Příležitost dělá zloděje, VCHOD operní herce

9. leden 2013, 17:56
Příležitost dělá zloděje, VCHOD operní herce

“Hledali jsme mezi posluchači, absolventy i profesionály z oboru ty, kteří mají vhodné dispozice, předpoklady pro týmovou práci a chuť pracovat na svém vlastním růstu,” píše mimo jiné režisér Tomáš Studený o účastnících specifického projektu VCHOD, což je Výzkumné centrum operního/hudebního divadla v rámci JAMU. Projekt je zaměřený na skloubení pěveckých i hereckých schopností v opeře a pokud mohu soudit z toho, co jsem viděl, výzkum se týká toho, kam až lze při spojování těchto dvou aspektů operního účinkování zajít. Ačkoliv se jedná o studentský, nebo lépe řečeno studijní projekt, je velmi dobře připravený, stojí za pozornost a občas mi během představení Rossiniho komické jednoaktovky Příležitost dělá zloděje bleskla hlavou i obecnější myšlenka. Poprvé to bylo vlastně ještě před začátkem, když jsem si četl program a v něm větu, kterou cituji na začátku odstavce. Je neuvěřitelné, jak je v nás zakořeněná, byť často zcela nevědomě, potřeba zdůrazňovat samozřejmosti – kdo nemá vhodné dispozice, předpoklady pro týmovou práci a chuť pracovat na svém vlastním růstu, ten nemá co pohledávat na JAMU a v operním divadle už vůbec ne.

Ale pojďme k samotné inscenaci a začnu z gruntu, jímž je samotná volba titulu. Ta byla podle mého názoru v podstatě dokonalá po všech stránkách. Rossini rozuměl lidskému hlasu, sám uměl zpívat a uměl psát pro zpěváky. Ne snad, že by jeho rané opery byly jednoduché, ale zpívají se dobře, role jsou vesměs lyrické a pro mladé hlasy vhodné. Nevázaná komika frašky postavené na záměně zavazadel a posléze i osob také snese lecjakou hudebně-dramaturgickou nedůslednost i inscenační neplechu (přidaná role Kupida), střídání afektů přímo vybízí k režii po jednotlivých číslech bez výrazné zastřešující koncepce. Tomáš Studený a celý VCHOD tuto volnost využili v hojné míře, ale nepřehnali to, představení drželo pohromadě a tvořilo souvislý celek.

Pěstovat v operních pěvcích i herecké schopnosti je mi velmi sympatické a inscenace mimo jiné ukázala, co všechno je možné, když je splněno několik podmínek, které bych rád viděl i v našich velkých divadlech jaksi automaticky. Mám tím na mysli třeba to, že režisér je dobře připravený, dílo zná a ví, co chce. Pracuje s jedním obsazením a ne se dvěma až třemi alternacemi, takže může pilovat detaily s konkrétními lidmi, místo aby začínal to samé pořád znovu. Pěvci s ním navíc spolupracují a zdá se, že dokonce i s chutí a vnášejí do věci vlastní impulsy (Tomáš Studený inscenoval Příležitost společně s Markem Mokošem, připsán je i “kolektiv”). Příležitost dělá zloděje je klasická číslová opera a Tomáš Studený ji zrežíroval jako sled provázaných hereckých etud, na nichž bylo znát, že si s účinkujícími chtěl vyzkoušet pokud možno všechno, čeho je možné dosáhnout čistě hereckými prostředky, divadelní technika byla zcela v pozadí. Jednotlivá čísla byla výborně vystavěná i vypointovaná – lyrické okamžiky nebyly zesměšňované, ale ani sentimentálně trapné, výborně fungovaly ansámbly Tomáš Studený je opravdu umí), rvačky byly realistické a uvěřitelné i zblízka. Úvodní bouře posílená realistickými zvuky z reproduktorů a přibíhající Matěj – v originále Parmenio – mi připomínaly parodii na Siegmundův úprk v úvodu Valkýry.

