Pianista Fred Hersch, Tomáš Liška a noblesa Besedního domu

17. duben 2015, 12:45

Pianista Fred Hersch, Tomáš Liška a noblesa Besedního domu

První setkání českého publika s Herschem, jehož předcházela pověst výjimečného sólového hráče, se neslo ve vpravdě noblesní atmosféře. Napomáhalo tomu nejen prostředí Besedního domu a špičkové křídlo značky Steinweay, ale i výběr reportoáru.

Koncerty a nahrávky sólového piana sice zdánlivě nenabízejí tolik vyjadřovacích prostředků jako jazzová klavírní tria, nicméně i v této disciplíně lze zažít spoustu dobrodružství. Stačí si poslechnout například nejnovější alba Beaty Hlavenkové (Theodoros – cena Anděl za rok 2013), Najponka (The Child Is Born), polského pianisty Piotra Wyleżoła (Solo – Improludes) nebo jeho japonského kolegy Fumia Yasudy (Fractured Silence – Piano Solo). V Praze se každoročně koná Mezinárodní festival sólového piana a sóloví klavíristé mají své zastoupení i na koncertech festivalu JazzFestBrno. V roce 2012 například proběhl v Besedním domě dynamický recitál mladého arménského hráče Tigrana Hamasyana, který se během večera dokázal rozmáchnout od introvertních klavírních poloh až po odvázanou show s elektronickými mašinkami a smyčkováním. Zcela jiného charakteru byla letošní výrazně rytmická a stylově proměnlivá hra Craiga Taborna v Sono Centru. A do ještě jiného světa zavedl nyní návštěvníky – opět v Besedním domě – Fred Hersch.

Za nevšedním hudebníkem, který by měl letos oslavit šedesátku, se skrývá mimořádně silný životní příběh. Podmiňovací způsob v předchozí větě je na místě, neboť Hersch se od 80.let, kdy mu byl diagnostikován virus HIV, připravoval na brzký konec své životní dráhy. Nějakým zázrakem se mu podařilo přežít, a i když jej vážné zdravotní problémy čas od času pořádně potrápí (snové prožitky z dvouměsíčního kómatu jej před sedmi lety inspirovaly k divadelní hře My Coma Dreams), mimořádnou silou vůle se mu daří odrážet ode dna k dalším osobním vrcholům. A i když se před pár lety, po dočasném ochrnutí, musel učit na klavír jakoby od nuly, letos byl nominován na Grammy ve dvou kategoriích. Obě ceny si sice nakonec odnesl Chick Corea, nicméně Freda Hersche prý více těší fakt, že jeho fotografie visí na stěně slavného newyorského klubu Village Vanguard, přímo nad portrétem Johna Coltranea.

První setkání českého publika s Herschem, jehož předcházela pověst výjimečného sólového hráče, se neslo ve vpravdě noblesní atmosféře. Napomáhalo tomu nejen prostředí Besedního domu a špičkové křídlo značky Steinweay, ale i výběr reportoáru. Fred Hersch volil skladby od různých autorů, čerpal z jazzu, populární i vážné hudby, ale po celou dobu kladl důraz na výrazné melodie a na srozumitelnost.

K vrcholům recitálu klavíristy, který je činný i autorsky, překvapivě patřila úprava písně Both Sides Now od Joni Mitchell (v repertoáru ji má i další velký pianista, Herbie Hancock). Výborná byla i úvodní, s lehkostí podaná, skladba Antonia Carlose Jobima nebo v závěru recitálu přednesené Monkovo I Mean You. Fred Hersch připomněl svou spolupráci s kytaristou Billem Frisellem (harmonicky náročné duo klavír a kytara si nedávno vyzkoušel znovu, tentokrát s mladým hráčem Julianem Lagem), vyznal se z fascinace hudbou Roberta Schumanna, na historii jazzu se odvolal v Ellingtonově skladbě Caravan a ze svého nejnovějšího alba Floating zařadil kompozici West Virginia Rose, kterou napsal pro svou matku a babičku. Jeden ze svých tradičně nejlepších sólových kusů, autorskou skladbu Valentine, pak zahrál coby první přídavek.

