V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.
Není to poprvé, co se Blahoslavův dům stal útočištěm pozoruhodného hudebního počin. V jeho prostorách zaznívají sborové úpravy koled ale i moderní spirituální tvorba. Není se čemu divit – upřímná, přísným křesťanským ritem nezatěžkaná atmosféra místa vybízí k duchovní a lidské sounáležitosti, aniž by si vybírala krutou daň ve formě chladného odcizení nebo rigorózní strnulosti tradičních kostelů. Lze však bez úhony přenést hudební díla renesančních mistrů na podobné místo tak, aby neutrpělo samotné duchovní sdělení, které původně zaznívalo z výšek chrámových kůrů? V podání sboru Ensemble Versus a instrumentálního souboru Castello in Aria to nejen lze, ale výsledek si bere to nejlepší z obou světů – důstojnost vysoké polyfonie i prostou přirozenost lidské víry.
Koncert zahájila instrumentální sonáta Giovanniho Battisty Buonamenteho v provedení ansámblu Castello in Aria. Přestože večer sestával z rozličných skladeb různých autorů, a navíc s proměnlivým obsazením, koncepčně se jednalo o souvislý program hudebních nešpor. Instrumentální části střídaly sborové. V některých skladbách se obě tělesa dokonce spojila a rozšířila tak barevně dynamickou paletu výsledného zvuku. Obzvláště užití trombónu, který ve shodě s dobovou praxí zdvojoval zpěvní party, bylo hodno pozornosti. Trombonista Pavel Novotný v nejlepším slova smyslu dokázal „jít s davem“, umocnit a především upevnit nosnou basovou linku. Samotné instrumentální části byly taktéž vítaným osvěžením sborové polyfonie, ať už se jednalo o Sonatu La Foscarina skladatele Biagia Mariniho nebo o Sonatu terza Daria Castella. Obzvláště v poslední jmenované kompozici je třeba pochválit náročné a Radovanem Vašinou kvalitně interpretované běhy cinku, které v družném dialogu odpovídaly podobně výrazným houslím Jana Marečka. U obou interpretů se však tu a tam objevovaly nedostatky intonačního rázu, které vyvěraly na povrch ponejvíce v částech se zpěvy, tedy právě tam, kde by oba nástroje mohly barevně nejlépe zapadnout. Ne nadarmo totiž býval cink renesančními teoretiky přirovnáván svým charakterem k lidskému hlasu. Rytmicky jednotnou oporou sólistům byla gamba v podání Kateřiny Stávkové a Anny Vargové, teorba Kateřiny Maňákové a cembalo Víta Bébara.
Nejobsáhlejší část programu však zaujímaly sborové skladby pozdně renesančních autorů. Hudební nastudování lze bez větších okolků označit za precizní. Obzvláště nástupy, které bývají častým prubířským kamenem pěveckých těles, dokázaly uhranout lehkostí, intonační přesností a čistotou hlasů. Zpěvačky umně držely tón i ve vyšších polohách a zachovávaly si při tom křišťálově průzračnou a neztemnělou hlasovou polohu. Také z hlediska rytmu není v podstatě co vytknout – Vladimír Maňas měl sbor pod kontrolou a energicky hlídal všechny nástupy i držené tóny. Podobně jako při jiných koncertech Ensemble Versus i v tomto případě experimentovali zpěváci s různým rozestavěním, ačkoliv dispozice místa neposkytovaly podobné možnosti jako skutečné kostely. Kromě sborových děl Jacoba Handla Galla, Carla Gesualda da Venosy nebo třeba Johannese Nucia zazněla i dvojice skladeb pro sólový hlas s doprovodem nástrojů, konkrétně Aus tiefer Not a All mein Anliegen od Nicolause Zangia v podání Petry Švandová a Blanky Křížové. Švandová předvedla kvalitní výkon především ve výškách, kde se naplno projevila její příjemně sametová a přesto jasná barva hlasu, v nižších polohách a rychlých skocích se projevily drobné intonační nejistoty, kterým nepomohly ani ne zcela intonačně přesné housle. Křížová stavěla na hravější melodice zpěvního partu a uvolněném projevu, který korunovala důkladnou dikcí.
Hudební nešpory ve spolupráci dvou historicky poučených těles nabídly nejen kvalitně interpretovaná díla pozdní renesance a raného baroka, ale především duchovně silnou výpověď, která vyvěrala z přirozenosti, nestrojenosti a civilnosti lidské víry. A v této podobě je zmíněná víra nejsilnější a nejčistší.
Ensemble Versus, komorní sbor pro duchovní hudbu
sbormistr Vladimír Maňas
Castello in Aria, sdružení hudebníků, kteří se zabývají barokní hudbou, provozovanou na kopie dobových hudebních nástrojů
Zatím nebyl přidán žádný komentář..