Rozporuplná tvář hudební moderny s Ivou Bittovou a Filharmonií Brno

Rozporuplná tvář hudební moderny s Ivou Bittovou a Filharmonií Brno

Ačkoliv soudobá tvorba zaujímá v brněnském hudebním životě pevné místo – což je patrné z úctyhodného počtu premiérovaných děl za poslední léta – moderní tvorba stále představuje černou ovci nejen brněnské, ale obecně české hudební produkce vůbec. Soudobá díla se se svým odlišným hudebním jazykem mohou jevit jako stěží docenitelná, zbytečně úsečná, nemelodická, hrubá, a především jako troufalá snaha žijících skladatelů o vyrovnání se s odkazy Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta nebo třeba Johannesa Brahmse. Koncert Filharmonie Brno s názvem Lidové písně však prezentoval nezvykle vlídnou tvář současné hudební tvorby a ukázal posluchačům, že nejsou pouhé dva póly artificiální hudby – ryze libozvučný starý styl a agresivní, disonantní styl nový. V chodbách Besedního domu tedy konečně zavál čerstvý vzduch.

Těžištěm večera byly Lidové písně skladatele Luciana Beria v podání mezzosopranistky Ivy Bittové. Zdánlivě moderní dílo však dramaturgové obalili měkkými polštáři skladeb prověřených léty. Program otevřela symfonická báseň Leoše Janáčka Šumařovo dítě, po které následovalo právě oněch jedenáct písní cyklu Folk Songs inspirovaných lidovou tvorbou různých končin světa. Symfonie č. 2 C dur Roberta Schumanna pak hudební večer uzavřela. Orchestr Filharmonie Brno řídil Case Scaglione.

 lidove_pisne_bittova_FB_2018_jelinek_03

Z výčtu skladeb, které při koncertu zazněly, je zřejmé, že zatímco se dramaturgové snaží nabídnout posluchačům díla nová a svěží, myslí stále na početnější skupinu milovníků starší hudby. Vzhledem ke koncepci večera není v tomto pohledu co vytknout. Je ale více než smutné, že i když měl koncert vysoké aspirace (o čemž vypovídá mj. i zájem celostátních médií), výsledek zůstal daleko za očekáváním.

lidove_pisne_bittova_FB_2018_jelinek_02

Orchestr jako by se neustále nebyl schopen dohodnout, kdy přesně má začátek hudební fráze přijít. Nástupy hudebníků byly často natolik laxní, intonačně a rytmicky nepřesné. Člověk až žasnul, že se dílo vůbec vykutálelo ze startovní čáry. Unavená tremola, letargicky se valící jedno přes druhé, problematická intonace náročnějších částí skladeb, nejednotná pizzicata s nechtěnou ozvěnou nebo nezamýšlená polyfonní ritardanda, která nezřídka působila jako sled okamžitých imitací – to vše se bilo s často brilantními závěry frází, skvělou dynamikou, nebo u sólových nástrojů s nezřídka zajímavým a promyšleným výrazem interpretace. Ani o jednom z děl se bohužel nedalo prohlásit, že by se jej interpretační nešvary netýkaly. Pokud se však stejná chyba objevila vícekrát za sebou – jako se tomu stalo například u velmi delikátního a jemného melodického zdvihu ve třetí části (Adagio espressivo) Schumannovy symfonie – jen stěží se může hráč odvolávat na nenadálý kiks nástroje. Ačkoliv většinou první housle tvoří páteř Filharmonie Brno, v tomto případě se v sekci objevilo nejvíce chyb, nedostatků a přešlapů. Dokonce i jinak výtečný koncertní mistr – houslista Pavel Wallinger – se tu a tam nevyhnul nechtěnému poskakování smyčce nebo nežádoucímu třesu. Pokud bychom měli dát povedené a ty méně podařené části koncertu na pomyslnou váhu, Filharmonie Brno by bezpochyby vyšla jako vítěz, s výsledkem by však těleso takového věhlasu a možností spokojeno být nemělo. Je třeba ovšem kostatovat, že dirigent Case Scaglione vedl orchestr velmi důkladně a jeho energické uchopení Schumannovy symfonie, kterou navíc řídil zcela bez notového materiálu, bylo příkladné.

Hlavním lákadlem večera však byla bezesporu Iva Bittová a její interpretace tvorby skladatele 20. století Luciana Berii. O poznání intimnější díla, která častokrát využívala orchestr pouze jako drobnou kulisu v pozadí hudební sazby, dokázala, že hudba 20. století dovede být současně svěží a moderní, a přitom melodická i srozumitelná. Velkou měrou je to způsobeno koncepcí skladeb a Beriovou snahou o propojení dvou odlišných hudebních světů. Lidové písně totiž nejsou pouhou stylizací, ale vycházejí přímo ze skutečných písní širého světa. A někdy jimi i jsou.

lidove_pisne_bittova_FB_2018_jelinek_01

Povedlo se tedy Ivě Bittové oslovit posluchače dílem, které se na hudebních pódiích nevyskytuje v rámci staré, avšak ani nové hudby? Bittová výtečně pracuje s výrazem, dynamikou a celkovou náladou projevu. Více než v Besedním domě by však zpěvaččin projev - oscilující mezi brilantním uchopením záměru skladatele a neřízenou hysterií - fungoval v intimnějším prostředí menšího hudebního sálu. Bittová dokázala bezpochyby zaujmout velmi jemným, takřka šeptaným hlasovým projevem a mocně rozvibrovanými pasážemi a to vše nanejvýš přirozeně a v nečekaném, okamžitém kontrastu. Jen škoda, že posluchači v zadních řadách nebo na balkonech nejspíše přišli o značnou část zpěvaččina projevu. Navíc osobní kontakt s posluchači se zdá být motorem zpěvaččina výkonu, a tak by intimnější prostředí patrně vyhovovalo více oběma stranám. Z hlediska samotné interpretace však není Bittové co vytknout – plynulé přecházení mezi anglickým, italským nebo francouzským jazykem dokázala zpěvačka vždy okořenit zcela odlišným pojetím zpěvu. Interpretace se tak pohupovala od uměřené anglické, přes živelnou italskou až po horkokrevnou kočovnou melodiku zpěvu. Nešlo také přehlédnout, že zpěvačka užívala noty pouze jako nezbytné opory a většina hudebního projevu tryskala přímo z jejího zanícení.

Koncert Filharmonie Brno svým lidovým a bezmála až kabaretním uchopením určitě nebyl určen každému. Navzdory všem interpretačním nedostatkům se jednalo o svěží a konečně netradiční příspěvek v hudebním kalendáři Brna.

Leoš Janáček: Šumařovo dítě; Luciano Berio: Folk Songs; Robert Schumann: Symfonie č. 2 C dur; mezzosoprán Iva Bittová; dirigent Case Scaglione; Filharmonie Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více