Příležitost dělá zloděje, VCHOD operní herce

9. leden 2013, 17:56
Příležitost dělá zloděje, VCHOD operní herce

“Hledali jsme mezi posluchači, absolventy i profesionály z oboru ty, kteří mají vhodné dispozice, předpoklady pro týmovou práci a chuť pracovat na svém vlastním růstu,” píše mimo jiné režisér Tomáš Studený o účastnících specifického projektu VCHOD, což je Výzkumné centrum operního/hudebního divadla v rámci JAMU. Projekt je zaměřený na skloubení pěveckých i hereckých schopností v opeře a pokud mohu soudit z toho, co jsem viděl, výzkum se týká toho, kam až lze při spojování těchto dvou aspektů operního účinkování zajít. Ačkoliv se jedná o studentský, nebo lépe řečeno studijní projekt, je velmi dobře připravený, stojí za pozornost a občas mi během představení Rossiniho komické jednoaktovky Příležitost dělá zloděje bleskla hlavou i obecnější myšlenka. Poprvé to bylo vlastně ještě před začátkem, když jsem si četl program a v něm větu, kterou cituji na začátku odstavce. Je neuvěřitelné, jak je v nás zakořeněná, byť často zcela nevědomě, potřeba zdůrazňovat samozřejmosti – kdo nemá vhodné dispozice, předpoklady pro týmovou práci a chuť pracovat na svém vlastním růstu, ten nemá co pohledávat na JAMU a v operním divadle už vůbec ne.

Ale pojďme k samotné inscenaci a začnu z gruntu, jímž je samotná volba titulu. Ta byla podle mého názoru v podstatě dokonalá po všech stránkách. Rossini rozuměl lidskému hlasu, sám uměl zpívat a uměl psát pro zpěváky. Ne snad, že by jeho rané opery byly jednoduché, ale zpívají se dobře, role jsou vesměs lyrické a pro mladé hlasy vhodné. Nevázaná komika frašky postavené na záměně zavazadel a posléze i osob také snese lecjakou hudebně-dramaturgickou nedůslednost i inscenační neplechu (přidaná role Kupida), střídání afektů přímo vybízí k režii po jednotlivých číslech bez výrazné zastřešující koncepce. Tomáš Studený a celý VCHOD tuto volnost využili v hojné míře, ale nepřehnali to, představení drželo pohromadě a tvořilo souvislý celek.

Pěstovat v operních pěvcích i herecké schopnosti je mi velmi sympatické a inscenace mimo jiné ukázala, co všechno je možné, když je splněno několik podmínek, které bych rád viděl i v našich velkých divadlech jaksi automaticky. Mám tím na mysli třeba to, že režisér je dobře připravený, dílo zná a ví, co chce. Pracuje s jedním obsazením a ne se dvěma až třemi alternacemi, takže může pilovat detaily s konkrétními lidmi, místo aby začínal to samé pořád znovu. Pěvci s ním navíc spolupracují a zdá se, že dokonce i s chutí a vnášejí do věci vlastní impulsy (Tomáš Studený inscenoval Příležitost společně s Markem Mokošem, připsán je i “kolektiv”). Příležitost dělá zloděje je klasická číslová opera a Tomáš Studený ji zrežíroval jako sled provázaných hereckých etud, na nichž bylo znát, že si s účinkujícími chtěl vyzkoušet pokud možno všechno, čeho je možné dosáhnout čistě hereckými prostředky, divadelní technika byla zcela v pozadí. Jednotlivá čísla byla výborně vystavěná i vypointovaná – lyrické okamžiky nebyly zesměšňované, ale ani sentimentálně trapné, výborně fungovaly ansámbly Tomáš Studený je opravdu umí), rvačky byly realistické a uvěřitelné i zblízka. Úvodní bouře posílená realistickými zvuky z reproduktorů a přibíhající Matěj – v originále Parmenio – mi připomínaly parodii na Siegmundův úprk v úvodu Valkýry.

