Pohádka Filharmonie Brno se šťastným koncem

Pohádka Filharmonie Brno se šťastným koncem

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.

Program večera zahájila předehra k opeře Čarostřelec od Carla Maria von Webera. Pominu-li nejednotné nástupy žesťových nástrojů a fakt, že samotná předehra není nejzajímavější částí opery, lze být s provedením spokojen. Zařazení Čarostřelce je pochopitelné vzhledem k tématu, ale neslaná, nemastná a až líbezně nudná předehra nenastolila romantickou pohádkovou atmosféry. Jistě mnozí k Weberovu dílu zaujímají podstatně vřelejší postoj než já. Z hlediska samotného provedení není příliš co vytknout než zmíněné. Snad jen dynamické odstupňování mohlo být závažnější a mohutnější. Předmětem kritiky tedy není nekvalitní interpretace, ale dramaturgie. Přiznávám, že tato otázka je navíc velmi subjektivní.

romanticke_pohadky_fb_2018_foto_jelinek_02

Klarinetový koncert č. 3 B dur skladatele Antonia Casimira Cartellieriho navázal na Weberovu předehru. Dílo i osobu skladatele postihlo téměř úplné zapomnění a byl takto doslova vytažen ze zaprášených polic archivů Pražské konzervatoře a Českého muzea hudby. Revize a spartace, kterou Emil Drápela (sólový klarinetista Filharmonie Brno) provedl, je bezpochyby záslužná. Nejedná se o první dílo, které Drápela pro orchestr takto připravil. Přes melodickou svěžest, hravost a nezpochybnitelnou virtuozitu se však hudební dílo nevyhnulo typické dobové plytkosti. Orchestr je zde redukován na pouhý doprovodný prvek, který po většinu času nevystupuje do popředí hudební faktury. Pakliže se tak skutečně stane, jde vždy o pár kratičkých taktů vyplněných základními harmonickými funkcemi a sloužících pouze k uvedení nebo uzavření další fráze sólového klarinetu. Tento přístup se bohužel nijak zásadně nemění v žádné ze čtyř vět koncertu. Violoncella hrají většinou alespoň půlové noty, housle a violy podobny metronomu tepou osminková staccata, a tak to jde stále dál a dál až skladba skončí. Jedinou příjemnou změnou byla krátká plocha s pizzicatem.  A nad tím vším se vznáší sólový klarinet. O interpretačních kvalitách pana Drápely není třeba pochybovat – pravidelně bývá obsazován v náročných partech a na kontě má nemálo nahrávek. Jeho výkon byl i nyní chvályhodný. Pouze před reprízou s úvodním tématem se v záplavě rychlých běhů a figurací ozval nezamýšlený tón. Nebýt pouze symbolického doprovodu orchestru, možná by se ztratil v hudební faktuře úplně. Může mi být vytýkáno, že koncerty takto koncipovány bývají, nicméně málokterý skladatel konce 18. a 19. století zcela rezignoval na snahu o alespoň částečně invenční doprovod, jako se tomu bohužel stalo v tomto případě.

Mohlo by se zdát, že se program již nepodaří zachránit, že navzdory snaživé práci dirigenta Roberta Kružíka a dobře nastudovanému hudebnímu materiálu bude celý koncert pouze průměrným zpestřením středečního večera. A ejhle! Dílo Infantčiny narozeniny skladatele Franze Schrekera představovalo tolik vytoužený šťastný konec pohádky. A zároveň onen kýžený kontrast k předcházející ne tolik zajímavé první polovině večera. Baletní pantomima na motivy pohádky Oscara Wildea přestavovala dílo, na které mohlo publikum čekat. Orchestr se pustil do díla s vervou a dirigent Robert Kružík se zdál více ve svém živlu. Skladba samotná byla pojata energicky, s ostrými dynamickými kontrasty. Ostatně dílo je plné náhlých změn rytmů, nálad a přízvuků. K vrcholům večera tuto část přiřadilo samotné baletní provedení, kterého se ujala skupina ProART Company. Její umělecký vedoucí Martina Dvořáka ztvárnil také postavu Smrti-Zrcadla a ujal se režie i choreografie. Postavu Infantky hrála Kristýna Křemenáková, Růži-Lásku tančila Irene Bauer a trpaslíka Lukáš Lepold. V představení účinkovali také žáci Taneční konzervatoře Brno – Amálie Malinová, Bianca Tesařová, Ondřej Knápek a Jaroslav Vitula. Bylo působivé sledovat, jak je relativně malý prostor pódia Besedního domu schopen pojmout orchestr a nemalé množství tanečníků. I za toto si zaslouží toto číslo pochvalu. Vrcholem skutečným však byla sama choreografie. Jemná, symbolická, působivá a všeříkající gestika dokázala s minimem prostředků zaujmout právoplatné místo po boku hudby. Povznesené a elegantní pohyby tanečnic v kontrastu s až zvířeckým vířením trpaslíka byly překonány pouze postavou Smrti-Zrcadla, která v závěru skladby zaháněla prohlédnuvšího trpaslíka do úzkých a s jistým cynismem napodobovala každičký jeho pohyb. Diametrálně odlišné typy tance charakterizovaly každou postavu zvlášť a dodávaly inscenaci živost.

