Radostný advent s Ensemble Opera Diversa

18. prosinec 2017, 17:00
Radostný advent s Ensemble Opera Diversa

Program třetí adventní neděle v podání orchestru Ensemble Opera Diversa s výpomocí sesterského tělesa – sboru Ensemble Versus – se nesl ve znamení moderní soudobé tvorby. V Konventu Milosrdných bratří zazněly skladby O antifony pro baryton a smyčce a Magnificat pro sbor a smyčce od dvorního skladatele ansámblu Ondřeje Kyase a Sonata da chiesa skladatele Jaroslava Štastného-Pokorného, komponujícího pod uměleckým pseudonymem Peter Graham. Sólistou večera byl barytonista Roman Hoza, představení řídila dirigentka Gabriela Tardonová. Koncert v přímém přenosu vysílal Český rozhlas Vltava a další stanice sítě Eurorádia. Hudba se tak dostala až k posluchačům Španělského, Sárského, Estonského, Švédského, Portugalského, Hessenského, Dánského, Řeckého, Islandského, Slovinského a Britského (BBC) rozhlasu.

Tu a tam se člověku poštěstí, že odchází z koncertu spokojen a vlastně ani netuší proč. Usmívá se do klop kabátu, kolem mrzne, až praští a on bloumaje v myšlenkách přemítá, notuje si, a vůbec se cítí tak nějak oduševněle a bezdůvodně vesele; přitom zapomněl, že si měl dopnout zbylé knoflíky kabátu, navléci si rukavice a po uši narazit čepici. Stále mu to však vrtá hlavou. „No jo“, říká si, „a co na tom vlastně? Hráli hezky, to jo, ale to teď posledně i ten orchestr v Besedňáku. Hm, co na tom jen mohlo být?“ A kroutí hlavou a stejně na nic kloudného nepřijde. A ještě než si stačí cokoliv uvědomit, usne spokojeným spánkem smyšleného hrdiny. Ale proč se nepokusit tento myšlenkový experiment dovést do zdárného konce? Proč vlastně koncert Ensemble Opera Diversa a Ensemble Versus byl takový úspěch?

eod_2017_foto_filip_dufka_01

Jestliže dílo není zdrojem zábavy, pak málokdy vyvázne z interpretačního boje mezi skladatelem, orchestrem a dirigentem nezraněno. Pomalu slyším svolávání do šiků a řinčení zbraní wagneriánů, mahlerovců a dalších stoupenců důstojných, seriózních skladatelů. „Jakápak zábava?! Tohle je vážná věc!“ Na této frontě však nyní nebojuju – nemluvím o zábavě naší, ale o zábavě interpretů.

Posluchač pozná, hraje-li orchestr dílo s chutí. Není nic tristnějšího než technicky bezchybný orchestr interpretující skladbu, která mu viditelně leží v žaludku. Ze znuděných, mírně znechucených tváří sice číší profesionalita, ale také letargie, nezájem až lhostejnost, apatie a pasivita. A naopak – vidíme-li rozdíl mezi hudebníky, kteří hrají dílo bez většího zájmu a těmi, kteří se celí nedočkaví těší, až stanou na pódiu a představí publiku něco svěžího, autorského a čerstvého, zcela jistě jej i slyšíme! Tělesa Ensemble Opera Diversa i Ensemble Versus přesně tento dojem vyvolala.

Nová skladba Ondřeje Kyase O antifony sestávající ze čtyř částí vhodně nastolila atmosféru večera. Vážná skladba plná táhlých hudebních ploch stavěla především na kontrastní dynamice a proměnlivé hudební faktuře. Ondřej Kyas dosáhl přirozené syntézy moderních a tradičních hudebních postupů, přitom si však zachovává přístupnost a jednoznačnost sdělení. Barytonista Roman Hoza, který s tělesem již v minulosti navázal spolupráci, byl výtečnou volbou. Hozův cit pro jemné změny výrazu dle hudební faktury je pro niterné duchovní dílo bezmála předurčující. Dynamika, intonace, výraz, barva hlasu – to vše bylo bez sebemenší vady. Dirigentka Gabriela Tardonová pak poskytla pevnou oporu orchestru a dbala na dynamicky pestré a intonačně přesné provedení. Je příjemné vidět, že dirigentka na rozdíl od mnoha jiných nesleduje trend dramatického řízení orchestru, které na sebe častokrát strhává větší pozornost než hudba sama. Dílo nakonec jemným tremolem sólového smyčce vyvanulo do úplného ticha.

eod_2017_foto_filip_dufka_02

Sonata da chiesa Petera Grahama představovala chronologicky nejstarší dílo večera. Skladba vznikla před dvaceti lety roku 1997. Jak název napovídá, byla inspirována typem barokní sonáty, hudební jazyk se však pohybuje od baroka až k moderním kompozičním postupům. Přestože největší pozornost byla soustředěna na premiéru díla Ondřeje Kyase, pro mne osobně byla nejzajímavějším dílem večera skladba Petera Grahama. Přestože skladba nebyla v programu nijak formálně rozdělena, skládala se v podstatě ze čtyř částí. Zaujala především barevným rozvíjením za uplatňování téhož motivu. Druhá věta naopak okamžitě evokovala folklórní náladu – s jistou hravou škodolibostí můžeme tvrdit, že šlo o takový „rozladěný čardáš“ v trojdobém metru. Třetí a čtvrtá část naopak opět nastolily vážnou náladu.

Magnificat Ondřeje Kyase byl zcela vhodně zvolen na konec programu. Velké obsazení a nepopiratelná líbeznost hudby byla vítaným protikladem zádumčivého rozjímání předcházejících skladeb. Po úvodním předzpěvu mužské části sboru se naplno rozjela libá a barevně vyrovnaná Kyasova hudba. Prostory Konventu milosrdných bratří poskytly výtečnou akustiku, ve které se vše dostalo k posluchačům a jednotlivé zpěvní hlasy přitom zůstávaly stále čisté a čitelné. Ze všech skladeb večera měl právě Magnificat nejtradičnější a nejhravější hudební jazyk. Věřím, že bylo jen málo tváří, které závěrečné vtipné a úsměvné Amen nerozzářilo.

A pak koncert skončil. Ještě teď mi přijde, že potlesk nebyl dostatečný. Nejen že orchestr i sbor přednesl díla bez sebemenších prohřešků, s dokonalou intonací, rytmickou jistotou a dynamickou pestrostí – oni se u toho ještě zvládli usmívat. Bylo vidět i slyšet, že Kyasova díla tvoří tvář i ducha tělesa. Ensemble Opera Diversa i Ensemble Versus se věnují pestré paletě děl napříč staletími. A že s radostí hrají, co hrají, je nezpochybnitelné. Tahle radost se zákonitě projeví na výsledném vyznění hudby více, než si kdokoliv připustí. Ještě teď mi přijde, že potlesk nebyl dostatečný.

Foto Filip Dufka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.  více

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.  více

Rozestupy mezi jednotlivými řadovými alby skupiny Cimbal Classic se zvětšují. Tentokrát museli fanoušci melodických písniček Dalibora Štrunce na novinku čekat osm let (předtím pět). V mezidobí však kapela a především její principál nezaháleli. V roce 2010 vzniklo CD Betlém s písněmi z představení Městského divadla Brno, v roce 2013 skupina natočila zvláštní instrumentální album Melodies From Around The Globe se 46 pouze půldruhé minuty dlouhými melodiemi ze zemí, které se tehdy účastnily biatlonového mistrovství v Novém Městě na Moravě. A v roce 2016 vyšlo autorské „vážné“ album Dalibora Štrunce Malované na cimbál se skladbami v interpretaci tří mladých cimbalistek, Štruncových žákyň. V roce 2016 však Dalibor Štrunc také slavil padesáté narozeniny a téma zrání, bilancování a – nebojme se to pojmenovat – počínajícího stárnutí předznamenává novinkovou desku. Úvodní píseň Padesátý první – ano, co rok, to jeden „bratříček“ – je totiž právě o tom, že „už toho kňourání a stesků bylo dost“ a že „až nás bude šedesát, to teprve bude věk“. Ostatně propojení rozverného charakteru se štruncovsky silnou melodií a vynikajícími aranžemi dělá právě z této písně jeden z nejsilnějších momentů nejen tohoto alba, ale celé diskografie kapely.  více

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.  více

S podtitulem Zůstaňte zde a bděte se mnou včera nabídnul Velikonoční festival duchovní hudby další z koncertů a to v kostele svatého Augustina. K uvedení Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma přizval festival dva renomované německé soubory – Ensemble Musikfabrik a vokální sexteto Singer Pur, pro které bylo dílo zkomponováno. Za bravurním provedení nesmírně drásavé skladby stál dirigent Christian Eggen.  více

Velikonoční festival duchovní hudby ve svém druhém dni nabídnul v kostele Neposkvrněného početí panny Marie na Křenové ulici Lidové pašije podle svatého Jana, jejichž autorem je Petr Varmuža – umělecký vedoucí BROLNu.  více

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.  více

Nejčtenější

Kritika

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více