na mysli třeba až jakousi dětinskost, kterou nejspíš člověk odpustí jenom jí. Při Bittové hravosti, se níž k hudbě od vždy přistupuje, musí být nelehké hledat si koncertní partnery. OK Percussion Duo se však zdá výbornou volbou. Souhra mezi Bittovou a perkusisty byla precizní, a přitom se nevytrácel humor a nadhled. Kleibl s Opršálem se nebojí hrát na marimbu rukama bez paliček či na vibrafon houslovým smyčcem. Spolu s bezpočtem drobných chrastítek a činelů dali průchod svým zkušenostem na poli soudobé hudby a s Bittovou se na pódiu výborně doplňovali.

Experimentální úprava Janáčkových motivů z pera Miloše Štědroně je velmi svéráznou a nemusí za každých okolností fungovat. Specifická hudba si totiž žádá osobité umělce. Toto kritérium bylo včera naplněno a provedení bylo vynikající. Druhá polovina mohla být pro zasycení posluchačů o něco delší, i přesto však zanechala působivou stopu.

Emil Viklický Trio (Kontrabas – Petr Dvorský, Bicí – Cyril Zelenák, Klavír – Emil Viklický): Adventure in Black and Yellow, Ej Lásko, Lásko, Aspen Leaf, Vínko, vínko, Sinfonietta, klarinetové téma z 5. části, Děkuji Ti, Laca – árie z opery Její pastorkyňa. Iva Bittová / OK Percussion Duo (Martin Kleibl & Martin Opršál): Ej, Janku, Janíčku, Na památku, Nápěvky mluvy I, Varhany solo (Passacaglia doppia) – 7. část z Glagolské mše, Pilky, Nápěvky mluvy II, Dunaj – symfonie III. Allegro, Čekám Tě. Aranžmá Miloš Štědroň. Festival Janáček Brno, 13. října 2016, Mahenovo divadlo, Brno.

Iva Bittová/ Foto (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Nejčtenější

Kritika

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více