Osvobození království na Festivalu Špilberk

Osvobození království na Festivalu Špilberk

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie Brno, Pěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valty.

Počítačová hra vydaná roku 2018 studiem Warhorse je vročená letopočtem 1403 do vesnice Skalice poblíž Sázavského kláštera. Hlavní hrdina Jindřich při napadení osady Zikmundovou armádou přijde o své rodiče a domov. Musí proto do vedlejšího království poprosit o pomoc a zázemí, kde následně plánuje pomstu. Výjimečnost hry spočívá nejen v kvalitní animaci, ale především v historické věrnosti českého prostředí Sázavského kláštera a okolí v době středověku, se kterou si tvůrci vyhráli. Heroický příběh si posluchači užívali nejen skrze hudbu, ale také audiovizuální projekci utvořenou z herních klipů. Nutno dodat, že projekce byla v anglickém jazyce s českými titulky a tedy přístupná i zahraničnímu publiku.

Jan Valta na soundtracku spolupracoval s Ondřejem Malotou a režisérem projektu Danielem Vávrou jakožto s textaři. Dále se do projektu zapojil i skladatel Adam J. Sporka, který je autorem hudby k písním Než nám zbělaj hlavy, Přišla bída, mor a hlad ad. Jak skladatel Jan Valta ve svém komentáři zmiňuje, ponechat čistě středověký ráz hudby by bylo dramaturgicky omezené, proto se ve suitě snoubí zpěvná témata, militantní bicí a dechové nástroje se stylizovanými písněmi v podání kapely Bakchus. Premiéra se konala v srpnu 2018 na festivalu Soundtrack v Poděbradech. V dubnu letošního roku zaznělo dílo v nastudování brněnské filharmonie a univerzitního sboru v pražském O2 Universum.

spilberk_festival_kingdom_come_foto_Dag Markl_02

Večer začal úvodní zdravicí ředitelky Filharmonie Brno Marie Kučerové a primátorky města Brna Markéty Vaňkové. Poté již následovala samotná produkce. V případě brněnského koncertu zazněl výběr z celkově dvaceti tří částí, který byl dramaturgicky poskládán tak, aby se doplňoval s animací. Zároveň byly představeny všechny hudební i námětové linie. Jan Valta kromě dirigování řídil i samotnou videoprojekci, náročného úkolu se ujal se ctí. Bylo znát, že jako autor má hudbu výborně načtenou, a mohl se tedy věnovat i dalším záležitostem. Po skladatelské stránce soundtrack nevyniká ničím výrazným, ale jako zajímavý prvek z hlediska zvuku a barvy můžeme zmínit užití syntezátoru, kterého se ujala Libuše Pančochová. Ve vztahu ke hře je hudba funkční v oblasti dramaturgické, dramatické i instrumentační. Autor s nástroji zachází tradičně – v bojových či jinak vypjatých scénách hojně užívá dechových žesťových nástrojů a rozmanitou škálu nástrojů bicích (např. pochodové rytmy na malý bubínek). Naopak v lyrických částech dominuje harfa, střední či vyšší poloha smyčců a dechové dřevěné nástroje, především flétny. Koncertní mistr Pavel Wallinger vynikl v sólových momentech nejen v rámci orchestru, ale také v tanečních a pijáckých melodiích za doprovodu kapely Bakchus. Pěvecký sbor Masarykovy univerzity v drtivé většině večera plnil funkci barvy pomocí vokalízy. Výrazným motivem, na kterém se podílela mužská část sboru, byl však chorál (autor Adam J. Sporka) v části s názvem Sassau, jež představoval zhudebnění veršů modlitby Credo. Skladatelovo vedení melodické linie odkazuje na jednohlasý liturgický zpěv římskokatolické církve, později podpírán (i v autorově hudbě) paralelními postupy. Nastudování chorálu univerzitním sborem občas neznělo kompaktně – mnohé hlasy svým témbrem vyčnívaly a vůči počtu zpěváků by posluchač očekával mohutnější zvuk. Kristýna Mrázková se ujala sólového sopránu, který byl opět vedený na způsob vokalízy. Sólistka zaujala jemnou barvou hlasu, i když místy zpěv působil „zaškrceně“ a některé nástupy nezněly přesvědčivě. Milým osvěžením byla Středověká kapela Bakchus pod vedením Richarda Závady zabývající se repertoárem 12.–16. století, jejíž instrumentář se skládá z replik dobových nástrojů. Kapela reprezentovala především písně a ve vybraných částech se spojila i s orchestrem. Jednodušší, lidové nápěvy v rámci suity fungovaly jako odlehčení od dramatického příběhu a mohutného znění orchestru. Odlehčený charakter vycházel především z textů, které mimo jiné prostupovaly vulgarismy hodící se do dějového kontextu.

spilberk_festival_kingdom_come_foto_Dag Markl_01

Spád večera narušil moment, kdy si část diváků neuvědomila, že mezi větami se netleská. O samotnou chvíli by nešlo, to se stává, ale zatleskání způsobilo vlnu pauz a ovací mezi každou větou, čímž se narušila plynulost večera, především projekce. O to více se dojem umocnil, když samotný autor hudby a dirigent Jan Valta díky této zkušenosti po každé větě už automaticky s potleskem počítal a otáčel se k publiku. Ale i přes popsané výtky se jednalo o monumentální koncert, který byl pro svou jedinečnost odměněný velkým aplausem. Program si vysloužil hned dvojí přídavek v podobě krátkých upoutávek na počítačovou hru za doprovodu všech těles.

Program

Jan Valta – Kingdom Come: Deliverance, suita pro sbor a orchestr

Účinkující

Středověká hudba Bakchus, vedoucí Richard Závada

Pěvecký sbor Masarykovy univerzity, sbormistr Jan Ocetek

Filharmonie Brno, dirigent Jan Valta

foto Dag Markl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Nejčtenější

Kritika

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více