Rozjímavá lyrika před závěrem Velikonočního festivalu duchovní hudby

Rozjímavá lyrika před závěrem Velikonočního festivalu duchovní hudby

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra.

Jako první zazněly Zpěvy k Bílé sobotě pro dva soprány, varhany a komorní orchestr Pavla Zemka Nováka. Původně zamýšlenému liturgickém provedení odpovídají i názvy jednotlivých části: Úvod, Před evangeliem, K obětování a Viděl jsem pramen vody. Aleluja. Zpěvy k Bílé sobotě začínají takřka „útržkovitě“ – úvodu vévodí kratičké úseky melodií a barev, které jsou akcentovány výrazným využitím různorodých perkusí. Instrumentace Zemka Nováka je průzračná, přesto výrazně hudebně pestrá a stavící na juxtapozici různých orchestrálních barev. S trochou nadsázky by se dalo říci, že většina Zpěvů k Bílé sobotě staví v prvé řadě na barvě. Příkladem mohou být obě sopránové linky v interpretaci Anety Podracké Bendové a Jany Vondrů, které se navzájem různě proplétaly a společně se zbytkem hudby tvořily určitou impresionistickou – myšleno v původním výtvarném, nikoliv hudebním slova smyslu – „skvrnu“. Samotné provedení bylo výtečné a spojení Anety Podracké Bendové a Jany Vondrů bylo i vzhledem k barvám jejich hlasů a způsobům přednesu vhodně zvolené. Pro někoho z publika – a to především v závislosti na sezení ve všech lavicích – mohla být konkrétní slova zpěvaček nesrozumitelná a přesná melodická linka hůře dešifrovatelná. Vzhledem ke skvělému barevnému působení obou sopránů v rámci sazby si však myslím, že se ve skutečnosti nejednalo o výraznou vadu na kráse Zpěvů k Bílé sobotě. Jedinou drobnou – ryze osobní a v rámci celé skladby zanedbatelnou – výtku bych měl k mírně nadužívaným perkusím v závěru díla, které dle mého mírně snižovaly jinak vysokou estetickou hodnotu kompozice částečným (a tohle zní mnohem hůře, než má autor textu skutečně na mysli, avšak bohužel nepřichází s lepším slovem) kýčem. Lze samozřejmě chápat, že se s největší pravděpodobností jedná o ony „navrácené zvony z Říma“, přesto se nabízí otázka, zda jich nebylo vzhledem k předchozímu charakteru skladby na samotném konci již příliš mnoho.

kantilena_2024_VFDH_foto_jakub_joch_02

Dvouvěté Aleluja Petera Grahama nastoupilo hned po Zpěvech k Bílé sobotě tak, jak se oba skladatelé před více než třiceti lety domluvili. Úvod skladby je založen na částečně imitačních nástupech zpěvaček na slově Aleluja a pozvolném rozrůstání a zhutňování sazby. Zde snad ještě více vyniklo výtečné a harmonické propojení hlasů a výrazů obou sopranistek, jejichž hlasy se později neméně povedeně setkávaly také s dětským sborem Kantiléna. Ačkoliv většina hudebního jazyka odpovídala více méně tonálnímu cítění a chápání, občasné disonantní koření se objevovalo především ve skvělých varhanních vložkách Petra Koláře, které tu a tam pročísly jinak lyrickou fakturu. Výrazným kontrastem se stala druhá část skladby, která se hudebně blížila minimalismu a která účelně a s vlastní estetikou využívala prvky raného baroka – samotný začátek této plochy tak zněl (s notnou dávkou nadsázky), jako osobitá kombinace úvodních slavnostních fanfár Monteverdiho Orfea a výběru ze skladeb Steva Reicha. Skladba tak získala slavnostnější ráz, ale současně si uchovala soudobé kompoziční ostří. Zásadní pochvalu si zaslouží dětský sbor Kantiléna pod vedením Michala Jančíka, který se skvěle vypořádal s nelehkou skladbou a dokázal si udržet velmi dobrou intonační, dynamickou i rytmickou jednotu. Jediná případná – a opět poměrně malicherná – výtka směřuje podobně jako v předchozím případě ku konci skladby, který sice nebyl příliš rozcinkán perkusemi jako Zpěvy k Bílé sobotě, zato působil až nezvykle staticky, homogenně a blokově. Toto vše umocňovala bohatá sazba, které v tomto kontextu s největší pravděpodobností příliš nevyhovoval ani akustický prostor kostela. Podobně jako u předchozího díla se však jedná o drobné poznámky, které jsou toliko námětem k případnému zamyšlení.

