Rusalka Národního divadla Brno je především o lidech a jejich touhách

Rusalka Národního divadla Brno je především o lidech a jejich touhách

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka Součková, Ivana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanović.

Radok chápe ve svém pojetí Dvořákovu operu především jako symbolickou a svým způsobem archetypální látku o dospívání a konfrontaci s iluzemi mládí. Vodník a Čarodějnice určitým způsobem zpodobňují rodiče – a tady neidylický lidský svazek. Ubohá Rusalka bledá je zase jejich ratolest toužící po iluzorním a vysněném světě. Radok se zcela záměrně odklonil od vizuální i narativní pohádkovosti. Místo toho akcentoval lidský a emoční náboj opery, který je s dílem rovněž neoddělitelně a zcela inherentně spjat. Radok si však z Rusalky neudělal žádné „své dílo“. Byť zprávy, že nová operní inscenace má být přístupna pouze ve věku 15+, vyděsila nemalé množství potenciálních návštěvníků a zavdala důvody k debatám, co režisér zase dělá s milovanou národní operou. Žádné prznění národní klasiky se opravdu nekoná. Na rozdíl od mnoha diskutabilních realizací Rusalky v Brně i mimo něj se Radokova inscenace nesnaží nalézt v Dvořákově originále něco, co v něm ve skutečnosti není. A již vůbec nelze říci, že by snad režisér s předlohou nakládal neuctivě – žádné přesuny příběhu o vodní žínce do psychiatrické léčebny či nevěstince se nekonají.

rusalka_2024_foto_marek_olbrzymek_03

Jako předobraz brněnské inscenace zvolil Radok Rusalku uvedenou roku 2012 v Göteborgu se scénografií Larse-Ake Thessmana. Scéna se sice mírně proměnila, ale prakticky všechny vizuální i funkční prvky zůstaly totožné – prostory i lávky nadále lemuje rákosí, Rusalka symbolicky noří ruce do akvária. Jedná se o povedený, přehledný, oku lahodící a přesto vizuálně čistý a snadno čitelný prostor, který určitými drobnostmi navíc naznačuje ještě jiné mimohudební konotace. Příkladem by mohlo být okno směrem k Měsíci, které Rusalka v průběhu opery neustále otevírá, zatímco Ježibaba – která je v Radokově verzi spíše přísná, uzavřená a minulostí viditelně zkroušená žena částečně připomínající Janáčkovu Kostelničku než pohádkově zlá (tento dojem ostatně umocňuje také vynechání Čury mury fuk) – jej soustavně zavírá. V samém závěru však toto okno zavírá i Rusalka a nabízí se otázka, zda Ježibabu nevedl k uzavřenosti a vnějšímu chladu podobný osud. Každopádně zavřením oken se i Rusalka dobrovolně uzavírá nejen před vnějším světem, ale také před svými ideály a nadějemi. Z hlediska scény je třeba pochválit také otevření prostoru při scéně s Cizí kněžnou a tanečníky, která výtečně pracuje se světlem i pozadím.

Kostýmy Zuzany Ježkové byly funkční a spíše neokázalé, což vhodně ladilo s charakterem inscenace. Současně dobře akcentovaly a propojovaly typy jednotlivých postav. Chápání Ježibaby jako matky a Vodníka jako otce tak bylo umocněno částečně i stylem a barvami oděvů. Pozornost si zaslouží také výtečně zvolené šaty žínek a Rusalky inspirované antickým chitonem, resp. jeho novou podobou vycházející z delfského nálezu bronzové sochy. Šaty jsou lehké, vzdušné a svojí jemně zvlněnou, plisovanou texturou dávají intuitivně vzpomenout na vodní živel či na vlnky na hladinách vod. Současně působí étericky a jasně tak odlišují žínky od lidí. Ale stejně jako Rusalčina tvář i její šatník zrcadlil proměnu a ztrátu iluzí – na zámku ji zdobily bílé (v kontrastu s tmavými oděvy dvořanů) šaty, ve kterých se však neuměla pohybovat. Ke konci měla pouhou halenu, jejíž barva se blížila oděvu Ježibaby.

