Poletování Čínou v závěsu s Musorgským

Poletování Čínou v závěsu s Musorgským

S více jak půlročním odstupem se na prkna Janáčkova divadla s Filharmonií Brno vrátil kazachstánský dirigent Alan Buribajev. Orchestr a sólista Matthew Barley pod jeho vedením podali v netypickém multimediálním koncertu čínského skladatele Tan Duna výborný výkon. O poznání menší úspěch se pak dostavil v provedení Musorgského Obrázků z výstavy.

Tan Dunův koncert pro violoncello, video a orchestr s názvem Mapa uvedla filharmonie v české premiéře. Kompozice o devíti větách z roku 2002 může posluchače v kontextu Tan Dunova známého díla lecčím překvapit. Zatímco jeho tvorba pro film (ve snímku Tygr a drak oceněná dokonce soškou Oscara) je přímočará a míří na světové publikum, Mapa je spíše experimentální záležitostí. Autor sám natočil videa zachycující přežívající hudební tradice a rituály na čínském venkově, aby k nim posléze složil hudbu pro orchestr a sólistu. Každá z vět je tak po skladebné stránce naprosto unikátní díky nutnosti interakce s odlišnými podněty.

filharmonie_brno_Tan_Tun_2016_Jelinek02Do sólového partu violoncellisty Matthewa Barleyho zakomponoval autor četná glissanda, čínsky znějící melodické postupy a časté oscilace mezi dvěma tóny. Ze začátku projekce v polovině první věty s podtitulem Tanec duchů reprodukovaná zvuková stopa místy poněkud přehlušila orchestr i sólistu. Za ní se navíc hudebníci na pódiu i lehce opožďovali. Postupně však provedení získávalo na suverenitě a souhra mezi perkusisty na obrazovce a na jevišti byla kompaktnější. Tribalisticky rituální rytmika dobře šlapala a Barley, který před lety koncert hrál přímo pod taktovkou autora, byl ve svém výkonu suverénní a uvolněný. Sólový part celého koncertu nebyl zatížený klasickou virtuozitou a celek proto působil celistvě a organicky.

Ve druhé větě skladatel skvěle pracoval s imitačním principem. Dechová sekce se sólistou nejen napodobovala zvukovou linii pískajícího chlapce z videozáznamu, ale také předjímala. Celek tak pro svou nelineárnost vytvářel velmi zvláštní pojetí času. Třetí věta disponovala rytmickou úsečností, výborné staccatové frázování žesťů nemělo daleko k bigbandové tradici. Náhlý konec ve formě šuhajského „hej!“ ale budil úsměv na rtech. Věta Miaoská suona nabídla statný melodický duel mezi hráčem na šalmaj na promítacím plátně a orchestrem, věta po ní pak lyricky zpracovávala dialogicky vystavěnou vokální linku. Tato věta byla pro svoji zpěvnost jednou z nejsnáze zapamatovatelných melodií celého Tan Dunova koncertu.

filharmonie_brno_Tan_Tun_2016_Jelinek03Tan Dun se svým přístupem uchovává a rozvíjí čínskou lidovou hudbu, a přesto by bylo značně zavádějící označit ho jako neo-folkloristu. Skladba Mapa není postavena jen na vrstvení živé produkce na reprodukci, ale i na překrývání jednotlivých video stop. Pro diváka pak není nouze o vjemy. Jako celek jde Mapu z pozice Evropana emočně vnímat mnoha způsoby. Stejně tak jako má světlá místa, dokáže vzbuzovat i nezanedbatelný duševní neklid. Ve výsledku skladba i provedení dalece přesahují pejorativní škatulku „zajímavé“, kterou při uhýbavém hodnocení soudobé hudby rádi používáme.

Druhá polovina večera se dramaturgicky ubírala konzervativnější cestou. Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského v instrumentaci Maurice Ravela jsou jedním z nejznámějších kusů ruského repertoáru a Filharmonie Brno je nezřídka hraje.

Už v úvodní Promenádě menšímu kiksu neunikl trumpetista Jan Broda, jinak se však orchestru vydařil vcelku majestátní zvuk. Trhavý pohyb ve Skřetovi mile korespondoval s předchozí skladbou, ve druhé Promenádě i Starém hradu se dařilo sekci dřevěných dechových nástrojů. Saxofon zněl nanejvýš měkce, fagot předváděl stabilní ostinata. Dřevům se taky velmi vyvedly úprky Tanci kuřátek ve skořápkách.

Zádrhel přišel u Goldenberga a Šmujleho. Čtyřnásobná staccata Jana Brody nestíhala dirigentem nastavené tempo a pasáž tak ve výsledku znatelně drhla. Polehčující okolností budiž fakt, že zde v partituře byl skladatel vůči hráči po technické stránce nemilosrdný  a že také jazyk zkušeného hráče má limity. Dále skladba plynula obstojně. Trh v Limoges nepostrádal jiskru, ani po stránce soudržnosti si orchestr nevedl zle. 

Provedení Musorgského Obrázků z výstavy rozhodně nebylo žádné fiasko, jen prostě mělo několik slabých míst. Výsledný dojem z koncertu dal tušit, že většina času při zkouškách pravděpodobně padla na Tan Dunovu koncertní premiéru. Což je ale pořád lepší, než kdyby tomu bylo naopak. Odbýt českou premiéru takového díla by byla škoda. Čínskou volbu dramaturga orchestru lze jen pochválit a doporučit. Druhý koncert se odehraje dnes v Janáčkově divadle v 19.30 hodin.

Mapa a Obrázky z výstavy. Tan Dun: Mapa, Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy, orch. Maurice Ravel. Filharmonie Brno, dirigent Alan Buribajev, violoncello Matthew Barley, technická realizace Yichuan Li a Radek Odehnal. Janáčkovo divadlo, 8. prosince 2016.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více