Pianista Fred Hersch, Tomáš Liška a noblesa Besedního domu

17. duben 2015, 12:45

Pianista Fred Hersch, Tomáš Liška a noblesa Besedního domu

První setkání českého publika s Herschem, jehož předcházela pověst výjimečného sólového hráče, se neslo ve vpravdě noblesní atmosféře. Napomáhalo tomu nejen prostředí Besedního domu a špičkové křídlo značky Steinweay, ale i výběr reportoáru.

Koncerty a nahrávky sólového piana sice zdánlivě nenabízejí tolik vyjadřovacích prostředků jako jazzová klavírní tria, nicméně i v této disciplíně lze zažít spoustu dobrodružství. Stačí si poslechnout například nejnovější alba Beaty Hlavenkové (Theodoros – cena Anděl za rok 2013), Najponka (The Child Is Born), polského pianisty Piotra Wyleżoła (Solo – Improludes) nebo jeho japonského kolegy Fumia Yasudy (Fractured Silence – Piano Solo). V Praze se každoročně koná Mezinárodní festival sólového piana a sóloví klavíristé mají své zastoupení i na koncertech festivalu JazzFestBrno. V roce 2012 například proběhl v Besedním domě dynamický recitál mladého arménského hráče Tigrana Hamasyana, který se během večera dokázal rozmáchnout od introvertních klavírních poloh až po odvázanou show s elektronickými mašinkami a smyčkováním. Zcela jiného charakteru byla letošní výrazně rytmická a stylově proměnlivá hra Craiga Taborna v Sono Centru. A do ještě jiného světa zavedl nyní návštěvníky – opět v Besedním domě – Fred Hersch.

Za nevšedním hudebníkem, který by měl letos oslavit šedesátku, se skrývá mimořádně silný životní příběh. Podmiňovací způsob v předchozí větě je na místě, neboť Hersch se od 80.let, kdy mu byl diagnostikován virus HIV, připravoval na brzký konec své životní dráhy. Nějakým zázrakem se mu podařilo přežít, a i když jej vážné zdravotní problémy čas od času pořádně potrápí (snové prožitky z dvouměsíčního kómatu jej před sedmi lety inspirovaly k divadelní hře My Coma Dreams), mimořádnou silou vůle se mu daří odrážet ode dna k dalším osobním vrcholům. A i když se před pár lety, po dočasném ochrnutí, musel učit na klavír jakoby od nuly, letos byl nominován na Grammy ve dvou kategoriích. Obě ceny si sice nakonec odnesl Chick Corea, nicméně Freda Hersche prý více těší fakt, že jeho fotografie visí na stěně slavného newyorského klubu Village Vanguard, přímo nad portrétem Johna Coltranea.

První setkání českého publika s Herschem, jehož předcházela pověst výjimečného sólového hráče, se neslo ve vpravdě noblesní atmosféře. Napomáhalo tomu nejen prostředí Besedního domu a špičkové křídlo značky Steinweay, ale i výběr reportoáru. Fred Hersch volil skladby od různých autorů, čerpal z jazzu, populární i vážné hudby, ale po celou dobu kladl důraz na výrazné melodie a na srozumitelnost.

K vrcholům recitálu klavíristy, který je činný i autorsky, překvapivě patřila úprava písně Both Sides Now od Joni Mitchell (v repertoáru ji má i další velký pianista, Herbie Hancock). Výborná byla i úvodní, s lehkostí podaná, skladba Antonia Carlose Jobima nebo v závěru recitálu přednesené Monkovo I Mean You. Fred Hersch připomněl svou spolupráci s kytaristou Billem Frisellem (harmonicky náročné duo klavír a kytara si nedávno vyzkoušel znovu, tentokrát s mladým hráčem Julianem Lagem), vyznal se z fascinace hudbou Roberta Schumanna, na historii jazzu se odvolal v Ellingtonově skladbě Caravan a ze svého nejnovějšího alba Floating zařadil kompozici West Virginia Rose, kterou napsal pro svou matku a babičku. Jeden ze svých tradičně nejlepších sólových kusů, autorskou skladbu Valentine, pak zahrál coby první přídavek.

V telefonickém rozhovoru pro časopis UNI mi Hersch krátce před brněnským koncertem řekl: „Sólové hraní považuji za základní tvar. Mám je rád, protože se při něm mohu chovat spontánně. Rád hraju basovou linku, používám kontrapunktické prvky, sám pracuji s rytmem. Sice jsem si nikdy nemyslel, že se proslavím sólovým hraním, ale stalo se tak.“ V Brně bylo zřejmé, že si Hersch sólové hraní užívá a že by mohl z rukávu sypat další a další – někdy více, jindy méně překvapivé – skladby a klást je do zajímavých stylových a historických souvislostí.

O večer se Fred Hersch dělil s českým kontrabasistou Tomášem Liškou a jeho novým projektem Pénte. I když Liška svou rozsáhlou kompozici Bercheros Odyssey přednesl v první polovině večera, zdráhám se označit jej za předskokana. Hodinová skladba na pomezí moderního jazzu, soudobé hudby a dalších stylů byla totiž také velkým zážitkem, i když pro nepřipraveného posluchače poněkud náročnějším. Liškova suita, inspirovaná jazzovým standardem Cherokee a napsaná během studia kompozice v Berlíně, totiž začíná velmi nenápadně (dokonce jsem kapele v duchu zazlíval, že důrazněji neoddělila ladění od začátku vlastní produkce), ale postupně se rozvine do výraznějších pasáží s dynamickými zvraty a nevšední hrou smyčců i dechů. Zajímavý byl ostatně už samotný kontrast mezi sólovým klavírním recitálem a koncertem kapely, která hraje bez harmonického nástroje (Liškův projekt funguje ve složení housle, violoncello, kontrabas, klarinet a saxofon). Na rozdíl od velmi srozumitelného Hersche (a také na rozdíl od Liškova předchozího alba Invisible World) je skladba Bercheros Odyssey na první poslech poměrně náročná. Zájemci si však mohli stejnojmenné album, letos nominované na Anděla, na místě pořídit a mají šanci při jeho poslechu nechat na sebe Liškovu hudbu dál působit a nořit se do ní. Stojí to za to.

JazzFestBrno, 14. ročník, 15. dubna 2015, Besední dům: Tomáš Liška & Pénte; Fred Hersch – solo.

Foto Jan Přenosil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více