S Filharmonií Brno z Nové Říše do světa

S Filharmonií Brno z Nové Říše do světa

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.

Před začátkem koncertu nabídla Filharmonie Brno osobní setkání ještě s dalšími významnými rodáky z Nové Říše. Kulturní historii tohoto moravského městyse ležícího nedaleko Telče a s ní i zázemí, ze kterého skladatelské osobnosti večera, přestože je dělí několik staletí, společně vzešly, představil muzikolog Stanislav Tesař. Ten se také dlouhodobě věnuje péči nejen o odkaz bratrů Vranických. Pěvec Richard Novák, bratranec skladatele Jana Nováka, se pak podělil o osobní, humorné i poučné okamžiky strávené s Janem Novákem, přiblížil jeho celoživotní přesvědčení a umělecké hodnoty.

z_nove_rise_do_sveta_foto_jan_prokopius_02

Večer započal energicky temperamentní skladbou Jana Nováka (1921–1984) Elegantiæ tripudiorum, symphonia minore neboli Elegance valčíků. Deset částí valčíkové suity, určené původně pro klavír a dodatečně instrumentované pro velký orchestr, přináší deset různých podob i vývojových stádií tohoto třídobého tance. Jan Novák pracoval s hudebním materiálem i instrumentací velmi důsledně a s nepopiratelným hudebním humorem. Jednotlivé části jsou charakterově kontrastní, jako miniatury větších kompozic vykazují jasnou vnitřní formu (nejčastěji ABA) a občas svojí melodií leccos připomenou. Vymykala se snad jen „novákovsky“ nejčistší, poslední X. Lento non troppo, hůře uchopitelná a s velkou rolí Novákova „rodného“ klavíru. Důležitou roli měly expozice jednotlivých nástrojů, v nichž vynikly například dialog hoboje a houslí (V. Lento), fagot (VI. Allegretto), svižná flétna (VII. Allegro agitato), ale především violoncellové sólo Pavla Šabackého (VIII. Andante) s opakující – a přednesově zlepšující – se dojímavou melodií. Nelehkou roli měl klavír (Libuše Pančochová), který musel velmi precizně nastupovat v efektních částech na něm stojících. S odpovídající elegancí orchestr řídil Robert Kružík nepřehnanými minimalistickými gesty umírněně, dynamicky vyváženě a s nadhledem.

Bratři Vraničtí byli ve své době důležitými hudebními osobnosti středoevropského prostoru. Starší Pavel Vranický (1756–1808, jinde známý pod pravopisem Paul Wranitzky) vstoupil závěrem 19. století do služeb hraběte Johanna Nepomuka Esterházyho, byl vyhledávaným skladatelem i váženou vídeňskou osobností. Jeho bratr Antonín (1761–1820) se stal taktéž ve Vídni mimo jiné žákem W. A. Mozarta a J. Haydna, houslovým virtuosem nebo ředitelem dvorní opery a Divadla na Vídeňce. Stejně jako Jan Novák studovali oba skladatelé v mládí na jezuitských školách.

z_nove_rise_do_sveta_foto_jan_prokopius_03

Houslový koncert C dur, op. 11 (1804) Antonína Vranického představil sólistu večera Milana Paľu, který repertoárově velmi neobvyklou a virtuosní skladbu nastudoval, jak poznamenal dramaturg Vítězslav Mikeš, jen za několik málo hodin. Spojení klasicistního koncertu a běžného, velmi progresivního repertoáru Milana Paľy by při první vágní myšlence mohlo slibovat zajímavý výsledek – a virtuozita i výraz znatelně z jiného století v kombinaci s přísně klasicistním a umírněným doprovodem opravdu přinesly nevšední hudební dojem. Přestože orchestr vycházel v nejvyšší míře sólistovi vstříc, jednalo se o aktualizaci hudebního materiálu, který zní obyčejně v jiné stylizaci – ale to nijak neubralo na autenticitě či míře umělecké výpovědi. Paľa se i nyní neustále pohyboval na hranici nejen technické náročnosti, slyšitelnosti a kondenzovaného výrazu a vyvolával pocit stálého pnutí, a tedy plné, koncentrované přítomnosti na pódiu i v hudbě. Po efektním robustním závěru publikum tuto interpretaci a houslistovo nasazení přijalo a náležitě ocenilo.

Druhou půli koncertu vyplnila Velká charakteristická symfonie za mír s Francouzskou republikou c moll, op. 31 (1797) Pavla Vranického, v jejíž hudební řeči zněly nepřeslechnutelně vlivy Vranického vídeňských současníků a středoevropského klasicismu (srov. životní data Mozartova). Svojí skladbou Vranický ironicky a odvážně komentuje soudobé politické dění a nabízí se zde srovnání s provokativností Novákovou. Přiléhavý přívlastek „charakteristická“ potvrdila skladba svojí jistou programovostí, své místo měly i zde romantizující zvukomalba a stylizace. A přestože se do výmalby například válečné vřavy nepustil skladatel s takovou odvahou jako tvůrci ještě barokní, zásluhou dirigenta Roberta Kružíka byla část Tumulte d’une bataille: Allegro výrazovým vrcholem celé symfonie. Dirigent ponechával po celý koncert hráčům poměrně mnoho prostoru a do důsledku (předepsaného výrazu) dovedl každé dvojtaktí.

Jan Novák svojí dravou, vtipnou a v plném slova smyslu articifiální hudbou je pro koncertní programy jistou a vděčnou volbou. Představením díla bratrů Vranických pak Filharmonie Brno uvedla české skladatele, kteří se stále netěší přílišné pozornosti, ale skrze které je možné přiblížit si hudbu dané doby v širším a plnějším kontextu. S osobností sólového interpreta přinesl recenzovaný koncert neočekávané ozvláštnění, a i zájem publika potvrdil skvělou volbu funkční a očividně dobře rezonující dramaturgie.

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více