V telefonickém rozhovoru pro časopis UNI mi Hersch krátce před brněnským koncertem řekl: „Sólové hraní považuji za základní tvar. Mám je rád, protože se při něm mohu chovat spontánně. Rád hraju basovou linku, používám kontrapunktické prvky, sám pracuji s rytmem. Sice jsem si nikdy nemyslel, že se proslavím sólovým hraním, ale stalo se tak.“ V Brně bylo zřejmé, že si Hersch sólové hraní užívá a že by mohl z rukávu sypat další a další – někdy více, jindy méně překvapivé – skladby a klást je do zajímavých stylových a historických souvislostí.

O večer se Fred Hersch dělil s českým kontrabasistou Tomášem Liškou a jeho novým projektem Pénte. I když Liška svou rozsáhlou kompozici Bercheros Odyssey přednesl v první polovině večera, zdráhám se označit jej za předskokana. Hodinová skladba na pomezí moderního jazzu, soudobé hudby a dalších stylů byla totiž také velkým zážitkem, i když pro nepřipraveného posluchače poněkud náročnějším. Liškova suita, inspirovaná jazzovým standardem Cherokee a napsaná během studia kompozice v Berlíně, totiž začíná velmi nenápadně (dokonce jsem kapele v duchu zazlíval, že důrazněji neoddělila ladění od začátku vlastní produkce), ale postupně se rozvine do výraznějších pasáží s dynamickými zvraty a nevšední hrou smyčců i dechů. Zajímavý byl ostatně už samotný kontrast mezi sólovým klavírním recitálem a koncertem kapely, která hraje bez harmonického nástroje (Liškův projekt funguje ve složení housle, violoncello, kontrabas, klarinet a saxofon). Na rozdíl od velmi srozumitelného Hersche (a také na rozdíl od Liškova předchozího alba Invisible World) je skladba Bercheros Odyssey na první poslech poměrně náročná. Zájemci si však mohli stejnojmenné album, letos nominované na Anděla, na místě pořídit a mají šanci při jeho poslechu nechat na sebe Liškovu hudbu dál působit a nořit se do ní. Stojí to za to.

JazzFestBrno, 14. ročník, 15. dubna 2015, Besední dům: Tomáš Liška & Pénte; Fred Hersch – solo.

Foto Jan Přenosil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


V letošním roce navštívilo Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici více jak 41 000 lidí tedy rekordní počet. Číslo, které překvapí. V době, do které se tolikrát předpovídal zánik folkloru i folklorismu, se na jednom místě sejde tak obrovské množství lidí. Co je k tomu vede? Letošní jubilejní 80. ročník tomu jistě napomohl, ale samotné výročí by určitě nestačilo. V čem spočívá její kouzlo? Každý návštěvník si z festivalu odnáší jiný zážitek, jinou vzpomínku, jiný příběh. A právě ten svůj vám nyní nabídnu. Jaká tedy byla moje Strážnice 2025? A našla jsem odpověď na otázku, co stojí za tak velkým zájmem?  více

Jedním z členů mezinárodní poroty letošního ročníku Veszprém Street Music Festivalu bude Milan Tesař – programový ředitel, vedoucí hudební redakce Radia Proglas, šéf panelu World Music Charts Europe a dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Vyslání zástupce právě z Brna není náhodné – město je stejně jako Veszprém člen sítě UNESCO Creative Cities of Music a pravidelně zapojuje do mezinárodní kulturní spolupráce a podpory mladých talentů.  více

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce

Benefiční akce s názvem Večery s Ondrášem opět oživila nádvoří hradu Špilberk. Vojenský umělecký soubor Ondráš zde ve druhé půli června předvedl dva celovečerní programy, které připomněly nové i starší choreografie a hudební úpravy. První večer nabídl premiéru pořadu Pocta Jaroslavu Juráškovi, připravenou ke stému výročí narození této významné osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny 20. století. Druhý večer s názvem Ondrášovské putování provedl hudbou i tancem po regionech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rumunska.  více

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce