Poletování Čínou v závěsu s Musorgským

Poletování Čínou v závěsu s Musorgským

S více jak půlročním odstupem se na prkna Janáčkova divadla s Filharmonií Brno vrátil kazachstánský dirigent Alan Buribajev. Orchestr a sólista Matthew Barley pod jeho vedením podali v netypickém multimediálním koncertu čínského skladatele Tan Duna výborný výkon. O poznání menší úspěch se pak dostavil v provedení Musorgského Obrázků z výstavy.

Tan Dunův koncert pro violoncello, video a orchestr s názvem Mapa uvedla filharmonie v české premiéře. Kompozice o devíti větách z roku 2002 může posluchače v kontextu Tan Dunova známého díla lecčím překvapit. Zatímco jeho tvorba pro film (ve snímku Tygr a drak oceněná dokonce soškou Oscara) je přímočará a míří na světové publikum, Mapa je spíše experimentální záležitostí. Autor sám natočil videa zachycující přežívající hudební tradice a rituály na čínském venkově, aby k nim posléze složil hudbu pro orchestr a sólistu. Každá z vět je tak po skladebné stránce naprosto unikátní díky nutnosti interakce s odlišnými podněty.

filharmonie_brno_Tan_Tun_2016_Jelinek02Do sólového partu violoncellisty Matthewa Barleyho zakomponoval autor četná glissanda, čínsky znějící melodické postupy a časté oscilace mezi dvěma tóny. Ze začátku projekce v polovině první věty s podtitulem Tanec duchů reprodukovaná zvuková stopa místy poněkud přehlušila orchestr i sólistu. Za ní se navíc hudebníci na pódiu i lehce opožďovali. Postupně však provedení získávalo na suverenitě a souhra mezi perkusisty na obrazovce a na jevišti byla kompaktnější. Tribalisticky rituální rytmika dobře šlapala a Barley, který před lety koncert hrál přímo pod taktovkou autora, byl ve svém výkonu suverénní a uvolněný. Sólový part celého koncertu nebyl zatížený klasickou virtuozitou a celek proto působil celistvě a organicky.

Ve druhé větě skladatel skvěle pracoval s imitačním principem. Dechová sekce se sólistou nejen napodobovala zvukovou linii pískajícího chlapce z videozáznamu, ale také předjímala. Celek tak pro svou nelineárnost vytvářel velmi zvláštní pojetí času. Třetí věta disponovala rytmickou úsečností, výborné staccatové frázování žesťů nemělo daleko k bigbandové tradici. Náhlý konec ve formě šuhajského „hej!“ ale budil úsměv na rtech. Věta Miaoská suona nabídla statný melodický duel mezi hráčem na šalmaj na promítacím plátně a orchestrem, věta po ní pak lyricky zpracovávala dialogicky vystavěnou vokální linku. Tato věta byla pro svoji zpěvnost jednou z nejsnáze zapamatovatelných melodií celého Tan Dunova koncertu.

filharmonie_brno_Tan_Tun_2016_Jelinek03Tan Dun se svým přístupem uchovává a rozvíjí čínskou lidovou hudbu, a přesto by bylo značně zavádějící označit ho jako neo-folkloristu. Skladba Mapa není postavena jen na vrstvení živé produkce na reprodukci, ale i na překrývání jednotlivých video stop. Pro diváka pak není nouze o vjemy. Jako celek jde Mapu z pozice Evropana emočně vnímat mnoha způsoby. Stejně tak jako má světlá místa, dokáže vzbuzovat i nezanedbatelný duševní neklid. Ve výsledku skladba i provedení dalece přesahují pejorativní škatulku „zajímavé“, kterou při uhýbavém hodnocení soudobé hudby rádi používáme.

Druhá polovina večera se dramaturgicky ubírala konzervativnější cestou. Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského v instrumentaci Maurice Ravela jsou jedním z nejznámějších kusů ruského repertoáru a Filharmonie Brno je nezřídka hraje.

Už v úvodní Promenádě menšímu kiksu neunikl trumpetista Jan Broda, jinak se však orchestru vydařil vcelku majestátní zvuk. Trhavý pohyb ve Skřetovi mile korespondoval s předchozí skladbou, ve druhé Promenádě i Starém hradu se dařilo sekci dřevěných dechových nástrojů. Saxofon zněl nanejvýš měkce, fagot předváděl stabilní ostinata. Dřevům se taky velmi vyvedly úprky Tanci kuřátek ve skořápkách.

Zádrhel přišel u Goldenberga a Šmujleho. Čtyřnásobná staccata Jana Brody nestíhala dirigentem nastavené tempo a pasáž tak ve výsledku znatelně drhla. Polehčující okolností budiž fakt, že zde v partituře byl skladatel vůči hráči po technické stránce nemilosrdný  a že také jazyk zkušeného hráče má limity. Dále skladba plynula obstojně. Trh v Limoges nepostrádal jiskru, ani po stránce soudržnosti si orchestr nevedl zle. 

Provedení Musorgského Obrázků z výstavy rozhodně nebylo žádné fiasko, jen prostě mělo několik slabých míst. Výsledný dojem z koncertu dal tušit, že většina času při zkouškách pravděpodobně padla na Tan Dunovu koncertní premiéru. Což je ale pořád lepší, než kdyby tomu bylo naopak. Odbýt českou premiéru takového díla by byla škoda. Čínskou volbu dramaturga orchestru lze jen pochválit a doporučit. Druhý koncert se odehraje dnes v Janáčkově divadle v 19.30 hodin.

Mapa a Obrázky z výstavy. Tan Dun: Mapa, Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy, orch. Maurice Ravel. Filharmonie Brno, dirigent Alan Buribajev, violoncello Matthew Barley, technická realizace Yichuan Li a Radek Odehnal. Janáčkovo divadlo, 8. prosince 2016.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.  více

Pokud pomineme teprve nadcházející zářijový bonusový koncert Diany Krall, neukončil letošní festival Jazzfest nikdo menší než Chick Corea se svým hvězdným triem. Spolu s Brianem Bladem a Eddie Gomezem udělali za letošním ročníkem luxusní americkou tečku.  více

Vydařený čtvrteční koncert Filharmonie Brno v Besedním domě musel potěšit opravdu každého, posluchače rozličného věku i vkus. A nadšení bylo v sále cítit, i přesto, že se na klavír hrálo i celou šíří předloktí.  více

Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.  více

Hudební retro komedie Viki kráčí za štěstím, jak ji v premiéře uvedlo Městské divadlo Brno, je na mnoho způsobů zpáteční cestou v čase. Diváka vrací ke tvorbě z autorské dílny Milan Uhde, Miloš Štědroň, kterou nyní výrazně doplnil hudební skladatel Karel Cón. Jde navrch o exkurz k reálnému příběhu, který se odehrál na přelomu 60. a 70. let či swingové muzice kralující éře sladkých sixities. A před publikem nyní navrch defiluje bezmála stejný tvůrčí tým v čele s režisérem Jurajem Nvotou, který se před pěti lety představil na stejném jevišti divákům s romantickým muzikálem Divá Bára.  více

Festival Jazzfest se blíží ke konci a po osvěžení z české a evropské scény přišla na řadu nefalšovaná, téměř bluesová americká klasika. Dvaasedmdesátiletý velikán Steve Gadd dorazil do Brna s kytaristou Michaelem Landauem, baskytaristou Jimmy Johnsonem, trumpetistou Waltem Fowlerem a za piano a Fender rhodes zasedl Kevin Hayes.  více