Návrat k první původní české opeře Dráteník

Návrat k první původní české opeře Dráteník

Jubilejní desátý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti do svého letošního programu zařadil ve dnech 18. a 19. srpna jedinečnou dramaturgickou lahůdku – jednu z historicky nejdůležitějších českých zpěvoher, která se však na pódiích operních domů či hudebních sálů příliš neobjevuje. Řeč je o Dráteníkovi, první původní české opeře zkomponované Františkem Škroupem na libreto z pera Josefa Krasoslava Chmelenského. V režii Kateřiny Křivánkové, s kostýmy a scénou Sylvy Markové a v hudebním nastudování Marka Čermáka ji provedlo těleso Volantes Orchestra, rezidenční soubor festivalu. Pěveckých rolí se chopili Matúš Šimko (Dráteník/Škroup), Lenka Cafourková Ďuricová (Růžena), Vincenc Ignác Novotný (Vojtěch), Zuzana Badárová (Liduška), Aleš Janiga (Květenský), Jiří Miroslav Procházka (Lána) a Martin Vodrážka (Kůl). Ryze činoherní roli Chmelenského – výše zmíněného autora libreta – a drába Hranatého ztvárnil Martin Mihál. Recenzent navštívil premiérové představení.

Přestože velké 200. výročí prvního provedení Dráteníka připadá až na rok 2026, připomnělo nejnovější nastudování v olomouckém Domě u parku také jiné jubileum. Letos je tomu přesně 160 let, co František Škroup, autor hudby, zemřel v Rotterdamu. Jelikož první česky hranou operou (v překladu Simeona Karla Macháčka) se stal až singspiel Rodina švýcarská (Die Schweizer Familie) skladatele Josepha Weigla z roku 1823 – který shodou okolností nastudoval právě Škroup – cítili čeští vlastenci touhu po vlastní opeře na původní české libreto. Jedním z vhodných kandidátů se stal básník Josef Krasoslav Chmelenský, který překládal cizí operní předlohy do českého jazyka. Slovo dalo slovo a Chmelenský se Škroupem začali práci na první české zpěvohře, kterou dokončili na konci roku 1825.

Singspiel v zásadě kombinuje hudební čísla vyjadřující pocity a přesvědčení postav s mluveným slovem, které dál posouvá děj. Z dnešního pohledu by pravděpodobně dobový jazyk připadal mnoha posluchačům nejen náročný na porozumění, ale také (s trochou nadsázky) cizí. Režisérka Kateřina Křivánková tak celé představení koncipovala jako divadlo na divadle a opatřila jej na mnoha místech vlastními replikami. Chmelenský (Martin Mihál) i Škroup (Matúš Šimko) se stali postavami, které připravují představení Dráteníka, schází jim však zpěvák titulní role. Škroup se tedy rozhodne, že Dráteníka ztvární sám a Chmelenský se ujme postavy drába Hranatého. Právě tímto modelem divadla na divadle se režisérce uvolnily ruce k převyprávění zpěvohry dle vlastních pravidel, aniž by reálně musela více zasahovat do podoby a kontextu díla. K tomuto konceptu se také hodily kostýmy a scénografie Sylvy Markové, která se držela spíše historizující linky a nesnažila se o zbytečnou aktualizaci nad rámec režijního zasazení.

Zde je na místě zaměřit se na postavy Škroupa a Chmelenského – zatímco Škroup je v inscenaci spíše poklidný a málomluvný, Chmelenský je pravý excentrický básník plný ideálů a nadšení. Martin Mihál, který postavu libretisty ztvárnil, předvedl fantastický výkon v každém ohledu. Nejenže dokázal výtečně pracovat s komickým aspektem své postavy, ale výraznou pochvalu si zaslouží i za dikci a nastudování extrémně náročného textu, který podal bez sebemenšího škobrtnutí. Také ostatní role, kterých se zhostili zpěváci (Chmelenský i dráb Hranatý byli ryze činoherními postavami) byly přesvědčivé, avšak nebyly na ně kladeny stejné nároky na herecké nuance jako na Mihála.

I pěvecké obsazení se podařilo výtečně zvolit. Postava Květenského, jež chce provdat svoji dceru Růženu, byla s pevnou otcovskou autoritou provedena Alešem Janigou. Obzvláště interpretačně zdařilá byla jeho árie Každé zboží chová se snáze než holčina mladá, ve které vyniknul Janigův mohutný, avšak příjemně měkký a barevně v celém pěveckém rozsahu vyrovnaný baryton. Panem Lánem – otcem ženicha, z něhož se nakonec k radosti všech vyklube Vojtěch, kterého Růžena tajně miluje – se stal zpěvák Jiří Miroslav Procházka. Ten i přes relativně malé zastoupení v díle podal taktéž velmi povedený pěvecký i herecký výkon. Jeho energický bas v kombinaci s rozšafným uchopením přiopilého pana Lána byl ideálním kontrastem k vážnému Květenskému. Postavy Růženy se chopila Lenka Cafourková Ďuricová, která famózně zužitkovala svůj cit pro jemnou lyriku. Zpěvaččina povedená a účelná práce s výrazem, barvou tónu a dynamikou vytvořila křehkou hrdinku, která však oplývá vnitřní silou. Její milý Vojtěch v nastudování Vincence Ignáce Novotného je zde aktivním prvkem. A bylo to patrné i z Novotného uchopení postavy: výraznější dynamické skoky, ostřejší změny v hlasovém témbru a jakási stěží popsatelná plamennost jeho herectví. Pomineme-li humorné vložky, kde mu do interpretace mluví Chmelenský, vytváří vhodný protipól k Růženě. Dvojice poddaných (panská Liduška a sluha Kůl) v provedení Zuzany Badárové a Martina Vodrážky byla taktéž povedeně vybraná. Zatímco Kůl působil vychytrale a neoblomně a trochu neotesaně, Liduška byla veselá, rozpustilá a pomáhala Růženě v její mladické lásce k Vojtěchovi. Vodrážka zpíval v ansámblech, kde neměl takovou možnost vyniknout, přesto bylo zřejmé, že je výrazově vyrovnaný a intonačně přesný. Z hlediska pěveckých čísel byl Škroup k Lidušce štědřejší, neboť jí zkomponoval duet s Růženou Mne on miluje – radosti blahá! Právě zde vynikly odlišné, avšak výjimečně kompatibilní barvy hlasů obou zpěvaček – lehká a roztomile rozpustilá Badárová svým jasným a svěžím témbrem skvěle doplňovala sladký a lyrický zpěv Cafourkové Ďuricové. Nejkrásnější árie však nadělil skladatel postavě Dráteníka, kterého se chopil Matúš Šimko. Jeho sametově měkká barva hlasu se výtečně hodila k něžným a básnivým áriím, ve kterých vzpomíná na svoji otčinu i drahou Haničku, kterou si hodlá vzít, až se navrátí domů. Šimko svým nastudováním bezchybně vystihl prostotu a dobrosrdečnost Dráteníka, stejně jako čistotu jeho citů. Jeho interpretace byla něžná a mírná, avšak ani v nejmenším patetická.

Orchestr byl zpěvákům pevnou oporou a až na místy drobné nedostatky v intonaci žesťových nástrojů byl celkový výkon na velmi vysoké úrovni. Dirigent Marek Čermák měl navíc velmi promyšlenou koncepci dynamických i tempových změn, které na vybraných místech dodávaly hudbě lehkost i emocionalitu. Zvláštní pozornost si zaslouží těsné sepětí dirigenta – a tedy i orchestru – se zpěváky. Interpretačně nesmírně povedený byl také sólový výstup koncertního mistra Daniela Rumlera, jehož práce s tónem, frázováním, vibratem i dynamikou byla v lyrické árii naprosto příkladná a skvěle akcentovala její křehkost. Zdařilým bylo také violoncellové sólo Věry Kousalíkové, které však – dost možná i vlivem horka v sále, jež mohlo ovlivnit intonaci – nemělo natolik uspokojivý závěr. Přesto se jednalo o jinak kvalitní a interpretačně promyšlené nastudování, které vhodně umocnilo vyznění samotné árie.