 Hudební stránku věci si VCHOD přece jen zjednodušuje. Provedení s klavírem je sice v rámci takového projektu zcela pochopitelné, ale uzpívat normální divadlo přes orchestr je něco úplně jiného. To není výčitka, spíš upozornění nadšencům z publika, kteří by snad měli pocit, že by se s inscenací okamžitě mohlo jít na velkou scénu. V rámci výzkumnictví pokládám za pochopitelné, že herectví jde někdy až do konfliktu se zpěvem – v divočejších scénách bylo patrné, že se účinkujícím nedostává dechu na závěrečný tón. Byli v těchto kratičkých momentech vlastně nuceni se rozhodnout, jestli dokončí hereckou akci, nebo naplno dozpívají. Vítězilo herectví, takže se několikrát stalo, že místo efektního závěru zazněl napůl polknutý nebo jen krátce a nekultivovaně vyražený tón – to se v opravdové inscenaci nesmí stávat (účinkující měli ale svoje party zvládnuté celkově velmi slušně). Za opravdovou chybu ale pokládám mluvené dialogy namísto původních recitativů – jejich perfektní interpretace je hnacím motorem číslové opery. Fousatý bonmot praví, že na áriích se pozná hlas a na recitativech inteligence – co by bez nich byla třeba Figarova svatba? Chci tím především říci, že pokud chce VCHOD zkoumat možnosti a hranice operního herectví a vynechá z Rossiniho recitativy, nezkoumá ty hranice dostatečně. Respektive vybírá si z nich tu efektnější a svým způsobem schůdnější část.

Uvedení opery v českém překladu Tomáše Studeného přispělo k lepší interakci mezi účinkujícími a bezprostředně reagujícím publikem. Jasně se ale projevilo, že je potřeba mít při psaní překladu neustále na paměti zvukovou stránku textu, u italské opery možná víc než u kterékoliv jiné. “I když je to volovina, hlavně že to dobře zní,” zpívalo se v závěrečném ansámblu a kromě toho, že bych tento verš s klidem přilepil na závěr nejedné opery, je dobré si uvědomit, že je na tom i kus pravdy (a celá pravda Trubadúra například). Mimo jiné se třeba i na tomto verši ukázalo, že při zvukové adekvátnosti snese dvě stě let stará hudba velmi dobře i současné hovorové obraty, jindy i mírně škobrtající rýmy (i když třeba šlupka – pepka už je přece jen trochu moc), nehezky ale znějí nespisovné koncovky ("to je hloupý" místo "to je hloupé" apod.). Tady je potřeba u všech zúčastněných pochválit výslovnost, rozumět jim bylo bez námahy prakticky všechno. Potěšila mě vtipně a přiléhavě citovaná Prodaná nevěsta.

Provedení Rossiniho taškařice bylo opravdu zábavné, mělo spád i jiskru a já jsem teď především zvědavý na to, jak si VCHOD poradí s Hubičkou, která je v plánu na letošní červen. Především proto, že tady už to s úpravami a zjednodušujícími zásahy zdaleka tak bezbolestné nebude.

Gioachino Rossini: Příležitost dělá zloděje (L’occasione fa il ladro). Předloha Eugene Scribe, libreto Luigi Prividali, překlad a úprava Tomáš Studený. Hudební nastudování – Ema Mikešková, režie – Tomáš Studený, Marek Mokoš a kolektiv, klavírní spolupráce – Kostiantyn Tyshko, produkce – Pavla Hrubšová. Klementina (Klementina) – Lucie Kašpárková, Matyáš (Alberto) – Lukáš Hacek, Matěj (Parmenio) – Roman Hoza, Ernestina (Ernestina) – Aneta Petrasová, Bonifác (Martino) – Aleš Procházka, Eugenio (Eusebio) – Tomáš Studený, Kupido – Marek Mokoš. Inscenace vznikla v rámci projektu specifického výzkumu VCHOD realizovaného na Hudební fakultě JAMU. 25. 1. 2013, Divadlo na Orlí, Brno (premiéra 26. 6. 2012).

autor: Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více