Temné hodinky Velikonočního festivalu duchovní hudby

28. březen 2024, 21:00
Temné hodinky Velikonočního festivalu duchovní hudby

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacnera.

Náročnější soudobé pojetí obou autorů vyžadovalo plnou koncentraci posluchačů a podtrhovalo závažnost zhudebněných textů, které si skladatelé mezi sebou přesně rozdělili. Tedy každý z nich se věnoval buď jednotlivým lamentacím nebo responsoriím, což ve výsledku utvořilo velice pestrou škálu hudebních prostředků, myšlenek a vyjádření, jež se navzájem hudebně doplňovaly či byly ve vítaném kontrastu. Po blocích vždy následovala recitace P. Jana Pacnera přednášejícího překlady původně latinských duchovních textů. Zdeněk Klauda zkomponoval čtyřhlasé Lamentace pro Zelený čtvrtek s doprovodem varhanního pozitivu, které pochází ze starozákonní knihy Nářky proroka Jeremjáše. Do jisté míry autor zachoval jejich specifickou formu skládající se z uvedení hebrejských písmen v abecedním pořadí před každou lamentací, což mimo jiné slouží k rozčlenění textu. Avšak ne vždy se Klauda držel liturgické praxe – kupříkladu u textu VAN: Et egressus est si pohrál se silnou vokální složkou hebrejského písmene i v samotné lamentaci a použil ji skrze výraznou rytmizaci jako pomyslný doprovod. Tento jev bylo možné zaznamenat u vícero textů, kdy se skladatel k písmenům navracel i na konec lamentace či skrze ně utvořil plynulý attacca přechod. Je však otázkou, zda takové zhudebnění obsahující volné zacházení s liturgickým textem neztrácí potencionální možnost využití při církevním provozu.

tenebrae_klauda_VFDH_2024_foto_jakub_joch_02

Zdeněk Klauda v průběhu díla využil čtyři hlasy naplno – každému z nich ve skladbě udělal dostatek prostoru pro sólovou exhibici, kterou zpěváci zvládli nadmíru výtečně. Mezi ty, kteří citlivým projevem a hlasovou technikou během večera na sebe upozornili můžeme rozhodně zařadit sopranistku Zuzanu Čurmovou (např. Omnis populus), altistku Alžbětu Symerskou (např. Tristis est anima mea) a tenoristu Ondřeje Holuba. Výrazná melodika občasně připomínající nápěvy východního ritu, vyklenuté fráze a nebojácnost, co se využití rozsahu hlasů týče, to vše dominovalo hudební řeči skladatele. Vůči expresivitě, jež prostupovala jednotlivými lamentacemi, stálo v kontrapozici napomenutí „Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému“ mající něžný, prosebný charakter, který byl hudebně vyjádřen harmonickou umírněností, měkkou barvou a zklidněním. Podobné principy jsme mohli zaznamenat i ve kajícím žalmu Miserere stejného autora provedeném na samotný závěr středečních temných hodinek. Zpěváci se suverénně zhostili nastudování premiér a technicky i výrazově si poradili s náročnými místy – vyklenutými frázemi, nástupy bez intonační opory ve varhanním pozitivu, kterých však nebylo mnoho. Mimo jiné je na místě ocenit také souhru mezi interprety, sladění se mezi zpěváky z hlediska barvy, a především precizní deklamaci latinského textu.

tenebrae_klauda_VFDH_2024_foto_jakub_joch_01

Lukáš Hurník pro Velikonoční festival zkomponoval devět Responsorií pro Zelený čtvrtek v pětihlasé sazbě s přidaným sopránem opět za doprovodu varhanního pozitivu (Zdeněk Klauda). V liturgii hodinek mají responsoria posloužit k připomenutí posledních dní Ježíše Krista, a tedy oproti lamentacím se povětšinu jedná o delší texty. Podobně, jako tomu bylo u Klaudy, Hurník si pohrával s barevností ansámblu – především s větším zastoupením ženských hlasů dodávajících plnější zvuk. Skladatelova responsoria oplývala výrazným polyfonickým – kontrapunktickým vedením hlasů, které se mnohokrát projevilo v četných imitacích a v užití formy passacaglie. Varhanní part lze nazvat jako svérázný plný sekundových disonancí, zahuštěné harmonie a akordiky Ebenovského typu. I přes jeho niterné uchopení musím ocenit ohleduplnost Lukáše Hurníka vůči zpěvákům v otázce nástupových opor, kdy po expresivně vyvedených mezivětách skladatel nezapomínal do instrumentální linky zakomponovat intonační nápovědu pro následující zpěv. Zvukově efektní se také jevila práce se zvýrazňováním sykavek nebo slabik u vybraných slov místy přecházející až do mluveného projevu.

Svěřit takto závažné texty spjaté s církevním provozem soudobým skladatelům lze vnímat jako velkou odvahu ze strany festivalu, která však poukázala na kompoziční kvality autorů, ale také úskalí práce s textem historicky majícím dané pevné liturgické postavení a vnitřní formu.

Program:

Zdeněk Klauda – Lamentace pro Zelený čtvrtek, Miserere

Lukáš Hurník – Responsoria pro Zelený čtvrtek

Kristýna Fílová – soprán

Zuzana Čurmová – soprán

Alžběta Symerská – alt

Ondřej Holub – tenor

Jiří Miroslav Procházka – bas

Zdeněk Klaua – varhanní pozitiv

P. Jan Pacner – recitace

Středa 27. 3. ve 21h, kostel Nanebevzetí Panny Marie (Jezuité)

Foto Jakub Joch

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více