Ne/normální: unikátní muzikál i jeho brněnská inscenace

13. únor 2022, 19:00
Ne/normální: unikátní muzikál i jeho brněnská inscenace

Opravdu pozoruhodný hudební titul Ne/normální (Next to Normal) nabídlo v premiéře Městské divadlo Brno. Komorní muzikál pro šest herců se točí zejména kolem tématu bipolární poruchy a duševního zdraví obecně. Jakkoliv to může znít divácky odtažitě, vznikla na zdejší činoherní scéně v režii Petra Gazdíka výtečná inscenace, která divadlu publikum nadežene. Důvody jsou jednoduché: jde o dramaticky skvěle sestavený kus s obtížnou, ale velmi nápaditou muzikou a jeho brněnské hudební i herecké provedení je téměř bezchybné.

Ale popořádku. Autory muzikálu jsou renomovaní tvůrci Brian Yorkey (libreto a texty písní) a Tom Kitt (hudba). Jak posledně jmenovaný uvedl, chtěl ve tvůrčím tandemu napsat muzikál, který by se dotýkal samotného nitra onemocnění a který je o léčení, o snaze rodiny tento problém překonat. Není prostor analyzovat historickou genezi a také inscenační tradici (po Evropě každoročně vznikají nastudování titulu Next to Normal) tohoto znamenitého díla, které na Broadway do Booth Theatre dorazilo roku 2009 ve skutečně vycizelované podobě. Možná bude zajímavé nahlédnout do tvůrčí kuchyně dvojice Kitt a Yorkey a zmínit, že jejich písně tady prvotně neposouvají děj, ale posluchačům zejména sugerují nezvykle silné emoce. Zajímavé také je, že oba pánové spolu nejdříve píšou písničky a až následně k nim vytvoří adekvátní dramatickou situaci, i když v muzikálovém světě se tvoří zcela opačným způsobem. Pro pořádek dodávám, že z této dílny měl svou českou (a vlastně i evropskou) premiéru v roce 2017 v Městském divadle Brno disneyovský muzikál Děsnej pátek.

nenormalni_MDB_foto_archiv_divadla_01

Výše popsaný tvůrčí postup evidentně funguje, protože v případě titulu Ne/normální je výsledkem opravdu jedinečný tvar nejen hudebně, ale zejména dramatickou konstrukcí. Tři ceny Tony a Pulitzerova cena za nejlepší drama určitě toto mistrovské dílo jen podtrhuje. O to více kouzelné je navrch zjištění, že muzikálový žánr, který si většinou publikum oprávněně spojuje (a rádo je také proto vyhledává) s melodramatičností, ulepenou nasládlostí zpracovávaných motivů, tady ukazuje hloubku i možnosti moderního hudebního divadla. Vzniklo totiž mimořádně působivé současné drama o rodině poznamenané duševní poruchou.

Nebudu vyzrazovat některé spoilery a spíše jen rozbalím vějíř námětů a motivů, které příběh popisující každodenní aktivity obyčejné rodiny jako zaměstnání, škola nebo běžný chod domácnosti nabízí. Jako bonus tady totiž dostanete také opravdu neběžná témata, divák silně pocítí, že tady je v popředí autorského zájmu také lidská bezmoc, deprese, užívání drog, zneužívání léků nebo etika v moderní psychiatrii. A myslím, že různé věkové kategorie si z výsledku vyberou svoje divácké těžiště. Každý ze znázorňovaného sexteta postav hledá své vlastní štěstí a svůj klid. A i v této zdánlivě ponuré atmosféře se objeví velmi vtipné momenty (zejména díky skvělým dialogům), ať už se tady glosuje manželský sex nebo třeba výchova potomků.

nenormalni_MDB_foto_archiv_divadla_03

Na Gazdíkově brněnském nastudování je cenné, že za pomoci jednoduchých scénických prostředků vytvořil svižnou, dvou a půl hodinovou inscenaci, přičemž se tady žádné z nastíněných témat neobchází. Brněnská Ne/normální není sentimentální, ale naopak je ukázkou živého hudebního divadla s komplexně fungujícími a vyrovnanými složkami, je mistrnou souhrou celého fungující inscenačního týmu. Základem všeho je pochopitelně opěvovaný text v nápaditém překladu Zuzany Čtveráčkové (osobně ale trochu bojuji s doslovně a graficky nešťastným rozlomením názvu Ne/normální, což je jediná piha na kráse). Prostá a funkční je scéna Emila Konečného, tedy černá konstrukce s horní plošinou, na níž stojí klavír a po bocích se z ní na jeviště sbíhají dvě schodiště. Jednoduchým přisunutím jídelního stolu a dvojice kolečkových židlí se v náznaku rychle mění prostředí. Výtečné jsou kostýmy Elišky Ondráčkové Lupačové (až zase na doslovný, ze dvou půlí sešitý kabát hlavní hrdinky) a opravdu neteatrální a nenucený je všudypřítomný pohyb (pohybová spolupráce Aneta Majerová), kdy mladí hrdinové skvěle využívají onu jevištní konstrukci.

nenormalni_MDB_foto_archiv_divadla_04

Opravdu kvalitní je hudební nastudování této mnohdy na zpívání nejednoduché muziky. Šestice muzikantů za závěsem nahoře na jevišti s bandleaderem Antonem Marko odvádí bezchybnou práci. Tato podivná směsice rockových a jazzových motivů (včetně odkazů a zdařilé citace na slavný muzikál Sound of Music – Za zvuků hudby) se v písních místy snoubí do opravdu skvělých tercet, závěrečné sborové číslo celého sextetu je (nadějeplnou) korunou všeho dění bez typického amerického happy endu. Nu a jsme u výkonů. Velkou pochvalu si zaslouží všichni zúčastnění, ale přece jen speciální uznání míří za Ivanou Vaňkovou v roli duševně nemocné Diany a Marco Salvadorim v úloze jejího mrtvého syna Gabea. Protagonistka nabízí střízlivě realistickou, a přitom i oduševnělou sondu do pocitů, stavů a mysli ženy, které se okolní svět i paměť ve vlnách rozbíjejí na střepy. Jedná se o enigmatický, ale i charismatický výkon, jehož neokázalá exprese diváka doslova pohltí. Podobně záhrobní vzpomínka, tedy syn Gabe, který jako zlověstná stínová Nemesis doráží nejen na svoji matku, je ve výkonu Salvadoriho pěvecky i herecky opravdu bravurně zvládnutým partem. Nikdo ale nezaostává. Lukáš Janota v roli starostlivého otce a manžela Dana, Dušan Vitázek v lékařské dvojroli nebo puberťáci Henry v podání Jonáše Floriána a Elišky Skálové jako Natalie snesou nejvyšší měřítka.

Působivé režijní vybalancování dramatického obsahu muzikálu Ne/normální, perfektní sound a obdivuhodné herecké kreace posouvají tuto novou inscenaci do kategorie diváckého zážitku.

Tom Kitt, Brian Yorkey
NE/NORMÁLNÍ komorní muzikál
Režie a úprava: Petr Gazdík
Překlad: Zuzana Čtveráčková
Hudební nastudování: Ema Mikešková
Bendleader: Anton Marko
Scéna: Emil Konečný
Kostýmy: Eliška Ondráčková Lupačová
Choreografie: Aneta Majerová
Dramaturgie: Ondřej Doubrava, Miroslav Ondra
Osoby a obsazení:
Diana ….……...…….………………….…………………… Ivana Vaňková
Dan ….……...….…….……………….…………………….. Lukáš Janota
Gabe ….……...……………………….…………………….. Marco Salvadori
Natalie….……....…….……………….…………………….. Eliška Skálová
Henry ….……....…….……………….…………………….. Jonáš Florián
Dr.Madden/Fine.…….……………….…………………….. Dušan Vitázek
Orchestr MdB
Premiéra: v sobotu 12. února 2022 na Činoherní scéně MdB

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce