Operní Ferda Mravenec, co všechno umí a všechno zná

Operní Ferda Mravenec, co všechno umí a všechno zná

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.

Zámečníkova „hra na operu pro velké i malé“, jak ji autor sám označoval, nezačíná v lese samotným příběhem Ferdy Mravence a patáliemi Brouka Pytlíka. Než se za deštivé noci náš protagonista setká s nerudným hlemýžděm, uvedou jednotlivé postavy – v tuto chvíli stále ještě nadšení divadelníci připravující představení – některé z typických prvků operního představení. První árie, dueta, kvarteta či plochy demonstrující pestré barevné možnosti orchestru jsou určeny především mladším návštěvníkům, ale pobavit svojí nadsázkou a uvědomělou komikou dokážou i jejich rodiče. Avšak až s příchodem deště a malovaných papírových kulis s výtečným světelným designem se prostory tělocvičny proměňují v temný lesní porost lomozící a hemžící se všemožnými plošticemi, pavoučky, čmeláky, kovaříky, roháči a jinými zástupci živočišných druhů bohaté hmyzí říše.

Jakmile se děj opery přesune do lesa, začíná režisérka Magdalena Švecová, scénograf David Janoška, kostymérka Zuzana Přidalová a světelná designérka Pavla Beranová naplno rozvíjet své vyprávění. Švecová zvolila relativně tradiční přístup prostý experimentálních prvků a zůstala věrna původní, ryze pohádkové koncepci díla. Toto pojetí bylo umocněno nejen kouzelnou scénou s bující zelení (která svým rozestavením obzvláště v posledním dějství evokovala inscenační postupy barokních divadel) či obří krabičkou od sirek (sloužící Ferdovi jako obydlí i dílna), ale také výraznými kostýmy. Přestože si zachovávaly střihy a prvky tradičních lidských oděvů (kabátky, sukně, čepice a jiné), dokázaly svým vzhledem, barvou a převážně doplňky zcela přirozeně evokovat konkrétní živočichy z Ferdových dobrodružství. Krovky, křídla či dlouhá tykadla pak jednotlivá zvířata jednoznačně definovala. Jediným tvorem, který potřeboval výraznější kostým/rekvizitu, byl hlemýžď. Avšak to pouze do chvíle než vylezl z ulity a promenádoval se v průhledným igelitem ztvárněném hlenu a v červených lodičkách k tomu. Celou podívanou povýšil světelný design, který dokázal vyznění scény v mžiku proměnit a fungoval nezřídka jako pomyslné „mávnutí kouzelného proutku“, kdy se rutinní operní nácvik změnil ve velké umění.

Ačkoliv byla vizuální složka skutečnou pastvou pro oko, ne vždy dokázala režisérka množství roztodivných brouků, včel a ploštiček nějak rozumně využít. Nezřídka se tak hmyz pouze zdržoval bezcílně na scéně a staticky ji zaplňoval. Jako fotografie z lesa by to bylo zcela v pořádku; jako demonstrace hemžícího se hmyzího společenství už tolik ne. Jindy však byla choreografie zdařilá: což byl případ působivých a do lesního ekosystému zapadajících baletních vložek, a především kreací pavoučic proplétajících se na zavěšených látkách.

Pěvecké výkony rozhodně nezůstaly zdařilé vizuální složce nic dlužny – výtečná Andrea Široká v roli rozmarné Berušky dokázala okouzlit sladkými, pečlivě vyartikulovanými koloraturami a rovněž Václava Krejčí Housková nastavila laťku vysoko hned v prvním líbezném duetu s neméně kvalitním Petrem Levíčkem. Hlavním sólistou večera však byl Tomáš Kořínek v roli Ferdy Mravence, kterému nebylo prakticky co vytknout – výborná dikce, jasná barva hlasu, bezchybná intonace. Je pouze škoda, že dílo dává sólistovy pěvecké kvality na odiv až takřka v samém závěru při posledním refrénu „Já jsem Ferda Mravenec a všechno umím a všechno znám“, kde transponovaný hudební motiv zazní vší silou jako finální stvrzení Ferdova osobního vítězství. Mým osobním favoritem však byl Brouk Pytlík v nastudování Romana Hozy. Barytonista předvedl nejen neuvěřitelně fluidní projev, který byl v každé situaci originální – tu vesele bodrý, tam naparující se a poučující – a přitom stále interpretačně vybroušený. Zmínku si zaslouží také překvapivě přirozené Hozovo herectví v úvodních scénách opery. Ačkoliv jeho postava záměrně přehrává, v Hozově podání nepůsobilo chválení divadla a opery křečovitě a uměle, ale zapáleně a doopravdy upřímně. Také sboristé předvedli kvalitní výkony a ve svých výstupech dodali opeře potřebný lesk.

Orchestr pod vedením dirigenta Jakuba Kleckera byl jednotný, rytmicky stabilní a s přehledem se vypořádal s pestrobarevnou a často zvukomalebnou partiturou. Dirigent docílil nejen úsečné komiky – tam, kde to bylo třeba – ale i laskavé lyriky. Obzvláště expresivně citové sólové housle (nejen) při Ferdově vyznání Berušce byly nečekaným odklonem od jinak rozšafného lomozu bicích nástrojů a (skvělé!) žesťové sekce.

Ferda Mravenec je bezpochyby povedenou inscenací pro velké i malé. Je silná tam, kde každé dobré operní provedení musí mít pevné pilíře čili v režii, scénografii, zpěvu i orchestru. Je ale i pravda, že opera samotná, pravděpodobně z důvodu lepšího porozumění sólistům, nepatří k melodicky nejklenutějším dílům hudební historie. Některé části – glorifikace organizovaných ranních rozcviček, šikanování hlemýždě za to, že si trochu přispal, či takřka budovatelská fascinace traktorem – patří spíše do minulosti. Převážná část Ferdy Mravence však udělá radost dětem i dospělým. Bylo vidět i slyšet, že Národní divadlo Brno umí odkazu Evžena Zámečníka vzdát adekvátní úctu.

Premiéra 22. srpna 2020 v Janáčkově divadle

autor: Evžen Zámečník
libreto: Rudolf Žák
hudební nastudování: Jakub Klecker
dirigent: Jakub Klecker
režie: Magdalena Švecová
scéna: David Janošek
kostýmy: Zuzana Přidalová
světelný design: Pavla Beranová
choreografie: Martin Pacek
dramaturgie: Patricie Částková
sbormistr: Zuzana Kadlčíková Pirnerová, Valeria Maťašová
asistent dirigenta: Patrik Červák, Ľubomír Zelenák
asistent sbormistra: Klára Složilová Roztočilová
asistent režie: Otakar Blaha

Osoby a obsazení 22. 8. 2020

FERDA MRAVENEC: Tomáš Kořínek j. h.
BERUŠKA SEDMITEČNÁ: Andrea Široká
BROUK PYTLÍK: Roman Hoza
PLOŠTICE RŮMĚNICE: Václava Krejčí Housková
CVRČEK: Petr Levíček
PAVOUČEK: Michael Robotka j. h.
ČMELÁK HELIGONISTA / SOUDCE NOSATÝ BROUK: Jan Šťáva
1. KOVAŘÍK: Robert Musialek
2. KOVAŘÍK: Kornel Mikecz, Petr Karas
HLEMÝŽĎ: Tadeáš Hoza j. h.
ROHÁČ: Jiří Miroslav Procházka j. h.
1. ŠKVOR: Pavel Valenta
2. ŠKVOR: Ivo Musil
ZLATOHLÁVEK: Lukáš Hlavatý
PLOŠTIČKA: Sára Benešová
KVAPNÍK: Vojtěch Orenič
PŘÍSEDÍCÍ: Milan Řihák
 

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Nejčtenější

Kritika

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více