Stabat Mater – Pocta Pavlu Šmokovi

Stabat Mater – Pocta Pavlu Šmokovi

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna Kmentová, Uladzimir Ivanou, Petr Hos, Barbora Bielková, Sarah Dadonova, Peter Lerant, Klaudia Radačovská, Arthur Abram a sbor Baletu NdB.

Úvodním dílem večera se stala Schönbergova Zjasněná noc, jejíž původní baletní premiéra se uskutečnila 2. října 1986 v Mladé Boleslavi. Brněnské nastudování nevyužívá živou hudbu; zazněla nahrávka Pražské komorní filharmonie z roku 1995, kterou řídil Jiří Bělohlávek. Užití playbacku sebou nese spoustu interpretačních ulehčení – tanečníci mají jistotu, že všechna rubata a tempové změny budou vždy stejné, k nácviku není třeba zkoušek s orchestrem a zcela odpadá element nečekané chyby instrumentalisty či dirigenta – kvalita, čistota a srozumitelnost nástrojové barvy, stejně jako akusticky-prostorové působení hudebního tělesa vezmou u nahrávky prakticky bez výjimek zcela za své. Ačkoliv sál Mahenova divadla disponuje kvalitní zvukovou aparaturou, mnoho nádherných míst nejen v Schönbergově Zjasněné noci, ale také Smetanově Triu g moll či Dvořákově Stabat Mater bylo „ztraceno v překladu“. Těžištěm produkce nicméně zůstal tanec, a tam k žádným provozovacím kompromisům nedocházelo.

Zjasněná noc byla inspirována stejnojmennou básní Richarda Dehmela, ve které žena podlehne náhodnému partnerovi a otěhotní s ním, její milý ji však přesto neopustí. Pavel Šmok tento příběh přenesl do doby po skončení 2. světové války – z mladé ženy se stala židovská dívka z nacistického ghetta a známostí tady byl spoluvězeň. Choreografie tak zpracovává dvě časové roviny – válečné období, ve kterém zoufalá dívka prožívá milostné zahoření vprostřed ghetta a období po válce, kde svému milému líčí, že pod srdcem nosí cizí dítě. Šmokova choreografie v sobě dokonale snoubí nejen hlubokou citovost, kterou k sobě jednotlivé postavy cítí, ale současně výtečně ztvárňuje žárlivost, bezbrannost, strach i vztek. Nejde však o pouhé a od života oddělené „typy“ a „figury“ – choreografie je postavena na jemných odstínech lidských emocí a její největší síla spočívá v tom, jak citlivě je schopna ztvárnit hloubku lidských emocí a trápení lidské duše. Obě mužské postavy (Milý v nastudování Uladzimira Ivanoua a Petr Hos jako Vězeň) podaly uhrančivé a vypjaté výkony. Kristýna Kmentová v roli židovské dívky však zastínila oba své partnery – její nejsilnější okamžiky vyvstávaly především v sólistických částech, kde tanečnice zhmotnila temné emoce a strachy své postavy.

Smetanovo Trio g moll (nahrávka Smetanovo trio, 1989), které se stalo prostřední částí večera, vzniklo za tragických podmínek. Během dvou let zemřely Smetanovým tři dcery, a právě úmrtí čtyřleté dcery Bedřišky naplnilo Smetanu obzvláštním žalem – sám skladatel tvrdil, že to bylo dítě s až geniálním hudebním talentem. Krátce po její smrti vzniklo skladatelovo pravděpodobně nejznámější komorní dílo. Tento motiv blízkosti, radosti a náhlé ztráty ve své choreografii (původní premiéra 20. září 1991 v Cardiffu) akcentoval také Pavel Šmok – dvě tanečnice a jeden tanečník se tak místy oddávají až naivně optimistické radosti ze života a společně se vzájemně dopalují, pošťuchují a veselí. Náhlé temné momenty, které jsou v choreografii mistrně propojeny se Smetanovou hudbou, jsou tak vždy takřka hmatatelným znázorněním bolestivého zásahu osudu, který přichází nečekán a nezván. Vzhledem k hudební předloze je pochopitelně taneční uchopení mnohem abstraktnější než v případě Zjasněné noci, avšak stále v sobě skrývá onu výpravnost. Tanečníci Barbara Bielková, Sarah Dadonova i Peter Lerant skvěle ztvárnili jak ony temné momenty Šmokovy choreografie a Smetanova díla, tak i její hravé a až rozpustilé nálady.

Večer uzavřela úvodní část Dvořákova oratoria Stabat Mater (nahrávka Česká filharmonie a Český filharmonický sbor, dirigent Wolfgang Sawalisch), které podobně jako Smetanovo Trio g moll, vzniklo po úmrtí dětí skladatele. Šmokova choreografie (premiéra 18. listopadu 1995, Praha) tentokrát kromě hlavních postav (Marie – Klaudia Radačovská, Ježíš – Arthur Abram) užívá také baletního sboru, který dělí na dívky a chlapce. Choreograf ve své místy až drastické taneční složce poukazuje na zbytečnost utrpení a násilí – ačkoliv se dívky snaží chlapce obměkčit, jejich spory nakonec vždy vyústí v bolest pro všechny zúčastněné. Výkony tanečníků byly bezchybné, a to jak po stránce technického provedení, tak po stránce emočního prožitku. Obzvláště při některých vyhrocených částech – například bodání do těla Ježíše či stínání jeho hlavy – bezmála tuhla krev v žilách.

Balet Národního divadla Brno zahájil sezónu 2021/2022 více než šťastně – taneční výkony nelze než chválit a choreografie Pavla Šmoka svojí uhrančivostí, citovostí a srozumitelností stále stojí na pomyslném vrcholu baletní tvorby a inspiruje mistrovy následníky.

3. září 2021 v Mahenově divadle

Inscenační tým

Pavel Šmok Choreografie a režie

Arnold Schönberg Hudba / Zjasněná noc

Bedřich Smetana Hudba / Trio g moll

Antonín Dvořák Hudba / Stabat Mater

Kateřina Dedková-Franková Choreografické nastudování / Zjasněná noc, Trio g moll

Marika Blahoutová Choreografické nastudování / Stabat Mater

Jan Dušek Světelný design podle Pavla Šmoka / Zjasněná noc

Marika Blahoutová Světelný design podle Pavla Šmoka / Trio g moll, Stabat Mater

Jan Dušek Scéna a kostýmy / Zjasněná noc

Josef Jelínek Kostýmy / Trio g moll, Stabat Mater

Jana Přibylová Asistentka choreografie / Zjasněná noc

Jana Ruggieri Asistentka choreografie / Trio g moll

Ivan Příkaský Asistent choreografie / Stabat Mater

Luděk Mrkos Inspice

Foto Ctibor Bachratý

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Nejčtenější

Kritika

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více