S Filharmonií Brno z Nové Říše do světa

S Filharmonií Brno z Nové Říše do světa

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.

Před začátkem koncertu nabídla Filharmonie Brno osobní setkání ještě s dalšími významnými rodáky z Nové Říše. Kulturní historii tohoto moravského městyse ležícího nedaleko Telče a s ní i zázemí, ze kterého skladatelské osobnosti večera, přestože je dělí několik staletí, společně vzešly, představil muzikolog Stanislav Tesař. Ten se také dlouhodobě věnuje péči nejen o odkaz bratrů Vranických. Pěvec Richard Novák, bratranec skladatele Jana Nováka, se pak podělil o osobní, humorné i poučné okamžiky strávené s Janem Novákem, přiblížil jeho celoživotní přesvědčení a umělecké hodnoty.

z_nove_rise_do_sveta_foto_jan_prokopius_02

Večer započal energicky temperamentní skladbou Jana Nováka (1921–1984) Elegantiæ tripudiorum, symphonia minore neboli Elegance valčíků. Deset částí valčíkové suity, určené původně pro klavír a dodatečně instrumentované pro velký orchestr, přináší deset různých podob i vývojových stádií tohoto třídobého tance. Jan Novák pracoval s hudebním materiálem i instrumentací velmi důsledně a s nepopiratelným hudebním humorem. Jednotlivé části jsou charakterově kontrastní, jako miniatury větších kompozic vykazují jasnou vnitřní formu (nejčastěji ABA) a občas svojí melodií leccos připomenou. Vymykala se snad jen „novákovsky“ nejčistší, poslední X. Lento non troppo, hůře uchopitelná a s velkou rolí Novákova „rodného“ klavíru. Důležitou roli měly expozice jednotlivých nástrojů, v nichž vynikly například dialog hoboje a houslí (V. Lento), fagot (VI. Allegretto), svižná flétna (VII. Allegro agitato), ale především violoncellové sólo Pavla Šabackého (VIII. Andante) s opakující – a přednesově zlepšující – se dojímavou melodií. Nelehkou roli měl klavír (Libuše Pančochová), který musel velmi precizně nastupovat v efektních částech na něm stojících. S odpovídající elegancí orchestr řídil Robert Kružík nepřehnanými minimalistickými gesty umírněně, dynamicky vyváženě a s nadhledem.

Bratři Vraničtí byli ve své době důležitými hudebními osobnosti středoevropského prostoru. Starší Pavel Vranický (1756–1808, jinde známý pod pravopisem Paul Wranitzky) vstoupil závěrem 19. století do služeb hraběte Johanna Nepomuka Esterházyho, byl vyhledávaným skladatelem i váženou vídeňskou osobností. Jeho bratr Antonín (1761–1820) se stal taktéž ve Vídni mimo jiné žákem W. A. Mozarta a J. Haydna, houslovým virtuosem nebo ředitelem dvorní opery a Divadla na Vídeňce. Stejně jako Jan Novák studovali oba skladatelé v mládí na jezuitských školách.

z_nove_rise_do_sveta_foto_jan_prokopius_03

Houslový koncert C dur, op. 11 (1804) Antonína Vranického představil sólistu večera Milana Paľu, který repertoárově velmi neobvyklou a virtuosní skladbu nastudoval, jak poznamenal dramaturg Vítězslav Mikeš, jen za několik málo hodin. Spojení klasicistního koncertu a běžného, velmi progresivního repertoáru Milana Paľy by při první vágní myšlence mohlo slibovat zajímavý výsledek – a virtuozita i výraz znatelně z jiného století v kombinaci s přísně klasicistním a umírněným doprovodem opravdu přinesly nevšední hudební dojem. Přestože orchestr vycházel v nejvyšší míře sólistovi vstříc, jednalo se o aktualizaci hudebního materiálu, který zní obyčejně v jiné stylizaci – ale to nijak neubralo na autenticitě či míře umělecké výpovědi. Paľa se i nyní neustále pohyboval na hranici nejen technické náročnosti, slyšitelnosti a kondenzovaného výrazu a vyvolával pocit stálého pnutí, a tedy plné, koncentrované přítomnosti na pódiu i v hudbě. Po efektním robustním závěru publikum tuto interpretaci a houslistovo nasazení přijalo a náležitě ocenilo.

Druhou půli koncertu vyplnila Velká charakteristická symfonie za mír s Francouzskou republikou c moll, op. 31 (1797) Pavla Vranického, v jejíž hudební řeči zněly nepřeslechnutelně vlivy Vranického vídeňských současníků a středoevropského klasicismu (srov. životní data Mozartova). Svojí skladbou Vranický ironicky a odvážně komentuje soudobé politické dění a nabízí se zde srovnání s provokativností Novákovou. Přiléhavý přívlastek „charakteristická“ potvrdila skladba svojí jistou programovostí, své místo měly i zde romantizující zvukomalba a stylizace. A přestože se do výmalby například válečné vřavy nepustil skladatel s takovou odvahou jako tvůrci ještě barokní, zásluhou dirigenta Roberta Kružíka byla část Tumulte d’une bataille: Allegro výrazovým vrcholem celé symfonie. Dirigent ponechával po celý koncert hráčům poměrně mnoho prostoru a do důsledku (předepsaného výrazu) dovedl každé dvojtaktí.

Jan Novák svojí dravou, vtipnou a v plném slova smyslu articifiální hudbou je pro koncertní programy jistou a vděčnou volbou. Představením díla bratrů Vranických pak Filharmonie Brno uvedla české skladatele, kteří se stále netěší přílišné pozornosti, ale skrze které je možné přiblížit si hudbu dané doby v širším a plnějším kontextu. S osobností sólového interpreta přinesl recenzovaný koncert neočekávané ozvláštnění, a i zájem publika potvrdil skvělou volbu funkční a očividně dobře rezonující dramaturgie.

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více