Stabat Mater – Pocta Pavlu Šmokovi

Stabat Mater – Pocta Pavlu Šmokovi

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna Kmentová, Uladzimir Ivanou, Petr Hos, Barbora Bielková, Sarah Dadonova, Peter Lerant, Klaudia Radačovská, Arthur Abram a sbor Baletu NdB.

Úvodním dílem večera se stala Schönbergova Zjasněná noc, jejíž původní baletní premiéra se uskutečnila 2. října 1986 v Mladé Boleslavi. Brněnské nastudování nevyužívá živou hudbu; zazněla nahrávka Pražské komorní filharmonie z roku 1995, kterou řídil Jiří Bělohlávek. Užití playbacku sebou nese spoustu interpretačních ulehčení – tanečníci mají jistotu, že všechna rubata a tempové změny budou vždy stejné, k nácviku není třeba zkoušek s orchestrem a zcela odpadá element nečekané chyby instrumentalisty či dirigenta – kvalita, čistota a srozumitelnost nástrojové barvy, stejně jako akusticky-prostorové působení hudebního tělesa vezmou u nahrávky prakticky bez výjimek zcela za své. Ačkoliv sál Mahenova divadla disponuje kvalitní zvukovou aparaturou, mnoho nádherných míst nejen v Schönbergově Zjasněné noci, ale také Smetanově Triu g moll či Dvořákově Stabat Mater bylo „ztraceno v překladu“. Těžištěm produkce nicméně zůstal tanec, a tam k žádným provozovacím kompromisům nedocházelo.

Zjasněná noc byla inspirována stejnojmennou básní Richarda Dehmela, ve které žena podlehne náhodnému partnerovi a otěhotní s ním, její milý ji však přesto neopustí. Pavel Šmok tento příběh přenesl do doby po skončení 2. světové války – z mladé ženy se stala židovská dívka z nacistického ghetta a známostí tady byl spoluvězeň. Choreografie tak zpracovává dvě časové roviny – válečné období, ve kterém zoufalá dívka prožívá milostné zahoření vprostřed ghetta a období po válce, kde svému milému líčí, že pod srdcem nosí cizí dítě. Šmokova choreografie v sobě dokonale snoubí nejen hlubokou citovost, kterou k sobě jednotlivé postavy cítí, ale současně výtečně ztvárňuje žárlivost, bezbrannost, strach i vztek. Nejde však o pouhé a od života oddělené „typy“ a „figury“ – choreografie je postavena na jemných odstínech lidských emocí a její největší síla spočívá v tom, jak citlivě je schopna ztvárnit hloubku lidských emocí a trápení lidské duše. Obě mužské postavy (Milý v nastudování Uladzimira Ivanoua a Petr Hos jako Vězeň) podaly uhrančivé a vypjaté výkony. Kristýna Kmentová v roli židovské dívky však zastínila oba své partnery – její nejsilnější okamžiky vyvstávaly především v sólistických částech, kde tanečnice zhmotnila temné emoce a strachy své postavy.

Smetanovo Trio g moll (nahrávka Smetanovo trio, 1989), které se stalo prostřední částí večera, vzniklo za tragických podmínek. Během dvou let zemřely Smetanovým tři dcery, a právě úmrtí čtyřleté dcery Bedřišky naplnilo Smetanu obzvláštním žalem – sám skladatel tvrdil, že to bylo dítě s až geniálním hudebním talentem. Krátce po její smrti vzniklo skladatelovo pravděpodobně nejznámější komorní dílo. Tento motiv blízkosti, radosti a náhlé ztráty ve své choreografii (původní premiéra 20. září 1991 v Cardiffu) akcentoval také Pavel Šmok – dvě tanečnice a jeden tanečník se tak místy oddávají až naivně optimistické radosti ze života a společně se vzájemně dopalují, pošťuchují a veselí. Náhlé temné momenty, které jsou v choreografii mistrně propojeny se Smetanovou hudbou, jsou tak vždy takřka hmatatelným znázorněním bolestivého zásahu osudu, který přichází nečekán a nezván. Vzhledem k hudební předloze je pochopitelně taneční uchopení mnohem abstraktnější než v případě Zjasněné noci, avšak stále v sobě skrývá onu výpravnost. Tanečníci Barbara Bielková, Sarah Dadonova i Peter Lerant skvěle ztvárnili jak ony temné momenty Šmokovy choreografie a Smetanova díla, tak i její hravé a až rozpustilé nálady.

Večer uzavřela úvodní část Dvořákova oratoria Stabat Mater (nahrávka Česká filharmonie a Český filharmonický sbor, dirigent Wolfgang Sawalisch), které podobně jako Smetanovo Trio g moll, vzniklo po úmrtí dětí skladatele. Šmokova choreografie (premiéra 18. listopadu 1995, Praha) tentokrát kromě hlavních postav (Marie – Klaudia Radačovská, Ježíš – Arthur Abram) užívá také baletního sboru, který dělí na dívky a chlapce. Choreograf ve své místy až drastické taneční složce poukazuje na zbytečnost utrpení a násilí – ačkoliv se dívky snaží chlapce obměkčit, jejich spory nakonec vždy vyústí v bolest pro všechny zúčastněné. Výkony tanečníků byly bezchybné, a to jak po stránce technického provedení, tak po stránce emočního prožitku. Obzvláště při některých vyhrocených částech – například bodání do těla Ježíše či stínání jeho hlavy – bezmála tuhla krev v žilách.

Balet Národního divadla Brno zahájil sezónu 2021/2022 více než šťastně – taneční výkony nelze než chválit a choreografie Pavla Šmoka svojí uhrančivostí, citovostí a srozumitelností stále stojí na pomyslném vrcholu baletní tvorby a inspiruje mistrovy následníky.

3. září 2021 v Mahenově divadle

Inscenační tým

Pavel Šmok Choreografie a režie

Arnold Schönberg Hudba / Zjasněná noc

Bedřich Smetana Hudba / Trio g moll

Antonín Dvořák Hudba / Stabat Mater

Kateřina Dedková-Franková Choreografické nastudování / Zjasněná noc, Trio g moll

Marika Blahoutová Choreografické nastudování / Stabat Mater

Jan Dušek Světelný design podle Pavla Šmoka / Zjasněná noc

Marika Blahoutová Světelný design podle Pavla Šmoka / Trio g moll, Stabat Mater

Jan Dušek Scéna a kostýmy / Zjasněná noc

Josef Jelínek Kostýmy / Trio g moll, Stabat Mater

Jana Přibylová Asistentka choreografie / Zjasněná noc

Jana Ruggieri Asistentka choreografie / Trio g moll

Ivan Příkaský Asistent choreografie / Stabat Mater

Luděk Mrkos Inspice

Foto Ctibor Bachratý

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce