Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora Jágrová, Pavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasil.
Věčná slečna bledá aneb Operní nejistota pro široké masy skladatelského dua Markéty Dvořákové a Ivo Medka netradiční večer zahájila. Libreto, stejně jako v případě Posledního pola, pochází z pera Josefa Škarky, ten v opeře ostatně i vystoupil v roli obchodního cestujícího Bartoše. Titulní roli ztvárnila Aneta Podracká Bendová a dvojici vypravěčů Matěj Pytluk a Lucie Matulová. Příběh pana Bartoše čekajícího na majitele cukrárny, se kterým má domluvenou schůzku, začíná bezstarostně a půvabně, takřka čapkovská laskavost opery se však postupně mění v absurdní a zneklidňující „kafkovinu“ a je na divákovi, jak pochopí rozuzlení celého díla. Hudební stránka opery osciluje mezi fraškou, groteskou, šlágry a tradičnějším kompozičním jazykem. Skladatelské duo zvolilo pro operu obsazení akordeon (Ondřej Zámečník), violoncello (Lukáš Svoboda), flétna (Kristina Vaculová) a bicí (Kristýna Švihálková), řídil Michal Jančík. Výraznou část hudební estetiky díla tvoří tzv. „Mickey Mousing“, tedy většinou krátké zvukové efekty doprovázející jevištní akci. Všemožná glissanda, frullata a cinkání však v tomto případě neodpovídají pouze na to, co se děje na pódiu, ale mnohdy reagují spíše na samotný zpěv. Ten je v případě Věčné slečny bledé neméně zajímavý – jednotlivé postavy neustále přecházejí z mluveného slova do „sprechgesangu“ i tradičního zpěvu, někdy společně zpívají a někdy zpívá pouze jedna z postav, zatímco druhá má spíše deklamační projev. Zpěváci podali celkově velmi dobré výkony. Mladí vypravěči Matěj Pytluk a Lucie Matulová dokázali pevně udržet i ne vždy zpěvné intervaly a jejich deklamace byly srozumitelné a dobře artikulované. Ústřední dvojici v podání Anety Podracké Bendové a Josefa Škarky není vesměs co vytknout – zpěvačka dokázala zaujmout sametově měkkou barvou hlasu, která v kombinaci s jejím něžným pianissimem podtrhovala tajuplnost postavy. Naproti tomu Škarkův zpěv byl pochopitelně mnohem vypjatější a náladově barvitější. Oba pěvci se také mohli pochlubit skvělou deklamací a intonací.
Po první opeře následoval přesun do Alfa Pasáže, kde před Knihkupectvím Michala Ženíška čekaly na posluchače sluchátka a židle. Hru o Malinu složil Lukáš Sommer a původně zazněla na festivalu Opera 2020. Zatímco první opera vyžadovala malé komorní uskupení, Hra o Malinu si vystačila s akordeonistkou Žanetou Vítovou. Příběh o nevýdělečném knihkupectví a manželské dvojici, která se pře o to, zda by knižní nabídka obchodu neměla být obohacena o méně kvalitní, avšak žádanou literaturu, je doprovázen převážně hravou a rozvernou hudbou. Velká stylová změna související s nečekaným odhalením je povedenou proměnou, která zbytek opery staví do úplně jiného světla. Role Manžela se ujal opět Josef Škarka, jeho ženu ztvárnila Andrea Široká a knižního dealera Marek Olbrzymek. I v tomto případě bylo obsazení silné, a to nejen po pěvecké, ale také herecké stránce – trojice byla přesvědčivá a situace uvěřitelné, přesto komické a bez výrazného přehrávání. Pěvecky nejzajímavější a nejpůsobivější pak byla část, ve které hudba dostala temný podtón a zpěváci v triu a mírné dynamice zpívali ostře deklamovaný text. Závěrečné rozverné hudební hemžení pak bylo skvělým kontrastem k této části.
Projekt Hausopera znovu dokázal, že sitespecific art má osobité kouzlo a umí vrhnout nové světlo na umění i na zvolené místo. Především však opět potvrdil, že ačkoliv hlavním lákadlem může být zasazení hudby a divadla do netradičních prostor, bez kvalitní hudby, povedených interpretačních výkonů a citlivého nastudování by se jednalo o pouhé a bezcenné pozlátko. To však naštěstí vůbec nebyl tento případ.
produkce Lucie Kořínková & Anna Pinknerová & Josef Škarka
asistent produkce Jakub Václavek
dramaturgie Boris Klepal
vedoucí PR a kampaně Jitka Miková
grafický design Adam Hubocký
Věčná slečna bledá
aneb Operní nejistota pro široké masy
hudba Markéta Dvořáková & Ivo Medek
libreto Josef Škarka
režie Jiří Nekvasil
dirigent a hudební nastudování Michal Jančík
sbormistryně Veronika Novosádová & Anna Řiháčková
scénografie Tomáš Rusín
light design Barbora Jágrová
kostýmy Zuzana Rusínová
Bledá Aneta Podracká Bendová
Pan Bartoš Josef Škarka
Vypravěč 1 Lucie Matulová
Vypravěč 2 Matěj Pytluk
akordeon Ondřej Zámečník
cello Lukáš Svoboda
flétna Kristina Vaculová
bicí Kristýna Švihálková
Hra o Malinu
hudba Lukáš Sommer
libreto Josef Škarka
režie Jiří Nekvasil
scénografie Tomáš Rusín
light design Pavla Beranová
kostýmy Zuzana Rusínová
zvuk Jana Jelínková
produkce Lucie Kořínková & Anna Pinknerová
sluchátka Kinorent
Manžel Josef Škarka
Manželka Andrea Široká
Dealer Marek Olbrzymek
Girls Pavla Fendrichová & Veronika Benešovská
akordeon Žaneta Vítová
Premiéra 17. září 2021
Reprízy 18. a 19. září 2021
Zatím nebyl přidán žádný komentář..