Příležitost dělá zloděje, VCHOD operní herce

9. leden 2013, 17:56
Příležitost dělá zloděje, VCHOD operní herce

“Hledali jsme mezi posluchači, absolventy i profesionály z oboru ty, kteří mají vhodné dispozice, předpoklady pro týmovou práci a chuť pracovat na svém vlastním růstu,” píše mimo jiné režisér Tomáš Studený o účastnících specifického projektu VCHOD, což je Výzkumné centrum operního/hudebního divadla v rámci JAMU. Projekt je zaměřený na skloubení pěveckých i hereckých schopností v opeře a pokud mohu soudit z toho, co jsem viděl, výzkum se týká toho, kam až lze při spojování těchto dvou aspektů operního účinkování zajít. Ačkoliv se jedná o studentský, nebo lépe řečeno studijní projekt, je velmi dobře připravený, stojí za pozornost a občas mi během představení Rossiniho komické jednoaktovky Příležitost dělá zloděje bleskla hlavou i obecnější myšlenka. Poprvé to bylo vlastně ještě před začátkem, když jsem si četl program a v něm větu, kterou cituji na začátku odstavce. Je neuvěřitelné, jak je v nás zakořeněná, byť často zcela nevědomě, potřeba zdůrazňovat samozřejmosti – kdo nemá vhodné dispozice, předpoklady pro týmovou práci a chuť pracovat na svém vlastním růstu, ten nemá co pohledávat na JAMU a v operním divadle už vůbec ne.

Ale pojďme k samotné inscenaci a začnu z gruntu, jímž je samotná volba titulu. Ta byla podle mého názoru v podstatě dokonalá po všech stránkách. Rossini rozuměl lidskému hlasu, sám uměl zpívat a uměl psát pro zpěváky. Ne snad, že by jeho rané opery byly jednoduché, ale zpívají se dobře, role jsou vesměs lyrické a pro mladé hlasy vhodné. Nevázaná komika frašky postavené na záměně zavazadel a posléze i osob také snese lecjakou hudebně-dramaturgickou nedůslednost i inscenační neplechu (přidaná role Kupida), střídání afektů přímo vybízí k režii po jednotlivých číslech bez výrazné zastřešující koncepce. Tomáš Studený a celý VCHOD tuto volnost využili v hojné míře, ale nepřehnali to, představení drželo pohromadě a tvořilo souvislý celek.

Pěstovat v operních pěvcích i herecké schopnosti je mi velmi sympatické a inscenace mimo jiné ukázala, co všechno je možné, když je splněno několik podmínek, které bych rád viděl i v našich velkých divadlech jaksi automaticky. Mám tím na mysli třeba to, že režisér je dobře připravený, dílo zná a ví, co chce. Pracuje s jedním obsazením a ne se dvěma až třemi alternacemi, takže může pilovat detaily s konkrétními lidmi, místo aby začínal to samé pořád znovu. Pěvci s ním navíc spolupracují a zdá se, že dokonce i s chutí a vnášejí do věci vlastní impulsy (Tomáš Studený inscenoval Příležitost společně s Markem Mokošem, připsán je i “kolektiv”). Příležitost dělá zloděje je klasická číslová opera a Tomáš Studený ji zrežíroval jako sled provázaných hereckých etud, na nichž bylo znát, že si s účinkujícími chtěl vyzkoušet pokud možno všechno, čeho je možné dosáhnout čistě hereckými prostředky, divadelní technika byla zcela v pozadí. Jednotlivá čísla byla výborně vystavěná i vypointovaná – lyrické okamžiky nebyly zesměšňované, ale ani sentimentálně trapné, výborně fungovaly ansámbly Tomáš Studený je opravdu umí), rvačky byly realistické a uvěřitelné i zblízka. Úvodní bouře posílená realistickými zvuky z reproduktorů a přibíhající Matěj – v originále Parmenio – mi připomínaly parodii na Siegmundův úprk v úvodu Valkýry.

