Radostný advent s Ensemble Opera Diversa

18. prosinec 2017, 17:00
Radostný advent s Ensemble Opera Diversa

Program třetí adventní neděle v podání orchestru Ensemble Opera Diversa s výpomocí sesterského tělesa – sboru Ensemble Versus – se nesl ve znamení moderní soudobé tvorby. V Konventu Milosrdných bratří zazněly skladby O antifony pro baryton a smyčce a Magnificat pro sbor a smyčce od dvorního skladatele ansámblu Ondřeje Kyase a Sonata da chiesa skladatele Jaroslava Štastného-Pokorného, komponujícího pod uměleckým pseudonymem Peter Graham. Sólistou večera byl barytonista Roman Hoza, představení řídila dirigentka Gabriela Tardonová. Koncert v přímém přenosu vysílal Český rozhlas Vltava a další stanice sítě Eurorádia. Hudba se tak dostala až k posluchačům Španělského, Sárského, Estonského, Švédského, Portugalského, Hessenského, Dánského, Řeckého, Islandského, Slovinského a Britského (BBC) rozhlasu.

Tu a tam se člověku poštěstí, že odchází z koncertu spokojen a vlastně ani netuší proč. Usmívá se do klop kabátu, kolem mrzne, až praští a on bloumaje v myšlenkách přemítá, notuje si, a vůbec se cítí tak nějak oduševněle a bezdůvodně vesele; přitom zapomněl, že si měl dopnout zbylé knoflíky kabátu, navléci si rukavice a po uši narazit čepici. Stále mu to však vrtá hlavou. „No jo“, říká si, „a co na tom vlastně? Hráli hezky, to jo, ale to teď posledně i ten orchestr v Besedňáku. Hm, co na tom jen mohlo být?“ A kroutí hlavou a stejně na nic kloudného nepřijde. A ještě než si stačí cokoliv uvědomit, usne spokojeným spánkem smyšleného hrdiny. Ale proč se nepokusit tento myšlenkový experiment dovést do zdárného konce? Proč vlastně koncert Ensemble Opera Diversa a Ensemble Versus byl takový úspěch?

eod_2017_foto_filip_dufka_01

Jestliže dílo není zdrojem zábavy, pak málokdy vyvázne z interpretačního boje mezi skladatelem, orchestrem a dirigentem nezraněno. Pomalu slyším svolávání do šiků a řinčení zbraní wagneriánů, mahlerovců a dalších stoupenců důstojných, seriózních skladatelů. „Jakápak zábava?! Tohle je vážná věc!“ Na této frontě však nyní nebojuju – nemluvím o zábavě naší, ale o zábavě interpretů.

Posluchač pozná, hraje-li orchestr dílo s chutí. Není nic tristnějšího než technicky bezchybný orchestr interpretující skladbu, která mu viditelně leží v žaludku. Ze znuděných, mírně znechucených tváří sice číší profesionalita, ale také letargie, nezájem až lhostejnost, apatie a pasivita. A naopak – vidíme-li rozdíl mezi hudebníky, kteří hrají dílo bez většího zájmu a těmi, kteří se celí nedočkaví těší, až stanou na pódiu a představí publiku něco svěžího, autorského a čerstvého, zcela jistě jej i slyšíme! Tělesa Ensemble Opera Diversa i Ensemble Versus přesně tento dojem vyvolala.

Nová skladba Ondřeje Kyase O antifony sestávající ze čtyř částí vhodně nastolila atmosféru večera. Vážná skladba plná táhlých hudebních ploch stavěla především na kontrastní dynamice a proměnlivé hudební faktuře. Ondřej Kyas dosáhl přirozené syntézy moderních a tradičních hudebních postupů, přitom si však zachovává přístupnost a jednoznačnost sdělení. Barytonista Roman Hoza, který s tělesem již v minulosti navázal spolupráci, byl výtečnou volbou. Hozův cit pro jemné změny výrazu dle hudební faktury je pro niterné duchovní dílo bezmála předurčující. Dynamika, intonace, výraz, barva hlasu – to vše bylo bez sebemenší vady. Dirigentka Gabriela Tardonová pak poskytla pevnou oporu orchestru a dbala na dynamicky pestré a intonačně přesné provedení. Je příjemné vidět, že dirigentka na rozdíl od mnoha jiných nesleduje trend dramatického řízení orchestru, které na sebe častokrát strhává větší pozornost než hudba sama. Dílo nakonec jemným tremolem sólového smyčce vyvanulo do úplného ticha.

eod_2017_foto_filip_dufka_02

Sonata da chiesa Petera Grahama představovala chronologicky nejstarší dílo večera. Skladba vznikla před dvaceti lety roku 1997. Jak název napovídá, byla inspirována typem barokní sonáty, hudební jazyk se však pohybuje od baroka až k moderním kompozičním postupům. Přestože největší pozornost byla soustředěna na premiéru díla Ondřeje Kyase, pro mne osobně byla nejzajímavějším dílem večera skladba Petera Grahama. Přestože skladba nebyla v programu nijak formálně rozdělena, skládala se v podstatě ze čtyř částí. Zaujala především barevným rozvíjením za uplatňování téhož motivu. Druhá věta naopak okamžitě evokovala folklórní náladu – s jistou hravou škodolibostí můžeme tvrdit, že šlo o takový „rozladěný čardáš“ v trojdobém metru. Třetí a čtvrtá část naopak opět nastolily vážnou náladu.

Magnificat Ondřeje Kyase byl zcela vhodně zvolen na konec programu. Velké obsazení a nepopiratelná líbeznost hudby byla vítaným protikladem zádumčivého rozjímání předcházejících skladeb. Po úvodním předzpěvu mužské části sboru se naplno rozjela libá a barevně vyrovnaná Kyasova hudba. Prostory Konventu milosrdných bratří poskytly výtečnou akustiku, ve které se vše dostalo k posluchačům a jednotlivé zpěvní hlasy přitom zůstávaly stále čisté a čitelné. Ze všech skladeb večera měl právě Magnificat nejtradičnější a nejhravější hudební jazyk. Věřím, že bylo jen málo tváří, které závěrečné vtipné a úsměvné Amen nerozzářilo.

A pak koncert skončil. Ještě teď mi přijde, že potlesk nebyl dostatečný. Nejen že orchestr i sbor přednesl díla bez sebemenších prohřešků, s dokonalou intonací, rytmickou jistotou a dynamickou pestrostí – oni se u toho ještě zvládli usmívat. Bylo vidět i slyšet, že Kyasova díla tvoří tvář i ducha tělesa. Ensemble Opera Diversa i Ensemble Versus se věnují pestré paletě děl napříč staletími. A že s radostí hrají, co hrají, je nezpochybnitelné. Tahle radost se zákonitě projeví na výsledném vyznění hudby více, než si kdokoliv připustí. Ještě teď mi přijde, že potlesk nebyl dostatečný.

Foto Filip Dufka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více