S Filharmonií Brno z Nové Říše do světa

S Filharmonií Brno z Nové Říše do světa

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.

Před začátkem koncertu nabídla Filharmonie Brno osobní setkání ještě s dalšími významnými rodáky z Nové Říše. Kulturní historii tohoto moravského městyse ležícího nedaleko Telče a s ní i zázemí, ze kterého skladatelské osobnosti večera, přestože je dělí několik staletí, společně vzešly, představil muzikolog Stanislav Tesař. Ten se také dlouhodobě věnuje péči nejen o odkaz bratrů Vranických. Pěvec Richard Novák, bratranec skladatele Jana Nováka, se pak podělil o osobní, humorné i poučné okamžiky strávené s Janem Novákem, přiblížil jeho celoživotní přesvědčení a umělecké hodnoty.

z_nove_rise_do_sveta_foto_jan_prokopius_02

Večer započal energicky temperamentní skladbou Jana Nováka (1921–1984) Elegantiæ tripudiorum, symphonia minore neboli Elegance valčíků. Deset částí valčíkové suity, určené původně pro klavír a dodatečně instrumentované pro velký orchestr, přináší deset různých podob i vývojových stádií tohoto třídobého tance. Jan Novák pracoval s hudebním materiálem i instrumentací velmi důsledně a s nepopiratelným hudebním humorem. Jednotlivé části jsou charakterově kontrastní, jako miniatury větších kompozic vykazují jasnou vnitřní formu (nejčastěji ABA) a občas svojí melodií leccos připomenou. Vymykala se snad jen „novákovsky“ nejčistší, poslední X. Lento non troppo, hůře uchopitelná a s velkou rolí Novákova „rodného“ klavíru. Důležitou roli měly expozice jednotlivých nástrojů, v nichž vynikly například dialog hoboje a houslí (V. Lento), fagot (VI. Allegretto), svižná flétna (VII. Allegro agitato), ale především violoncellové sólo Pavla Šabackého (VIII. Andante) s opakující – a přednesově zlepšující – se dojímavou melodií. Nelehkou roli měl klavír (Libuše Pančochová), který musel velmi precizně nastupovat v efektních částech na něm stojících. S odpovídající elegancí orchestr řídil Robert Kružík nepřehnanými minimalistickými gesty umírněně, dynamicky vyváženě a s nadhledem.

Bratři Vraničtí byli ve své době důležitými hudebními osobnosti středoevropského prostoru. Starší Pavel Vranický (1756–1808, jinde známý pod pravopisem Paul Wranitzky) vstoupil závěrem 19. století do služeb hraběte Johanna Nepomuka Esterházyho, byl vyhledávaným skladatelem i váženou vídeňskou osobností. Jeho bratr Antonín (1761–1820) se stal taktéž ve Vídni mimo jiné žákem W. A. Mozarta a J. Haydna, houslovým virtuosem nebo ředitelem dvorní opery a Divadla na Vídeňce. Stejně jako Jan Novák studovali oba skladatelé v mládí na jezuitských školách.

z_nove_rise_do_sveta_foto_jan_prokopius_03

Houslový koncert C dur, op. 11 (1804) Antonína Vranického představil sólistu večera Milana Paľu, který repertoárově velmi neobvyklou a virtuosní skladbu nastudoval, jak poznamenal dramaturg Vítězslav Mikeš, jen za několik málo hodin. Spojení klasicistního koncertu a běžného, velmi progresivního repertoáru Milana Paľy by při první vágní myšlence mohlo slibovat zajímavý výsledek – a virtuozita i výraz znatelně z jiného století v kombinaci s přísně klasicistním a umírněným doprovodem opravdu přinesly nevšední hudební dojem. Přestože orchestr vycházel v nejvyšší míře sólistovi vstříc, jednalo se o aktualizaci hudebního materiálu, který zní obyčejně v jiné stylizaci – ale to nijak neubralo na autenticitě či míře umělecké výpovědi. Paľa se i nyní neustále pohyboval na hranici nejen technické náročnosti, slyšitelnosti a kondenzovaného výrazu a vyvolával pocit stálého pnutí, a tedy plné, koncentrované přítomnosti na pódiu i v hudbě. Po efektním robustním závěru publikum tuto interpretaci a houslistovo nasazení přijalo a náležitě ocenilo.

Druhou půli koncertu vyplnila Velká charakteristická symfonie za mír s Francouzskou republikou c moll, op. 31 (1797) Pavla Vranického, v jejíž hudební řeči zněly nepřeslechnutelně vlivy Vranického vídeňských současníků a středoevropského klasicismu (srov. životní data Mozartova). Svojí skladbou Vranický ironicky a odvážně komentuje soudobé politické dění a nabízí se zde srovnání s provokativností Novákovou. Přiléhavý přívlastek „charakteristická“ potvrdila skladba svojí jistou programovostí, své místo měly i zde romantizující zvukomalba a stylizace. A přestože se do výmalby například válečné vřavy nepustil skladatel s takovou odvahou jako tvůrci ještě barokní, zásluhou dirigenta Roberta Kružíka byla část Tumulte d’une bataille: Allegro výrazovým vrcholem celé symfonie. Dirigent ponechával po celý koncert hráčům poměrně mnoho prostoru a do důsledku (předepsaného výrazu) dovedl každé dvojtaktí.

Jan Novák svojí dravou, vtipnou a v plném slova smyslu articifiální hudbou je pro koncertní programy jistou a vděčnou volbou. Představením díla bratrů Vranických pak Filharmonie Brno uvedla české skladatele, kteří se stále netěší přílišné pozornosti, ale skrze které je možné přiblížit si hudbu dané doby v širším a plnějším kontextu. S osobností sólového interpreta přinesl recenzovaný koncert neočekávané ozvláštnění, a i zájem publika potvrdil skvělou volbu funkční a očividně dobře rezonující dramaturgie.

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Nejčtenější

Kritika

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více