Severská hudba v podání brněnských filharmoniků aneb Nadšení, které se nedostavilo

Severská hudba v podání brněnských filharmoniků aneb Nadšení, které se nedostavilo

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevalier.

Scénická verze dramatické básně norského dramatika a básníka Henrika Ibsena Peer Gynt patří mezi nejhranější díla jeho krajana Edvarda Griega právem, ovšem scénicky v původní verzi se skladba provádí zřídkakdy. Mnohem častěji znějí dvě orchestrální suity, které se díky své jedinečnosti dostaly z divadelních sálů do koncertních síní. Schønwandt si společně s filharmonií vybral pět notoricky známých částí z obou zmíněných suit. V první, zvané Jitřní nálada, atmosféru dokreslují sóla příčných fléten a hobojů. Zůstává otázkou, zda zajímavé interpretační pojetí bylo přáním dirigenta, anebo invencí samotných hráčů. Výrazově a frázováním detailně vystavěná sóla byla mnohdy rytmicky nepřesvědčivá, ale přesto nápaditě dokreslovala hravost a naivitu pojící se k samotnému námětu. Celkově rychlejší tempo sice působilo svěže, avšak občas škodilo celkové souhře. Velmi neotřelá byla práce s dynamikou a barvou, především ve smyčcové sekci, která se objevila i v další části  Aasina smrt. Mnohdy až krajní (ve smyslu velmi slabá) intenzita pian a pianissim dodávala skladbě hudební tah. Tanec Anitry v rytmu mazurky představoval kontrast k předešlým dvěma dílům. Tanečnost i pomyslný odpich se nepříznivě projevil po stránce instrumentálně-artikulační a také v celkovém cítění tempa. Především první housle měly tendenci zrychlovat a zbytek orchestru předbíhat. To se posléze uklidnilo v části Ve sluji krále hor, kde je naopak nutno vyzdvihnout jednotné pizzicato nebo také práci s důrazy a precizním frázováním hlavního motivu. Griegovo dílo uzavírala čtvrtá část z druhé suity Solvejžina píseň, v níž se poprvé posluchačům představila zpěvačka Nicole Chevalier. Kromě několika zanedbatelných intonačních nepřesností bylo velice zajímavé vnímat hudební i výrazové pojetí sopranistky, která nejen svým zpěvem, ale i mimikou znázornila velmi kultivovaně motiv čekání.

davne_nordicke_pribehy_02_foto_FB

Náročný písňový cyklus let me tell you pro soprán a orchestr od Hanse Abrahamsena představoval dramaturgický i hudební risk. Zhudebněný text stejnojmenné novely publicisty, libretisty a spisovatele Paula Griffithse popisuje hrdinku Ofélii ze Shakespearového dramatu Hamlet. Není zde ale vykreslena jako chudinka nýbrž jako sebevědomá, vnímavá žena. Původně byla kompozice napsána na popud kanadské sopranistky Barbary Hannigan, která se také ujala premiérového uvedení s Berlínskou filharmonií pod taktovkou Andrise Nelsonse. Interpretace Chevalier byla poněkud barevně i výrazově temnější, než můžeme znát od Barbary Hannigan. Zpěvačka výtečně ztvárnila psychologii díla, především tedy hlavní hrdinky, občasným výraznějším vibratem a sametovou polohou. Diskutabilní bylo pregnantní vyslovování, které mnohdy působilo přehnaně. Díky tomu však bylo zpěvačce dobře rozumět. A to i přes to, že některé slabiky či slova se vymykaly obvyklé výslovnosti anglického jazyka. Kompozičně a následně technicky se ve skladbě nachází kritická místa velké či malé sekundy (působící zvukově jako čtvrttóny), vysoké polohy unisono v různých nástrojových kombinacích, pizzicato záměrně napsáno rytmicky „rozhozeně“. V těchto exponovaných místech se posluchačům tedy mohlo zdát, že orchestr se zpěvačkou jsou nesourodí a dělají rytmické či intonační chyby, i když je to ve skutečnosti autorův záměr. I přesto lze formulovat pár výhrad k provedení. Během celé skladby bylo cítit a slyšet, že hráči nejsou ztotožněni s hudebním jazykem Abrahamsena, a to se samozřejmě v mnoha oblastech projevilo. Náročné bylo dílo i z hlediska své výstavby. Poslední zhudebněný text I will go out now ze třetí části cyklu je zároveň nejdelším úsekem. Závěr vyvolal jakýsi nekončící dojem. Ve snaze dirigenta dotáhnout celou frázi pečlivě do konce a opravdu nechat dynamicky všechny party odeznít do ztracena, se po dlouhém nadstavovaném závěru zdál být samotný konec skladby nedosažitelný.

davne_nordicke_pribehy_03_foto_FB

Symfonie č. 5 Es dur op. 82 od Jeana Sibelia měla být pomyslným vrcholem večera. V podání Brněnské filharmonie se ovšem jednalo jen o další odehranou skladbu. Hráči možná byli po první půli programu vyčerpaní nebo nevěnovali této kompozici větší úsilí. Orchestr se převtělil do loďky na rozbouřeném moři, která neustále hledala stabilitu. Třívětá symfonie je založená na střídání různorodých temp, tanečních rytmů a kontrastních ploch. Až na pár světlých momentů, jako byly zvukově hutné romantické plochy smyčců nebo vcelku homogenní pizzicata, se bohužel zbytek skladby nesl v duchu rytmické nesouhry. A to především v jednotlivých přechodech mezi tempy. V symfonii hráčům vymizela artikulace a konkrétnost, jednotlivé plochy se tak slévaly a výrazově působily jednotvárně. Tím samozřejmě skladba celkově utrpěla. Především na závěr celého koncertu byla velká škoda, že dramatičnost a hudební tah, který byl cítit v předešlých kompozicích, se zcela rozplynul.

Naprosto rozumím dramaturgickému záměru ponechat Sibeliovo dílo do finále, nicméně si dovedu představit, že bych ho slyšela v první polovině večera a koncert završit publiku známějším Peer Gyntem. Nejspíše by výběr ze suit jako vrchol zafungoval lépe než zmíněná symfonie.

Edvard Grieg: Peer Gynt, výběr ze suit

č. 1 op. 46

Jitřní nálada (Allegretto pastorale)

Aasina smrt (Andante doloroso)

Tanec Anitry (Tempo di mazurka)

Ve sluji krále hor (Alla marcia e molto marcato)

č. 2 op. 55

4. Solvejžina píseň (Andante – Allegretto tranquillamente)

Hans Abrahamsen: let mi tell you pro soprán a orchestr

Jean Sibelius: Symfonie č. 5 Es dur op. 82

Nicole Chevalier: soprán

Filharmonie Brno

Michael Schønwandt: dirigent

Foto FB Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více