Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna Kmentová, Uladzimir Ivanou, Petr Hos, Barbora Bielková, Sarah Dadonova, Peter Lerant, Klaudia Radačovská, Arthur Abram a sbor Baletu NdB.
Úvodním dílem večera se stala Schönbergova Zjasněná noc, jejíž původní baletní premiéra se uskutečnila 2. října 1986 v Mladé Boleslavi. Brněnské nastudování nevyužívá živou hudbu; zazněla nahrávka Pražské komorní filharmonie z roku 1995, kterou řídil Jiří Bělohlávek. Užití playbacku sebou nese spoustu interpretačních ulehčení – tanečníci mají jistotu, že všechna rubata a tempové změny budou vždy stejné, k nácviku není třeba zkoušek s orchestrem a zcela odpadá element nečekané chyby instrumentalisty či dirigenta – kvalita, čistota a srozumitelnost nástrojové barvy, stejně jako akusticky-prostorové působení hudebního tělesa vezmou u nahrávky prakticky bez výjimek zcela za své. Ačkoliv sál Mahenova divadla disponuje kvalitní zvukovou aparaturou, mnoho nádherných míst nejen v Schönbergově Zjasněné noci, ale také Smetanově Triu g moll či Dvořákově Stabat Mater bylo „ztraceno v překladu“. Těžištěm produkce nicméně zůstal tanec, a tam k žádným provozovacím kompromisům nedocházelo.
Zjasněná noc byla inspirována stejnojmennou básní Richarda Dehmela, ve které žena podlehne náhodnému partnerovi a otěhotní s ním, její milý ji však přesto neopustí. Pavel Šmok tento příběh přenesl do doby po skončení 2. světové války – z mladé ženy se stala židovská dívka z nacistického ghetta a známostí tady byl spoluvězeň. Choreografie tak zpracovává dvě časové roviny – válečné období, ve kterém zoufalá dívka prožívá milostné zahoření vprostřed ghetta a období po válce, kde svému milému líčí, že pod srdcem nosí cizí dítě. Šmokova choreografie v sobě dokonale snoubí nejen hlubokou citovost, kterou k sobě jednotlivé postavy cítí, ale současně výtečně ztvárňuje žárlivost, bezbrannost, strach i vztek. Nejde však o pouhé a od života oddělené „typy“ a „figury“ – choreografie je postavena na jemných odstínech lidských emocí a její největší síla spočívá v tom, jak citlivě je schopna ztvárnit hloubku lidských emocí a trápení lidské duše. Obě mužské postavy (Milý v nastudování Uladzimira Ivanoua a Petr Hos jako Vězeň) podaly uhrančivé a vypjaté výkony. Kristýna Kmentová v roli židovské dívky však zastínila oba své partnery – její nejsilnější okamžiky vyvstávaly především v sólistických částech, kde tanečnice zhmotnila temné emoce a strachy své postavy.
Smetanovo Trio g moll (nahrávka Smetanovo trio, 1989), které se stalo prostřední částí večera, vzniklo za tragických podmínek. Během dvou let zemřely Smetanovým tři dcery, a právě úmrtí čtyřleté dcery Bedřišky naplnilo Smetanu obzvláštním žalem – sám skladatel tvrdil, že to bylo dítě s až geniálním hudebním talentem. Krátce po její smrti vzniklo skladatelovo pravděpodobně nejznámější komorní dílo. Tento motiv blízkosti, radosti a náhlé ztráty ve své choreografii (původní premiéra 20. září 1991 v Cardiffu) akcentoval také Pavel Šmok – dvě tanečnice a jeden tanečník se tak místy oddávají až naivně optimistické radosti ze života a společně se vzájemně dopalují, pošťuchují a veselí. Náhlé temné momenty, které jsou v choreografii mistrně propojeny se Smetanovou hudbou, jsou tak vždy takřka hmatatelným znázorněním bolestivého zásahu osudu, který přichází nečekán a nezván. Vzhledem k hudební předloze je pochopitelně taneční uchopení mnohem abstraktnější než v případě Zjasněné noci, avšak stále v sobě skrývá onu výpravnost. Tanečníci Barbara Bielková, Sarah Dadonova i Peter Lerant skvěle ztvárnili jak ony temné momenty Šmokovy choreografie a Smetanova díla, tak i její hravé a až rozpustilé nálady.
Večer uzavřela úvodní část Dvořákova oratoria Stabat Mater (nahrávka Česká filharmonie a Český filharmonický sbor, dirigent Wolfgang Sawalisch), které podobně jako Smetanovo Trio g moll, vzniklo po úmrtí dětí skladatele. Šmokova choreografie (premiéra 18. listopadu 1995, Praha) tentokrát kromě hlavních postav (Marie – Klaudia Radačovská, Ježíš – Arthur Abram) užívá také baletního sboru, který dělí na dívky a chlapce. Choreograf ve své místy až drastické taneční složce poukazuje na zbytečnost utrpení a násilí – ačkoliv se dívky snaží chlapce obměkčit, jejich spory nakonec vždy vyústí v bolest pro všechny zúčastněné. Výkony tanečníků byly bezchybné, a to jak po stránce technického provedení, tak po stránce emočního prožitku. Obzvláště při některých vyhrocených částech – například bodání do těla Ježíše či stínání jeho hlavy – bezmála tuhla krev v žilách.
Balet Národního divadla Brno zahájil sezónu 2021/2022 více než šťastně – taneční výkony nelze než chválit a choreografie Pavla Šmoka svojí uhrančivostí, citovostí a srozumitelností stále stojí na pomyslném vrcholu baletní tvorby a inspiruje mistrovy následníky.
3. září 2021 v Mahenově divadle
Inscenační tým
Pavel Šmok Choreografie a režie
Arnold Schönberg Hudba / Zjasněná noc
Bedřich Smetana Hudba / Trio g moll
Antonín Dvořák Hudba / Stabat Mater
Kateřina Dedková-Franková Choreografické nastudování / Zjasněná noc, Trio g moll
Marika Blahoutová Choreografické nastudování / Stabat Mater
Jan Dušek Světelný design podle Pavla Šmoka / Zjasněná noc
Marika Blahoutová Světelný design podle Pavla Šmoka / Trio g moll, Stabat Mater
Jan Dušek Scéna a kostýmy / Zjasněná noc
Josef Jelínek Kostýmy / Trio g moll, Stabat Mater
Jana Přibylová Asistentka choreografie / Zjasněná noc
Jana Ruggieri Asistentka choreografie / Trio g moll
Ivan Příkaský Asistent choreografie / Stabat Mater
Luděk Mrkos Inspice