rusalka_2024_foto_marek_olbrzymek_01

Nová brněnská Rusalka nicméně není povedena jen z hlediska režie, scény a kostýmů, ale především z hlediska obsazení a pěveckých výkonů. Vysokou laťku nasadil hned z počátku opery rozpustilý zpěv žínek Doubravky Součkové, Ivany Pavlů a Moniky Jägerové. Zpěvačky měly lehký a vzdušný přednes, byly intonačně i dynamicky skvěle sladěné a rovněž herecky byly přesvědčivé a jejich interakce mezi sebou a posléze i s Vodníkem také dobře fungovaly. Jan Šťáva byl rovněž dobrou volbou pro Vodníka – tedy postavy s určitou dávkou hrubiánství a výrazné gestiky jsou bezpochyby zpěvákovou silnou stránkou. Kvalitní herecké ztvárnění navíc podepřel patřičně dramatickým a dobře zvládnutým pěveckým výkonem s širokým penzem hlasových poloh, které dávaly Vodníkovi poměrně komplexní charakterový profil. Eliška Gattringerová jako Cizí kněžna postavila svůj herecký i pěvecký projev na zvláštní, ale výborně fungující kombinaci svůdnosti a krutosti – kněžna Prince sice sladce svádí, ale dává mu rovněž velmi rázně najevo, že jím svým způsobem opovrhuje a že je Princ pouze lapenou muškou v erotické síti této svůdkyně. Její zpěv byl výrazově patřičně pestrý, sladký i ostrý, svůdný i odmítavý, laskavý i výsměšný. Z hlediska práce s charakterem byla dle mého bezpochyby nejzajímavější Ježibaba v interpretaci Václavy Krejčí Houskové – přísná, uzavřená a odměřená, přesto je v ní však patrný hluboký bol a trýzeň. Z tradičně zlé postavy vytvořil Radok oběť, která svým tichým utrpením a lidským vyhořením vyvolává upřímný soucit. Její mytí (či spíše drhnutí) rukou dává tušit, že toho pro lidi i rusalky v minulosti pravděpodobně vykonala více než by sama chtěla. Tuto herecky nelehkou roli zvládla s naprostou bravurou a ještě ji korunovala fenomenálním pěveckým výkonem, ve kterém byly všechny výše zmíněné zklamání a nesplněné tužby takřka hmatatelné.

Ústřední dvojice v podání Jany Šrejmy Kačírkové a Petera Bergera výčet výborných výkonů stejně jako postav na scéně uzavírají. (Tradičně skvělý Tadeáš Hoza, který zpíval drobnou roli Lovce zůstal po celou dobu opery za scénou.) Ohnivý a vášnivý princ v podání Petera Bergera a křehká, něžná a naivní Rusalka v interpretaci Jany Šrejmy Kačírkové by jen stěží našli lepší obsazení. Bergerův projev byl až násilně živočišný, avšak jeho závěrečná pokora a lítost byly rovněž uvěřitelné. Rusalčina proslulá árie Měsíčku na nebi hlubokém byla v porovnání s mnoha jinými interpretacemi podstatně tesknější a místo naděje z ní sálal spíše tklivý smutek. Také ve vyhrocenějších a dramatičtějších okamžicích byla Jana Šrejma Kačírková bez jakékoliv nadsázky bezchybná – fantastická práce s výrazem, pevná intonace… nic zde nechybělo. Orchestr pod vedením Marka Ivanoviće byl vyvážený, dynamicky skvěle odstupňovaný a barevně pestrý. I na něj se tragika a smutek režijního nastudování přenesla a Dvořákova, již tak plně lyrická, hudba získala místy ještě tesknější obrysy. Stejná slova platí také pro sbor a jedinou drobnou výtkou může být, že v jedné části při zpěvu za scénou, byla srozumitelnost a dynamika sboru již příliš nízká.

Brno získává do svého repertoáru enormně povedenou operu, která přináší nový a velmi funkční pohled na proslulé Dvořákovo dílo. Ačkoliv se nepochybně někteří návštěvníci s novou podobou Rusalky nesžijí a dali by raději přednost tradičnější a pohádkovější podobě. Tato Rusalka však umožňuje na příběh o princi a zamilované vodní žínce nahlédnout novýma očima, které místo pohádkových bytostí a paláců a princů vidí skutečné lidi, jejich touhy, trápení a zklamání. A to je velmi důležitý pohled.

Antonín Dvořák: Autor

Jaroslav Kvapil: Libreto

Marko Ivanović: Hudební nastudování, dirigent

Patricie Částková: Dramaturg

David Radok: Režie, scéna

Zuzana Ježková: Kostýmy

Přemysl Janda: Světelný design

Andrea Miltnerová: Choreografie

Pavel Koňárek: Sbormistr

Jana Šrejma Kačírková: Rusalka

Peter Berger, j.h.: Princ

Jan Šťáva: Vodník

Eliška Gattringerová, j.h.: Cizí kněžna

Václava Krejčí Housková: Ježibaba

Doubravka Součková, j.h.: 1. žínka

Ivana Pavlů, j.h.: 2. žínka

Monika Jägerová, j.h.: 3. žínka

Tadeáš Hoza: Lovec

Kristýna Vébr: Stín Rusalky

Janáčkovo divadlo premiéra 5. 4. 2024, 19:00

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Nejčtenější

Kritika

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více