S Filharmonií Brno z Nové Říše do světa

S Filharmonií Brno z Nové Říše do světa

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.

Před začátkem koncertu nabídla Filharmonie Brno osobní setkání ještě s dalšími významnými rodáky z Nové Říše. Kulturní historii tohoto moravského městyse ležícího nedaleko Telče a s ní i zázemí, ze kterého skladatelské osobnosti večera, přestože je dělí několik staletí, společně vzešly, představil muzikolog Stanislav Tesař. Ten se také dlouhodobě věnuje péči nejen o odkaz bratrů Vranických. Pěvec Richard Novák, bratranec skladatele Jana Nováka, se pak podělil o osobní, humorné i poučné okamžiky strávené s Janem Novákem, přiblížil jeho celoživotní přesvědčení a umělecké hodnoty.

z_nove_rise_do_sveta_foto_jan_prokopius_02

Večer započal energicky temperamentní skladbou Jana Nováka (1921–1984) Elegantiæ tripudiorum, symphonia minore neboli Elegance valčíků. Deset částí valčíkové suity, určené původně pro klavír a dodatečně instrumentované pro velký orchestr, přináší deset různých podob i vývojových stádií tohoto třídobého tance. Jan Novák pracoval s hudebním materiálem i instrumentací velmi důsledně a s nepopiratelným hudebním humorem. Jednotlivé části jsou charakterově kontrastní, jako miniatury větších kompozic vykazují jasnou vnitřní formu (nejčastěji ABA) a občas svojí melodií leccos připomenou. Vymykala se snad jen „novákovsky“ nejčistší, poslední X. Lento non troppo, hůře uchopitelná a s velkou rolí Novákova „rodného“ klavíru. Důležitou roli měly expozice jednotlivých nástrojů, v nichž vynikly například dialog hoboje a houslí (V. Lento), fagot (VI. Allegretto), svižná flétna (VII. Allegro agitato), ale především violoncellové sólo Pavla Šabackého (VIII. Andante) s opakující – a přednesově zlepšující – se dojímavou melodií. Nelehkou roli měl klavír (Libuše Pančochová), který musel velmi precizně nastupovat v efektních částech na něm stojících. S odpovídající elegancí orchestr řídil Robert Kružík nepřehnanými minimalistickými gesty umírněně, dynamicky vyváženě a s nadhledem.

Bratři Vraničtí byli ve své době důležitými hudebními osobnosti středoevropského prostoru. Starší Pavel Vranický (1756–1808, jinde známý pod pravopisem Paul Wranitzky) vstoupil závěrem 19. století do služeb hraběte Johanna Nepomuka Esterházyho, byl vyhledávaným skladatelem i váženou vídeňskou osobností. Jeho bratr Antonín (1761–1820) se stal taktéž ve Vídni mimo jiné žákem W. A. Mozarta a J. Haydna, houslovým virtuosem nebo ředitelem dvorní opery a Divadla na Vídeňce. Stejně jako Jan Novák studovali oba skladatelé v mládí na jezuitských školách.

z_nove_rise_do_sveta_foto_jan_prokopius_03

Houslový koncert C dur, op. 11 (1804) Antonína Vranického představil sólistu večera Milana Paľu, který repertoárově velmi neobvyklou a virtuosní skladbu nastudoval, jak poznamenal dramaturg Vítězslav Mikeš, jen za několik málo hodin. Spojení klasicistního koncertu a běžného, velmi progresivního repertoáru Milana Paľy by při první vágní myšlence mohlo slibovat zajímavý výsledek – a virtuozita i výraz znatelně z jiného století v kombinaci s přísně klasicistním a umírněným doprovodem opravdu přinesly nevšední hudební dojem. Přestože orchestr vycházel v nejvyšší míře sólistovi vstříc, jednalo se o aktualizaci hudebního materiálu, který zní obyčejně v jiné stylizaci – ale to nijak neubralo na autenticitě či míře umělecké výpovědi. Paľa se i nyní neustále pohyboval na hranici nejen technické náročnosti, slyšitelnosti a kondenzovaného výrazu a vyvolával pocit stálého pnutí, a tedy plné, koncentrované přítomnosti na pódiu i v hudbě. Po efektním robustním závěru publikum tuto interpretaci a houslistovo nasazení přijalo a náležitě ocenilo.

Druhou půli koncertu vyplnila Velká charakteristická symfonie za mír s Francouzskou republikou c moll, op. 31 (1797) Pavla Vranického, v jejíž hudební řeči zněly nepřeslechnutelně vlivy Vranického vídeňských současníků a středoevropského klasicismu (srov. životní data Mozartova). Svojí skladbou Vranický ironicky a odvážně komentuje soudobé politické dění a nabízí se zde srovnání s provokativností Novákovou. Přiléhavý přívlastek „charakteristická“ potvrdila skladba svojí jistou programovostí, své místo měly i zde romantizující zvukomalba a stylizace. A přestože se do výmalby například válečné vřavy nepustil skladatel s takovou odvahou jako tvůrci ještě barokní, zásluhou dirigenta Roberta Kružíka byla část Tumulte d’une bataille: Allegro výrazovým vrcholem celé symfonie. Dirigent ponechával po celý koncert hráčům poměrně mnoho prostoru a do důsledku (předepsaného výrazu) dovedl každé dvojtaktí.

Jan Novák svojí dravou, vtipnou a v plném slova smyslu articifiální hudbou je pro koncertní programy jistou a vděčnou volbou. Představením díla bratrů Vranických pak Filharmonie Brno uvedla české skladatele, kteří se stále netěší přílišné pozornosti, ale skrze které je možné přiblížit si hudbu dané doby v širším a plnějším kontextu. S osobností sólového interpreta přinesl recenzovaný koncert neočekávané ozvláštnění, a i zájem publika potvrdil skvělou volbu funkční a očividně dobře rezonující dramaturgie.

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více