 Hudební stránku věci si VCHOD přece jen zjednodušuje. Provedení s klavírem je sice v rámci takového projektu zcela pochopitelné, ale uzpívat normální divadlo přes orchestr je něco úplně jiného. To není výčitka, spíš upozornění nadšencům z publika, kteří by snad měli pocit, že by se s inscenací okamžitě mohlo jít na velkou scénu. V rámci výzkumnictví pokládám za pochopitelné, že herectví jde někdy až do konfliktu se zpěvem – v divočejších scénách bylo patrné, že se účinkujícím nedostává dechu na závěrečný tón. Byli v těchto kratičkých momentech vlastně nuceni se rozhodnout, jestli dokončí hereckou akci, nebo naplno dozpívají. Vítězilo herectví, takže se několikrát stalo, že místo efektního závěru zazněl napůl polknutý nebo jen krátce a nekultivovaně vyražený tón – to se v opravdové inscenaci nesmí stávat (účinkující měli ale svoje party zvládnuté celkově velmi slušně). Za opravdovou chybu ale pokládám mluvené dialogy namísto původních recitativů – jejich perfektní interpretace je hnacím motorem číslové opery. Fousatý bonmot praví, že na áriích se pozná hlas a na recitativech inteligence – co by bez nich byla třeba Figarova svatba? Chci tím především říci, že pokud chce VCHOD zkoumat možnosti a hranice operního herectví a vynechá z Rossiniho recitativy, nezkoumá ty hranice dostatečně. Respektive vybírá si z nich tu efektnější a svým způsobem schůdnější část.

Uvedení opery v českém překladu Tomáše Studeného přispělo k lepší interakci mezi účinkujícími a bezprostředně reagujícím publikem. Jasně se ale projevilo, že je potřeba mít při psaní překladu neustále na paměti zvukovou stránku textu, u italské opery možná víc než u kterékoliv jiné. “I když je to volovina, hlavně že to dobře zní,” zpívalo se v závěrečném ansámblu a kromě toho, že bych tento verš s klidem přilepil na závěr nejedné opery, je dobré si uvědomit, že je na tom i kus pravdy (a celá pravda Trubadúra například). Mimo jiné se třeba i na tomto verši ukázalo, že při zvukové adekvátnosti snese dvě stě let stará hudba velmi dobře i současné hovorové obraty, jindy i mírně škobrtající rýmy (i když třeba šlupka – pepka už je přece jen trochu moc), nehezky ale znějí nespisovné koncovky ("to je hloupý" místo "to je hloupé" apod.). Tady je potřeba u všech zúčastněných pochválit výslovnost, rozumět jim bylo bez námahy prakticky všechno. Potěšila mě vtipně a přiléhavě citovaná Prodaná nevěsta.

Provedení Rossiniho taškařice bylo opravdu zábavné, mělo spád i jiskru a já jsem teď především zvědavý na to, jak si VCHOD poradí s Hubičkou, která je v plánu na letošní červen. Především proto, že tady už to s úpravami a zjednodušujícími zásahy zdaleka tak bezbolestné nebude.

Gioachino Rossini: Příležitost dělá zloděje (L’occasione fa il ladro). Předloha Eugene Scribe, libreto Luigi Prividali, překlad a úprava Tomáš Studený. Hudební nastudování – Ema Mikešková, režie – Tomáš Studený, Marek Mokoš a kolektiv, klavírní spolupráce – Kostiantyn Tyshko, produkce – Pavla Hrubšová. Klementina (Klementina) – Lucie Kašpárková, Matyáš (Alberto) – Lukáš Hacek, Matěj (Parmenio) – Roman Hoza, Ernestina (Ernestina) – Aneta Petrasová, Bonifác (Martino) – Aleš Procházka, Eugenio (Eusebio) – Tomáš Studený, Kupido – Marek Mokoš. Inscenace vznikla v rámci projektu specifického výzkumu VCHOD realizovaného na Hudební fakultě JAMU. 25. 1. 2013, Divadlo na Orlí, Brno (premiéra 26. 6. 2012).

autor: Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Nejčtenější

Kritika

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce