Severská hudba v podání brněnských filharmoniků aneb Nadšení, které se nedostavilo

Severská hudba v podání brněnských filharmoniků aneb Nadšení, které se nedostavilo

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevalier.

Scénická verze dramatické básně norského dramatika a básníka Henrika Ibsena Peer Gynt patří mezi nejhranější díla jeho krajana Edvarda Griega právem, ovšem scénicky v původní verzi se skladba provádí zřídkakdy. Mnohem častěji znějí dvě orchestrální suity, které se díky své jedinečnosti dostaly z divadelních sálů do koncertních síní. Schønwandt si společně s filharmonií vybral pět notoricky známých částí z obou zmíněných suit. V první, zvané Jitřní nálada, atmosféru dokreslují sóla příčných fléten a hobojů. Zůstává otázkou, zda zajímavé interpretační pojetí bylo přáním dirigenta, anebo invencí samotných hráčů. Výrazově a frázováním detailně vystavěná sóla byla mnohdy rytmicky nepřesvědčivá, ale přesto nápaditě dokreslovala hravost a naivitu pojící se k samotnému námětu. Celkově rychlejší tempo sice působilo svěže, avšak občas škodilo celkové souhře. Velmi neotřelá byla práce s dynamikou a barvou, především ve smyčcové sekci, která se objevila i v další části  Aasina smrt. Mnohdy až krajní (ve smyslu velmi slabá) intenzita pian a pianissim dodávala skladbě hudební tah. Tanec Anitry v rytmu mazurky představoval kontrast k předešlým dvěma dílům. Tanečnost i pomyslný odpich se nepříznivě projevil po stránce instrumentálně-artikulační a také v celkovém cítění tempa. Především první housle měly tendenci zrychlovat a zbytek orchestru předbíhat. To se posléze uklidnilo v části Ve sluji krále hor, kde je naopak nutno vyzdvihnout jednotné pizzicato nebo také práci s důrazy a precizním frázováním hlavního motivu. Griegovo dílo uzavírala čtvrtá část z druhé suity Solvejžina píseň, v níž se poprvé posluchačům představila zpěvačka Nicole Chevalier. Kromě několika zanedbatelných intonačních nepřesností bylo velice zajímavé vnímat hudební i výrazové pojetí sopranistky, která nejen svým zpěvem, ale i mimikou znázornila velmi kultivovaně motiv čekání.

davne_nordicke_pribehy_02_foto_FB

Náročný písňový cyklus let me tell you pro soprán a orchestr od Hanse Abrahamsena představoval dramaturgický i hudební risk. Zhudebněný text stejnojmenné novely publicisty, libretisty a spisovatele Paula Griffithse popisuje hrdinku Ofélii ze Shakespearového dramatu Hamlet. Není zde ale vykreslena jako chudinka nýbrž jako sebevědomá, vnímavá žena. Původně byla kompozice napsána na popud kanadské sopranistky Barbary Hannigan, která se také ujala premiérového uvedení s Berlínskou filharmonií pod taktovkou Andrise Nelsonse. Interpretace Chevalier byla poněkud barevně i výrazově temnější, než můžeme znát od Barbary Hannigan. Zpěvačka výtečně ztvárnila psychologii díla, především tedy hlavní hrdinky, občasným výraznějším vibratem a sametovou polohou. Diskutabilní bylo pregnantní vyslovování, které mnohdy působilo přehnaně. Díky tomu však bylo zpěvačce dobře rozumět. A to i přes to, že některé slabiky či slova se vymykaly obvyklé výslovnosti anglického jazyka. Kompozičně a následně technicky se ve skladbě nachází kritická místa velké či malé sekundy (působící zvukově jako čtvrttóny), vysoké polohy unisono v různých nástrojových kombinacích, pizzicato záměrně napsáno rytmicky „rozhozeně“. V těchto exponovaných místech se posluchačům tedy mohlo zdát, že orchestr se zpěvačkou jsou nesourodí a dělají rytmické či intonační chyby, i když je to ve skutečnosti autorův záměr. I přesto lze formulovat pár výhrad k provedení. Během celé skladby bylo cítit a slyšet, že hráči nejsou ztotožněni s hudebním jazykem Abrahamsena, a to se samozřejmě v mnoha oblastech projevilo. Náročné bylo dílo i z hlediska své výstavby. Poslední zhudebněný text I will go out now ze třetí části cyklu je zároveň nejdelším úsekem. Závěr vyvolal jakýsi nekončící dojem. Ve snaze dirigenta dotáhnout celou frázi pečlivě do konce a opravdu nechat dynamicky všechny party odeznít do ztracena, se po dlouhém nadstavovaném závěru zdál být samotný konec skladby nedosažitelný.

davne_nordicke_pribehy_03_foto_FB

Symfonie č. 5 Es dur op. 82 od Jeana Sibelia měla být pomyslným vrcholem večera. V podání Brněnské filharmonie se ovšem jednalo jen o další odehranou skladbu. Hráči možná byli po první půli programu vyčerpaní nebo nevěnovali této kompozici větší úsilí. Orchestr se převtělil do loďky na rozbouřeném moři, která neustále hledala stabilitu. Třívětá symfonie je založená na střídání různorodých temp, tanečních rytmů a kontrastních ploch. Až na pár světlých momentů, jako byly zvukově hutné romantické plochy smyčců nebo vcelku homogenní pizzicata, se bohužel zbytek skladby nesl v duchu rytmické nesouhry. A to především v jednotlivých přechodech mezi tempy. V symfonii hráčům vymizela artikulace a konkrétnost, jednotlivé plochy se tak slévaly a výrazově působily jednotvárně. Tím samozřejmě skladba celkově utrpěla. Především na závěr celého koncertu byla velká škoda, že dramatičnost a hudební tah, který byl cítit v předešlých kompozicích, se zcela rozplynul.

Naprosto rozumím dramaturgickému záměru ponechat Sibeliovo dílo do finále, nicméně si dovedu představit, že bych ho slyšela v první polovině večera a koncert završit publiku známějším Peer Gyntem. Nejspíše by výběr ze suit jako vrchol zafungoval lépe než zmíněná symfonie.

Edvard Grieg: Peer Gynt, výběr ze suit

č. 1 op. 46

Jitřní nálada (Allegretto pastorale)

Aasina smrt (Andante doloroso)

Tanec Anitry (Tempo di mazurka)

Ve sluji krále hor (Alla marcia e molto marcato)

č. 2 op. 55

4. Solvejžina píseň (Andante – Allegretto tranquillamente)

Hans Abrahamsen: let mi tell you pro soprán a orchestr

Jean Sibelius: Symfonie č. 5 Es dur op. 82

Nicole Chevalier: soprán

Filharmonie Brno

Michael Schønwandt: dirigent

Foto FB Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více