romanticke_pohadky_fb_2018_foto_jelinek_03

Po nepříliš přesvědčivém nastolení úvodní atmosféry a následném odpočinkovém času pro orchestr se tak celý večer uzavřel ve velkém stylu a poslední představení právoplatně sklidilo největší potlesk. Dnes (25. ledna) a zítra zazní reprízy, osobně návštěvu určitě doporučuji, i kdyby jen kvůli Infantčiným narozeninám. Filharmonie Brno totiž dokázala, že její Romantické pohádky mají šťastný konec.

CARL MARIA von WEBER Čarostřelec, předehra, ANTONIO CARTELLIERI Klarinetový koncert č. 3 B dur (novodobá premiéra), FRANZ SCHREKER Infantčiny narozeniny, taneční pantomima podle pohádky Oscara Wilda

klarinet Emil Drápela, ProART Company, umělecký vedoucí, režie, choreografie Martin Dvořák, kostýmy Jindra Rychlá, rekvizity Jana Jano

účinkují: Irene Bauer (Růže/Láska), Martin Dvořák (Smrt/Zrcadlo), Kristýna Křemenáková (Infantka), Lukáš Lepold (Skřítek), žáci Taneční konzervatoře Brno v alternaci: Alžběta Janíčková, Amálie Malinová, Bianca Tesařová, Ondřej Knápek a Jaroslav Vitola

Filharmonie Brno, dirigent Robert Kružík

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více

Skupina Plachý host vznikla v Brně kolem kytaristy a skladatele Martina Kostaše a zpěváka Pavla Kudrny. V souvislosti s jejím prvním albem, natočeným v roce 2015, jsem upozorňoval na sympatickou „plachost“, která jako by se z názvu tělesa přenesla do samotných písní. Skladby to byly opravdu tiché a jejich meditativní atmosféru jen občas narušovaly rockovější rejstříky Kudrnova hlasu a výpomoc hostů. Ostatně skupinu na debutu vedle obou zakladatelů teoreticky tvořili saxofonista Marek Bílý a hráč na perkuse Lukáš Krejčí, avšak celá sestava se představila pouze ve čtyřech skladbách. Na druhém albu Sbírka otazníků, natočeném v roce 2017 je to jinak. Vedle zmíněné čtveřice jsou jako členové skupiny uvedeni baskytarista Radovan Leskovský a bubeník Pavel Magnusek, a i když se všech šest hráčů sejde pouze v písni Uvnitř, zvuk Plachého hosta zhutněl, lehce zrockověl, vybarvil se. Písně jsou méně plaché, a tak zatímco minulé album mi svou náladou připomínalo Oldřicha Janotu nebo sólového Vladimíra Václavka, tentokrát jako bych za některými písněmi slyšel AG Flek.  více

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.  více

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.  více

Po třech letech natočily Rózinky z jihomoravských Kozojídek své druhé album. Děvčata spolu navštěvují základní uměleckou školu a písničky jim stále píše jejich paní učitelka Kateřina Mičková, která skupinu dala dohromady. Dívky společně vystoupily v rozhlasových a televizních pořadech a hrály na různých festivalech od Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou až po rockový TrutnOff. Otázka, zda skupina bude životaschopná, až její členky vyrostou a dopějí (a budou mít zřejmě jiné hudební zájmy a chutě), stále visí ve vzduchu. Nad deskou Cvrkot se lehce vznáší, ovšem nikoli jako hrozba, ale spíše jako důvod k větší pestrosti alba.  více

Břitký humor, skvělé melodie, rozkošnou pohádkovou scénografii, báječné herecké výkony a nápaditou režii si dosyta užijí návštěvníci poslední muzikálové novinky Spamalot v Městském divadle Brno. Inscenace Stanislava Slováka je ukázkou svižného, důvtipného a po všech stránkách kompaktního hudebního divadla. A troufám si tvrdit, že na jevišti Hudební scény MDB jde o nejlepší muzikálovou inscenaci sezony.  více

Čtvrtý abonentní koncert z cyklu Filharmonie na Stadionu nabídl skladby tří významných českých skladatelů, kteří dobrovolně nebo z nutnosti pobývali dlouhou dobu mimo rodnou zem. Ačkoliv se Antonín Dvořák i Josef Suk do své domoviny vždy s úspěchem vrátili, třetímu autorovi – Bohuslavu Martinů – se toto velké přání nesplnilo. Koncert zahájila Česká suita Antonína Dvořáka, následovalo Fantastické scherzo Josefa Suka a po přestávce zazněl Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů. Večer řídil dirigent Robert Kružík a na violoncello se představil Tomáš Jamník.  více

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

Nejčtenější

Kritika

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více