Závěr večera patřil třívětému Te Deum laudamus Františka Gregora Emmerta pro sóla, dětský sbor a komorní orchestr. Byť v obou předcházejících skladbách zazníval rovněž i jakýsi teskný podtón, hlavní hudební sdělení bylo bezpochyby hřejivé a místy až slavnostní – Emmertovo Te Deum laudamus, které původně vzniklo na objednávku Ivana Sedláčka, zakladatele a dlouhodobého sbormistra Kantilény, je spíše křehké, intimní a introvertní a je spíše osobní modlitbou než chvalozpěvem.

kantilena_2024_VFDH_foto_jakub_joch_03

Vzhledem ke vzniku skladby je pochopitelné, že výrazný prostor dostává právě sbor, který se víceméně střídá s plochami orchestru, který Emmert mistrně využívá ke kratičkým, ale nesmírně sugestivním hudebním obrazům. Obzvláště druhá věta Te gloriosus Apostolorum chorus přináší nápadité instrumentální kombinace a současně využívá efektní prostupování hlasů sboru a sólistek. Zajímavým prvkem je také účel sboru, který vždy klidní vyhrocenější a dramatičtější úseky a občasné šarvátky – především v závěrečné větě Tu Rex gloriae – mezi žesťovou a smyčcovou sekcí. Hudba sama tak akcentuje, že skutečné těžiště (nejen) této modlitby a oslavy neleží v pyšných trubkách, ale v pokorných a ztišených lidských hlasech. Ani v tomto případě nelze nastudování a provedení cokoliv vytknout – dirigent Pavel Šnajdr dokázal s instrumentalisty Brno Contemporary Orchestra vhodně volenou dynamikou i jemnými tempovými změnami intuitivně podpořit inherentní zvukovou barevnost díla a současně dbal na tolik zásadní intimní a lyrické vyznění díla. Dětský sbor Kantiléna pod vedením Michala Jančíka byl nicméně oprávněně hlavní hvězdou skladby. Také zde se s nesnadnou kompozicí vypořádal bez sebemenších problémů a s intonační, rytmickou, dynamickou i výrazovou jednotou.

Čtvrteční koncert nabídl současná duchovní díla, která ke svým posluchačům hovoří vstřícným a laskavým hudebním jazykem. Zůstává tedy s podivem, že původnímu provedení zabránila – z dnešního úhlu pohledu snad již i úsměvná domněnka, že tyto skladby Pavla Zemka Nováka a Petera Grahama byly „jako v pekle“ a že by se farníkům nelíbily. O tom, zda se hudební vnímání posluchačů proměnilo, ať již vlivem přirozeného vývoje, nebo souvislým vzděláváním ze strany Velikonočního festivalu duchovní hudby, si nedovoluji spekulovat. S jistotou však tvrdím, že 4. dubna v kostele sv. Janů zazněla výtečná hudba ve skvělém provedení, která rozjímavě a lyricky ozdobila 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Pavel Zemek Novák: Zpěvy k Bílé sobotě pro dva soprány, varhany a komorní orchestr

Peter Graham: Aleluja pro dva soprány, dětský sbor, varhany a komorní orchestr

František Gregor Emmert: Te Deum laudamus

Aneta Podracká Bendová, Jana Vondrů soprán

Kantiléna, sbormistr Michal Jančík

Brno Contemporary Orchestra, dirigent Pavel Šnajdr

čtvrtek, 4. 4. 2024

kostel sv. Janů

Foto Jakub Joch

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

V rámci svého evropského turné přijal do Brna pozvání tchajwanský sbor Taipei Philharmonic Chamber Choir (dále TPCC) fungující pod vedením uměleckého vedoucího a sbormistra Dr. YuChung Johnny Ku. Koncert proběhl v pondělí 13. srpna v sále nově zrekonstruovaného hotelu Passage.  více

Devátý ročník čtyřdenního mezinárodního a multižánrového hudebního festivalu Maraton hudby Brno oficiálně zahájil čtvrteční koncert v brněnském Sono centru. Více než tří hodinovou akci otevřel jazzový akordeonista Vincent Peirani, rezidenční umělec letošního ročníku, se svým uskupením Jokers. Druhá půle večera patřila estonskému duu Puuluupvíce

Daniel Lazar je rumunsko-srbský houslista, Almir Mešković je akordeonista z Bosny. Potkali se v Norsku, kde oba studovali na akademii. Oba také svou hudbu, která vychází z balkánských folklorních kořenů, obohacují o prvky hudby severské. Nevyhýbají se ani inspiraci klasickou hudbou nebo třeba hudbou romskou a mezi hosty na svém oceňovaném albu Family Beyond Blood mají i nedávno zesnulého špičkového afrického hudebníka Toumaniho Dabatého. Duo, které letos na jaře stanulo na čele Balkan World Music Chart, vystoupí na festivalu Maraton hudby Brno. Představí se v sobotu 10. srpna v rámci scény Balkan Soirée.  více

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Nejčtenější

Kritika

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více