Pianista Fred Hersch, Tomáš Liška a noblesa Besedního domu

17. duben 2015, 12:45

Pianista Fred Hersch, Tomáš Liška a noblesa Besedního domu

První setkání českého publika s Herschem, jehož předcházela pověst výjimečného sólového hráče, se neslo ve vpravdě noblesní atmosféře. Napomáhalo tomu nejen prostředí Besedního domu a špičkové křídlo značky Steinweay, ale i výběr reportoáru.

Koncerty a nahrávky sólového piana sice zdánlivě nenabízejí tolik vyjadřovacích prostředků jako jazzová klavírní tria, nicméně i v této disciplíně lze zažít spoustu dobrodružství. Stačí si poslechnout například nejnovější alba Beaty Hlavenkové (Theodoros – cena Anděl za rok 2013), Najponka (The Child Is Born), polského pianisty Piotra Wyleżoła (Solo – Improludes) nebo jeho japonského kolegy Fumia Yasudy (Fractured Silence – Piano Solo). V Praze se každoročně koná Mezinárodní festival sólového piana a sóloví klavíristé mají své zastoupení i na koncertech festivalu JazzFestBrno. V roce 2012 například proběhl v Besedním domě dynamický recitál mladého arménského hráče Tigrana Hamasyana, který se během večera dokázal rozmáchnout od introvertních klavírních poloh až po odvázanou show s elektronickými mašinkami a smyčkováním. Zcela jiného charakteru byla letošní výrazně rytmická a stylově proměnlivá hra Craiga Taborna v Sono Centru. A do ještě jiného světa zavedl nyní návštěvníky – opět v Besedním domě – Fred Hersch.

Za nevšedním hudebníkem, který by měl letos oslavit šedesátku, se skrývá mimořádně silný životní příběh. Podmiňovací způsob v předchozí větě je na místě, neboť Hersch se od 80.let, kdy mu byl diagnostikován virus HIV, připravoval na brzký konec své životní dráhy. Nějakým zázrakem se mu podařilo přežít, a i když jej vážné zdravotní problémy čas od času pořádně potrápí (snové prožitky z dvouměsíčního kómatu jej před sedmi lety inspirovaly k divadelní hře My Coma Dreams), mimořádnou silou vůle se mu daří odrážet ode dna k dalším osobním vrcholům. A i když se před pár lety, po dočasném ochrnutí, musel učit na klavír jakoby od nuly, letos byl nominován na Grammy ve dvou kategoriích. Obě ceny si sice nakonec odnesl Chick Corea, nicméně Freda Hersche prý více těší fakt, že jeho fotografie visí na stěně slavného newyorského klubu Village Vanguard, přímo nad portrétem Johna Coltranea.

První setkání českého publika s Herschem, jehož předcházela pověst výjimečného sólového hráče, se neslo ve vpravdě noblesní atmosféře. Napomáhalo tomu nejen prostředí Besedního domu a špičkové křídlo značky Steinweay, ale i výběr reportoáru. Fred Hersch volil skladby od různých autorů, čerpal z jazzu, populární i vážné hudby, ale po celou dobu kladl důraz na výrazné melodie a na srozumitelnost.

K vrcholům recitálu klavíristy, který je činný i autorsky, překvapivě patřila úprava písně Both Sides Now od Joni Mitchell (v repertoáru ji má i další velký pianista, Herbie Hancock). Výborná byla i úvodní, s lehkostí podaná, skladba Antonia Carlose Jobima nebo v závěru recitálu přednesené Monkovo I Mean You. Fred Hersch připomněl svou spolupráci s kytaristou Billem Frisellem (harmonicky náročné duo klavír a kytara si nedávno vyzkoušel znovu, tentokrát s mladým hráčem Julianem Lagem), vyznal se z fascinace hudbou Roberta Schumanna, na historii jazzu se odvolal v Ellingtonově skladbě Caravan a ze svého nejnovějšího alba Floating zařadil kompozici West Virginia Rose, kterou napsal pro svou matku a babičku. Jeden ze svých tradičně nejlepších sólových kusů, autorskou skladbu Valentine, pak zahrál coby první přídavek.

V telefonickém rozhovoru pro časopis UNI mi Hersch krátce před brněnským koncertem řekl: „Sólové hraní považuji za základní tvar. Mám je rád, protože se při něm mohu chovat spontánně. Rád hraju basovou linku, používám kontrapunktické prvky, sám pracuji s rytmem. Sice jsem si nikdy nemyslel, že se proslavím sólovým hraním, ale stalo se tak.“ V Brně bylo zřejmé, že si Hersch sólové hraní užívá a že by mohl z rukávu sypat další a další – někdy více, jindy méně překvapivé – skladby a klást je do zajímavých stylových a historických souvislostí.

O večer se Fred Hersch dělil s českým kontrabasistou Tomášem Liškou a jeho novým projektem Pénte. I když Liška svou rozsáhlou kompozici Bercheros Odyssey přednesl v první polovině večera, zdráhám se označit jej za předskokana. Hodinová skladba na pomezí moderního jazzu, soudobé hudby a dalších stylů byla totiž také velkým zážitkem, i když pro nepřipraveného posluchače poněkud náročnějším. Liškova suita, inspirovaná jazzovým standardem Cherokee a napsaná během studia kompozice v Berlíně, totiž začíná velmi nenápadně (dokonce jsem kapele v duchu zazlíval, že důrazněji neoddělila ladění od začátku vlastní produkce), ale postupně se rozvine do výraznějších pasáží s dynamickými zvraty a nevšední hrou smyčců i dechů. Zajímavý byl ostatně už samotný kontrast mezi sólovým klavírním recitálem a koncertem kapely, která hraje bez harmonického nástroje (Liškův projekt funguje ve složení housle, violoncello, kontrabas, klarinet a saxofon). Na rozdíl od velmi srozumitelného Hersche (a také na rozdíl od Liškova předchozího alba Invisible World) je skladba Bercheros Odyssey na první poslech poměrně náročná. Zájemci si však mohli stejnojmenné album, letos nominované na Anděla, na místě pořídit a mají šanci při jeho poslechu nechat na sebe Liškovu hudbu dál působit a nořit se do ní. Stojí to za to.

JazzFestBrno, 14. ročník, 15. dubna 2015, Besední dům: Tomáš Liška & Pénte; Fred Hersch – solo.

Foto Jan Přenosil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více