Návrat k první původní české opeře Dráteník

Návrat k první původní české opeře Dráteník

Jubilejní desátý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti do svého letošního programu zařadil ve dnech 18. a 19. srpna jedinečnou dramaturgickou lahůdku – jednu z historicky nejdůležitějších českých zpěvoher, která se však na pódiích operních domů či hudebních sálů příliš neobjevuje. Řeč je o Dráteníkovi, první původní české opeře zkomponované Františkem Škroupem na libreto z pera Josefa Krasoslava Chmelenského. V režii Kateřiny Křivánkové, s kostýmy a scénou Sylvy Markové a v hudebním nastudování Marka Čermáka ji provedlo těleso Volantes Orchestra, rezidenční soubor festivalu. Pěveckých rolí se chopili Matúš Šimko (Dráteník/Škroup), Lenka Cafourková Ďuricová (Růžena), Vincenc Ignác Novotný (Vojtěch), Zuzana Badárová (Liduška), Aleš Janiga (Květenský), Jiří Miroslav Procházka (Lána) a Martin Vodrážka (Kůl). Ryze činoherní roli Chmelenského – výše zmíněného autora libreta – a drába Hranatého ztvárnil Martin Mihál. Recenzent navštívil premiérové představení.

Přestože velké 200. výročí prvního provedení Dráteníka připadá až na rok 2026, připomnělo nejnovější nastudování v olomouckém Domě u parku také jiné jubileum. Letos je tomu přesně 160 let, co František Škroup, autor hudby, zemřel v Rotterdamu. Jelikož první česky hranou operou (v překladu Simeona Karla Macháčka) se stal až singspiel Rodina švýcarská (Die Schweizer Familie) skladatele Josepha Weigla z roku 1823 – který shodou okolností nastudoval právě Škroup – cítili čeští vlastenci touhu po vlastní opeře na původní české libreto. Jedním z vhodných kandidátů se stal básník Josef Krasoslav Chmelenský, který překládal cizí operní předlohy do českého jazyka. Slovo dalo slovo a Chmelenský se Škroupem začali práci na první české zpěvohře, kterou dokončili na konci roku 1825.

Singspiel v zásadě kombinuje hudební čísla vyjadřující pocity a přesvědčení postav s mluveným slovem, které dál posouvá děj. Z dnešního pohledu by pravděpodobně dobový jazyk připadal mnoha posluchačům nejen náročný na porozumění, ale také (s trochou nadsázky) cizí. Režisérka Kateřina Křivánková tak celé představení koncipovala jako divadlo na divadle a opatřila jej na mnoha místech vlastními replikami. Chmelenský (Martin Mihál) i Škroup (Matúš Šimko) se stali postavami, které připravují představení Dráteníka, schází jim však zpěvák titulní role. Škroup se tedy rozhodne, že Dráteníka ztvární sám a Chmelenský se ujme postavy drába Hranatého. Právě tímto modelem divadla na divadle se režisérce uvolnily ruce k převyprávění zpěvohry dle vlastních pravidel, aniž by reálně musela více zasahovat do podoby a kontextu díla. K tomuto konceptu se také hodily kostýmy a scénografie Sylvy Markové, která se držela spíše historizující linky a nesnažila se o zbytečnou aktualizaci nad rámec režijního zasazení.

Zde je na místě zaměřit se na postavy Škroupa a Chmelenského – zatímco Škroup je v inscenaci spíše poklidný a málomluvný, Chmelenský je pravý excentrický básník plný ideálů a nadšení. Martin Mihál, který postavu libretisty ztvárnil, předvedl fantastický výkon v každém ohledu. Nejenže dokázal výtečně pracovat s komickým aspektem své postavy, ale výraznou pochvalu si zaslouží i za dikci a nastudování extrémně náročného textu, který podal bez sebemenšího škobrtnutí. Také ostatní role, kterých se zhostili zpěváci (Chmelenský i dráb Hranatý byli ryze činoherními postavami) byly přesvědčivé, avšak nebyly na ně kladeny stejné nároky na herecké nuance jako na Mihála.

I pěvecké obsazení se podařilo výtečně zvolit. Postava Květenského, jež chce provdat svoji dceru Růženu, byla s pevnou otcovskou autoritou provedena Alešem Janigou. Obzvláště interpretačně zdařilá byla jeho árie Každé zboží chová se snáze než holčina mladá, ve které vyniknul Janigův mohutný, avšak příjemně měkký a barevně v celém pěveckém rozsahu vyrovnaný baryton. Panem Lánem – otcem ženicha, z něhož se nakonec k radosti všech vyklube Vojtěch, kterého Růžena tajně miluje – se stal zpěvák Jiří Miroslav Procházka. Ten i přes relativně malé zastoupení v díle podal taktéž velmi povedený pěvecký i herecký výkon. Jeho energický bas v kombinaci s rozšafným uchopením přiopilého pana Lána byl ideálním kontrastem k vážnému Květenskému. Postavy Růženy se chopila Lenka Cafourková Ďuricová, která famózně zužitkovala svůj cit pro jemnou lyriku. Zpěvaččina povedená a účelná práce s výrazem, barvou tónu a dynamikou vytvořila křehkou hrdinku, která však oplývá vnitřní silou. Její milý Vojtěch v nastudování Vincence Ignáce Novotného je zde aktivním prvkem. A bylo to patrné i z Novotného uchopení postavy: výraznější dynamické skoky, ostřejší změny v hlasovém témbru a jakási stěží popsatelná plamennost jeho herectví. Pomineme-li humorné vložky, kde mu do interpretace mluví Chmelenský, vytváří vhodný protipól k Růženě. Dvojice poddaných (panská Liduška a sluha Kůl) v provedení Zuzany Badárové a Martina Vodrážky byla taktéž povedeně vybraná. Zatímco Kůl působil vychytrale a neoblomně a trochu neotesaně, Liduška byla veselá, rozpustilá a pomáhala Růženě v její mladické lásce k Vojtěchovi. Vodrážka zpíval v ansámblech, kde neměl takovou možnost vyniknout, přesto bylo zřejmé, že je výrazově vyrovnaný a intonačně přesný. Z hlediska pěveckých čísel byl Škroup k Lidušce štědřejší, neboť jí zkomponoval duet s Růženou Mne on miluje – radosti blahá! Právě zde vynikly odlišné, avšak výjimečně kompatibilní barvy hlasů obou zpěvaček – lehká a roztomile rozpustilá Badárová svým jasným a svěžím témbrem skvěle doplňovala sladký a lyrický zpěv Cafourkové Ďuricové. Nejkrásnější árie však nadělil skladatel postavě Dráteníka, kterého se chopil Matúš Šimko. Jeho sametově měkká barva hlasu se výtečně hodila k něžným a básnivým áriím, ve kterých vzpomíná na svoji otčinu i drahou Haničku, kterou si hodlá vzít, až se navrátí domů. Šimko svým nastudováním bezchybně vystihl prostotu a dobrosrdečnost Dráteníka, stejně jako čistotu jeho citů. Jeho interpretace byla něžná a mírná, avšak ani v nejmenším patetická.

Orchestr byl zpěvákům pevnou oporou a až na místy drobné nedostatky v intonaci žesťových nástrojů byl celkový výkon na velmi vysoké úrovni. Dirigent Marek Čermák měl navíc velmi promyšlenou koncepci dynamických i tempových změn, které na vybraných místech dodávaly hudbě lehkost i emocionalitu. Zvláštní pozornost si zaslouží těsné sepětí dirigenta – a tedy i orchestru – se zpěváky. Interpretačně nesmírně povedený byl také sólový výstup koncertního mistra Daniela Rumlera, jehož práce s tónem, frázováním, vibratem i dynamikou byla v lyrické árii naprosto příkladná a skvěle akcentovala její křehkost. Zdařilým bylo také violoncellové sólo Věry Kousalíkové, které však – dost možná i vlivem horka v sále, jež mohlo ovlivnit intonaci – nemělo natolik uspokojivý závěr. Přesto se jednalo o jinak kvalitní a interpretačně promyšlené nastudování, které vhodně umocnilo vyznění samotné árie.

Přestože je mnohými Dráteník považován spíše za historický mezník na cestě k české opeře smetanovského střihu, jeho olomoucké provedení dokázalo, že se jedná o zcela plnohodnotné hudebně dramatické dílo. A tak zatímco v době vzniku Prodané nevěsty se Škroupova zpěvohra mohla jevit jako koncepčně a formálně zastaralé dílko, z pohledu dnešního posluchače se jedná o melodicky nesmírně bohatou operu s osobitým půvabem a lehkostí. Není ostatně žádnou novinkou, že až čas dokáže odhalit pravou hodnotu věcí. Zatímco se čeští vlastenci naléhavě, a tak trochu na koleně pokoušeli nalézt v singspielu či francouzské opéra-comique předobraz české opery, stvořili zcela jedinečné a hudebně pestré dílo, které si ani v nejmenším nezaslouží přehlížení, jak se mu dostává. Nezbývá než doufat, že velké 200. výročí premiéry Dráteníka přinese zájem o Škroupovu tvorbu i mezi další orchestry a festivaly.

Dráteník: Matúš Šimko

Růžena: Lenka Cafourková Ďuricová

Vojtěch: Vincenc Ignác Novotný

Liduška: Zuzana Badárová

Květenský: Aleš Janiga

Lána: Jiří Miroslav Procházka

Kůl: Martin Vodrážka

Hranatý/Chmelenský: Martin Mihál

Volantes Orchestra

Marek Čermák – hudební nastudování

Kateřina Křivánková – režie

Sylva Marková – kostýmy, scéna

Dům u parku, Olomouc

18. srpna 2022, 19:30

Panda foto

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Nejčtenější

Kritika

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více