Mušketýři, kteří tasí kordy i ukulele

19. červen 2018, 14:00
Mušketýři, kteří tasí kordy i ukulele

Podtitulem Bohatýrsko-milostná hudební komedie o dvanácti obrazech označilo svoji nejnovější inscenaci Tři mušketýři Městské divadlo Brno, které tímto titulem zároveň zahájilo provoz letní scény v Biskupském dvoře. Není třeba se kočkovat o žánrové vymezení této ponejvíce hry se zpěvy. Důležitější je, co tato open air produkce divákovi nabízí…

Zastavme se nejdříve u scénáře. V roce 1934 oslovila dramaturgie Vinohradského divadla tehdy čtyřiatřicetiletého básníka Vítězslava Nezvala, aby pro tuto známou scénu připravil dramatizaci slavného Dumasova románu. Neméně slavný tuzemský básník (tehdy stále ještě okouzlený poetismem a surrealismem) slavnou předlohu tehdy přetavil do zvučných, vynalézavých, krásu i rytmické možnosti češtiny plně využívajících veršů. Nezval zdařile použil dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tedy alexandrín. Jen s malou nadsázkou se dá říci, že příběh slavné čtveřice rekovných mušketýrů už takto zaklel do hudby a taktů poezie. V roce 1953 – to zase na objednávku divadla v Karlíně – ke svým veršům Nezval navrch dopsal písničky a dokonce i hudbu k nim. Nynější brněnská inscenace Igora Ondříčka využívá Nezvalova originálu včetně písňových textů, jen muziku si nechali Brněnští ušít zcela novou od Davida Rottera.

tri_musketyri_2018_mdb_03

Výsledný tvar Ondříčkovy inscenace ponejvíce určil génius loci a specifická atmosféra Biskupského dvora, který se ukázal jako ideální místo právě pro tuto látku. I když se adaptovaný první díl Nezvalových divadelních Tří mušketýrů odehrává v první polovině 17. století, je renesanční podloubí a zdejší jednopatrová arkádová lodžie ideální kulisou. Toho si byl vědomý zřejmě i scénograf Tomáš Rusín, který renesanční architekturu překryl její divadelní replikou. Zkrátka před originální arkády postavil bezmála navlas stejné s mohutným schodištěm po levé straně, čímž rozlehlý prostor jeviště zmenšil a zkomornil. Navíc je v této hře zapotřebí bytu se stropním přístupem, čemuž se tato dvouúrovňová výprava ideálně hodí. Výsledné scénografické řešení Tomáše Rusína zčásti upomíná na mansionové divadlo, a tak je škoda, že režie po čase až monotónně naráz otevírá oponky v jednotlivých arkádách a nevyhrála si s jejich možným jednotlivým střídáním.

To jsou ale vcelku marginální věci. Důležité je, že Ondříček z velké části našel ideální balanc mezi romantickým patosem předlohy a jejím humorem. Zkrátka, že si tady užijete odlehčené zábavy či přímo ironické nadsázky, stejně jako vzletných dialogů a citů. Dvorskou pompu tady obstarávají ve zlatých odstínech řešené šaty dam, z blyštivých šperků královny až bolí oči a vévoda Buckingham v dobových šatkách a plášti symbolizuje majestát kombinací královské modré a stříbra. Výpravnost této hudební komedie je jednou z jejích kvalit.  

Vedle oblečků je to však zejména humor tady v podobě zveličování a nadsázky. A tak se lehce stane, že proradní kardinálovi žoldáci (při dělání křoví svému lídrovi) berou do ruky rumba koule, jindy se zase kordy promění a vás čeká pánské cvičení s černou stuhou nebo si mušketýři berou do rukou namísto zbraní ukulele. Tyto originální vtípky dávají ději švih, odstup i nadhled nad ním. Protože oné romantizující vznešenosti je ke konci možná i o vous více než je třeba a lze si představit ještě důslednější stylizování děje do romantické hyperboly. I když je pravda, že dialogy roztoužené královny Anny a tokajícího vévody z Buckinghamu by asi nebylo účelné pojednávat jako grotesku. Naopak groteskní používání zvuků při bitkách a úderech do jednotlivých částí těla nebo moment, kdy chrabrý mušketýr naráz odhodí celou hromadu nepřátel, jsou zdařilou ukázkou, jak se na romanticky pocukrovanou látku dívat dnes.   

tri_musketyri_2018_mdb_02

Čeho si na výsledku, který je opravdu ukázkovým příkladem zábavného letního divadla pod širým nebem, cením možná nejvíce, je režijní i herecká práce s Nezvalovými verši. Dokonalé zvládnutí alexandrínu nebývá v tuzemsku u jiných klasiků zdaleka tak samozřejmé. A čeština se tady v takto pečlivě pronášeném básnickém slovu třpytí daleko více ne ony diamantové královniny přívěsky, o které se tady hraje intrikánská kardinálova hra.  Pečlivě zvládnutá mluva dává této přece jen poněkud dlouhé inscenace potřebný plynulý a ideální rytmus, který tady doplňují songy.

Zalidněná inscenace pulsuje osmnácti písničkami. Rotterova nová muzika nemá charakter líbivých hitů, ale je spíše náladotvornou ilustrací či hudebním popisem songů zpívaných tady na half-playback.  Ať už jde o sborovou ouverturu a uvedení do děje, písně milostné (královna, vévoda Buckingham), pijácké (Porthos) či řekněme politikařící (kardinál, kancléř). Jak už bylo řečeno, nejde o muzikál, ale o hru se zpěvy, které děj neposunují, ale obtahují ráz a povahu jasně rozvržených charakterů.  Rotterova muzika využívá těchto nuancí a zní v ní ponejvíce akordeon. Tahací harmonika (či chcete-li dršťky nebo zednický klavír) zní logicky v lidovějších číslech, milostné songy nejvyšší aristokracie mají pochopitelně blíže ke sladkým muzikálovým áriím. Hudební výbava inscenace je příjemným a ústrojným doplněním večera, je dobře, že tyto Mušketýry nehrají v první verzi bez písniček. Hudba podtrhuje zábavný a odpočinkový charakter kusu.

Psát o jednotlivých výkonech v inscenaci o čtyřiapadesáti účinkujících je téměř nemožné. A tak pochvalme jen ty nejvýraznější jako je tklivě odezpívaná, ale nepřeslazená Královna Anna v podání Lucie Bergerové, jemně a nenuceně karikovaný D´Artagnan Jana Brožka, předpisový intrikán a vemlouvající se kardinálský zloduch Jiří Mach či zajímavá, hubatá, cudná i láskou planoucí služtička a švadlenka Elišky Skálové.

Inscenace Tři mušketýři je ukázkou zdařilého hudebního divadla, které zná a naplno ukazuje svoje možnosti i meze. Ve zpěvném titulu nezaniká krása Nezvalova básnického slova, s nímž se tady zdařile herecky šermuje. A to je devíza větší než zachráněná čest královny Anny…

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více