Pianista Fred Hersch, Tomáš Liška a noblesa Besedního domu

17. duben 2015, 12:45

Pianista Fred Hersch, Tomáš Liška a noblesa Besedního domu

První setkání českého publika s Herschem, jehož předcházela pověst výjimečného sólového hráče, se neslo ve vpravdě noblesní atmosféře. Napomáhalo tomu nejen prostředí Besedního domu a špičkové křídlo značky Steinweay, ale i výběr reportoáru.

Koncerty a nahrávky sólového piana sice zdánlivě nenabízejí tolik vyjadřovacích prostředků jako jazzová klavírní tria, nicméně i v této disciplíně lze zažít spoustu dobrodružství. Stačí si poslechnout například nejnovější alba Beaty Hlavenkové (Theodoros – cena Anděl za rok 2013), Najponka (The Child Is Born), polského pianisty Piotra Wyleżoła (Solo – Improludes) nebo jeho japonského kolegy Fumia Yasudy (Fractured Silence – Piano Solo). V Praze se každoročně koná Mezinárodní festival sólového piana a sóloví klavíristé mají své zastoupení i na koncertech festivalu JazzFestBrno. V roce 2012 například proběhl v Besedním domě dynamický recitál mladého arménského hráče Tigrana Hamasyana, který se během večera dokázal rozmáchnout od introvertních klavírních poloh až po odvázanou show s elektronickými mašinkami a smyčkováním. Zcela jiného charakteru byla letošní výrazně rytmická a stylově proměnlivá hra Craiga Taborna v Sono Centru. A do ještě jiného světa zavedl nyní návštěvníky – opět v Besedním domě – Fred Hersch.

Za nevšedním hudebníkem, který by měl letos oslavit šedesátku, se skrývá mimořádně silný životní příběh. Podmiňovací způsob v předchozí větě je na místě, neboť Hersch se od 80.let, kdy mu byl diagnostikován virus HIV, připravoval na brzký konec své životní dráhy. Nějakým zázrakem se mu podařilo přežít, a i když jej vážné zdravotní problémy čas od času pořádně potrápí (snové prožitky z dvouměsíčního kómatu jej před sedmi lety inspirovaly k divadelní hře My Coma Dreams), mimořádnou silou vůle se mu daří odrážet ode dna k dalším osobním vrcholům. A i když se před pár lety, po dočasném ochrnutí, musel učit na klavír jakoby od nuly, letos byl nominován na Grammy ve dvou kategoriích. Obě ceny si sice nakonec odnesl Chick Corea, nicméně Freda Hersche prý více těší fakt, že jeho fotografie visí na stěně slavného newyorského klubu Village Vanguard, přímo nad portrétem Johna Coltranea.

První setkání českého publika s Herschem, jehož předcházela pověst výjimečného sólového hráče, se neslo ve vpravdě noblesní atmosféře. Napomáhalo tomu nejen prostředí Besedního domu a špičkové křídlo značky Steinweay, ale i výběr reportoáru. Fred Hersch volil skladby od různých autorů, čerpal z jazzu, populární i vážné hudby, ale po celou dobu kladl důraz na výrazné melodie a na srozumitelnost.

K vrcholům recitálu klavíristy, který je činný i autorsky, překvapivě patřila úprava písně Both Sides Now od Joni Mitchell (v repertoáru ji má i další velký pianista, Herbie Hancock). Výborná byla i úvodní, s lehkostí podaná, skladba Antonia Carlose Jobima nebo v závěru recitálu přednesené Monkovo I Mean You. Fred Hersch připomněl svou spolupráci s kytaristou Billem Frisellem (harmonicky náročné duo klavír a kytara si nedávno vyzkoušel znovu, tentokrát s mladým hráčem Julianem Lagem), vyznal se z fascinace hudbou Roberta Schumanna, na historii jazzu se odvolal v Ellingtonově skladbě Caravan a ze svého nejnovějšího alba Floating zařadil kompozici West Virginia Rose, kterou napsal pro svou matku a babičku. Jeden ze svých tradičně nejlepších sólových kusů, autorskou skladbu Valentine, pak zahrál coby první přídavek.

V telefonickém rozhovoru pro časopis UNI mi Hersch krátce před brněnským koncertem řekl: „Sólové hraní považuji za základní tvar. Mám je rád, protože se při něm mohu chovat spontánně. Rád hraju basovou linku, používám kontrapunktické prvky, sám pracuji s rytmem. Sice jsem si nikdy nemyslel, že se proslavím sólovým hraním, ale stalo se tak.“ V Brně bylo zřejmé, že si Hersch sólové hraní užívá a že by mohl z rukávu sypat další a další – někdy více, jindy méně překvapivé – skladby a klást je do zajímavých stylových a historických souvislostí.

O večer se Fred Hersch dělil s českým kontrabasistou Tomášem Liškou a jeho novým projektem Pénte. I když Liška svou rozsáhlou kompozici Bercheros Odyssey přednesl v první polovině večera, zdráhám se označit jej za předskokana. Hodinová skladba na pomezí moderního jazzu, soudobé hudby a dalších stylů byla totiž také velkým zážitkem, i když pro nepřipraveného posluchače poněkud náročnějším. Liškova suita, inspirovaná jazzovým standardem Cherokee a napsaná během studia kompozice v Berlíně, totiž začíná velmi nenápadně (dokonce jsem kapele v duchu zazlíval, že důrazněji neoddělila ladění od začátku vlastní produkce), ale postupně se rozvine do výraznějších pasáží s dynamickými zvraty a nevšední hrou smyčců i dechů. Zajímavý byl ostatně už samotný kontrast mezi sólovým klavírním recitálem a koncertem kapely, která hraje bez harmonického nástroje (Liškův projekt funguje ve složení housle, violoncello, kontrabas, klarinet a saxofon). Na rozdíl od velmi srozumitelného Hersche (a také na rozdíl od Liškova předchozího alba Invisible World) je skladba Bercheros Odyssey na první poslech poměrně náročná. Zájemci si však mohli stejnojmenné album, letos nominované na Anděla, na místě pořídit a mají šanci při jeho poslechu nechat na sebe Liškovu hudbu dál působit a nořit se do ní. Stojí to za to.

JazzFestBrno, 14. ročník, 15. dubna 2015, Besední dům: Tomáš Liška & Pénte; Fred Hersch – solo.

Foto Jan Přenosil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více