Rozporuplná tvář hudební moderny s Ivou Bittovou a Filharmonií Brno

Rozporuplná tvář hudební moderny s Ivou Bittovou a Filharmonií Brno

Ačkoliv soudobá tvorba zaujímá v brněnském hudebním životě pevné místo – což je patrné z úctyhodného počtu premiérovaných děl za poslední léta – moderní tvorba stále představuje černou ovci nejen brněnské, ale obecně české hudební produkce vůbec. Soudobá díla se se svým odlišným hudebním jazykem mohou jevit jako stěží docenitelná, zbytečně úsečná, nemelodická, hrubá, a především jako troufalá snaha žijících skladatelů o vyrovnání se s odkazy Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta nebo třeba Johannesa Brahmse. Koncert Filharmonie Brno s názvem Lidové písně však prezentoval nezvykle vlídnou tvář současné hudební tvorby a ukázal posluchačům, že nejsou pouhé dva póly artificiální hudby – ryze libozvučný starý styl a agresivní, disonantní styl nový. V chodbách Besedního domu tedy konečně zavál čerstvý vzduch.

Těžištěm večera byly Lidové písně skladatele Luciana Beria v podání mezzosopranistky Ivy Bittové. Zdánlivě moderní dílo však dramaturgové obalili měkkými polštáři skladeb prověřených léty. Program otevřela symfonická báseň Leoše Janáčka Šumařovo dítě, po které následovalo právě oněch jedenáct písní cyklu Folk Songs inspirovaných lidovou tvorbou různých končin světa. Symfonie č. 2 C dur Roberta Schumanna pak hudební večer uzavřela. Orchestr Filharmonie Brno řídil Case Scaglione.

 lidove_pisne_bittova_FB_2018_jelinek_03

Z výčtu skladeb, které při koncertu zazněly, je zřejmé, že zatímco se dramaturgové snaží nabídnout posluchačům díla nová a svěží, myslí stále na početnější skupinu milovníků starší hudby. Vzhledem ke koncepci večera není v tomto pohledu co vytknout. Je ale více než smutné, že i když měl koncert vysoké aspirace (o čemž vypovídá mj. i zájem celostátních médií), výsledek zůstal daleko za očekáváním.

lidove_pisne_bittova_FB_2018_jelinek_02

Orchestr jako by se neustále nebyl schopen dohodnout, kdy přesně má začátek hudební fráze přijít. Nástupy hudebníků byly často natolik laxní, intonačně a rytmicky nepřesné. Člověk až žasnul, že se dílo vůbec vykutálelo ze startovní čáry. Unavená tremola, letargicky se valící jedno přes druhé, problematická intonace náročnějších částí skladeb, nejednotná pizzicata s nechtěnou ozvěnou nebo nezamýšlená polyfonní ritardanda, která nezřídka působila jako sled okamžitých imitací – to vše se bilo s často brilantními závěry frází, skvělou dynamikou, nebo u sólových nástrojů s nezřídka zajímavým a promyšleným výrazem interpretace. Ani o jednom z děl se bohužel nedalo prohlásit, že by se jej interpretační nešvary netýkaly. Pokud se však stejná chyba objevila vícekrát za sebou – jako se tomu stalo například u velmi delikátního a jemného melodického zdvihu ve třetí části (Adagio espressivo) Schumannovy symfonie – jen stěží se může hráč odvolávat na nenadálý kiks nástroje. Ačkoliv většinou první housle tvoří páteř Filharmonie Brno, v tomto případě se v sekci objevilo nejvíce chyb, nedostatků a přešlapů. Dokonce i jinak výtečný koncertní mistr – houslista Pavel Wallinger – se tu a tam nevyhnul nechtěnému poskakování smyčce nebo nežádoucímu třesu. Pokud bychom měli dát povedené a ty méně podařené části koncertu na pomyslnou váhu, Filharmonie Brno by bezpochyby vyšla jako vítěz, s výsledkem by však těleso takového věhlasu a možností spokojeno být nemělo. Je třeba ovšem kostatovat, že dirigent Case Scaglione vedl orchestr velmi důkladně a jeho energické uchopení Schumannovy symfonie, kterou navíc řídil zcela bez notového materiálu, bylo příkladné.

Hlavním lákadlem večera však byla bezesporu Iva Bittová a její interpretace tvorby skladatele 20. století Luciana Berii. O poznání intimnější díla, která častokrát využívala orchestr pouze jako drobnou kulisu v pozadí hudební sazby, dokázala, že hudba 20. století dovede být současně svěží a moderní, a přitom melodická i srozumitelná. Velkou měrou je to způsobeno koncepcí skladeb a Beriovou snahou o propojení dvou odlišných hudebních světů. Lidové písně totiž nejsou pouhou stylizací, ale vycházejí přímo ze skutečných písní širého světa. A někdy jimi i jsou.

lidove_pisne_bittova_FB_2018_jelinek_01

Povedlo se tedy Ivě Bittové oslovit posluchače dílem, které se na hudebních pódiích nevyskytuje v rámci staré, avšak ani nové hudby? Bittová výtečně pracuje s výrazem, dynamikou a celkovou náladou projevu. Více než v Besedním domě by však zpěvaččin projev - oscilující mezi brilantním uchopením záměru skladatele a neřízenou hysterií - fungoval v intimnějším prostředí menšího hudebního sálu. Bittová dokázala bezpochyby zaujmout velmi jemným, takřka šeptaným hlasovým projevem a mocně rozvibrovanými pasážemi a to vše nanejvýš přirozeně a v nečekaném, okamžitém kontrastu. Jen škoda, že posluchači v zadních řadách nebo na balkonech nejspíše přišli o značnou část zpěvaččina projevu. Navíc osobní kontakt s posluchači se zdá být motorem zpěvaččina výkonu, a tak by intimnější prostředí patrně vyhovovalo více oběma stranám. Z hlediska samotné interpretace však není Bittové co vytknout – plynulé přecházení mezi anglickým, italským nebo francouzským jazykem dokázala zpěvačka vždy okořenit zcela odlišným pojetím zpěvu. Interpretace se tak pohupovala od uměřené anglické, přes živelnou italskou až po horkokrevnou kočovnou melodiku zpěvu. Nešlo také přehlédnout, že zpěvačka užívala noty pouze jako nezbytné opory a většina hudebního projevu tryskala přímo z jejího zanícení.

Koncert Filharmonie Brno svým lidovým a bezmála až kabaretním uchopením určitě nebyl určen každému. Navzdory všem interpretačním nedostatkům se jednalo o svěží a konečně netradiční příspěvek v hudebním kalendáři Brna.

Leoš Janáček: Šumařovo dítě; Luciano Berio: Folk Songs; Robert Schumann: Symfonie č. 2 C dur; mezzosoprán Iva Bittová; dirigent Case Scaglione; Filharmonie Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Nejčtenější

Kritika

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více