Radostný advent s Ensemble Opera Diversa

18. prosinec 2017, 17:00
Radostný advent s Ensemble Opera Diversa

Program třetí adventní neděle v podání orchestru Ensemble Opera Diversa s výpomocí sesterského tělesa – sboru Ensemble Versus – se nesl ve znamení moderní soudobé tvorby. V Konventu Milosrdných bratří zazněly skladby O antifony pro baryton a smyčce a Magnificat pro sbor a smyčce od dvorního skladatele ansámblu Ondřeje Kyase a Sonata da chiesa skladatele Jaroslava Štastného-Pokorného, komponujícího pod uměleckým pseudonymem Peter Graham. Sólistou večera byl barytonista Roman Hoza, představení řídila dirigentka Gabriela Tardonová. Koncert v přímém přenosu vysílal Český rozhlas Vltava a další stanice sítě Eurorádia. Hudba se tak dostala až k posluchačům Španělského, Sárského, Estonského, Švédského, Portugalského, Hessenského, Dánského, Řeckého, Islandského, Slovinského a Britského (BBC) rozhlasu.

Tu a tam se člověku poštěstí, že odchází z koncertu spokojen a vlastně ani netuší proč. Usmívá se do klop kabátu, kolem mrzne, až praští a on bloumaje v myšlenkách přemítá, notuje si, a vůbec se cítí tak nějak oduševněle a bezdůvodně vesele; přitom zapomněl, že si měl dopnout zbylé knoflíky kabátu, navléci si rukavice a po uši narazit čepici. Stále mu to však vrtá hlavou. „No jo“, říká si, „a co na tom vlastně? Hráli hezky, to jo, ale to teď posledně i ten orchestr v Besedňáku. Hm, co na tom jen mohlo být?“ A kroutí hlavou a stejně na nic kloudného nepřijde. A ještě než si stačí cokoliv uvědomit, usne spokojeným spánkem smyšleného hrdiny. Ale proč se nepokusit tento myšlenkový experiment dovést do zdárného konce? Proč vlastně koncert Ensemble Opera Diversa a Ensemble Versus byl takový úspěch?

eod_2017_foto_filip_dufka_01

Jestliže dílo není zdrojem zábavy, pak málokdy vyvázne z interpretačního boje mezi skladatelem, orchestrem a dirigentem nezraněno. Pomalu slyším svolávání do šiků a řinčení zbraní wagneriánů, mahlerovců a dalších stoupenců důstojných, seriózních skladatelů. „Jakápak zábava?! Tohle je vážná věc!“ Na této frontě však nyní nebojuju – nemluvím o zábavě naší, ale o zábavě interpretů.

Posluchač pozná, hraje-li orchestr dílo s chutí. Není nic tristnějšího než technicky bezchybný orchestr interpretující skladbu, která mu viditelně leží v žaludku. Ze znuděných, mírně znechucených tváří sice číší profesionalita, ale také letargie, nezájem až lhostejnost, apatie a pasivita. A naopak – vidíme-li rozdíl mezi hudebníky, kteří hrají dílo bez většího zájmu a těmi, kteří se celí nedočkaví těší, až stanou na pódiu a představí publiku něco svěžího, autorského a čerstvého, zcela jistě jej i slyšíme! Tělesa Ensemble Opera Diversa i Ensemble Versus přesně tento dojem vyvolala.

Nová skladba Ondřeje Kyase O antifony sestávající ze čtyř částí vhodně nastolila atmosféru večera. Vážná skladba plná táhlých hudebních ploch stavěla především na kontrastní dynamice a proměnlivé hudební faktuře. Ondřej Kyas dosáhl přirozené syntézy moderních a tradičních hudebních postupů, přitom si však zachovává přístupnost a jednoznačnost sdělení. Barytonista Roman Hoza, který s tělesem již v minulosti navázal spolupráci, byl výtečnou volbou. Hozův cit pro jemné změny výrazu dle hudební faktury je pro niterné duchovní dílo bezmála předurčující. Dynamika, intonace, výraz, barva hlasu – to vše bylo bez sebemenší vady. Dirigentka Gabriela Tardonová pak poskytla pevnou oporu orchestru a dbala na dynamicky pestré a intonačně přesné provedení. Je příjemné vidět, že dirigentka na rozdíl od mnoha jiných nesleduje trend dramatického řízení orchestru, které na sebe častokrát strhává větší pozornost než hudba sama. Dílo nakonec jemným tremolem sólového smyčce vyvanulo do úplného ticha.

eod_2017_foto_filip_dufka_02

Sonata da chiesa Petera Grahama představovala chronologicky nejstarší dílo večera. Skladba vznikla před dvaceti lety roku 1997. Jak název napovídá, byla inspirována typem barokní sonáty, hudební jazyk se však pohybuje od baroka až k moderním kompozičním postupům. Přestože největší pozornost byla soustředěna na premiéru díla Ondřeje Kyase, pro mne osobně byla nejzajímavějším dílem večera skladba Petera Grahama. Přestože skladba nebyla v programu nijak formálně rozdělena, skládala se v podstatě ze čtyř částí. Zaujala především barevným rozvíjením za uplatňování téhož motivu. Druhá věta naopak okamžitě evokovala folklórní náladu – s jistou hravou škodolibostí můžeme tvrdit, že šlo o takový „rozladěný čardáš“ v trojdobém metru. Třetí a čtvrtá část naopak opět nastolily vážnou náladu.

Magnificat Ondřeje Kyase byl zcela vhodně zvolen na konec programu. Velké obsazení a nepopiratelná líbeznost hudby byla vítaným protikladem zádumčivého rozjímání předcházejících skladeb. Po úvodním předzpěvu mužské části sboru se naplno rozjela libá a barevně vyrovnaná Kyasova hudba. Prostory Konventu milosrdných bratří poskytly výtečnou akustiku, ve které se vše dostalo k posluchačům a jednotlivé zpěvní hlasy přitom zůstávaly stále čisté a čitelné. Ze všech skladeb večera měl právě Magnificat nejtradičnější a nejhravější hudební jazyk. Věřím, že bylo jen málo tváří, které závěrečné vtipné a úsměvné Amen nerozzářilo.

A pak koncert skončil. Ještě teď mi přijde, že potlesk nebyl dostatečný. Nejen že orchestr i sbor přednesl díla bez sebemenších prohřešků, s dokonalou intonací, rytmickou jistotou a dynamickou pestrostí – oni se u toho ještě zvládli usmívat. Bylo vidět i slyšet, že Kyasova díla tvoří tvář i ducha tělesa. Ensemble Opera Diversa i Ensemble Versus se věnují pestré paletě děl napříč staletími. A že s radostí hrají, co hrají, je nezpochybnitelné. Tahle radost se zákonitě projeví na výsledném vyznění hudby více, než si kdokoliv připustí. Ještě teď mi přijde, že potlesk nebyl dostatečný.

Foto Filip Dufka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více