Přestože je mnohými Dráteník považován spíše za historický mezník na cestě k české opeře smetanovského střihu, jeho olomoucké provedení dokázalo, že se jedná o zcela plnohodnotné hudebně dramatické dílo. A tak zatímco v době vzniku Prodané nevěsty se Škroupova zpěvohra mohla jevit jako koncepčně a formálně zastaralé dílko, z pohledu dnešního posluchače se jedná o melodicky nesmírně bohatou operu s osobitým půvabem a lehkostí. Není ostatně žádnou novinkou, že až čas dokáže odhalit pravou hodnotu věcí. Zatímco se čeští vlastenci naléhavě, a tak trochu na koleně pokoušeli nalézt v singspielu či francouzské opéra-comique předobraz české opery, stvořili zcela jedinečné a hudebně pestré dílo, které si ani v nejmenším nezaslouží přehlížení, jak se mu dostává. Nezbývá než doufat, že velké 200. výročí premiéry Dráteníka přinese zájem o Škroupovu tvorbu i mezi další orchestry a festivaly.

Dráteník: Matúš Šimko

Růžena: Lenka Cafourková Ďuricová

Vojtěch: Vincenc Ignác Novotný

Liduška: Zuzana Badárová

Květenský: Aleš Janiga

Lána: Jiří Miroslav Procházka

Kůl: Martin Vodrážka

Hranatý/Chmelenský: Martin Mihál

Volantes Orchestra

Marek Čermák – hudební nastudování

Kateřina Křivánková – režie

Sylva Marková – kostýmy, scéna

Dům u parku, Olomouc

18. srpna 2022, 19:30

Panda foto

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Lotyšská instrumentální kapela Very Cool People nedávno vydala album s dlouhým názvem 50 Years of Influence + 30 Years of Cool Equals 13 Years of Music Hooliganism. Za pár dnů je přijede představit do Brna – bude hrát 17. září v klubu Music Lab. A vedle písní ze zmíněného alba se dostane i na úplné novinky z teprve chystaných projektů. Těch má totiž kapela v čele s kytaristou Elvijsem Grafcovsem, který odpovídá na naše otázky, na rozdávání.  více

„Dělali jsme to jako session, seděli jsme naproti sobě, aby měl divák zážitek, jako kdyby přišel na zkoušku,“ líčí zpěvák Dan Bárta, jak vznikalo jeho aktuální album Jedním dechem, nahrané společně s jazzovým Robert Balzar Triem a s maďarským trumpetistou Kornélem Fekete-Kovácsem. Nejvíce jazzové album v bohaté diskografii Dana Bárta vyšlo u brněnského vydavatelství Bivak Records a v brněnském studiu České televize se natáčelo.  více

Podoba hudebního folklorismu druhé poloviny 20. století byla výrazně ovlivněna jediným profesionálním hudebním tělesem – Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů neboli BROLNem. A právě ten oslavil 8. září 2022 v brněnském Besedním domě své sedmdesáté narozeniny.  více

Po covidové pauze brněnské ulice opět zaplnily kroje z různých koutů Moravy, ale i jiných zemí Evropy. První zářijový den začal Mezinárodní folklorní festival Brno. Stejně jako drtivá většina festivalů a pravidelných akcí se nemohla v posledních dvou letech konat, také MFF měl kvůli vládním opatřením pauzu. A proto pro letošní ročník zvolil výmluvný podtitul Žijem. Úvodní koncert obstaral na nádvoří Nové radnice tentokrát BROLN a byly k tomu dva speciální důvody.  více

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce

Závěr letošního jubilejního pětadvacátého ročníku F SCÉNY představil na činoherní scéně Městského divadla Brno autorský pořad Iva Mikuše nazvaný O frajeroch a frajerkách.  více

