Polsko-švýcarský večer Moravského podzimu

11. říjen 2019, 12:00
Polsko-švýcarský večer Moravského podzimu

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu. 

Večer zahájil svěží Klavírní koncert č. 12 A dur Wolfganga Amadea Mozarta, v němž se v dvojroli představil již zmiňovaný sólista Piotr Anderszewski, který svým vystupováním od začátku vyvolával dojem ležérnosti a bezstarostnosti. Ve třech vzájemně kontrastních větách jednoho ze sedmadvaceti Mozartových klavírních koncertů vedl klavírista své ruce po klaviatuře koordinovaně a jednoduchými a rozmáchlými gesty dokázal plynule přejít k vedení orchestru. Nedá se však vyloučit, že kombinace dvou pozic sólistovu klavírnímu projevu v některých částech spíše uškodila. Hra byla místy příliš povrchní, jako by jí chyběl dostatečný vhled do správné mozartovské interpretace. Přestože se skladba vyznačuje líbivou jednoduchostí, kterou do díla autor vložil, zdály se hbitější pasáže místy až nevyhrané a postrádající dostatečnou pečlivost. Ve výrazově nevypjatých částech se však sálem rozezníval kultivovaný a jednolitý klavírní přednes.

anderszewski_a_Basilejsky_komorni_orch_foto_jiri_jelinek

Jako vysoce kontrastní zlom se představila Sinfonietta pro orchestr Francise Poulanca, člena proslulé Pařížské šestky, působící v polystylovém dvacátém století. Tento odvážný dobový i stylový skok však ve výsledku nebyl šokující do takové míry, která se dala očekávat, jelikož kompozice překvapila svou zpěvností a posluchačskou přijatelností. Svěží hru naplněnou modulacemi a disharmoniemi střídaly dojímavě harmonické pasáže, jako vystřižené z 19. století. Ve čtyřech spíše svižnějších až živelných větách si díky jejich různorodosti snad každý posluchač mohl najít „to svoje“. Také orchestr se této energické kompozice zhostil s vervou, která výslednému znění dala onen správný náboj. Obdivuhodná byla, až na několik nepřesných nástupů, souhra již poměrně početného komorního tělesa bez vedení dirigenta, obzvlášť v extrémně hbitém Molto vivace druhé věty. Z každého společného tónu čišela soustředěnost, vzájemný respekt a napojení všech členů, což umožnilo funkčnost a souhru.

Právě zápal a zájem o výkon, patrný ze všech tváří v orchestru, byl výrazným a v našem prostředí ne tak často patrným prvkem večera. Energie jednotlivých členů i ansámblu jako celku však dala zejména živelnějším částem skladeb tolik potřebný finální výraz a na pódium pak byla radost pohledět. Celkového oživení dosáhl orchestr také svým postavením. Bylo ozvláštněno vyvýšením dechů, které navíc hrály vestoje, i kontrabasů, díky čemuž lépe vynikla zřetelnost jednotlivých nástrojových barev. Dalo by se snad i říci, že takto rozestavěnému a obsazenému tělesu nevyzpytatelná akustika sálu Besedního domu vyšla vstříc.

anderszewski_a_Basilejsky_komorni_orch_foto_jiri_jelinek_02

Jestliže v programu některé diváky nalákal Mozart, nebo snad Schumann, byli asi ihned při prvních tónech po přestávce nemile překvapeni. V návaznosti na Poulanca zazněla znatelně odvážnější skladba Meta arca pro sólové housle a 15 smyčcových nástrojů švýcarského soudobého skladatele Heinze Holligera, kterého s orchestrem spojuje nejen provádění jeho skladeb v současnosti, ale také fakt, že byl sám členem tohoto tělesa v dobách vedení renomovaným Paulem Sacherem v půli minulého století. Stručná kompozice se vyznačuje především svou moderností, až výstředností a postavená na prvcích aleatoriky postrádá jasně znějící formu, ve které by se posluchač mohl orientovat. Na postu sólových houslí se představil pro daný večer koncertní mistr Baptiste Lopez, který do přednesu vložil odpovídající dávku expresionismu a napětí, které skladba vyžaduje.

Exkurz do soudobé tvorby zakončil smířlivý romantický Klavírní koncert a moll Roberta Schumanna. Ve své dvojroli se opět představil klavírní sólista večera, kterému interpretace romantismu svědčila o něco více než ta předešlá klasicistní. V pozici před takto živelným a energickým orchestrem však sólista stál (či spíše seděl) před nelehkým úkolem se tomuto náboji vyrovnat, což se mu jeho hrou bohužel nepodařilo. I přes veškerou procítěnost výsledný přednes působil, jako by sólista ve hře nedokázal proniknout do nitra nástroje, ze kterého lze získat dostatečnou výrazovou hloubku. Původní klavírní fantazie rozšířená následně na třívětý koncert ale přesto nabídla posluchačům vstřícnou a příjemnou tečku v programu večera.

anderszewski_a_Basilejsky_komorni_orch_foto_jiri_jelinek_03

Po téměř okamžitých ovacích vestoje přidal orchestr v čele s pianistou ještě klasicistně lehkou a svěží třetí větu Koncertu pro klavír č. 11 D dur Josepha Haydna, čímž protáhl i tak dlouhý program. Evidentně spokojenému brněnskému publiku však, jindy jistě problematická, délka koncertu nevadila. Po dramaturgické stránce pestrý program tak přinesl do místního kulturního prostředí neotřelé hudební tendence a nezvyklou energii, které (ať už dobře nebo nedostatečně) sekundoval sólový klavírní přednes.

WOLFGANG AMADEUS MOZART

Klavírní koncert č. 12 A dur

FRANCIS POULANC

Sinfonietta pro orchestr

HEINZ HOLLIGER

Meta arca pro sólové housle a 15 smyčcových nástrojů

ROBERT SCHUMANN

Klavírní koncert a moll

Piotr Anderszewski – klavír

Baptiste Lopez – housle

Basilejský komorní orchestr

Besední dům

Čtvrtek 10. října 2019 

Foto/ Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více