Pohádka Filharmonie Brno se šťastným koncem

Pohádka Filharmonie Brno se šťastným koncem

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.

Program večera zahájila předehra k opeře Čarostřelec od Carla Maria von Webera. Pominu-li nejednotné nástupy žesťových nástrojů a fakt, že samotná předehra není nejzajímavější částí opery, lze být s provedením spokojen. Zařazení Čarostřelce je pochopitelné vzhledem k tématu, ale neslaná, nemastná a až líbezně nudná předehra nenastolila romantickou pohádkovou atmosféry. Jistě mnozí k Weberovu dílu zaujímají podstatně vřelejší postoj než já. Z hlediska samotného provedení není příliš co vytknout než zmíněné. Snad jen dynamické odstupňování mohlo být závažnější a mohutnější. Předmětem kritiky tedy není nekvalitní interpretace, ale dramaturgie. Přiznávám, že tato otázka je navíc velmi subjektivní.

romanticke_pohadky_fb_2018_foto_jelinek_02

Klarinetový koncert č. 3 B dur skladatele Antonia Casimira Cartellieriho navázal na Weberovu předehru. Dílo i osobu skladatele postihlo téměř úplné zapomnění a byl takto doslova vytažen ze zaprášených polic archivů Pražské konzervatoře a Českého muzea hudby. Revize a spartace, kterou Emil Drápela (sólový klarinetista Filharmonie Brno) provedl, je bezpochyby záslužná. Nejedná se o první dílo, které Drápela pro orchestr takto připravil. Přes melodickou svěžest, hravost a nezpochybnitelnou virtuozitu se však hudební dílo nevyhnulo typické dobové plytkosti. Orchestr je zde redukován na pouhý doprovodný prvek, který po většinu času nevystupuje do popředí hudební faktury. Pakliže se tak skutečně stane, jde vždy o pár kratičkých taktů vyplněných základními harmonickými funkcemi a sloužících pouze k uvedení nebo uzavření další fráze sólového klarinetu. Tento přístup se bohužel nijak zásadně nemění v žádné ze čtyř vět koncertu. Violoncella hrají většinou alespoň půlové noty, housle a violy podobny metronomu tepou osminková staccata, a tak to jde stále dál a dál až skladba skončí. Jedinou příjemnou změnou byla krátká plocha s pizzicatem.  A nad tím vším se vznáší sólový klarinet. O interpretačních kvalitách pana Drápely není třeba pochybovat – pravidelně bývá obsazován v náročných partech a na kontě má nemálo nahrávek. Jeho výkon byl i nyní chvályhodný. Pouze před reprízou s úvodním tématem se v záplavě rychlých běhů a figurací ozval nezamýšlený tón. Nebýt pouze symbolického doprovodu orchestru, možná by se ztratil v hudební faktuře úplně. Může mi být vytýkáno, že koncerty takto koncipovány bývají, nicméně málokterý skladatel konce 18. a 19. století zcela rezignoval na snahu o alespoň částečně invenční doprovod, jako se tomu bohužel stalo v tomto případě.

Mohlo by se zdát, že se program již nepodaří zachránit, že navzdory snaživé práci dirigenta Roberta Kružíka a dobře nastudovanému hudebnímu materiálu bude celý koncert pouze průměrným zpestřením středečního večera. A ejhle! Dílo Infantčiny narozeniny skladatele Franze Schrekera představovalo tolik vytoužený šťastný konec pohádky. A zároveň onen kýžený kontrast k předcházející ne tolik zajímavé první polovině večera. Baletní pantomima na motivy pohádky Oscara Wildea přestavovala dílo, na které mohlo publikum čekat. Orchestr se pustil do díla s vervou a dirigent Robert Kružík se zdál více ve svém živlu. Skladba samotná byla pojata energicky, s ostrými dynamickými kontrasty. Ostatně dílo je plné náhlých změn rytmů, nálad a přízvuků. K vrcholům večera tuto část přiřadilo samotné baletní provedení, kterého se ujala skupina ProART Company. Její umělecký vedoucí Martina Dvořáka ztvárnil také postavu Smrti-Zrcadla a ujal se režie i choreografie. Postavu Infantky hrála Kristýna Křemenáková, Růži-Lásku tančila Irene Bauer a trpaslíka Lukáš Lepold. V představení účinkovali také žáci Taneční konzervatoře Brno – Amálie Malinová, Bianca Tesařová, Ondřej Knápek a Jaroslav Vitula. Bylo působivé sledovat, jak je relativně malý prostor pódia Besedního domu schopen pojmout orchestr a nemalé množství tanečníků. I za toto si zaslouží toto číslo pochvalu. Vrcholem skutečným však byla sama choreografie. Jemná, symbolická, působivá a všeříkající gestika dokázala s minimem prostředků zaujmout právoplatné místo po boku hudby. Povznesené a elegantní pohyby tanečnic v kontrastu s až zvířeckým vířením trpaslíka byly překonány pouze postavou Smrti-Zrcadla, která v závěru skladby zaháněla prohlédnuvšího trpaslíka do úzkých a s jistým cynismem napodobovala každičký jeho pohyb. Diametrálně odlišné typy tance charakterizovaly každou postavu zvlášť a dodávaly inscenaci živost.

romanticke_pohadky_fb_2018_foto_jelinek_03

Po nepříliš přesvědčivém nastolení úvodní atmosféry a následném odpočinkovém času pro orchestr se tak celý večer uzavřel ve velkém stylu a poslední představení právoplatně sklidilo největší potlesk. Dnes (25. ledna) a zítra zazní reprízy, osobně návštěvu určitě doporučuji, i kdyby jen kvůli Infantčiným narozeninám. Filharmonie Brno totiž dokázala, že její Romantické pohádky mají šťastný konec.

CARL MARIA von WEBER Čarostřelec, předehra, ANTONIO CARTELLIERI Klarinetový koncert č. 3 B dur (novodobá premiéra), FRANZ SCHREKER Infantčiny narozeniny, taneční pantomima podle pohádky Oscara Wilda

klarinet Emil Drápela, ProART Company, umělecký vedoucí, režie, choreografie Martin Dvořák, kostýmy Jindra Rychlá, rekvizity Jana Jano

účinkují: Irene Bauer (Růže/Láska), Martin Dvořák (Smrt/Zrcadlo), Kristýna Křemenáková (Infantka), Lukáš Lepold (Skřítek), žáci Taneční konzervatoře Brno v alternaci: Alžběta Janíčková, Amálie Malinová, Bianca Tesařová, Ondřej Knápek a Jaroslav Vitola

Filharmonie Brno, dirigent Robert Kružík

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více