Opery ke kávě, věnečkům a knihám

Opery ke kávě, věnečkům a knihám

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora Jágrová, Pavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasil.

Věčná slečna bledá aneb Operní nejistota pro široké masy skladatelského dua Markéty Dvořákové a Ivo Medka netradiční večer zahájila. Libreto, stejně jako v případě Posledního pola, pochází z pera Josefa Škarky, ten v opeře ostatně i vystoupil v roli obchodního cestujícího Bartoše. Titulní roli ztvárnila Aneta Podracká Bendová a dvojici vypravěčů Matěj Pytluk a Lucie Matulová. Příběh pana Bartoše čekajícího na majitele cukrárny, se kterým má domluvenou schůzku, začíná bezstarostně a půvabně, takřka čapkovská laskavost opery se však postupně mění v absurdní a zneklidňující „kafkovinu“ a je na divákovi, jak pochopí rozuzlení celého díla. Hudební stránka opery osciluje mezi fraškou, groteskou, šlágry a tradičnějším kompozičním jazykem. Skladatelské duo zvolilo pro operu obsazení akordeon (Ondřej Zámečník), violoncello (Lukáš Svoboda), flétna (Kristina Vaculová) a bicí (Kristýna Švihálková), řídil Michal Jančík. Výraznou část hudební estetiky díla tvoří tzv. „Mickey Mousing“, tedy většinou krátké zvukové efekty doprovázející jevištní akci. Všemožná glissanda, frullata a cinkání však v tomto případě neodpovídají pouze na to, co se děje na pódiu, ale mnohdy reagují spíše na samotný zpěv. Ten je v případě Věčné slečny bledé neméně zajímavý – jednotlivé postavy neustále přecházejí z mluveného slova do „sprechgesangu“ i tradičního zpěvu, někdy společně zpívají a někdy zpívá pouze jedna z postav, zatímco druhá má spíše deklamační projev. Zpěváci podali celkově velmi dobré výkony. Mladí vypravěči Matěj Pytluk a Lucie Matulová dokázali pevně udržet i ne vždy zpěvné intervaly a jejich deklamace byly srozumitelné a dobře artikulované. Ústřední dvojici v podání Anety Podracké Bendové a Josefa Škarky není vesměs co vytknout – zpěvačka dokázala zaujmout sametově měkkou barvou hlasu, která v kombinaci s jejím něžným pianissimem podtrhovala tajuplnost postavy. Naproti tomu Škarkův zpěv byl pochopitelně mnohem vypjatější a náladově barvitější. Oba pěvci se také mohli pochlubit skvělou deklamací a intonací.

Po první opeře následoval přesun do Alfa Pasáže, kde před Knihkupectvím Michala Ženíška čekaly na posluchače sluchátka a židle. Hru o Malinu složil Lukáš Sommer a původně zazněla na festivalu Opera 2020. Zatímco první opera vyžadovala malé komorní uskupení, Hra o Malinu si vystačila s akordeonistkou Žanetou Vítovou. Příběh o nevýdělečném knihkupectví a manželské dvojici, která se pře o to, zda by knižní nabídka obchodu neměla být obohacena o méně kvalitní, avšak žádanou literaturu, je doprovázen převážně hravou a rozvernou hudbou. Velká stylová změna související s nečekaným odhalením je povedenou proměnou, která zbytek opery staví do úplně jiného světla. Role Manžela se ujal opět Josef Škarka, jeho ženu ztvárnila Andrea Široká a knižního dealera Marek Olbrzymek. I v tomto případě bylo obsazení silné, a to nejen po pěvecké, ale také herecké stránce – trojice byla přesvědčivá a situace uvěřitelné, přesto komické a bez výrazného přehrávání. Pěvecky nejzajímavější a nejpůsobivější pak byla část, ve které hudba dostala temný podtón a zpěváci v triu a mírné dynamice zpívali ostře deklamovaný text. Závěrečné rozverné hudební hemžení pak bylo skvělým kontrastem k této části.

Projekt Hausopera znovu dokázal, že sitespecific art má osobité kouzlo a umí vrhnout nové světlo na umění i na zvolené místo. Především však opět potvrdil, že ačkoliv hlavním lákadlem může být zasazení hudby a divadla do netradičních prostor, bez kvalitní hudby, povedených interpretačních výkonů a citlivého nastudování by se jednalo o pouhé a bezcenné pozlátko. To však naštěstí vůbec nebyl tento případ.

produkce Lucie Kořínková & Anna Pinknerová & Josef Škarka

asistent produkce Jakub Václavek

dramaturgie Boris Klepal

vedoucí PR a kampaně Jitka Miková

grafický design Adam Hubocký

Věčná slečna bledá

aneb Operní nejistota pro široké masy

hudba Markéta Dvořáková & Ivo Medek

libreto Josef Škarka

režie Jiří Nekvasil

dirigent a hudební nastudování Michal Jančík

sbormistryně Veronika Novosádová & Anna Řiháčková

scénografie Tomáš Rusín

light design Barbora Jágrová

kostýmy Zuzana Rusínová

Bledá Aneta Podracká Bendová

Pan Bartoš Josef Škarka

Vypravěč 1 Lucie Matulová

Vypravěč 2 Matěj Pytluk

akordeon Ondřej Zámečník

cello Lukáš Svoboda

flétna Kristina Vaculová

bicí Kristýna Švihálková

Hra o Malinu

hudba Lukáš Sommer

libreto Josef Škarka

režie Jiří Nekvasil

scénografie Tomáš Rusín

light design Pavla Beranová

kostýmy Zuzana Rusínová

zvuk Jana Jelínková

produkce Lucie Kořínková & Anna Pinknerová

sluchátka Kinorent

Manžel Josef Škarka

Manželka Andrea Široká

Dealer Marek Olbrzymek

Girls Pavla Fendrichová & Veronika Benešovská

akordeon Žaneta Vítová

Premiéra 17. září 2021

Reprízy 18. a 19. září 2021

Foto Ludvík Grym

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

„Album o zatemňování estetizací stoji na větě, že se lidé skrz krásu nemohou dostat do dolní části země,“ vysvětluje na svém webu kapela Pátí na světě a pokračuje: „Původně kvarteto, dnes trio, vydává se do hájemství sirupovitých smyčců. Tímto lepkavým houštím klestí si cestu k dalším a dalším refrénům, jež se tak lehce ztrácí u táborových ohňů.“ Skupinu, která v červnu vydala své druhé album Jupiter Carousel, dnes tvoří Tomáš Deležal (dechový syntezátor EWI), Petr Fučík (bicí, klávesové nástroje) a Ivan Palacký (kytara, zpěv). Všichni při mají na brněnské alternativní scéně už leccos za sebou, Palacký byl například jedním z pilířů velmi zajímavé skupiny Sledě živé sledě a za zmínku stojí i jeho duo s Peterem Grahamem Palagrachio, v němž hrál na pletací stroj. Pátí na světě sice navazuje na mnohé ze zdejší alternativní scény, mnoho toho v určitých fragmentech a vrstvách připomíná, ale přes to všechno jde o jednu z nejoriginálnějších kapel, které momentálně na Moravě fungují.  více

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více