Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie Brno, Pěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valty.
Počítačová hra vydaná roku 2018 studiem Warhorse je vročená letopočtem 1403 do vesnice Skalice poblíž Sázavského kláštera. Hlavní hrdina Jindřich při napadení osady Zikmundovou armádou přijde o své rodiče a domov. Musí proto do vedlejšího království poprosit o pomoc a zázemí, kde následně plánuje pomstu. Výjimečnost hry spočívá nejen v kvalitní animaci, ale především v historické věrnosti českého prostředí Sázavského kláštera a okolí v době středověku, se kterou si tvůrci vyhráli. Heroický příběh si posluchači užívali nejen skrze hudbu, ale také audiovizuální projekci utvořenou z herních klipů. Nutno dodat, že projekce byla v anglickém jazyce s českými titulky a tedy přístupná i zahraničnímu publiku.
Jan Valta na soundtracku spolupracoval s Ondřejem Malotou a režisérem projektu Danielem Vávrou jakožto s textaři. Dále se do projektu zapojil i skladatel Adam J. Sporka, který je autorem hudby k písním Než nám zbělaj hlavy, Přišla bída, mor a hlad ad. Jak skladatel Jan Valta ve svém komentáři zmiňuje, ponechat čistě středověký ráz hudby by bylo dramaturgicky omezené, proto se ve suitě snoubí zpěvná témata, militantní bicí a dechové nástroje se stylizovanými písněmi v podání kapely Bakchus. Premiéra se konala v srpnu 2018 na festivalu Soundtrack v Poděbradech. V dubnu letošního roku zaznělo dílo v nastudování brněnské filharmonie a univerzitního sboru v pražském O2 Universum.
Večer začal úvodní zdravicí ředitelky Filharmonie Brno Marie Kučerové a primátorky města Brna Markéty Vaňkové. Poté již následovala samotná produkce. V případě brněnského koncertu zazněl výběr z celkově dvaceti tří částí, který byl dramaturgicky poskládán tak, aby se doplňoval s animací. Zároveň byly představeny všechny hudební i námětové linie. Jan Valta kromě dirigování řídil i samotnou videoprojekci, náročného úkolu se ujal se ctí. Bylo znát, že jako autor má hudbu výborně načtenou, a mohl se tedy věnovat i dalším záležitostem. Po skladatelské stránce soundtrack nevyniká ničím výrazným, ale jako zajímavý prvek z hlediska zvuku a barvy můžeme zmínit užití syntezátoru, kterého se ujala Libuše Pančochová. Ve vztahu ke hře je hudba funkční v oblasti dramaturgické, dramatické i instrumentační. Autor s nástroji zachází tradičně – v bojových či jinak vypjatých scénách hojně užívá dechových žesťových nástrojů a rozmanitou škálu nástrojů bicích (např. pochodové rytmy na malý bubínek). Naopak v lyrických částech dominuje harfa, střední či vyšší poloha smyčců a dechové dřevěné nástroje, především flétny. Koncertní mistr Pavel Wallinger vynikl v sólových momentech nejen v rámci orchestru, ale také v tanečních a pijáckých melodiích za doprovodu kapely Bakchus. Pěvecký sbor Masarykovy univerzity v drtivé většině večera plnil funkci barvy pomocí vokalízy. Výrazným motivem, na kterém se podílela mužská část sboru, byl však chorál (autor Adam J. Sporka) v části s názvem Sassau, jež představoval zhudebnění veršů modlitby Credo. Skladatelovo vedení melodické linie odkazuje na jednohlasý liturgický zpěv římskokatolické církve, později podpírán (i v autorově hudbě) paralelními postupy. Nastudování chorálu univerzitním sborem občas neznělo kompaktně – mnohé hlasy svým témbrem vyčnívaly a vůči počtu zpěváků by posluchač očekával mohutnější zvuk. Kristýna Mrázková se ujala sólového sopránu, který byl opět vedený na způsob vokalízy. Sólistka zaujala jemnou barvou hlasu, i když místy zpěv působil „zaškrceně“ a některé nástupy nezněly přesvědčivě. Milým osvěžením byla Středověká kapela Bakchus pod vedením Richarda Závady zabývající se repertoárem 12.–16. století, jejíž instrumentář se skládá z replik dobových nástrojů. Kapela reprezentovala především písně a ve vybraných částech se spojila i s orchestrem. Jednodušší, lidové nápěvy v rámci suity fungovaly jako odlehčení od dramatického příběhu a mohutného znění orchestru. Odlehčený charakter vycházel především z textů, které mimo jiné prostupovaly vulgarismy hodící se do dějového kontextu.
Spád večera narušil moment, kdy si část diváků neuvědomila, že mezi větami se netleská. O samotnou chvíli by nešlo, to se stává, ale zatleskání způsobilo vlnu pauz a ovací mezi každou větou, čímž se narušila plynulost večera, především projekce. O to více se dojem umocnil, když samotný autor hudby a dirigent Jan Valta díky této zkušenosti po každé větě už automaticky s potleskem počítal a otáčel se k publiku. Ale i přes popsané výtky se jednalo o monumentální koncert, který byl pro svou jedinečnost odměněný velkým aplausem. Program si vysloužil hned dvojí přídavek v podobě krátkých upoutávek na počítačovou hru za doprovodu všech těles.
Program
Jan Valta – Kingdom Come: Deliverance, suita pro sbor a orchestr
Účinkující
Středověká hudba Bakchus, vedoucí Richard Závada
Pěvecký sbor Masarykovy univerzity, sbormistr Jan Ocetek
Filharmonie Brno, dirigent Jan Valta
Zatím nebyl přidán žádný komentář..