Od čtvrtka 25. srpna se brněnští diváci mohli už po pětadvacáté vydat na letní folklorní večery neboli zavedenou přehlídku F SCÉNA. Tento malý festival lidové hudby pořádá folklorní sdružení Jánošík Brno. Jako obvykle byl program mezinárodní a regionálně i stylově pestrý. Pokud mluvím o stylu, nemyslím tím, že by se organizátoři dramaturgicky vzdalovali od lidové hudby. Mám na mysli spíše různá pojetí a zpracování lidového materiálu. Od historicky poučené interpretace (někdy také nazývané autentická interpretace) až po vystoupení s vyšší mírou stylizace. Na své si tak přišli diváci různých preferencí.  více

V hudebních archivech se skrývá kvanta dechberoucí hudby, která stále čeká na své novodobé objevení. Mluví se o tom s trochou nadsázky dnes a denně. Badatelé i umělečtí vedoucí se snaží pozapomenutou, avšak mnohdy vysoce kvalitní tvorbu vynést na světlo a rozšířit již tak pestrý kánon vážné hudby. Touha uvádět archivní díla opět v život je dramaturgickým předsevzetím nejen mnoha vědců a hudebníků, ale i festivalu Olomoucké barokní slavnosti. A letošní jubilejní desátý ročník připravil takových koncertů hned několik.  více

Album Zavrzlama bosenské skupiny Divanhana je podle průběžného pořadí prozatím druhou nejlepší světovou nahrávkou roku 2022 podle panelu rozhlasových publicistů World Music Charts Europe. Divanhana vystoupí v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu 26. srpna v Hlohovci a o den později v Břeclavi – Charvátské Nové Vsi. Na naše otázky odpovídá pianista skupiny Neven Tunjić.  více

Jubilejní desátý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti do svého letošního programu zařadil ve dnech 18. a 19. srpna jedinečnou dramaturgickou lahůdku – jednu z historicky nejdůležitějších českých zpěvoher, která se však na pódiích operních domů či hudebních sálů příliš neobjevuje. Řeč je o Dráteníkovi, první původní české opeře zkomponované Františkem Škroupem na libreto z pera Josefa Krasoslava Chmelenského. V režii Kateřiny Křivánkové, s kostýmy a scénou Sylvy Markové a v hudebním nastudování Marka Čermáka ji provedlo těleso Volantes Orchestra, rezidenční soubor festivalu. Pěveckých rolí se chopili Matúš Šimko (Dráteník/Škroup), Lenka Cafourková Ďuricová (Růžena), Vincenc Ignác Novotný (Vojtěch), Zuzana Badárová (Liduška), Aleš Janiga (Květenský), Jiří Miroslav Procházka (Lána) a Martin Vodrážka (Kůl). Ryze činoherní roli Chmelenského – výše zmíněného autora libreta – a drába Hranatého ztvárnil Martin Mihál. Recenzent navštívil premiérové představení.  více

Multižánrový hudební festival Maraton hudby Brno již po sedmé dokázal, že ohromující množství hudby lze při precizní organizaci a troše štěstí vměstnat do jednoho prodlouženého víkendu. Od čtvrtka do neděle (11.–14. srpna) vybrané hudební sály, náměstí, nádvoří i ulice města zaplnila umělecká tvorba bezpočtu kapel, těles a specifických hudebních uskupení všemožných žánrů a stylů. Na své si přišli milovníci rocku, world music, jazzu, artificiální hudby, folkloru či improvizované hudby. V jedné věci se však letošní ročník od toho minulého zásadně lišil: rok 2022 představil historicky vůbec první rezidenční umělkyni festivalu, kterou se stala houslistka, flétnistka a klavíristka Anna Fusekvíce

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více

Festival Maraton hudby Brno letos zavádí novinku; post rezidenčního umělce. Jeden vybraný umělec se představí v různých hudebních polohách. Prvním rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno se stane skvělá multiinstrumentalistka Anna Fusek.  více

Na jedné z hlavních scén hudebního festivalu Maraton hudby Brno, tzv. world music scéně, vystoupí v sobotu 13. srpna elita evropské world music hudby. Kdo všechno přijede, přibližuje významný publicista a současně dramaturg tohoto programu Milan Tesař.  více

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokojuvíce

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce