Opera Diversa otevřela bránu do Druhého města

18. prosinec 2023, 12:00
Opera Diversa otevřela bránu do Druhého města

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).

Opera Druhé město vznikla na motivy stejnojmenného románu Michala Ajvaze, ve kterém bezejmenný hrdina objeví v zapadlém antikvariátu knihu psanou nerozluštitelným písmem. Postupně se hrdina dozvídá čím dál více o záhadném „druhém městě“, které existuje paralelně s naší realitou, a snaží se toto místo objevit. V něm se pak setkává s tajemnými zvířaty a bytostmi, které ho nepochopitelně přitahují, ale zároveň se ho snaží připravit o život. Čím více roste hrdinova touha poznat střed „druhého města“, tím více se však vzdaluje světu reálnému.

Před samým začátkem inscenace předstoupily před diváky režisérka Kateřina Křivánková a autorka scény a kostýmu Sylva Marková, které společně připomněly 20 let Ensemblu Opera Divera a s humorem shrnuly, jak toto uskupení funguje. Podle jejich slov Brně není sál, který by Diversa nenavštívila, zároveň ale nikde není doma a rekvizity skladuje v garáži. Poté Sylva Marková poděkovala všem partnerům a sponzorům a Kateřina Křivánková pochválila skvělé vztahy v tomto uskupení. 

Jako první zaujalo diváky zvláštní postavení orchestru, který nejen že byl netypicky v zadní části jeviště ale zároveň byl otočený zády k publiku. Toto řešení bylo nutné z akustických důvodů, neboť kdyby byli muzikanti před zpěváky, bylo by téměř nereálné, aby byli protagonisté dobře slyšet. Otočení orchestru pak bylo zvoleno proto, aby dirigentka herce viděla a mohla s nimi alespoň částečně komunikovat. Ačkoliv by se takovéto umístění muzikantů mohlo zdát akusticky závadné, ve výsledku tomu tak nebylo. Celkový zvuk hudebníků byl vyvážený, dobře čitelný a žádný z nástrojů se neztrácel a ani z celku nevyčníval. Gabriela Tardonová dokázala z orchestru vytáhnout maximum a v celé opeře nebylo slyšet jediné zaváhání. To samé se dá říci i o zpěvácích. Všichni zpívali čistě a s velkým dynamickým rozsahem jak v sólových, tak ve sborových pasážích, k čemuž navíc přidali i výborné hraní. Až neuvěřitelná se zdála sehranost orchestru a sólistů, neboť většinu času byli herci k dirigentce zády. I přes takto velký hendikep nedošlo k ani jedinému rozchodu a všichni instrumentalisté i zpěváci byli perfektně sehraní. Mluvená role hlavního hrdiny, ztvárněná Lukášem Riegerem, představovala jakéhosi vypravěče, který diváky prováděl dějem a zároveň přednášel myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Jeho přednes byl procítěný, a i přes pár přeřeknutí (která ve výsledku, vzhledem k protagonistovu psychologickému rozložení, téměř nevadila) byl na velice vysoké úrovní. 

 

Právě výborné herecké, instrumentální i pěvecké výkony daly naplno vyniknout hudbě Ondřeje Kyase. Ta byla plná kontrastů, nápaditých ostinat, výrazných rytmů a motivů, které kolikrát hraničily s jazzovou a rockovou hudbou, a mísila se v ní silná expresivita s krásnými melodiemi, které se v několika místech (zejména duet dívky a mladíka na lodi) svojí zpěvností přiblížily Pucciniho operám, ovšem s použitím moderních hudebních prostředků (osobité harmonie, syntezátorové zvuky a výrazná role perkusí). Také Kyasovo libreto fungovalo velice dobře. Děj opery byl sice náročný a místy těžce pochopitelný, to je ale dáno samotnou předlohou a dějová linka se zdaleka nedá označit za nejdůležitější část tohoto díla.

To je jeden z důvodů náročnosti scénického uchopení této opery. S touto výzvou se ovšem režie Kateřiny Křivánkové, s pomocí scény a kostýmů Sylvy Markové, skvěle vypořádala. Uvedení bylo popsáno jako poloscénické, což byla, vzhledem k počtu postav a náročnosti vykreslení „druhého města“, ta nejlepší volba. Samotná scéna byla jednoduchá. Její součástí byl pouze stůl s několika rekvizitami (knížka, dýmka, popelník, zápalky, pivo, ad.), malé pódium a dvě řady barových židlí, které byly obsazeny zpěváky. Tyto jednoduché prvky doplňovala dvojice pláten po obou stranách jeviště. Na levém se ukazovala videoprojekce stolu v reálném čase, která divákům ukazovala, jak hlavní hrdina jednotlivé věci na stole používá. Toto video se mísilo s dalším, které natáčel sám protagonista. Záběry stolu byly střídány s různými obrazci, které se měnily podle místa, ve kterém se zrovna děj odehrával. V tomto došlo k jedinému výraznějšímu zaváhání, kdy videa nebyla přepnuta zcela přesně a na plátně se tak objevilo logo výrobce projektoru. Ani to ovšem nebylo nic strašného a ve zbytku inscenace už všechny přechody proběhly hladce. Na pravém, menším plátně se objevovala jména postav, které v dané scéně vystupovaly. To byl, vzhledem k tomu, že jeden herec ztvárňoval více postav, naprosto geniální tah umožňující použití poměrně jednoduchých kostýmů, které nemusely být měněny. Všechny postavy, až na hlavního hrdinu, který měl hnědý kabát, byly celé oděny v černém. Tato kostýmová jednoduchost k dílu velmi dobře seděla. 

Ensemble Opera Diversa nadělil návštěvníkům Co.labs předvánoční dárek v podobě světové premiéry opery Druhé město Ondřeje Kyase. Kombinace originální hudby, zábavného scénického řešení a perfektních hudebních i hereckých výkonů se postarala o krásný kulturní zážitek a divákům nezbývá něž doufat, že se nejednalo o uvedení první a zároveň poslední. 

Ondřej Kyas: Druhé město

Ensemble Opera Diversa

Gabriela Tardonová – dirigentka

Kateřina Křivánková – režie 

Sylva Marková – kostýmy a scéna

Aleš Janiga – A. – hlavní hrdina, zpívaná role

Lukáš Rieger – A. – hlavní hrdina, mluvená role

Jana Vondrů – Alweyra, Klára, sudička 

Pavel Slivka – proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu

Tomáš Chloupek – vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast

Aneta Podracká Bendová – dívka z lodi, tajemná dívka, sudička

Michael Robotka – knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast

Alžběta Symerská – číšníkova žena, sudička, Felix

Libor Skokan – kněz, číšník, štamgast

kulturní centrum Co.labs, sobota 16. prosince 2023, 19 hodin

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

Nejčtenější

Kritika

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více