Operní Ferda Mravenec, co všechno umí a všechno zná

Operní Ferda Mravenec, co všechno umí a všechno zná

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.

Zámečníkova „hra na operu pro velké i malé“, jak ji autor sám označoval, nezačíná v lese samotným příběhem Ferdy Mravence a patáliemi Brouka Pytlíka. Než se za deštivé noci náš protagonista setká s nerudným hlemýžděm, uvedou jednotlivé postavy – v tuto chvíli stále ještě nadšení divadelníci připravující představení – některé z typických prvků operního představení. První árie, dueta, kvarteta či plochy demonstrující pestré barevné možnosti orchestru jsou určeny především mladším návštěvníkům, ale pobavit svojí nadsázkou a uvědomělou komikou dokážou i jejich rodiče. Avšak až s příchodem deště a malovaných papírových kulis s výtečným světelným designem se prostory tělocvičny proměňují v temný lesní porost lomozící a hemžící se všemožnými plošticemi, pavoučky, čmeláky, kovaříky, roháči a jinými zástupci živočišných druhů bohaté hmyzí říše.

Jakmile se děj opery přesune do lesa, začíná režisérka Magdalena Švecová, scénograf David Janoška, kostymérka Zuzana Přidalová a světelná designérka Pavla Beranová naplno rozvíjet své vyprávění. Švecová zvolila relativně tradiční přístup prostý experimentálních prvků a zůstala věrna původní, ryze pohádkové koncepci díla. Toto pojetí bylo umocněno nejen kouzelnou scénou s bující zelení (která svým rozestavením obzvláště v posledním dějství evokovala inscenační postupy barokních divadel) či obří krabičkou od sirek (sloužící Ferdovi jako obydlí i dílna), ale také výraznými kostýmy. Přestože si zachovávaly střihy a prvky tradičních lidských oděvů (kabátky, sukně, čepice a jiné), dokázaly svým vzhledem, barvou a převážně doplňky zcela přirozeně evokovat konkrétní živočichy z Ferdových dobrodružství. Krovky, křídla či dlouhá tykadla pak jednotlivá zvířata jednoznačně definovala. Jediným tvorem, který potřeboval výraznější kostým/rekvizitu, byl hlemýžď. Avšak to pouze do chvíle než vylezl z ulity a promenádoval se v průhledným igelitem ztvárněném hlenu a v červených lodičkách k tomu. Celou podívanou povýšil světelný design, který dokázal vyznění scény v mžiku proměnit a fungoval nezřídka jako pomyslné „mávnutí kouzelného proutku“, kdy se rutinní operní nácvik změnil ve velké umění.

Ačkoliv byla vizuální složka skutečnou pastvou pro oko, ne vždy dokázala režisérka množství roztodivných brouků, včel a ploštiček nějak rozumně využít. Nezřídka se tak hmyz pouze zdržoval bezcílně na scéně a staticky ji zaplňoval. Jako fotografie z lesa by to bylo zcela v pořádku; jako demonstrace hemžícího se hmyzího společenství už tolik ne. Jindy však byla choreografie zdařilá: což byl případ působivých a do lesního ekosystému zapadajících baletních vložek, a především kreací pavoučic proplétajících se na zavěšených látkách.

Pěvecké výkony rozhodně nezůstaly zdařilé vizuální složce nic dlužny – výtečná Andrea Široká v roli rozmarné Berušky dokázala okouzlit sladkými, pečlivě vyartikulovanými koloraturami a rovněž Václava Krejčí Housková nastavila laťku vysoko hned v prvním líbezném duetu s neméně kvalitním Petrem Levíčkem. Hlavním sólistou večera však byl Tomáš Kořínek v roli Ferdy Mravence, kterému nebylo prakticky co vytknout – výborná dikce, jasná barva hlasu, bezchybná intonace. Je pouze škoda, že dílo dává sólistovy pěvecké kvality na odiv až takřka v samém závěru při posledním refrénu „Já jsem Ferda Mravenec a všechno umím a všechno znám“, kde transponovaný hudební motiv zazní vší silou jako finální stvrzení Ferdova osobního vítězství. Mým osobním favoritem však byl Brouk Pytlík v nastudování Romana Hozy. Barytonista předvedl nejen neuvěřitelně fluidní projev, který byl v každé situaci originální – tu vesele bodrý, tam naparující se a poučující – a přitom stále interpretačně vybroušený. Zmínku si zaslouží také překvapivě přirozené Hozovo herectví v úvodních scénách opery. Ačkoliv jeho postava záměrně přehrává, v Hozově podání nepůsobilo chválení divadla a opery křečovitě a uměle, ale zapáleně a doopravdy upřímně. Také sboristé předvedli kvalitní výkony a ve svých výstupech dodali opeře potřebný lesk.

Orchestr pod vedením dirigenta Jakuba Kleckera byl jednotný, rytmicky stabilní a s přehledem se vypořádal s pestrobarevnou a často zvukomalebnou partiturou. Dirigent docílil nejen úsečné komiky – tam, kde to bylo třeba – ale i laskavé lyriky. Obzvláště expresivně citové sólové housle (nejen) při Ferdově vyznání Berušce byly nečekaným odklonem od jinak rozšafného lomozu bicích nástrojů a (skvělé!) žesťové sekce.

Ferda Mravenec je bezpochyby povedenou inscenací pro velké i malé. Je silná tam, kde každé dobré operní provedení musí mít pevné pilíře čili v režii, scénografii, zpěvu i orchestru. Je ale i pravda, že opera samotná, pravděpodobně z důvodu lepšího porozumění sólistům, nepatří k melodicky nejklenutějším dílům hudební historie. Některé části – glorifikace organizovaných ranních rozcviček, šikanování hlemýždě za to, že si trochu přispal, či takřka budovatelská fascinace traktorem – patří spíše do minulosti. Převážná část Ferdy Mravence však udělá radost dětem i dospělým. Bylo vidět i slyšet, že Národní divadlo Brno umí odkazu Evžena Zámečníka vzdát adekvátní úctu.

Premiéra 22. srpna 2020 v Janáčkově divadle

autor: Evžen Zámečník
libreto: Rudolf Žák
hudební nastudování: Jakub Klecker
dirigent: Jakub Klecker
režie: Magdalena Švecová
scéna: David Janošek
kostýmy: Zuzana Přidalová
světelný design: Pavla Beranová
choreografie: Martin Pacek
dramaturgie: Patricie Částková
sbormistr: Zuzana Kadlčíková Pirnerová, Valeria Maťašová
asistent dirigenta: Patrik Červák, Ľubomír Zelenák
asistent sbormistra: Klára Složilová Roztočilová
asistent režie: Otakar Blaha

Osoby a obsazení 22. 8. 2020

FERDA MRAVENEC: Tomáš Kořínek j. h.
BERUŠKA SEDMITEČNÁ: Andrea Široká
BROUK PYTLÍK: Roman Hoza
PLOŠTICE RŮMĚNICE: Václava Krejčí Housková
CVRČEK: Petr Levíček
PAVOUČEK: Michael Robotka j. h.
ČMELÁK HELIGONISTA / SOUDCE NOSATÝ BROUK: Jan Šťáva
1. KOVAŘÍK: Robert Musialek
2. KOVAŘÍK: Kornel Mikecz, Petr Karas
HLEMÝŽĎ: Tadeáš Hoza j. h.
ROHÁČ: Jiří Miroslav Procházka j. h.
1. ŠKVOR: Pavel Valenta
2. ŠKVOR: Ivo Musil
ZLATOHLÁVEK: Lukáš Hlavatý
PLOŠTIČKA: Sára Benešová
KVAPNÍK: Vojtěch Orenič
PŘÍSEDÍCÍ: Milan Řihák
 

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce