Mnoho forem jednoho Janáčka

Mnoho forem jednoho Janáčka

Festival Janáček Brno 2016 svému publiku nenabízí výhradně tvorbu Leoše Janáčka, prostor naopak dostávají i tvůrci, kteří rozvíjejí jeho hudební dědictví po svém. V Mahenově divadle se tak odehrál koncert jazzového tria Emila Viklického a Ivy Bittové ve společnosti OK Percussion Duo.

První polovina koncertu patřila triu matadora české jazzové scény, skladatele a pianisty Emila Viklického. Ten do večera vstoupil vlastní kompozicí s názvem Adventure in Black and Yellow. Byť měla skladba docela funkový groove, dobře předznamenala zbytek setu, který byl po rytmické stránce zase jazzovější. Z kapely po celou dobu koncertu vyzařoval zřetelný, čtyřdobý puls. Pro posluchače neznalého jazzu šlo o věc velmi přívětivou, pro ty náročnější však ve výsledku lehce monotónní. Tak jako tak se dobře vystavěné rytmické figury, byť často opakované, poslouchaly skvěle.

Všichni tři muzikanti se na pódiu pouštěli do znamenitých sól.  Po třetím z nich už v publiku spontánně tleskali i ti, kteří se zřejmě ještě na začátku takového jednání, pro vážnou hudbu netypického, ostýchali. V aranži moravské lidové písně Ej, lásko, lásko se Viklický, tak jako ve všech ostatních skladbách, nebál častých citací hlavního nápěvu, harmonicky bluesové finále pak bylo vlídným intelektuálním vtipem. Z dalších skladeb zaujala zejména Viklického úprava klarinetového motivu z páté části JanáčkovySinfonietty, kdy se četně opakované téma melancholické autorovy melodie příjemně střídalo s jazzovým optimismem. V aranži árie z Její pastorkyně se celá kapela po lyrickém úvodu rozjela ve slušném tempu, bubeník Cyril Zelenák s gustem obměňoval rychlý swing s rytmem postaveným na velkých triolách. Z pohledu struktury vykazovaly jednotlivé aranže jistou podobnost, zahrané však byly prvotřídně.

Nástup Ivy Bittové po přestávce byl pro umělkyni typicky netypický. Z reproduktorů se linul její hlas ještě před vytažením opony (koncert byl citlivě nazvučený) a když se pak opona zvedla, pohled na Bittovou uprostřed bubenického arzenálu OK Percussion Dua měl navrch divadelní rozměr. Zatímco Bittová útržkovitou melodiI Ej, Janku, Janíčku prokládala hojnými vzlyky (a vůbec všemi zvuky, které jsou její hlasivky schopny produkovat), Martin Kleibl spolu s Martinem Opršálem střídali vibrafon a tympány se vším možným, co zrovna měli po ruce. Bittová si z melodického přednesu textu, který byl reminiscencí na Janáčkovy nápěvky, udělala slušnou hereckou etudu a náramně si to užívala. Instrumentální složka byla minimalistická, repetitivní – při poslechu dvou marimb se nešlo ubránit myšlenkám na Steva Reicha. Aranžmá Pilek (autor Miloš Štědroň) nepostrádala hravost, jejich zasněnost se blížila dětské uspávance.

Po druhém „nápěvkovém“ vstupu se Martin Kleibl posadil za bicí soupravu. Aranžmá vokalízy z Janáčkovy symfonie Dunaj dostala jazz-rockové obrátky, což vyklenulo hezký dramaturgický oblouk k první půli koncertu. I když ještě počátkem druhé poloviny byla návaznost na předchozí část večera komplikovanější.

Iva Bittová může zpívat zdánlivě jednoduchou melodii, posluchač si však nikdy nemůže být jistý, kam až ho svou invencí dovede.  Mám na mysli třeba až jakousi dětinskost, kterou nejspíš člověk odpustí jenom jí. Při Bittové hravosti, se níž k hudbě od vždy přistupuje, musí být nelehké hledat si koncertní partnery. OK Percussion Duo se však zdá výbornou volbou. Souhra mezi Bittovou a perkusisty byla precizní, a přitom se nevytrácel humor a nadhled. Kleibl s Opršálem se nebojí hrát na marimbu rukama bez paliček či na vibrafon houslovým smyčcem. Spolu s bezpočtem drobných chrastítek a činelů dali průchod svým zkušenostem na poli soudobé hudby a s Bittovou se na pódiu výborně doplňovali.

Experimentální úprava Janáčkových motivů z pera Miloše Štědroně je velmi svéráznou a nemusí za každých okolností fungovat. Specifická hudba si totiž žádá osobité umělce. Toto kritérium bylo včera naplněno a provedení bylo vynikající. Druhá polovina mohla být pro zasycení posluchačů o něco delší, i přesto však zanechala působivou stopu.

Emil Viklický Trio (Kontrabas – Petr Dvorský, Bicí – Cyril Zelenák, Klavír – Emil Viklický): Adventure in Black and Yellow, Ej Lásko, Lásko, Aspen Leaf, Vínko, vínko, Sinfonietta, klarinetové téma z 5. části, Děkuji Ti, Laca – árie z opery Její pastorkyňa. Iva Bittová / OK Percussion Duo (Martin Kleibl & Martin Opršál): Ej, Janku, Janíčku, Na památku, Nápěvky mluvy I, Varhany solo (Passacaglia doppia) – 7. část z Glagolské mše, Pilky, Nápěvky mluvy II, Dunaj – symfonie III. Allegro, Čekám Tě. Aranžmá Miloš Štědroň. Festival Janáček Brno, 13. října 2016, Mahenovo divadlo, Brno.

Iva Bittová/ Foto (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více