 Hudební stránku věci si VCHOD přece jen zjednodušuje. Provedení s klavírem je sice v rámci takového projektu zcela pochopitelné, ale uzpívat normální divadlo přes orchestr je něco úplně jiného. To není výčitka, spíš upozornění nadšencům z publika, kteří by snad měli pocit, že by se s inscenací okamžitě mohlo jít na velkou scénu. V rámci výzkumnictví pokládám za pochopitelné, že herectví jde někdy až do konfliktu se zpěvem – v divočejších scénách bylo patrné, že se účinkujícím nedostává dechu na závěrečný tón. Byli v těchto kratičkých momentech vlastně nuceni se rozhodnout, jestli dokončí hereckou akci, nebo naplno dozpívají. Vítězilo herectví, takže se několikrát stalo, že místo efektního závěru zazněl napůl polknutý nebo jen krátce a nekultivovaně vyražený tón – to se v opravdové inscenaci nesmí stávat (účinkující měli ale svoje party zvládnuté celkově velmi slušně). Za opravdovou chybu ale pokládám mluvené dialogy namísto původních recitativů – jejich perfektní interpretace je hnacím motorem číslové opery. Fousatý bonmot praví, že na áriích se pozná hlas a na recitativech inteligence – co by bez nich byla třeba Figarova svatba? Chci tím především říci, že pokud chce VCHOD zkoumat možnosti a hranice operního herectví a vynechá z Rossiniho recitativy, nezkoumá ty hranice dostatečně. Respektive vybírá si z nich tu efektnější a svým způsobem schůdnější část.

Uvedení opery v českém překladu Tomáše Studeného přispělo k lepší interakci mezi účinkujícími a bezprostředně reagujícím publikem. Jasně se ale projevilo, že je potřeba mít při psaní překladu neustále na paměti zvukovou stránku textu, u italské opery možná víc než u kterékoliv jiné. “I když je to volovina, hlavně že to dobře zní,” zpívalo se v závěrečném ansámblu a kromě toho, že bych tento verš s klidem přilepil na závěr nejedné opery, je dobré si uvědomit, že je na tom i kus pravdy (a celá pravda Trubadúra například). Mimo jiné se třeba i na tomto verši ukázalo, že při zvukové adekvátnosti snese dvě stě let stará hudba velmi dobře i současné hovorové obraty, jindy i mírně škobrtající rýmy (i když třeba šlupka – pepka už je přece jen trochu moc), nehezky ale znějí nespisovné koncovky ("to je hloupý" místo "to je hloupé" apod.). Tady je potřeba u všech zúčastněných pochválit výslovnost, rozumět jim bylo bez námahy prakticky všechno. Potěšila mě vtipně a přiléhavě citovaná Prodaná nevěsta.

Provedení Rossiniho taškařice bylo opravdu zábavné, mělo spád i jiskru a já jsem teď především zvědavý na to, jak si VCHOD poradí s Hubičkou, která je v plánu na letošní červen. Především proto, že tady už to s úpravami a zjednodušujícími zásahy zdaleka tak bezbolestné nebude.

Gioachino Rossini: Příležitost dělá zloděje (L’occasione fa il ladro). Předloha Eugene Scribe, libreto Luigi Prividali, překlad a úprava Tomáš Studený. Hudební nastudování – Ema Mikešková, režie – Tomáš Studený, Marek Mokoš a kolektiv, klavírní spolupráce – Kostiantyn Tyshko, produkce – Pavla Hrubšová. Klementina (Klementina) – Lucie Kašpárková, Matyáš (Alberto) – Lukáš Hacek, Matěj (Parmenio) – Roman Hoza, Ernestina (Ernestina) – Aneta Petrasová, Bonifác (Martino) – Aleš Procházka, Eugenio (Eusebio) – Tomáš Studený, Kupido – Marek Mokoš. Inscenace vznikla v rámci projektu specifického výzkumu VCHOD realizovaného na Hudební fakultě JAMU. 25. 1. 2013, Divadlo na Orlí, Brno (premiéra 26. 6. 2012).

autor: Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více