Polsko-švýcarský večer Moravského podzimu

11. říjen 2019, 12:00
Polsko-švýcarský večer Moravského podzimu

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu. 

Večer zahájil svěží Klavírní koncert č. 12 A dur Wolfganga Amadea Mozarta, v němž se v dvojroli představil již zmiňovaný sólista Piotr Anderszewski, který svým vystupováním od začátku vyvolával dojem ležérnosti a bezstarostnosti. Ve třech vzájemně kontrastních větách jednoho ze sedmadvaceti Mozartových klavírních koncertů vedl klavírista své ruce po klaviatuře koordinovaně a jednoduchými a rozmáchlými gesty dokázal plynule přejít k vedení orchestru. Nedá se však vyloučit, že kombinace dvou pozic sólistovu klavírnímu projevu v některých částech spíše uškodila. Hra byla místy příliš povrchní, jako by jí chyběl dostatečný vhled do správné mozartovské interpretace. Přestože se skladba vyznačuje líbivou jednoduchostí, kterou do díla autor vložil, zdály se hbitější pasáže místy až nevyhrané a postrádající dostatečnou pečlivost. Ve výrazově nevypjatých částech se však sálem rozezníval kultivovaný a jednolitý klavírní přednes.

anderszewski_a_Basilejsky_komorni_orch_foto_jiri_jelinek

Jako vysoce kontrastní zlom se představila Sinfonietta pro orchestr Francise Poulanca, člena proslulé Pařížské šestky, působící v polystylovém dvacátém století. Tento odvážný dobový i stylový skok však ve výsledku nebyl šokující do takové míry, která se dala očekávat, jelikož kompozice překvapila svou zpěvností a posluchačskou přijatelností. Svěží hru naplněnou modulacemi a disharmoniemi střídaly dojímavě harmonické pasáže, jako vystřižené z 19. století. Ve čtyřech spíše svižnějších až živelných větách si díky jejich různorodosti snad každý posluchač mohl najít „to svoje“. Také orchestr se této energické kompozice zhostil s vervou, která výslednému znění dala onen správný náboj. Obdivuhodná byla, až na několik nepřesných nástupů, souhra již poměrně početného komorního tělesa bez vedení dirigenta, obzvlášť v extrémně hbitém Molto vivace druhé věty. Z každého společného tónu čišela soustředěnost, vzájemný respekt a napojení všech členů, což umožnilo funkčnost a souhru.

Právě zápal a zájem o výkon, patrný ze všech tváří v orchestru, byl výrazným a v našem prostředí ne tak často patrným prvkem večera. Energie jednotlivých členů i ansámblu jako celku však dala zejména živelnějším částem skladeb tolik potřebný finální výraz a na pódium pak byla radost pohledět. Celkového oživení dosáhl orchestr také svým postavením. Bylo ozvláštněno vyvýšením dechů, které navíc hrály vestoje, i kontrabasů, díky čemuž lépe vynikla zřetelnost jednotlivých nástrojových barev. Dalo by se snad i říci, že takto rozestavěnému a obsazenému tělesu nevyzpytatelná akustika sálu Besedního domu vyšla vstříc.

anderszewski_a_Basilejsky_komorni_orch_foto_jiri_jelinek_02

Jestliže v programu některé diváky nalákal Mozart, nebo snad Schumann, byli asi ihned při prvních tónech po přestávce nemile překvapeni. V návaznosti na Poulanca zazněla znatelně odvážnější skladba Meta arca pro sólové housle a 15 smyčcových nástrojů švýcarského soudobého skladatele Heinze Holligera, kterého s orchestrem spojuje nejen provádění jeho skladeb v současnosti, ale také fakt, že byl sám členem tohoto tělesa v dobách vedení renomovaným Paulem Sacherem v půli minulého století. Stručná kompozice se vyznačuje především svou moderností, až výstředností a postavená na prvcích aleatoriky postrádá jasně znějící formu, ve které by se posluchač mohl orientovat. Na postu sólových houslí se představil pro daný večer koncertní mistr Baptiste Lopez, který do přednesu vložil odpovídající dávku expresionismu a napětí, které skladba vyžaduje.

Exkurz do soudobé tvorby zakončil smířlivý romantický Klavírní koncert a moll Roberta Schumanna. Ve své dvojroli se opět představil klavírní sólista večera, kterému interpretace romantismu svědčila o něco více než ta předešlá klasicistní. V pozici před takto živelným a energickým orchestrem však sólista stál (či spíše seděl) před nelehkým úkolem se tomuto náboji vyrovnat, což se mu jeho hrou bohužel nepodařilo. I přes veškerou procítěnost výsledný přednes působil, jako by sólista ve hře nedokázal proniknout do nitra nástroje, ze kterého lze získat dostatečnou výrazovou hloubku. Původní klavírní fantazie rozšířená následně na třívětý koncert ale přesto nabídla posluchačům vstřícnou a příjemnou tečku v programu večera.

anderszewski_a_Basilejsky_komorni_orch_foto_jiri_jelinek_03

Po téměř okamžitých ovacích vestoje přidal orchestr v čele s pianistou ještě klasicistně lehkou a svěží třetí větu Koncertu pro klavír č. 11 D dur Josepha Haydna, čímž protáhl i tak dlouhý program. Evidentně spokojenému brněnskému publiku však, jindy jistě problematická, délka koncertu nevadila. Po dramaturgické stránce pestrý program tak přinesl do místního kulturního prostředí neotřelé hudební tendence a nezvyklou energii, které (ať už dobře nebo nedostatečně) sekundoval sólový klavírní přednes.

WOLFGANG AMADEUS MOZART

Klavírní koncert č. 12 A dur

FRANCIS POULANC

Sinfonietta pro orchestr

HEINZ HOLLIGER

Meta arca pro sólové housle a 15 smyčcových nástrojů

ROBERT SCHUMANN

Klavírní koncert a moll

Piotr Anderszewski – klavír

Baptiste Lopez – housle

Basilejský komorní orchestr

Besední dům

Čtvrtek 10. října 2019 

Foto/ Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Nejčtenější

Kritika

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více