Mušketýři, kteří tasí kordy i ukulele

19. červen 2018, 14:00
Mušketýři, kteří tasí kordy i ukulele

Podtitulem Bohatýrsko-milostná hudební komedie o dvanácti obrazech označilo svoji nejnovější inscenaci Tři mušketýři Městské divadlo Brno, které tímto titulem zároveň zahájilo provoz letní scény v Biskupském dvoře. Není třeba se kočkovat o žánrové vymezení této ponejvíce hry se zpěvy. Důležitější je, co tato open air produkce divákovi nabízí…

Zastavme se nejdříve u scénáře. V roce 1934 oslovila dramaturgie Vinohradského divadla tehdy čtyřiatřicetiletého básníka Vítězslava Nezvala, aby pro tuto známou scénu připravil dramatizaci slavného Dumasova románu. Neméně slavný tuzemský básník (tehdy stále ještě okouzlený poetismem a surrealismem) slavnou předlohu tehdy přetavil do zvučných, vynalézavých, krásu i rytmické možnosti češtiny plně využívajících veršů. Nezval zdařile použil dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tedy alexandrín. Jen s malou nadsázkou se dá říci, že příběh slavné čtveřice rekovných mušketýrů už takto zaklel do hudby a taktů poezie. V roce 1953 – to zase na objednávku divadla v Karlíně – ke svým veršům Nezval navrch dopsal písničky a dokonce i hudbu k nim. Nynější brněnská inscenace Igora Ondříčka využívá Nezvalova originálu včetně písňových textů, jen muziku si nechali Brněnští ušít zcela novou od Davida Rottera.

tri_musketyri_2018_mdb_03

Výsledný tvar Ondříčkovy inscenace ponejvíce určil génius loci a specifická atmosféra Biskupského dvora, který se ukázal jako ideální místo právě pro tuto látku. I když se adaptovaný první díl Nezvalových divadelních Tří mušketýrů odehrává v první polovině 17. století, je renesanční podloubí a zdejší jednopatrová arkádová lodžie ideální kulisou. Toho si byl vědomý zřejmě i scénograf Tomáš Rusín, který renesanční architekturu překryl její divadelní replikou. Zkrátka před originální arkády postavil bezmála navlas stejné s mohutným schodištěm po levé straně, čímž rozlehlý prostor jeviště zmenšil a zkomornil. Navíc je v této hře zapotřebí bytu se stropním přístupem, čemuž se tato dvouúrovňová výprava ideálně hodí. Výsledné scénografické řešení Tomáše Rusína zčásti upomíná na mansionové divadlo, a tak je škoda, že režie po čase až monotónně naráz otevírá oponky v jednotlivých arkádách a nevyhrála si s jejich možným jednotlivým střídáním.

To jsou ale vcelku marginální věci. Důležité je, že Ondříček z velké části našel ideální balanc mezi romantickým patosem předlohy a jejím humorem. Zkrátka, že si tady užijete odlehčené zábavy či přímo ironické nadsázky, stejně jako vzletných dialogů a citů. Dvorskou pompu tady obstarávají ve zlatých odstínech řešené šaty dam, z blyštivých šperků královny až bolí oči a vévoda Buckingham v dobových šatkách a plášti symbolizuje majestát kombinací královské modré a stříbra. Výpravnost této hudební komedie je jednou z jejích kvalit.  

Vedle oblečků je to však zejména humor tady v podobě zveličování a nadsázky. A tak se lehce stane, že proradní kardinálovi žoldáci (při dělání křoví svému lídrovi) berou do ruky rumba koule, jindy se zase kordy promění a vás čeká pánské cvičení s černou stuhou nebo si mušketýři berou do rukou namísto zbraní ukulele. Tyto originální vtípky dávají ději švih, odstup i nadhled nad ním. Protože oné romantizující vznešenosti je ke konci možná i o vous více než je třeba a lze si představit ještě důslednější stylizování děje do romantické hyperboly. I když je pravda, že dialogy roztoužené královny Anny a tokajícího vévody z Buckinghamu by asi nebylo účelné pojednávat jako grotesku. Naopak groteskní používání zvuků při bitkách a úderech do jednotlivých částí těla nebo moment, kdy chrabrý mušketýr naráz odhodí celou hromadu nepřátel, jsou zdařilou ukázkou, jak se na romanticky pocukrovanou látku dívat dnes.   

tri_musketyri_2018_mdb_02

Čeho si na výsledku, který je opravdu ukázkovým příkladem zábavného letního divadla pod širým nebem, cením možná nejvíce, je režijní i herecká práce s Nezvalovými verši. Dokonalé zvládnutí alexandrínu nebývá v tuzemsku u jiných klasiků zdaleka tak samozřejmé. A čeština se tady v takto pečlivě pronášeném básnickém slovu třpytí daleko více ne ony diamantové královniny přívěsky, o které se tady hraje intrikánská kardinálova hra.  Pečlivě zvládnutá mluva dává této přece jen poněkud dlouhé inscenace potřebný plynulý a ideální rytmus, který tady doplňují songy.

Zalidněná inscenace pulsuje osmnácti písničkami. Rotterova nová muzika nemá charakter líbivých hitů, ale je spíše náladotvornou ilustrací či hudebním popisem songů zpívaných tady na half-playback.  Ať už jde o sborovou ouverturu a uvedení do děje, písně milostné (královna, vévoda Buckingham), pijácké (Porthos) či řekněme politikařící (kardinál, kancléř). Jak už bylo řečeno, nejde o muzikál, ale o hru se zpěvy, které děj neposunují, ale obtahují ráz a povahu jasně rozvržených charakterů.  Rotterova muzika využívá těchto nuancí a zní v ní ponejvíce akordeon. Tahací harmonika (či chcete-li dršťky nebo zednický klavír) zní logicky v lidovějších číslech, milostné songy nejvyšší aristokracie mají pochopitelně blíže ke sladkým muzikálovým áriím. Hudební výbava inscenace je příjemným a ústrojným doplněním večera, je dobře, že tyto Mušketýry nehrají v první verzi bez písniček. Hudba podtrhuje zábavný a odpočinkový charakter kusu.

Psát o jednotlivých výkonech v inscenaci o čtyřiapadesáti účinkujících je téměř nemožné. A tak pochvalme jen ty nejvýraznější jako je tklivě odezpívaná, ale nepřeslazená Královna Anna v podání Lucie Bergerové, jemně a nenuceně karikovaný D´Artagnan Jana Brožka, předpisový intrikán a vemlouvající se kardinálský zloduch Jiří Mach či zajímavá, hubatá, cudná i láskou planoucí služtička a švadlenka Elišky Skálové.

Inscenace Tři mušketýři je ukázkou zdařilého hudebního divadla, které zná a naplno ukazuje svoje možnosti i meze. Ve zpěvném titulu nezaniká krása Nezvalova básnického slova, s nímž se tady zdařile herecky šermuje. A to je devíza větší než zachráněná čest královny Anny…

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více